Srpen 2007

Vencíkovy nové objevy

31. srpna 2007 v 18:48 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Tím slůvkem "objevy" nemyslím žádné chlapy ani baby... Jen jsme byly dneska na tradičním pátečním nákupu v Pieksämäki a zjistila jsem tam několik snad trošku zajímavých, i když docela nedůležitých, skutečností:

V Lidlu jsme objevily další značku českého piva - Samsona, světlého i černého. A do CITYMARKETu přivezli světlé Starobrno!! Kdo by to byl tušil... Mimochodem, v ceně 5 Euro za litr (taková běžná cena českých piv). Ve Finsku to možná, ve srovnání s místními pivky, bude ještě docela exkluzivní značka:-) Jen jim tady ještě chybí náš starý známý (teda původně jsem chtěla napsat "starý dobrý", ale...) pelhřimovský Poutník, třeba časem...;-)

Když už (zase) mluvím o pivku, tak se nesmím zapomenout zmínit o dnešním výborném nákupu:-) Vychytaly jsme totiž v CITYMARKETu slevu velkého balení piva Karhu. Při nákupech piva ve zdejších obchodech totiž platí jednoduché pravidlo: čím větší balení, tím nižší cena... a když je to ještě po slevě - no nekup to!!;-) Pivko Karhu totiž prozatím v našich testech (z kolejních zásob jsme ochutnaly prozatím piva Karjala, Olvi a naposled Urho - a samozřejmě Karhu...) vede v průběžném hodnocení, teda v tom mém určitě... Není to tím, že by bylo tak výborné, jen se zdá být lepší než ostatní vyzkoušená finská piva;-) A tak jsme využily zajímavé nabídky 24 třetinkových plechovek v ceně 1,80 Euro za litr...:-)

Poslední věc týkající se piva je, že ve Finsku mají nejen vratné flašky, ale také plechovky... Za jednu třetinkovou plechovku se platí 0,15 Eur.

Zajímalo by mě, z čeho tady ve Finsku vlastně vyrábějí hranolky. Zajímavá je totiž jejich cena... Zatímco za kilo brambor (v CITYMARKETu) zaplatíte 1,29 Eur, tak cena za kilo hranolků (v Lidlu) je úplně stejná a dvě kila stojí dokonce jen 2 Eura!! Tak nevím, ale pořád mi to vrtá hlavou:-)

Další dnešní zážitek se netýká přímo nakupování, ale cesty do Pieksämäki... Jak už jsem určitě napsala někdy dřív, tak do města to máme asi 4 km a chodíme tam pěšky. A tak si dneska odpoledne jdeme po té hlavní silnici a najednou zastavuje auto a poznáváme Tiinu, co nás učí předmět Metsäekologia (= ekologie lesa) a jestli nechceme vzít... Tak jsme nastoupily a svezly se hezky až k nádraží v Pieksämäki:-) No, zatím to vypadá, že Finové asi nikdy nepřestanou překvapovat:-)

... třeba teď, sedíme v počítačové učebně a mihl se zde jeden vyučující (ten, co jsme ho tady v Nikkarile potkaly jako prvního člověka a na žádný předmět ho nemáme) s tím, že nám musí ukázat stránky jeho vesnice... Napřed jsme trošku nechápaly proč vlastně, ale teď už to víme:-) Tohle ve Finsku potěší...



Florbalové info

31. srpna 2007 v 13:15 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Mám takový pocit, že všichni mě už nějaký ten pátek znáte... A tak tady určitě nemusím dlouze vyprávět o tom, že se mnou do Finska odcestovaly i moje dvě hokejky a nějaké ty florbalové míčky... A nejspíš nikoho moc nepřekvapí ani skutečnost, že jsem už pár měsíců před odjezdem začala pátrat po florbalových týmech v Pieksämäki:-) A že mi to, s mojí (ne)znalostí finštiny, zabralo pěkných pár hodin!! Nakonec se mi podařilo objevit cosi jako "Pieksämäen salibandy" včetně nějakých e-mailových adres a tak jsem na jednu z nich zkusila napsat, ale nic... Až jsem začala trošku pochybovat o tom, jestli jsem udělala dobře, když jsem napsala pravdu - tím myslím tohle: "I am not good player, but I like floorball very much...":-) To bylo kdysi dávno před odjezdem...

Po příjezdu sem do Nikkarily jsem prvních pár dnů vůbec nepátrala... Jenže pak jsem se v sobotu, kdy tradičně všichni odjedou domů na víkend a je tady úplně mrtvo, tak nějak chvilku nudila a vyndala jsem hokejku, že si jen tak pohraju s míčkem... Jenže to byla chyba!! Zjistila jsem totiž, že mi ten florec pekelně chybí:-( A začala jsem pátrat po cedulích - v obchodech, na vývěskách, mezi plakátama a pozvánkama na kulturní akce... prostě skoro všude, na místech možných i skoro nemožných:-)

Jeden plakátek (týmu Pieksämäen Salibandy - nebo jak se to vlastně jmenuje) objevila Zuzka v naší tělocvičně v Nikkarile, ale tam nebyl žádný kontakt ani datum, od kdy to tam vlastně visí... A pak jsme v Pieksämäki objevily halu a na ní info o přátelském zápase (o tom už jsem se zmiňovala v článku Vencíkův víkend a nové objevy)...

... a tak jsem v sobotu (25.8.) vyrazila na zápas, abych se podívala, jak se hraje ve Finsku... Co jsem zjistila? Tak 1) florec je pořád florec, tak jak ho znám, jen komentáře z hlediště, z laviček i ze hry mi zůstávají utajeny - i když člověk přece jen tak nějak tuší podle situace na hřišti (občas se ozvalo i nějaké to "perkele!")..., 2) borci z Pieksämäki hrají v červených dresech a bílých trenkách - zjišťováno dlouhodobým pozorováním, odhaleno až při prvním gólu..., 3) narozdíl od zápasů Bulldogs neprodávají v hale točené pivko, ale fanoušci si nosí vlastní - to jsem nevychytala, snad příště;-)

Na ten zápas jsem šla s tím, že se tam pokusím získat nějaké info o tom, kde bych si v Pieksämäki případně mohla zahrát... Celý zápas jsem přemýšlela o tom, že se o přestávce nebo na konci prostě dojdu zeptat lidiček na časomíru, jenže... už ta představa, že se snažím se svou bídnou angličtinou domluvit hned se čtyřma osobama zaráz byla tak hrozná, že jsem nakonec vyměkla a nechala to být. Teda rozhodla jsem se, že to ještě naposledy zkusím přes mejl a pak teprve přijdou na řadu další možnosti...

A tak jsem opět našla nějaké stránky se zmínkou o Pieksämäen Salibandy, kde rozumím jen tato dvě slova a podle zavináče poznám, co z těch dalších neznámých slov je e-mail:-) Na svůj první odeslaný mejl jsem se nedočkala žádné odpovědi, ale ten druhý si nakonec (jakýmsi přeposláním) našel cestu do té správné schránky:-) Konečně to vyšlo, florbalový tým nalezen!!

V pondělí mě čeká první trénink, tak jen doufám, že nebude zároveň můj poslední... No nevím, až trenér zjistí, jaká jsem lama... teda ne, že bych ho nevarovala!!;-) Ale i kdyby tohle "náhodou" nevyšlo, tak mám v záloze ještě jeden "srandoflorec", takže bez florbalu nebudu:-) Jupí!!:-)

... and nothing else matters:-)




Procházky finským lesem

28. srpna 2007 v 19:15 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Vlastně jsem ještě moc nevyprávěla o tom podstatném - o lesích ve Finsku... Tak, jak jsem je zatím stačila poznat... Tentokrát tak trochu z pohledu turisty - chodce:-)

Jak jsem určitě nezapomněla poznamenat v některém z dřívějších článků, les nám tady začíná hned za poslední školní budovou. Vlastně se rozprostírá všude kolem našeho bydliště, kde není zrovna nějaké to jezero... Lesní cesty a pěšiny jsou zvláštní tím, že často vedou zdánlivě odnikud nikam, prostě někde začnou a pak znenadání skončí u jezera, rašeliniště nebo, v případě cest, točkou pro odvozní soupravy. Pravděpodobně někam vedou, jen člověk asi musí včas odbočit tím správným směrem...

Jisté je, že ať se člověk vydá od nás kamkoliv a nezáleží na tom, jakou cestu zvolí, pořád prochází lesem, často kolem jezera nebo rašeliniště, výjimečně potká nějakou chatu nebo baráček... A tak jsme (Zuzka a já) v neděli poprvé při pěším výletu spatřily louku!! U nás to samozřejmě není nic zvláštního, ale tady jsme musely ujít odhadem asi tak osm kilometrů, než jsme na ní náhodou narazily... A k poli jsme ještě nikdy nedošly, ani nevím, jestli se to vůbec dá...

Zatímco chození po cestách je všude stejné, takové pěšiny už jsou větší adrenalin:-) Hlavně proto, že často vedou přes nějaké to rašeliniště. Nevím, jestli je to normální, ale jak se mi boty začnou bořit do bahna a slyším takové to typické čvachtání, začínám být malinko nervózní... Ale pěšiny jsou ještě pořád ta lepší možnost:-)

Největší zážitek je chození jen tak po lese. Rostou tady borůvky, brusinky, vřes, rojovník a další rostlinky, ale hlavně, co je jiné než u nás, lišejníky a spousta mechů... Teda samozřejmě, jak kde. Jen tak pro informaci: ve Finsku mají celkem šest lesních typů:-) Naše typologická tabulka je "trošku" větší... Nemůžu si pomoct, ale ten mech pod nohama je takovej zvláštně měkkej... no, prostě divnej:-)

Tady ve Finsku je hodně rašelinišť. Některé z nich jsou upravené pomocí odvodňovacích kanálů, aby tam bylo možné pěstovat aspoň trochu kvalitní stromy... Protože ve Finsku se hodně (asi v 95 % těžeb) využívají harvestory, tak ani tyto podmáčené půdy nejsou výjimkou... Teda nějak pořád nechápu, jak to dělají, že tady neutopí celý harvestor... I chodit tady je totiž docela mazec. Na dnešním výjezdu s těžbou mi jeden z odvodňovacích kanálů připadal užší, než ve skutečnosti byl, a tak jsem zaplula nohou do bahna mezi rašeliníky hezky až nad botu...:-) A už chápu i to, proč většina spolužáků nosí do lesa holínky i za slunečného počasí, kdy mouchy padají vedrem a na modrém nebi není ani mráček...

A ještě poslední zážitek z dnešní těžby - přestávka na oběd. Ta se tady opravdu dodržuje a tak si všichni posedáme po pařezech, šutrech a dalších možných místech a vyndáme nějakou tu svačinu:-) Dneska jsme měli dokonce ohníček a kdybych to bývala tušila, nakoupila bych si nějaké buřty. Nevadí, příště:-) Opékání buřtů se tady ve Finsku od toho našeho liší tím, že narozdíl od nás Finové nerozkrajují buřtům konečky - aspoň v něčem jsme pokročilejší;-) U nás ale zase učitelé na výjezdy nevozí vodu a plechovou konvičku, aby nám mohli na ohni uvařit kafe...



Krátká zpráva o počasí ve Finsku

27. srpna 2007 v 19:15 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Ve Finsku se nám nějak ochladilo... Zatímco minulý týden jsem chodila po lese jen v kraťasech a v tričku a i přesto mi bylo docela vedro, o víkendu poklesly teploty hned o několik stupňů a občas se přežene i celkem slušný liják. Dneska odpoledne ukazoval teploměr kolem 12 °C - a to je teprve konec srpna...

Zato v sauně bylo dneska obzvlášť krásně:-) O co větší zima mi byla venku, o to příjemnější se zdála být tahle malá místnost. Jéé:-) Teda až do té doby, kdy jsem se rozhodla tenhle ráj na zemi opustit a vyzkoušet teplotu vody v jezeře... No, radši jsem tam jen slezla, abych nedostala infarkt:-) Ale i tak to byl docela mazec a moje koupání by se dalo měřit spíš ve vteřinách...



Náš (nejen) pivní průzkum

24. srpna 2007 v 19:21 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Naše dnešní cesta do Pieksämäki měla kromě běžného nákupu jeden speciální cíl: finské pivo. Po středeční zkušenosti, kdy jsme se na poslední chvíli dozvěděly, že se bude konat ohníčková akce a neměli jsme zrovna po ruce žádná pivka, jsme došli k jednoduchému závěru, že se musíme trošku předzásobit pro případ nenadálé potřeby, v horším případě smrtelné žízně...

Nejdříve jsme již tradičně navštívily zdejší Lidl, ale tamější výběr piv byl na náš středoevropský vkus příliš omezený, tak jsme nakoupily jen běžné věci jako chleba, žvýkačky a tak podobně a vyrazily jsme do CITYMARKETu, kde sídlí zároveň i speciální obchůdek Alko, jehož samotný název již napovídá cosi o tom, co že se tam vlastně dá a nedá pořídit. Vzhledem k pátečnímu odpoledni jsme zde zaznamenaly opravdu slušnou návštěvnost, majitelé Alka se rozhodně nemusí bát, že by jejich obchůdek zkrachoval:-)

Při vstupu do obchodu Alko se člověk ocitne mezi dlouhými regály lahví a lahviček a všechno to začíná vínem... To zde musím zmínit především pro jisté nejmenované lidičky z hezké a trošku postrádané moravské metropole;-)

Vínko je zde rozdělené podle země původu a výběr je tady opravdu výborný, od vín španělských, maďarských a italských (žádné velké překvapení) až po jihoamerická, africká a další... Mít pár zbytečných Eur po kapsách a netoužit až tolik po pivku, člověk by si určitě vybral;-) No, snad časem i z téhle nabídky něco vyzkoušíme...

Ale my jsme samozřejmě zamířily k regálům s pivkem... A jak už to tak ve finských obchodech bývá, i tady jsme našly něco "našeho":-)

V Alku se dá samozřejmě najít i něco tvrdšího, nějaká ta finská vodka a hodně dalších hodněprocentních věcí... Ale tuhle část obchodu jsme moc nezkoumaly a přesunuly jsme se do hlavního obchodu ve zdejším CITYMARKETu. I zde jsou k vidění česká piva...

... ale ta známe a mám takový pocit, že už docela dobře:-) Zatímco já jsem hledala, hlavně skrze nedostatek místa v batohu, nějaký menší pakl finských plechovek - třetinek, Zuzka zvolila vskutku testovací strategii - od každého finského pivka jednu flašku. Takhle vypadá v současnosti Zuzíkova kolejní polička (= sbírka finských piv):

U mě nakonec ve zdlouhavém výběrovém řízení zvítězilo pivo Karhu v balení po osmi kouskách, v pohodě přenosné i v ruce - jen jsem cestou asi vypadala trošku jako alkáč:-)

Tohle je teprve začátek našeho průzkumu finských piv (nějaké skromné zkušenosti s finským pivem teda už máme, hlavně z párty pro prváky, jenže tyhle detaily si nějak nepamatuju...), o výsledcích budu samozřejmě informovat...:-)



Finská sauna a koupání v jezeře

24. srpna 2007 v 18:29 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Všechno musí být někdy poprvé;-) A snad bysme se ani nemohly vrátit z Finska bez toho, abysme vyzkoušely zdejší saunu...

Naplánované jsme to měly už na středeční pozdní odpoledne, jenže to nám do toho vlezla společenská ohníčková akce, kde jsme samozřejmě nemohly chybět:-) Včera to konečně vyšlo... Ve čtvrtek je sauna pro holky od šesti večer a tak jsme tam vyrazily (teda máme to jen pár desítek metrů od baráčku) s očekáváním, že Finové a Finky chodí do sauny každý den a bude tam spousta lidiček... To nás dost zklamalo, neboť tam nebyla ani noha:-(

Přemýšlím, jak popsat zdejší saunu (jestli to půjde a neroztaví se mi foťák, zkusím pořídit nějaké obrázky) ... no, mají (teda vlastně máme!!) to tam hezké, dřevěné, zvláštně vonící, útulné... a je tam pekelný vedro:-) Prostě zdejší sauna, to byla láska na první pohled!!:-) Teda na první... Nejdřív jsem měla pocit, že tam nezůstanu ani minutu - teda, abych nekecala, ani 10 vteřin!!! Ale pak to bylo příjemnější a příjemnější... jééé:-) A protože v nejlepším se má přestat...

... následoval krátký běh a skok sem:-)

Zároveň to bylo i moje první zdejší koupání... Voda v jezeru se zdá být při pohledu svrchu trošku hnědá, ale ve skutečnosti je krásně čistá - bez problémů jsou vidět konečky prstů na nohách...

Finsko poznenáhlu odhaluje své další zajímavé tváře a po téhle zkušenosti ho možná známe zase o trošku víc...:-)



Školní akce - čtvrtek 23.8.

23. srpna 2007 v 20:38 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Dneska po ránu jsme měli s Erkkim stejný předmět jako minulý čtvrtek odpoledne, takže jakousi naší fytopatologii. V učebně opět pokračoval ve svém výkladu o kořenovníku vrstevnatém (Heterobasidion annosum) a přípravcích ROTSTOP a UREA. Ve Finsku se používají k natírání pařezů při těžbě a mají zabraňovat šíření kořenovníku (houba) pomocí spór přes nově vzniklé pařezy do kořenů. Erkki nám ukazoval grafy o tom, jak je to účinné a my jsme nějak nevěřily... U nás se to totiž nepoužívá a kdyby to byl až takový lesácký zázrak, tak by se to určitě dostalo i k nám;-)

Na druhou půlku dopoledne jsme vyjeli dvěma autama kamsi za Pieksämäki do lesa. Byly to mladé borovice a místy byly pozdechané. Kořenovník, no, dejme tomu... Ale že je smrk proti kořenovníku odolnější než borovice a že kořenovník napadá i břízu, no, možná jsem velkej skeptik, ale tomu prostě nemůžu jen tak věřit!! Takže ověřuju, ověřuju... A až se to dozvím, tak napíšu info:-)

Teď jedna pozitivní věc na našem dopoledním výjezdu: Zuzka objevila na borovici hálku obaleče prýtového (Rhyacionia buoliana) i s housenkou uvnitř, takže jsme tohle "zvířátko" viděly poprvé živě:-)

Odpoledne jsme měli ekologii lesa, finsky Metsäekologia s Tiinou, což je taková o několik málo let starší blondýnka, se kterou se výborně mluví, protože anglicky umí asi tak jako my:-) Ekologie lesa ve Finsku není nejnudnější předmět na škole, tak jako u nás, ale je to o kytičkách, o půdě, o stromech a tak:-) Takže jsme samozřejmě vyrazili ven...

Protože my (Zuzka a já) víme něco málo latinských názvů, Tiina všechny finské a latinských taky něco málo, a anglické názvy nezná nikdo z nás, nafasovali jsme dvě A4 názvů, kde v jednom sloupečku byly finské, v dalším latinské a ve třetím anglické - ale ty nám byly opravdu na dvě věci. Latinské názvy borůvky a brusinky samozřejmě víme, problém nastal u mechů a lišejníků, protože ty neznáme ani česky, natož latinsky... A ke všemu tady rostou ještě jiné než u nás... Naštěstí se nám podařilo doptat se našich spolužáků aspoň na finské názvy a pak už se to dalo:-)

Protože jsme se občas se Zuzkou při finských výkladech (kde tušíme jen to, že asi vypráví něco o lese...) trošku nudily, tak jsme zkoumaly lišejníky a jsou tady opravdu hezké kousky:-) Je jich tady spousta jak na zemi, tak i na stromech... Přidávám jednu epesní ukázku, ostatní obrázky jsou zde.

Kromě poznávání druhů rostlin a lišejníků se ještě prváci učili zacházet s výškoměrem a přírůstovým nebozezem. Co mi přišlo zvláštní, a u nás na škole si to nějak neumím představit, tak každej si mohl do nějaké té borovice vyvrtat svou vlastní dírku a na válečku, který takto vznikl, si spočítat letokruhy:-) Borovice jsou chudáčci, ale není nad vlastní zkušenost...

Omlouvám se, že je dnešní příspěvek možná trochu moc lesáckej... příště se zkusím polepšit:-)



Školní akce - středa

23. srpna 2007 v 20:08 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Ve středu ráno nás čekal předmět s anglickým názvem Forest Regeneration, finským názvem Metsähoito a česky by se to dalo přeložit asi jako "obnova lesa". Protože ve Finsku je pořád ještě hezké letní počasí a les začíná vlastně hned za poslední školní budovou, zdrželi jsme se v učebně asi pět minut a vyrazili jsme do lesa:-)

Tenhle předmět je pro prváky a učili se tam cosi podobného tomu, čemu se u nás říká věková skladba. Bylo to takové pohodové dopoledne, kdy jsme pokaždé někde zastavili, poslechli si něco ve finštině a pak nám Jukka krátce povykládal něco anglicky a nedejbože měl nějaký lesácký dotaz:-) Tak se nás třeba ptal, co je to za břízu, jestli pýřitá (Betula pubescens) nebo bradavičnatá (Betula pendula) - to je ta naše "normální". Tak tam dojdu, šáhnu si na větvičku, mrknu na listy, tipnu si "pendula", trefím se a myslím si, že v pohodě... Jenže přišla otázka "Why?" Jenže okecat v angličtině, že ta větvička není chlupatá, když člověk neví, jak se řekne "chlupatý" je docela nadlidskej úkol:-)

Ale sem tam jsme si s Jukkou povyprávěly trošku líp a získaly jsme i zajímavé info:-) Třeba o tom, že paseka ve Finsku může mít až 25 ha!! (U nás max. 1 ha, na výjimku 2 ha.) Že bříza bradavičnatá je kvalitnější než bříza pýřitá... A taky jsme viděli, jak vypadá poškození borovice ohněm a břízy mrazem... Jen sakra pořád nechápu, jak jim tady můžou tak dobře růst borovice:-(

Ale úplně nejlepší věc jsem se dozvěděla od našeho spolužáka Henrika (a opravdu nevím, jestli se to píše zrovna takhle) z Pieksämäki, a to že v Pieksämäki existuje jeden větší florbalovej (= salibandy) tým a hodně malých a neměl by být problém něco sehnat:-)

Odpoledne nás čekala dendrologie s Errkim. První část byla v učebně, což jsem po chvilce vzdala a šla jsem na net... Na druhou půlku (takže asi od čtvrt na tři do čtyř) jsme se přesunuli ven, kde jsme procházeli po pěšině kolem jezera Hautonen (to je ta moje běhací) a poznávali jsme nějaké stromy. Poznat smrk, lísku nebo jilm nebyl problém, ale zase jsme se dostali k oblíbeným břízám a zase jsem si to tipla a trefila jsem se a zase přišla tradiční otázka: "Why?" a zase jsem zkrachovala na tom jednom slově - "chlupatý":-) Kdo by to byl řekl, že zrovna tohle bude jedno z nejpotřebnějších slov?!



Školní akce - úterní výjezd s těžbou

23. srpna 2007 v 18:45 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

V úterý jsme vyrazili s druhákama na výjezd z těžby. Asi jsem to ještě nenapsala, ale když je někdo tady v Nikkarile druhák, vůbec to neznamená, že je mu nějakých dvacet, jednadvacet nebo tak... Nevím, kolik je nejstaršímu druhákovi, ale úplně jistě vím, že Thuja v pondělí oslaví 30. narozeniny a to je až druhá nejstarší... Některým současným prvákům je taky třeba 25 nebo tak, v tomhle je to tady trošku jiné než u nás.

Ale zpět k naší těžbě... Vyrazili jsme v 8 ráno od hlavní budovy školy. Na výjezdy se tady nejezdí autobusem, tak jako u nás, ale naskládali jsme se do dvou dodávek a jeden kluk jel svým autem. Co nás překvapilo nejvíc (na naší škole by se to totiž nikdy nestalo): jedno auto řídil náš učitel Timo a druhé jeden z našich spolužáků. Však se nás taky hned první den ptali, jestli máme řidičák, abysme případně mohli jezdit do města autem...

Náš výjezd z těžby měl být zaměřený na těžbu dřeva na ostrovech. Vyrazili jsme tedy směrem na Varkaus (je od nás necelých 40 km), jímž jsme projeli a pokračovali jsme dál za město až k jezeru. Na zdejších jezerech je zajímavé, že jsou propojené s velkým finským jezerem Saimaa systémem plavebních komor.

Na břehu jezera na nás čekala loď, na které se běžně vozí dřevo. Nastoupili jsme na ni a pluli jsme k jakémusi ostrovu. Po úvodním výkladu ve finštině, jenž mi samozřejmě připadal pekelně dlouhý, neboť nerozumím ani slovo, jsme šli do lesa a dívali jsme se, jak pracuje harvestor v probírkách.

A bylo to zajímavé, protože to bylo "trošku" jiné než u nás... U nás je totiž zvykem, že harvestor jezdí po linkách vzdálených od sebe asi 20 metrů (teda jestli si to dobře pamatuju) a dříví ukládá do hromad u cesty, aby vyvážecí souprava jedoucí za ním mohla projíždět taktéž po lince a měla usnadněnou práci... Tady jezdí harvestor lesem všude, kde potřebuje, dříví upustí tam, kde je to pro něj nejjednodušší a vyvážecí souprava pak musí taky projíždět lesem, aby tohle dříví mohla sesbírat... Škody na lesním porostu nechám bez komentáře:-(

Jestli mě na zdejším školním výjezdu něco překvapilo, tak kouření v lese. Tady to nikdo moc neřeší, je to úplně běžná věc... Nějak si neumím představit, že by si při nějakém našem výjezdu na ŠLP Křtiny někdo z našich spolužáků takhle veřejně zapálil v lese, ale ve Finsku je i tohle možné:-) Co mě už naopak nepřekvapilo (a děláme to taky) je oslovování našich učitelů křestním jménem. Napřed mi to připadalo zvláštní, ale je to docela fajn zvyk:-)

Po svačinové přestávce jsme se ještě podívali na vykládání dřeva z vyvážecí soupravy do lodě (naší) a následné přemístění dřeva do lodě jiné. Když byla naše loď prázdná, nastoupili jsme a vydali se na zpáteční cestu k našim autům.

Vraceli jsme se přes Varkaus, kde jsme se ještě zastavili na skladě, kam se vykládá dřevo z lodí. Nikdy dřív jsem neviděla na dřevoskladě břízu a ani nevím, jestli je to někde u nás možné... A (pro mě) překvapivě vypadala docela dobře:-)

Ve Varkausu je jedna z poboček dřevozpracujícího závodu Stora Enso (má zastoupení i v ČR), takže Varkaus je takové centrum, kam se dopravuje dřevo z okolí... Kromě této obrovské fabriky a spousty dřeva toho ve Varkausu moc není, teda aspoň na první pohled z okýnka dodávky... Čeho jsem si ale náhodou všimla, tak na jedné hospodě byla cedule Pilsner Urquel:-)

Varkaus je také místem, kde jsou k vidění plavební komory spojující menší jezera (v tomhle případě Unnukka a Haukivesi) tak, aby byla splavná až po velké jezero Saimaa. U jedné z těchto plavebních komor jsme se byli podívat a potom jsme ještě zastavili u další a navštívili místní muzeum. V muzeu byly vystaveny fotky, dobové uniformy, potápěčská výstroj, nářadí a další věci související s budováním plavebních komor a jejich provozem... V muzeu byla k vidění spousta zajímavých věcí a dokonce jsme se tam mohli pár věcí dočíst i v angličtině:-)

Ale nejzajímavější věc, co jsem viděla a doteď z ní trošku nestíhám, byl jeden takovej kajak... Kontrolní otázka: Co udělá ve Finsku posádka kajaku, když přijede před plavební komoru? Vystoupí, poponese kajak podél komory (odhadem něco málo přes 100 m), za ní zase nasedne do kajaku a frčí dál? Ne!! I kajak použije plavební komoru:-) A my jsme aspoň viděli, jak to vlastně funguje...



Vencíkův víkend a nové objevy

21. srpna 2007 v 20:42 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Víkend v Nikkarile je docela dlouhý... Jednoduše proto, že skoro všichni odjíždí domů a tak se tady nic neděje. Během víkendu jsme dvakrát zašly do Pieksämäki na menší nákupy, kdy jsme kromě nějakého toho jídla pořídily také dvě mapy okolí. Mimo jiné jsme také zjistily, jaké české pivo mají v Pieksämäki, takže asi nejčastější je Kozel v plechovkách, ale dá se sehnat i Pilsner Urquel, Budějovický Budvar (tmavý), Litovel, Staropramen...

Protože v neděli otvírají obchody až po dvanácté a my jsme vyrazily už ráno, poflakovaly jsme se jen tak kolem jezera, kde jsme bohužel, a to mě moc mrzí, neobjevily žádnou půjčovnu kajaků ani nic podobného:-( Ale tak nějak náhodou jsme narazily na hokejovou halu, krytý bazén a hlavně - tělocvičnu, kde viselo cosi o přátelském zápase v salibandy!! (= florbal) - jupíííí!!:-) mezi místním týmem a Jyväskyllou:-)


Neděle je tady vůbec zajímavý den. Kolem jezera v Pieksämäki, ale i později u našich jezer a tak různě jsme potkávaly spousty lidiček, jak se jen tak procházejí, někteří s hůlkami, jiní bez, pobíhají kolem jezer, jezdí na kole a nikam nespěchají... Samozřejmě si nemůžu odpustit poznámku k jejich kolům:-) Teda nevím, nevím, jestli bych se nebála svézt se na něčem takovém... Některá vozítka připomínají muzejní kusy, jiná vypadají jako sebraná ze skládky nebo z půdy po babičce:-) Ale jo, na ty jejich rovinky jim to asi stačí...

Asi bych měla přiznat, že v neděli jsem taky možná z dálky vypadala, jako když nikam nespěchám... Ono to totiž ani nešlo, v sobotu jsem si totiž byla zaběhat a asi jsem byla nějak moc akční nebo co:-) Protože se znám a vím, že se dokážu ztratit i tam, kde se to skoro nedá, tak jsem se trošku bála jít běhat do zdejšího lesa, kde o turistické značce nikdo nikdy neslyšel, a radši jsem vyrazila po silnici... Obzvlášť po té hlavní do Pieksämäki teda nic moc, ale jinudy se od nás dostat snad ani nedá. Naštěstí v době mého pobíhání kdesi po silnicích prozkoumávala Zuzka okolí a objevila výbornou (!!) pěšinu kolem jezera přímo pod naším baráčkem:-) Není moc dlouhá, odhadem asi 2 km, ale jako běhací stezka je fajn:-)

Poslední věc, docela důležitá, kterou jsem doteď nějak zapomněla zmínit... Světlo a tma. Včera jsem si byla po deváté večer zaběhat kolem jezera. Pak jsem se trošku zdržela venku a když jsem odcházela do baráčku, asi kolem půl 11, bylo ještě pořád tak trochu šero... Kdy se ráno rozednívá, to vám nepovím a myslím si, že u mě to ani nemůže překvapit;-) Ale když jsem po ránu omylem otevřela oko, jako že už je venku světlo, a podívala jsem se na hodinky, tak bylo něco kolem páté... Prozatímně máme trošku delší den než u nás, ale v zimě bude hůř:-)



Čtvrtek 16.8.2007 - první den ve škole

20. srpna 2007 v 19:42 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Po dlouhé středeční noci se mi, jak už to tak bývá a asi všichni to známe, nevstávalo zrovna lehce... Ale nedalo se nic dělat, bohužel...

Hned po ránu jsme totiž museli za Erkki Tillikainenem. Tady na škole má kromě jiného na starosti zahraniční studenty, takže nás. Vyřešili jsme nějaké formality a pak jsme měli mít s jeho třídou dendrologii. Skutečnost, že tady kromě nás nejsou žádní zahraniční studenti, s sebou přináší kromě jiného i jednu takovou komplikaci: vyučuje se ve jen ve finštině. Vždycky záleží na učiteli, jak to vyřeší... Třeba dendrologie probíhala tak, že jsme se Zuzkou nafasovaly igelitku větviček a měly jsme si to tak nějak určit... No, docela mě potěšilo, že po nás takhle po ránu nikdo nechtěl nic závažnýho:-) Na dendrologii jsme strávily jednu vyučovací hodinu a pak jsme s Jenni a Sannou odjely autem do Pieksämäki poznávat město...

Pieksämäki leží u velkého jezera Pieksäjärvi a v okolí je samozřejmě ještě několik dalších jezer a jezírek. Tam, kde končí město nebo jezero, začíná les, nejsou tady pole, tak jako u nás... Pieksämäki je (odhadem) asi tak stejně velké (= malé) jako Pelhřimov, s tím rozdílem, že v Pelhřimově je aspoň náměstí:-) A taky u nás doma máme na každém rohu hospodu a tady je jich jen několik... Ale zase je Pieksämäki něco jako finský železniční uzel, takže nejspíš nebude problém se odtud někam dopravit, teda když nebudeme chtít jet někam za polární kruh, kam už nejezdí vlaky... Ale jedna věc je tady stejná, taky tady mají Lidl... No, je to zkrátka takové docela příjemné malé město:-)

Po návratu z poznávacího výletu do Pieksämäki jsme společně s Jenni navštívily místní menzu. A tam se mi docela líbilo:-) Hned jsem objevila několik důvodů, proč mám tohle místo ve Finsku nejradši hned po své posteli: 1. nejsou tady fronty, 2. mají tady mlíko, 3. nezáleží na tom, kolik si čeho vezmeš a to včetně jakéhosi zeleninového mixu (mají to tady každý den) a 4. to všechno za přijatelnou cenu 2.20 Euro. A nejdůležitější věc: vaří tady výborně:-)

Odpoledne nás čekal ještě jeden předmět s Erkkim. Ten člověk tak nějak nikam nespěchá, na začátku hodiny nás představil jako zahraniční studenty a pak nám tam něco vyprávěl anglicky... Dozvěděli jsme se hlavně to, že tenhle předmět je taková naše fytopatologie a dnešní hodina bude o houbě Heterobasidion annosum, což je kořenovník vrstevnatý a samozřejmě ho známe:-) A taky jsme se dozvěděly, že hodina bude probíhat ve finštině a nemusíme tam být. Ze začátku jsme byli akční, pak Zuzka odešla a já jsem pořád čekala, že v té prezentaci bude mít nějaké obrázky:-) Teda něco málo tam proběhlo, ale nebylo toho moc. Ta hodina vůbec probíhala úplně jinak než u nás. Z naší školy jsme zvyklí, že do nás každý valí miliony slov a stránky přecvakává jednu za druhou... Tady Erkki tak pomalu něco vyprávěl a na další stránku přešel až po tom, co si to i ti nejpomalejší opsali... No, je to tady trošku jiné:-) Teda, abych nezapomněla, kromě kořenovníku se ještě za ty dvě hodiny dostal k václavce (Armillaria)...

Ještě nás čekala jakási přednáška hostujícího učitele z Madridu o lesnictví ve Španělsku. A pozor - konečně něco v angličtině!! Pravda, byla to taková španělská angličtina, ale dalo se to... Teda musím se přiznat, že si pamatuju začátek a sem tam něco asi tak z první poloviny, v té druhé jsem chvilkama trošku spala... Však se mě taky o přestávce nezapomněl zeptat na mojí včerejší noc:-)

A večer - no, to jsem byla přece tady...:-)



Jak jsme přijely do Nikkarily

17. srpna 2007 v 17:40 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Hlavní budova školy

Taxík nás dovezl přímo před hlavní budovu školy... Nevím, jak se to stalo, ale hned jsme potkali nějakého učitele (jméno nevím) a taky další vyučující jménem Johanna a pak si nás přebrala Jenni - naše tutorka. Jsme rádi, že ji máme, protože nám opravdu hodně usnadňuje naše živobytí tady. A umí výborně anglicky - bohužel pro mě:-) Jenni nás zavedla do našeho pokoje a byli jsme upozorněni, že si musíme vždycky s sebou brát klíče a kdyby jsme je náhodou omylem nechali na pokoji nebo tak něco, tak nějaký člověk má prý univerzální klíč. Nějak jsem tuhle informaci nebrala moc vážně, proč taky? Na koleji jsem čtyři roky a nikdy jsem ještě nepotřebovala univerzální klíč:-)

Naše

Bydlíme v přízemním baráčku se třemi vchody. V našem (a nejspíš ve všech) vchodech jsou čtyři pokoje, obejvák s kuchyní, jedna místnost se sprchou a dvě místnosti s WC. Náš pokoj je mnohem menší než ten letošní na Tauferkách, ale dá se:-) Kromě nás tady nejsou žádní zahraniční studenti, jen jeden učitel ze Španělska a v září by měl dojet nějaký náš budoucí spolužák taky ze Španělska... Takže naše spolubydlící jsou Finky. Protože mám velkej problém zapamatovat si finská jména, tak si pamatuju jen dvě - Thuja (to si pamatuju jen díky Thuja occidentalis = "tůje" západní = keř...) a Sanna.

Jenni nás provedla po všech školních budovách. Je tady jedna hlavní budova, kde jsem právě teď:-) Jsou tady kanceláře učitelů, menza, nějaké učebny a včera jsem se tady ztratila a objevila jsem i saunu. No a v deset večer se tady spouští alarm, takže jestli mě někdy potkáte na netu po desáté hodině tak vězte, že policie je mi v patách:-) Pak je tady několik baráčků, do kterých bych nikdy neřekla, že jsou škola... Ale je to tak:-) A samozřejmě, mají tady ještě další dvě sauny:-) Tu jsem teda ještě nezkoušela, ale určitě i tohle někdy přijde:-)

MÄNTYLÄ

Jenni nám taky oznámila výbornou věc, a to že večer se bude konat uvítací párty pro prváky. Tahle výborná akcička měla začít v sedm večer a tak jsme měli ještě asi dvě hodinky čas. Se Zuzkou jsme se zabydleli v našem novém pokoji a pak šla Zuzka do obýváku. Teda ne, že bych tady chtěla do detailů popisovat naše živobytí, ale tohle je důležité pro další vývoj věcí... No a já jsem zašla do sprchy. Bylo to fajn. Až do doby, než jsem vyšla ze sprchy a vzpomněla si, že nemám klíče. Šla jsem teda za Zuzkou, jako tradičně odpovědnou osobou, ale po dlouhém rozhovoru, kdy jsem si opravdu dlouho myslela, že si Zuzka dělá srandu, jsem zjistila, že je to horší a ani jedna z nás ty klíče nemá... Totiž, tady u nás jdou divné dveře, zavřít jdou, ale otevřít už ne, tak nějak se automaticky zamykají nebo co:-( No, když došla naše spolubydlící Sana, tak jsme ji seznámily s naším "malým" problémem a Sanna nám začala shánět univerzální klíč. Nebylo to zrovna snadný... Za nějakou dobu, která nám připadala jako věčnost, protože jsme stále nevěděly, jestli nebudeme spát v obýváku na zemi do zítřka, přišla Johanna (jedna z učitelek) s tím dlouho očekávaným klíčem a my jsme byli opravdu šťastné...:-)

V sedm pro nás přišla Jenni a vyrazily jsme na párty k jezeru. Ne, že by to bylo daleko:-) Bylo tam takové malé pódium s mikrofonem a CD přehrávačem, lavičky a samozřejmě naši spolužáci a asi pět učitelů. Tuhle akci pořádali druháci pro začínající prváky, trošku něco jako pasování u nás na lesárně. Na pódiu byli dva kluci, četli jména prváků a ti přicházeli na pódium. Tam museli do obrysu Finska zakreslit odkud jsou a odpovídali na nějaké otázky... I přesto, že se nám Jenni snažila překládat do angličtiny, tak moc netuším, co vlastně říkali, protože finština opravdu není podobná ničemu, co znám... Teda ne, že bych těch jazyků znala nějak moc;-) Jen podle slova Nikkarila, které zde padlo v otázce, matně tuším, že se ptali, proč jsou tady... A taky jeden kluk odpovídal "hetero", tak aspoň něco mi bylo trošku jasný;-)

Pozor!!! Elvis žije!!:-) A přímo tady v Nikkarile... Máme totiž jednoho spolužáka. Kromě toho, že je blonďák - překvapivě:-), tak vypadá opravdu jako Elvis, je to takové jeho "imič", tohle jméno má dokonce napsané na bundě... Škoda, že nemám fotku:-) Snad všichni Finové, co jsme zatím potkali, jsou strašně moc pohodoví lidi:-) Občas z toho trošku nechápu... Jsou úplně v klidu, usměvaví a kdyby člověk uměl finsky nebo aspoň dobře anglicky, tak by si docela povyprávěl:-) Ale jde to, rukama nohama, a sem tam někdo umí anglicky tak jak my, takže si rozumíme:-) A taky se snaží člověku pomoct, obzvlášť když promluví něco tou svou nic moc angličtinou...

Naše škola je docela malá. Těch prváků mohlo být odhadem tak třicet... Tahle škola opravdu není moc podobná tomu, co známe od nás... A taky se tady všechny zprávy šíří přímo vesmírnou rychlostí. Večer už snad všichni věděli o našich zapomenutých klíčích:-) A nevím proč, ale přišlo jim to vtipný:-)

Bohužel jsme taky museli na pódium, když se vystřídali všichni prváci. Stejně jako na naší fakultě i tady jsou převážně kluci. Narozdíl od naší školy samozřejmě většinou blonďáci:-) Náš příspěvek do mikrofonu vypadal asi tak, že jsme řekli tři kratičké věty a bylo to tak nějak v pohodě... Pak museli prváci běhat kolem budov a dělat nějaké úkoly. Byli jsme u finiše, což bylo asi nejzajímavější místo:-) Sem tam se tam někdo natáhl, částečně díky poslednímu úkolu - točení se dokola kolem klacku, částečně díky vypitému pivu:-) Pivo je tady hodně oblíbené. A jak jsme se dozvěděli později, české pivo tady, stejně jako na trajektu, znají:-) Ale prý ho moc nepijou, protože je dražší než to jejich... Když jsme se ptali na značku, tak překvapivě nebyl nejčastější Pilsner Urquel, což bych čekala, ale Kozel!! Tady mu říkají "velkopopovicky", asi proto, že v Lidlu, kde jsme byli dneska, je napsáno "Velkopopovicky Lager". A mají rádi obzvlášť černého Kozla... Po tom, co jsme udělali menší ochutnávku Tuzemáku z Jindřichova Hradce - no, asi jim docela chutnal, i když nevím nevím, jestli Finové taky nepijou všechno co teče, kromě asfaltu - jsme vyrazili k nám na pokoj...

... no, nepobyli jsme tam zrovna dlouho, protože zanedlouho se ozvalo klepání na dveře s tím, že jdeme do baru a máme na to dvě minuty:-) A tak jsme se seznámili s pár lidičkama, ze kterých si bohužel pamatuju podle jména jenom Niko, Marko a samozřejmě "Elvis":-) dostali jsme nějaké místní pivo a vyrazili jsme taxíkem do Pieksämäki... Byla to taková menší diskotéka, tak jsme trošku tancovali, trošku popíjeli pivko a tak:-) Dát si pivko v baru není pro našince úplně levná záležitost, přijde asi na 5 Euro, takže nic moc... Ale chutná docela dobře, i když trošku jako by naředěně, je nějak míň hořké, ale dá se:-)

Bylo už dost hodin, tak jsme se Zuzkou vyrazily k "domovu", přece jen po té cestě... Zrovna odcházel taky nějaký místní človíček, tak jsme se přidaly:-) Bydlel cestou a táhl s sebou igelitku lahváčků. Jak to tak bývá u Finů zvykem, věnoval nám pivko Koff. Jinak finsky se pivo řekne "olut", to už víme:-) Trošku jsme si povyprávěli, uměl totiž anglicky možná ještě hůř než já a to se moc často nevidí:-) Pak se u posledních baráčků odpojil a zamířil ke svému domku. My jsme taky nakonec ve zdraví došli a konečně nás čekala postel...

... to jsme si ale jen mysleli, protože u našeho vchodu jsme se potkali s jedním spolužákem a trošku jsme se zakecaly, teda zpočátku hlavně já, což moc nechápu:-) To ten tuzemák a pivo... A protože za chvilku došli ještě asi tři jeho kamarádi, tak jsme se usídlili před naším vchodem a kecali a kecali... O Finsku, o Česku a o florbalu - teda vlastně "salibandy":-) Jednu věc jsme jim neuměly moc vysvětlit a to, proč už nejsme Československo... Jeden náš spolužák se mě snažil naučit jejich "ä"... no, dalo mu to docela zabrat, ale snad už to vím:-) Mají tohle písmenko ve slovech celkem často, taky ve svém pozdravu "hyvää päivää" (dobrý den).

Nakonec jsme šli spát asi ve čtvrt na pět:-) A další den nás čekala škola...

... a o tom zase někdy příště:-)



Vencíkova cesta do Finska

16. srpna 2007 v 18:30 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

16. elokuuta 2007, Pieksämäki (Nikkarila)

Naše cesta na sever začala v pondělí 13. srpna ve 14:45. Nastoupili jsme do autobusu Bohemian Lines a vyrazili na sever. Z naší školy jsme do Finska odjížděli tři - Tom (Seinajöki), Zuzka a já (Pieksämäki). Z Brna nás jelo odhadem asi 15 a skoro všichni jsme měli namířeno do Finska. Autobus zastavoval ještě v Praze a jak to tak bývá neobešlo se to bez stání v kolonách. V Praze nastoupilo tolik cestujících, že jsme byli plní.

Pokračovali jsme přes Ústí nad Labem směr Drážďany, Berlín a Rostock. Tam jsme vjeli s autobusem na trajekt a přeplavili se do Dánska (Gedser) ... a pak jsem se probudila v Kodani:-) A zjistila jsem, že je to hezké město.

Cestou z Dánska do Švédska jsme nejdříve projížděli dlouhým tunelem a pak jsme se dostali na most, kudy vede silnice do Malmö.

Ve Švédsku jsme jeli směrem na Jönköping, podél jezera Vätern, přes Linköping a další města, městečka a vesnice až do Stockholmu. Tam jsme se rozloučili s naším autobusem a nastoupili na trajekt do Helsinek...

Trajekt Silja odjížděl v 17:00 a to bylo fajn, protože jsme si mohli prohlídnout domy ve Stockholmu, chaty na pobřeží a všechny ostrovy a ostrůvky, mezi nimiž jsme proplouvali. Ale co nejvíc potěšilo oko Čecha? Tak otázka: Jaké pivo točí (a lahváčky mají taky) na trajektu ze Stockholmu do Helsinek? No samozřejmě - Pilsner Urquel a Kozla...:-)


Měla jsem v plánu přespat venku a dívat se ráno na východ slunce, ale to nějak nešlo, protože jsem asi vypadala jako "houmles" nebo co a všímalo si mě nějak moc lidí... Nakonec jsem to vzdala a šla přespat do kajuty. Byla malá, spali jsme tam čtyři a poprvé jsem viděla bezpečnostní pás na posteli:-) Ráno jsme dostali výbornou snídani a to už jsme byli v Helsinkách - hodinky, po posunutí času o hodinu dopředu, ukazovaly čas 9:55...

Nejhorší část cesty byla před námi. Museli jsme se dostat v Helsinkách na hlavní nádraží. Nebyl problém nádraží najít, mnohem horší bylo přemístit naše zavazadla!! No, bylo to zajímavý:-) Ale nakonec jsme tam úspěšně došli a i proto teď můžu být tady v Nikkarile, sedět v prázdné počítačové učebně a psát cosi o naší cestě... Vlak z Helsinek odjížděl v 11:13 a stihli jsme to o pár minut. Jen jsme se krátce rozloučili s Tomem a už jsme seděli ve vlaku do Kouvoly.


Ve vlacích ve Finsku to funguje trošku jinak než tady. Jízdenka se kupuje nejen na konkrétní čas, ale cestující má určené i svoje sedadlo. To jsme samozřejmě nějak nevěděly, zjistily jsme to ale záhy, kdy jsme se musely přemístit. Ale hlavně - nikdy jsem neviděla vlak, kde by se daly napíchnout sluchátka a poslouchat rádio:-) Ne, že by to bylo nějak obohacující, když to bylo převážně povídání (a když konečně pustili muziku, byla to nějaká opera nebo cosi) a finsky nerozumím ani slovo. Ale bylo to fajn, poslouchat tu podivnou řeč a dívat se přitom z okna vlaku na ubíhající krajinu.


Věděla jsem, že tady bude hodně stromů a nějaké to jezero, ale takový pohled z vlaku, jaký se nám naskytl, jsem opravdu nečekala... Teda, ono toho vlastně moc vidět nebylo, protože většinu cesty už podél trati rostly stromy, takže nebylo vidět skoro nic:-( Ale něco málo přece. A je to hodně jiné než u nás. Tady rychlíky na každém rohu míjí nějakou tu zastávku. Ve Finsku ne. Na cestě staví snad ve všech městech, jednoduše proto, že tady skoro žádná nejsou... Jen občas pár domků u trati - občas...


Takže: tři domky, deset kilometrů "nic" (teda les, případně jezero...), pak jeden domek, dalších x kilometrů nic, pak několik chatek - tak se pozná, že bude následovat nějaké to jezero, a pak les - borovice, smrky, břízy - výjimečně nějaké to pole, dva domky, deset kilometrů les a tak pořád:-)

V Kouvole jsme přestoupily na vlak ve směru do Oulu. Za oknem se míhaly pořád tytéž obrázky a ve 14:39 jsme byli v Pieksämäki. Jako člověk využívající služeb Českých drah jsem byla tak nějak mile překvapena tím, že finské vlaky dojedou na zastávku spíš dřív a chvilku tam čekají:-) A taky to nejsou žádní šneci, 160 km/h není problém a člověk o tom ani neví:-)

V Pieksämäki se vyskytl ještě větší problém s batohama. Nikkarila, kde bydlíme, není totiž v Pieksämäki, ale asi 4 km odtud v lese mezi jezery... Nakonec jsme se nechali svézt taxíkem a překvapivě za rozumnou cenu - asi v ceně jednoho piva (v hospodě).


... je pozdě (po včerejší dlouhé noci), pokračování příště:-)



Poslední den doma

12. srpna 2007 v 22:10 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Tak už mi schází jen svačina a tu si zabalím zítra:-) Všechno ostatní už je naskládáno v báglech...

Dneska jsem se byla jen tak naposled projít po naší "velkovesnici" a při té příležitosti jsem vyfotila pár obrázků, ale bylo zataženo, takže nic moc...:-( Přidávám pár ukázek:

Bývalá škola ve Velkém Rybníku, teď je to obecní úřad...



A tohle je rybník "Návesák", obchod, kaplička a pár baráčků...


Další obrázky jsou k vidění v galerii.

Až se vrátím, vyfotím to líp;-)

Do odjezdu zbývá deset dní...

4. srpna 2007 v 7:26 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Ahoj všichni:-)

Pomalu ale jistě se den za dnem stává minulostí a blíží se 13. srpen 2007, vlastně takový běžný den... Nasednu do autobusu s několika batohama, hokejkou a florbalovým míčkem, velkou svačinou a pár lahváčkama na cestu a vyrazím kamsi na sever, do Finska... Co o něm vím? Když se to vezme tak kolem a kolem... no, není toho zrovna moc:-( Kolik znám finských slov? Ať počítám jak počítám, tak všeho všudy asi 8 a nevím, nevím, jestli patří zrovna mezi slovíčka denního použití... O svojí angličtině bych radši moc nevyprávěla... Sečteno a podtrženo: ruce, nohy, papír a tužka to jistí!! A sakra, měla bych se naučit aspoň kreslit...:-)

Začínám balit věci. Moc mě to nebaví a jsem z toho trošku nervózní:-( Dokonce asi budu muset najít po čtyřech letech svou zimní bundu a přibalit nějaké svetry, to je teda stav!!:-)

Ale zatím je všechno v pohodě:-) Ještě nemám zaječí úmysly a nezabývám se tím, že bych ze svého plánovaného výletu mohla ještě vycouvat... A to hlavně proto, že jsem ještě nikdy neviděla soba ani losa a tohle je šance!!:-) Jasně, zvířátka asi nepatří mezi pět hlavních důvodů k odjezdu, ale... Jestli se někdy tady na stránkách objeví moje fotka losa, tak možná budu ještě o něco šťastnější člověk než teď:-)

Mějte se hezky:-)

P.S.: Přidávám odkaz na nějaké info o Finsku z Wikipedie.