Vencíkova cesta do Finska

16. srpna 2007 v 18:30 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

16. elokuuta 2007, Pieksämäki (Nikkarila)

Naše cesta na sever začala v pondělí 13. srpna ve 14:45. Nastoupili jsme do autobusu Bohemian Lines a vyrazili na sever. Z naší školy jsme do Finska odjížděli tři - Tom (Seinajöki), Zuzka a já (Pieksämäki). Z Brna nás jelo odhadem asi 15 a skoro všichni jsme měli namířeno do Finska. Autobus zastavoval ještě v Praze a jak to tak bývá neobešlo se to bez stání v kolonách. V Praze nastoupilo tolik cestujících, že jsme byli plní.

Pokračovali jsme přes Ústí nad Labem směr Drážďany, Berlín a Rostock. Tam jsme vjeli s autobusem na trajekt a přeplavili se do Dánska (Gedser) ... a pak jsem se probudila v Kodani:-) A zjistila jsem, že je to hezké město.

Cestou z Dánska do Švédska jsme nejdříve projížděli dlouhým tunelem a pak jsme se dostali na most, kudy vede silnice do Malmö.

Ve Švédsku jsme jeli směrem na Jönköping, podél jezera Vätern, přes Linköping a další města, městečka a vesnice až do Stockholmu. Tam jsme se rozloučili s naším autobusem a nastoupili na trajekt do Helsinek...

Trajekt Silja odjížděl v 17:00 a to bylo fajn, protože jsme si mohli prohlídnout domy ve Stockholmu, chaty na pobřeží a všechny ostrovy a ostrůvky, mezi nimiž jsme proplouvali. Ale co nejvíc potěšilo oko Čecha? Tak otázka: Jaké pivo točí (a lahváčky mají taky) na trajektu ze Stockholmu do Helsinek? No samozřejmě - Pilsner Urquel a Kozla...:-)


Měla jsem v plánu přespat venku a dívat se ráno na východ slunce, ale to nějak nešlo, protože jsem asi vypadala jako "houmles" nebo co a všímalo si mě nějak moc lidí... Nakonec jsem to vzdala a šla přespat do kajuty. Byla malá, spali jsme tam čtyři a poprvé jsem viděla bezpečnostní pás na posteli:-) Ráno jsme dostali výbornou snídani a to už jsme byli v Helsinkách - hodinky, po posunutí času o hodinu dopředu, ukazovaly čas 9:55...

Nejhorší část cesty byla před námi. Museli jsme se dostat v Helsinkách na hlavní nádraží. Nebyl problém nádraží najít, mnohem horší bylo přemístit naše zavazadla!! No, bylo to zajímavý:-) Ale nakonec jsme tam úspěšně došli a i proto teď můžu být tady v Nikkarile, sedět v prázdné počítačové učebně a psát cosi o naší cestě... Vlak z Helsinek odjížděl v 11:13 a stihli jsme to o pár minut. Jen jsme se krátce rozloučili s Tomem a už jsme seděli ve vlaku do Kouvoly.


Ve vlacích ve Finsku to funguje trošku jinak než tady. Jízdenka se kupuje nejen na konkrétní čas, ale cestující má určené i svoje sedadlo. To jsme samozřejmě nějak nevěděly, zjistily jsme to ale záhy, kdy jsme se musely přemístit. Ale hlavně - nikdy jsem neviděla vlak, kde by se daly napíchnout sluchátka a poslouchat rádio:-) Ne, že by to bylo nějak obohacující, když to bylo převážně povídání (a když konečně pustili muziku, byla to nějaká opera nebo cosi) a finsky nerozumím ani slovo. Ale bylo to fajn, poslouchat tu podivnou řeč a dívat se přitom z okna vlaku na ubíhající krajinu.


Věděla jsem, že tady bude hodně stromů a nějaké to jezero, ale takový pohled z vlaku, jaký se nám naskytl, jsem opravdu nečekala... Teda, ono toho vlastně moc vidět nebylo, protože většinu cesty už podél trati rostly stromy, takže nebylo vidět skoro nic:-( Ale něco málo přece. A je to hodně jiné než u nás. Tady rychlíky na každém rohu míjí nějakou tu zastávku. Ve Finsku ne. Na cestě staví snad ve všech městech, jednoduše proto, že tady skoro žádná nejsou... Jen občas pár domků u trati - občas...


Takže: tři domky, deset kilometrů "nic" (teda les, případně jezero...), pak jeden domek, dalších x kilometrů nic, pak několik chatek - tak se pozná, že bude následovat nějaké to jezero, a pak les - borovice, smrky, břízy - výjimečně nějaké to pole, dva domky, deset kilometrů les a tak pořád:-)

V Kouvole jsme přestoupily na vlak ve směru do Oulu. Za oknem se míhaly pořád tytéž obrázky a ve 14:39 jsme byli v Pieksämäki. Jako člověk využívající služeb Českých drah jsem byla tak nějak mile překvapena tím, že finské vlaky dojedou na zastávku spíš dřív a chvilku tam čekají:-) A taky to nejsou žádní šneci, 160 km/h není problém a člověk o tom ani neví:-)

V Pieksämäki se vyskytl ještě větší problém s batohama. Nikkarila, kde bydlíme, není totiž v Pieksämäki, ale asi 4 km odtud v lese mezi jezery... Nakonec jsme se nechali svézt taxíkem a překvapivě za rozumnou cenu - asi v ceně jednoho piva (v hospodě).


... je pozdě (po včerejší dlouhé noci), pokračování příště:-)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Saf | 20. srpna 2007 v 22:20 | Reagovat

libi se mi jak jsi cestu za taxik prirovnala k cene piva, spravny pristup:-)

2 Vencík | E-mail | 21. srpna 2007 v 16:20 | Reagovat

A sakra, zase jsem se prozradila!!:) Ale vy mě stejně všichni znáte:) K tomu přirovnání: ono to bude možná tím, že jsem ze zdejších cen piva tak trochu v šoku ještě teď:( V obchodě vždycky přesvědčuju sama sebe o tom, že jsem vlastně abstinent a pivo k životu nepotřebuju, ale nevím nevím jak dlouho mi to ještě vydrží...:)

3 Lawiane | Web | 31. března 2010 v 20:53 | Reagovat

Tak to je good ty piva na trajektu. Jak jte k tomu přišli, že jste tam jeli od školy? Já ci taky

4 Vencík | 11. dubna 2010 v 13:23 | Reagovat

Přes Erasmus může odjet studovat do zahraničí asi každej, jen to chce kousek štěstí. U nás na škole to bylo pro nás lesáky jednodušší, protože na naší fakultě (Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně) o Erasmus nebyl nikterak velký zájem a tak se tam dostal každý, kdo chtěl a uměl aspoň trochu anglicky - a tak jsem nakonec odjela i já... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.