Září 2007

Laponsko - den první

28. září 2007 v 16:51 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Ve čtvrtek 20.9. byl sraz v 7:00 před hlavní budovou školy a čekala nás dlouhá cesta na sever - něco kolem 500 km... Směr cesty: Pieksämäki, Kuopio, Iisalmi, Kajaani... Cíl cesty: Kuusamo.

Cestovali jsme vlastním autobusem se čtvrťáky a s Johannou a s řidičem, co vypadal trošku jako starý rocker a byl to takový pohodář, věčně v dobré náladě...

První naše zastávka, nepočítaje čerpací stanice a podobná místa, proběhla nedaleko před Kuusamem. Šli jsme se podívat na zvířátka za plotem, bylo to něco mezi záchrannou stanicí a ZOO...
Za plotem

Chovají tam několik medvědů, lišky, rysy, rosomáky a soby. Vlastně to bylo moje úplně první setkání se sobem tady ve Finsku, ale... skrz ten plot to nějak nebylo ono:-(

Po příjezdu do Kuusama a ubytování se na místní koleji (nebo něčem takovém - teda určitě to byla nějaká škola...) jsme se Zuzkou vyrazily poznávat večerní Kuusamo v očekávání něčeho zvláštního v tomhle městě na severu... Ale zjistily jsme, že Kuusamo je tak trošku díra:-) Něco jako Pieksämäki, takové typické finské město - kde nic, tu nic a těžko říct, kde je vlastně centrum... že by to byla tahle ulice?!;-)
Kuusamo

A tak jsme se vrátily na kolej a spolu s několika našimi spolužáky jsme skoukly ještě pár minut z konce zápasu Poháru UEFA mezi Tampere a Bordeaux, kde v samém závěru za stavu 2:2 padl gól do sítě domácích a na obrazovce přistála prázdná plechovka od piva...:-)

Několik dalších fotek je v galerii.


Laponsko (20. - 27.9.)

28. září 2007 v 11:28 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Včera odpoledne jsem se vrátila z Laponska. Zpětně to vidím jako takové své štěstí, že jsem dostala tuhle příležitost podívat se na sever... A nedokážu na to přestat myslet. Ať dělám, co dělám, pořád mám před očima obrázky tamější krajiny a věcí, co jsem měla možnost spatřit... A neustále sním o tom, že se tam jednou vrátím:-) Poslední dny prostě chodím s hlavou v oblacích a jen tak letmo se nohama dotýkám pevné země... A nezbývá mi než doufat, že mě nečeká tvrdé přistání do reality života...;-)

O víkendu zůstávám bohužel bez internetu, ale jak to jen bude možné, tak povyprávím třeba o tom, jak jsem tady ve Finsku poprvé viděla kromě spousty jezer také řeky, jak jsme rýžovali zlato v Tankavaaře, jak jsme po cestě autobusem potkávali soby, jak jsem poprvé v životě zahlédla stádo sobů ve volné přírodě a jak jsem se s nimi nechtíc setkala i tak trochu jinak:-(

... ale hlavně o tom, jak jsem se úplně beznadějně a navždy zamilovala do "rusky":-) A věřím tomu, že až ze svých skoro 700 fotek (bohužel ale pořízených většinou za špatného počasí, takže sem tam nic moc...) vyberu pár obrázků do Galerie, tak mě pochopíte...:-)

Zatím se mějte hezky:-)


Nové fotky

17. září 2007 v 16:36 | Vencík |  Novinky v Galerii
Právě jsem přidala do Galerie nové fotky - už tradičně z cesty do Pieksämäki (1) a taky z výletu do Partaharju (2).
A konečně se mi podařilo vložit taky všechny fotky z Hyytiäly (3) a z mojí nedělní procházky (4) v okolí Nikkarily:-)

Vencíkovy zážitky z posledních dvou dnů

14. září 2007 v 20:40 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

První věc, taková lesácká záležitost, se týká čtvrteční dopolední dendrologie. Tentokrát to probíhalo jen ve škole, ve velké posluchárně (teda abych byla přesná, tak největší v Nikkarile) a naštěstí měl Erkki ve své prezentaci sem tam nějaké obrázky:-) Z toho mám vždycky radost, protože té spoustě písmenek, která jsou jen občas vystřídána právě nějakým tím obrázkem, vůbec nerozumím... Vlastně něco málo jo, konečně jsem se naučila aspoň pár názvů stromů, takže poznám, když je v nadpisu slovo "kuusi", že bude Erkki vyprávět něco o smrku, a ještě vím borovici, břízu, jeřáb, modřín, dub, javor mléč... No, něco málo by se našlo:-) Ale stejně je mi to při těch přednáškách docela na dvě věci:-) I proto, že v místních lesích rostou stejně hlavně borovice, břízy a smrk... sem tam modřín, osika, jeřáb... ostatní výjimečně, třeba u nás v arboretu:-) Ale hlavně - já opravdu rozumím jen tohle:-(

A tak Erkki vyprávěl něco o smrku a najednou plynule přešel do angličtiny - to je nejhorší, protože než se proberu, tak zmeškám první půlku věty a pak mi nezbývá, než si tipnout, cože to vlastně říkal, abych nevypadala jako pako:-) Totiž Erkki měl ve své prezentaci obrázky ze smrčáku (= smrková monokultura v lesácké hantýrce) a nad tím měl nápis "Jihlava" a tak mi vyprávěl cosi o tom, jak byl před pár lety u nás a finským spolužákům ukazoval, jaká smrková houští máme v České republice a vyprávěl (anglicky) o tom, že je v nich tma:-) A tak jsem se samozřejmě musela pochlubit, že nedaleko od Jihlavy bydlím;-) Měl tam i další fotky - dospělé porosty, dříví na skládkách a tak... Pak obrázky našeho lesa vystřídaly fotky finských smrčáků a bylo znát, že ty naše smrky vypadaly líp - to potěší;-) A následovala tabulka s rozměry nějakého rádoby velkého finského smrku, teda jestli jsem to správně pochopila... Pamatuju si výšku 41,80 m, výčetní tloušťka byla něco přes 40 cm. A jak se dalo čekat, přišla otázka, jak jsme na tom u nás:-) A tak jsem si vzpomněla na jeden krásnej smrk v NPR Velký Špičák a když jsem se pokoušela vyprávět cosi o tom, že měří 49 m a průměr ve v. č. je přes 90 cm, tak se díval trošku nechápavě...:-) Jen doufám, že si nemyslel, že kecám!! Tenhle smrk mám totiž změřený osobně:-)

Na konci hodiny poslal Erkki kolovat po třídě igelitku a tak jsem byla strašně zvědavá, cože to v ní vlastně má... To bych si teda netipla - měl v ní žaludy dubu letního (= Tammi) a nejspíš je to ve Finsku docela zvláštnost, neboť naši spolužáci si pokaždé pár kousků vzali a vypadali, že to mockrát v životě neviděli:-) Jeden dub máme ve školním arboretu a je to takový chcípáček... A tak jsem to jen s úsměvem poslala dál se vzpomínkou na náš dub za stodolou a každoroční podzimní uklízení obrovské hromady žaludů...

Další přednáška s Jukkou už tak zajímavá nebyla, jednoduše proto, že neukázal ani jeden obrázek a tak jsem se pekelně nudila:-) Ale protože jsem včera byla ve škole jen dopoledne, tak se to dalo přežít...

Dneska jsem po ránu zašla na AJ, což je docela pozitivní věc:-) Jak já jsem cizí jazyky vždycky nesnášela!! Ale tady je to jediný předmět, kde není problém s porozuměním nebo aspoň ne až tak neřešitelný... Občas se vyskytne něco finsky, třeba dneska to byly názvy zvířátek a lesních plodů ve finštině, které jsme měli přeložit do AJ... A tak Riita došla a dopsala mi to tam v AJ a tak jsem se naučila dalších pár finských slov:-) Teda většinu jsem už znala, jako třeba "hirvi" (los), "mustikka" (borůvka) a tak... takže to bylo spíš takové menší opáčko:-)

A nejčerstvější zážitek mám z dnešního tréninku, kam nás došlo jedenáct včetně dvou brankářů a tak už chápu, proč chce Satu (a já taky) co nejdřív vyřešit mojí registračku, abych mohla jezdit na turnaje jako hráčka Pieksämäen Salibandy (nebo jak se to vlastně jmenujeme??) - ve zkratce Pisaba... Teda jindy nás chodí o něco málo víc, něco přes 15... Na tréninku jsem zjistila, že nutně potřebuju znát jednu větu ve finštině, a to mojí oblíbenou, takřka denního použití ve tvaru: "I´m sorry, I don´t understand (případně "speak" místo "understand") Finnish..." Jedna spoluhráčka totiž vzala na trénink svá dvě děcka, mohlo jim být odhadem tak pět a sedm, tak bych si to tipla... A tak jsem při hře doběhla se slovem "vaihto" (jakože střídám...) na střídačku a protože jsem tam byla jen já, tak mi děcka začali vyprávět něco finsky... a to byla situace, kdy jsem si připadala jako největší pako na světě, protože vysvětlete děckám rukama nohama, že jim nerozumíte ani slovo!!:-) Anglicky jsem to ani nezkoušela, to by bylo stejně marný... Takže teď už vím, jaká bude moje první finská věta, co se opravdu budu muset naučit:-)


Hyytiälä

13. září 2007 v 16:34 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Od pondělí do středy jsme společně s našimi spolužáky z prváku pobývali v místě zvaném Hyytiäla, přibližně mezi Jyväskylou a Tampere. Těžko říct, jestli se to dá nazvat vesnicí, je to něco jako naše škola - pár baráčků, dvě sauny, menza, fotbalové hřiště (to teda my nemáme) a samozřejmě jezero... a všude kolem les:-) Hlavním smyslem naší cesty bylo zkoumání rašelinišť - poznávání rostlin a určování "suotyyppi" (typů rašelinišť).

V pondělí v osm ráno byl srázek před školou, kde jsme se naskládali i s batohama do autobusu a frčeli jsme... Cestou jsme se stavili na benzínce, kde nejdůležitějším nákupem byly pivka a já jsem to bohužel prokoučovala skrz to, že všechny moje věci včetně financí zůstaly dole v autobusu v krosně:-( Do Hyytiäly jsme dorazili akorát na oběd, což bylo fajn;-) Tak jsme se jen ubytovali a vyrazili jsme do místní menzy...

... a pak už nás čekalo rašeliniště Lakkasuo:-) Zuzka a já jsme šly se skupinkou, kde byla jedna naše učitelka, co nevím, jak se jmenuje; nějaká starší paní, co jsme ji neznaly; a hlavně Kirsi. Uměla dobře anglicky a tak se stala (byla nám přidělena), chudák, naším hlavním poradcem a vysvětlovačem skrz suotyyppi...

S Kirsi to bylo fajn. Mohli jsme ji neustále otravovat s nějakými mechy a dalšími podivnými rostlinkami a ona byla pořád v pohodě:-) A hlavně - používala jednoduchá slovíčka a mluvila hezky pomalu a to se mi líbí...

Večer jsem konečně měla příležitost pochopit, o čem je vlastně finská sauna:-) A to už bydlím skoro měsíc ve Finsku... ale lepší pozdě, než nikdy!! No, vlastně nemůžu za to, že u nás v Nikkarile do sauny nikdo nechodí:-( Zato tady v Hyytiäle to byla taková moc fajn společenská akce:-) Asi tak, jako když u nás zajdem "na jedno"... Teda s tím rozdílem, že v hospodě toho mívám na sobě trošku víc;-)

V úterý ráno jsme pokračovali v bádání na "Lakkasuo", jen Kirsi nás bohužel opustila (nejspíš odjela už v pondělí) a tak jsme zůstaly na krku Tiině... Někteří spolužáci vypadali po včerejších nočních akcích dost nevyspale, obzvlášť jednoho človíčka mi bylo docela líto, protože byl strašně zelenej a jen tak posedával po dřevěných pěšinkách vedoucích rašeliništěm... Jo jo, všichni občas máme špatné ráno;-) No, když už jsem u toho rána... Málem bych zapomněla zmínit, že s náma byl v Hyytiäle i náš věčně vysmátý spolužák "Elvis":-) A jako obvykle něčím překvapil - tentokrát slušivou čepičkou, teda spíš to byla taková beranice, a hlavně svým epesním batohem a sedátkem v jednom:-)

Odpoledne nás čekala taková pohodová procházka rašeliništěm Siikaneva. Jedná se o přibližně 1600 ha zachovalého, člověkem téměř nedotčeného, rašeliniště...

Přiznávám, že jsem si z toho udělala tak trošku fotovýlet:-) Bohužel, takových fotomaniaků mezi našimi spolužáky moc není a tak jsme se ve třech (Niko, jeden zvláštní ne zrovna ukecaný spolužák:-) a já), občas čtyřech (ještě Henrik) lidičkách poflakovali na samém konci naší řady a občas jsme získávali slušnou ztrátu a museli jsme docela zrychlit, abysme se zase zařadili...

... ale celkově se nikam moc nespěchalo, občas proběhla nějaká ta kuřácká přestávka - mám takový pocit, že jako nekuřák (teda až na drobné životní pokusy...) patřím tady ve Finsku k nepříliš početné menšině - a dokonce jedna svačinová, neboť několik dobrovolníků neslo termosky s kafem a zásobu jakýchsi buchet se skořicí:-)

Po návratu nás čekala večeře, samozřejmě i s dezertíkem:-) Jenže po obědě (taky s dezertíkem) a odpolední svačince jsem neměla vůbec hlad a zároveň to vypadalo tak hezky... a tak jsem si při odchodu z jídelny připadala jak koule:-) A neplánovaně jsme vyrazili autobusem na nákup. Předchozí večer a noc totiž tak nějak došly zásoby piva nakoupeného na benzínce cestou... Tentokrát jsem i já neodolala pokušení a vracela jsem se do Hyytiäly se dvěma KARHUjcema a černým Kozlem:-) Jednoduše proto, že jsme se večer chystaly do sauny...

Ještě před saunováním nás čekal krátký pěší výlet po okolních lesích s poznáváním kytiček, taková večerní procházka... a po návratu z ní jsme vyrazily do sauny:-) Jak nás upozorňovala Tiina, tak dneska byla velká sauna pro baby a malá pro chlapy - naopak než v pondělí... A tak jsme šly do velké sauny. Jenže se tam pořád vyskytovali nějací borci. Pak došly ještě dvě neznámé holky, ale ani ve čtyřech jsme je nedokázaly přesvědčit, že jsou ve špatné sauně... A tak jsme to vzdaly a šly do té malé jako včera - jenže tam byli zase naši kluci:-) Ukázalo se totiž, že Tiina si to tak trošku spletla a udělala v tom zajímavé zmatky:-) Nakonec se to vyřešilo a malá sauna nám zůstala...

... a tak se u laviček před saunou zbavujeme přebytečného oblečení, vyndaváme z báglu oluty (= pivka) a sem tam prohodíme nějaké to slovo česky a ty dvě holky zase finsky... A najednou se jedna z nich ptá, jestli jsme "from Czech Republic" a já se překvapeně, možná trochu vyděšeně, zeptám, jak to ví?! A dozvídáme se, že mají v Čechách kamarády a tak poznají, když někdo mluví česky... A tradičně znají Pilsner Urquel a Velkopopovicky (Kozel):-) Je to tak... Když ve Finsku někomu oznámíte, že jste z ČR, tak vám 99 % lidí řekne tyhle dvě značky piva a přibližně od třech čtvrtin Finů se ještě dozvíte, ve kterém roce navštívili Prahu, případně kolikrát:-) Hodně Finů zná i Brno, ale mám pocit, že většinou spíš podle jména než z vlastní zkušenosti...

Po chvíli došla do sauny i Tiina s kolegyní (to je ta, co pořád neznám jméno...) a tak jsme se jen zasmály při připomenutí předchozích komplikací s malou a velkou saunou a pak už v sauně nadlouho převládla finština:-) Ale anglicky jsem si povyprávěla (teda jestli se ty moje způsoby komunikace dají nazvat tímhle slovem...) ten večer ještě se dvěma lidičkama... Nejdřív s jednou neznámou osůbkou, co jsme se náhodou potkaly na lavičce před saunou, kde jsem zrovna popíjela KARHUa, a ona mi začala něco vykládat finsky:-) Tak jsem jí radši hned upozornila, že "I´m sorry, I don´t speak Finnish..." a ona rovnou začala anglicky, jak to tak bývá - odkud jsem, co dělám ve Finsku a tak...:-) Později došly do sauny i všechny naše prvačky, celkem čtyři - prostě lesárna jako u nás... A tak jsme se konečně aspoň trošku seznámily... Jo jo, sauna je takové příznivé místo k rozhovorům:-)

Ve středu, kdy po dvou slunečných dnech opět začalo pršet, nás čekala už jen odvodněná rašeliniště. Na první pohled to tam vypadá jako v běžném lese, protože stromy nejsou zakrslé a vypadají docela kvalitně...

... jen tam pořád roste trošku víc rašeliníků a při procházení lesem se sem tam vyskytne nějaký ten odvodňovací příkop... Po obědě jsme naskládali batohy do autobusu a ještě jsme zašli do jakési školní budovy na poznávačku rostlin. To byl docela mazec!!:-) Samozřejmě tam totiž nemohly chybět rašeliníky, které od sebe opravdu nerozeznám... Ale zbytek se většinou nějak dal, tak doufám, že nebudu vypadat jako úplné pako, až to Tiina opraví:-)

Pak už zbývalo jen nastoupit do připraveného autobusu a vyrazit deštivým odpolednem zpět do Nikkarily...


Dřevařská výstava v Jyväskyle

13. září 2007 v 14:16 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Pásový harvestor

V pátek nás "těžař" Timo vzal se třeťákama do Jyväskyly na nějakou dřevařskou výstavu, něco jako náš WoodTec v Brně. Z mého pohledu toho nebylo k vidění zrovna moc a tak jsme po chvíli vyrazily se Zuzkou na kratičký průzkum okolí výstaviště. Naštěstí od Paviljonki (= výstaviště) je to jen kousek do centra města a tak jsme ho stihly trošku prozkoumat...

Fotky z Jyväskyly jsou v Galerii zde.


Vlhčí než obvykle:-)

13. září 2007 v 14:01 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Při čtvrteční "Metsäekologia" (metsä = les) jsme vyrazili, tradičně dvěma dodávkami, poznávat rašeliniště v okolí Nikkarily. Předtím jsem už párkrát přes nějaké to "suo" přešla a tak jsem měla pocit, že už tahle místa s čvachtajícími rašeliníky znám a nic mě tady nemůže překvapit... Jenže to jsem si zase jednou moc věřila. Mělo mě varovat to, že naši spolužáci nazuli před cestou své epesní holínky různých barev a značek... ale tomu jsem nevěnovala moc pozornosti - nosí je totiž docela často.

Hned po prvních pár krocích v mechu jsem pochopila všechny souvislosti:-) Tohle suo bylo trošku mokřejší než jsem čekala... a Metsäekologia je zrovna takový předmět, kde se hezky zblízka zkoumá každá rostlinka. Už při chůzi se ty mechy trochu moc probořovaly, ale jak se člověk zastavil na místě, tak většinou po chvilce zjistil, že už má vodu až na tkaničkách svých pohorek a na nohavicích se mu usídlují rašeliníky...
Vencíkova bota mezi rašeliníky:)

Bylo to takové pohodové čtvrteční odpoledne, jak už to tak bývá, protože Metsäekologia s Tiinou je prostě nejlepší:-) Mimo jiné jsem se dozvěděla, že ve Finsku mají přes padesát druhů rašeliníků!! Ale studenti se učí "jen" devět:-) Měla bych dodat, že já poznám jen to, že je to nějakej rašeliník... Bohužel jsme se od Tiiny dozvěděli i jednu neradostnou věc. Zatímco lesních typů (metsätyyppi) tady mají jen 6, tak rašelinišť existuje strašně moc typů (suotyyppi), něco přes třicet!!

Po tomhle zážitku na rašeliništi jsem musela uznat, že na výlet do Hyytiäly, kde nás čeká poznávání "suotypů", opravdu potřebuju holínky!!


Vencíkův první trénink ve Finsku

5. září 2007 v 14:37 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

První trénink v novém, neznámém týmu. Nestává se to zrovna každý den. I proto si ještě teď vzpomínám na svůj první trénink v Židenicích, a přitom je to vlastně už čtyři roky stará záležitost...

Přiznávám, byla jsem z toho lehce nervózní. Asi tak, že jsem zapomněla i tenisky do haly a musela jsem se vracet nějakých pár set metrů zpátky do našeho baráčku... Další komplikace na cestě naštěstí už nenastaly a tak jsem se za něco přes půl hodiny konečně dostala do Pieksämäki. Ještě jsem chtěla stihnout menší nákup, zašla jsem tedy do Lidlu. Jenže pak už to byla tak trochu nestíhačka... Trénink začínal od osmi a já jsem se asi pět minut před tím objevila v hale.

Moje první zjištění bylo, že Satu není trenér, jak jsem čekala podle jména, ale hezká, usměvavá baba s krátkými červenými vlasy:-) No, o těch červených vlasech jsem dopředu věděla z mejlu a připadalo mi trochu podezřelé, že by si nějaký chlap barvil vlasy na červeno, ale zase - u Finů nikdy nevíš;-) A tak jsme se v rychlosti seznámily a já jsem valila do šatny, abych už neprodlužovala své zpoždění...

Zanedlouho jsme se všechny sešly na hřišti. Pochopila jsem, že mě trenérka Satu představuje mým novým spoluhráčkám, ale rozuměla jsem jen své jméno... a pak už nic:-) Ale při florbalu to vlastně ani moc nevadí. Cvičení se dají okoukat a když se něco podaří, zazní občas slovíčko "hyvä", které znám z pozdravů... A když něco zvorám, vím to - a o tom to je, ale opravdu nevytuším, jestli se to dočkalo nějakého komentáře...

Je to takový zvláštní pocit, přijít sám do nového týmu, ale to už znám ze dřívějších dob... Být sám v novém týmu, nerozumět (skoro) ani slovo finsky a se svým florbalovým (ne)uměním zdaleka nezapadat ani do průměru - to už je trochu extrémnější zážitek...:-)

Naštěstí snad všechny události a věci na světě mají své příznivé stránky. Tak třeba, tréninky máme v nejbližší hale v Pieksämäki směrem od Nikkarily, stačí ujít jen asi necelé 4 km a jsem tam - mohlo by to být mnohem horší, dobře to vím... Moje spoluhráčky umí anglicky, takže v kombinaci s nezbytnými posunky (z mojí strany) se domluvíme... a třeba časem pochytím i něco málo z finštiny:-) Ale hlavně, můžu se naučit nové věci - jak jsem se už stihla přesvědčit, mám toho na své hře ještě opravdu hodně co zlepšovat!!

Nejhorší věcí z celého tréninku je určitě zpáteční cesta do Nikkarily. Nejen, že je to trošku z ruky, ale navíc to jdu potmě a když se k tomu přidá déšť - nic moc:-( A to se mi v pondělí ještě podařilo ztratit se v Pieksämäki. Já vím, je to ostuda, něco jako ztratit se v Pelhřimově;-) Měla jsem štěstí, že zrovna nějaký chlápek venčil psa a tak jsem se mohla zeptat na cestu. A pak už mě čekala jen procházka, pár kamionů rozstřikujících louže - a do tmy se ozvalo jen zoufalé "ty v..e, ku..a!!":-) ... ale stejně jsem se tomu musela smát, protože teplá sprcha a moje postel byly už opravdu blízko:-)


Noční Helsinky

5. září 2007 v 14:37 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Podvečer v Helsinkách. Ve velkém městě, kde nikoho neznám a zároveň nikdo nezná mě - příjemná anonymita... Nahodím kapucu, co skryje ještě víc - a pomalu se šourám do ulic... Pomalu. Po prochozeném dni pekelně bolí nohy v nechutně zpocených botách:-( No, co už s tím... nic. Napadá mě, jestli v těch poněkud plandajících riflích, tmavě zelené bundě, s červenou kapucou od mikiny na hlavě a velkým poloprázdným batohem nevypadám spíš jako nějaký houmlesák než turista;-) Ale na tom nezáleží... Město čeká!!

Soumrak. Procházím se přístavem Pohjoissatama a pozoruju zvolna tmavnoucí oblohu. Nespěchám, vůbec není kam, ještě mě čeká celá noc...
Soumrak v přístavu Pohjoissatama

Poflakuju se v místech ve dne velmi rušných, v okolí přístavního tržiště Kauppatori... Přes noc tu z něj moc nezůstává, jen budka s rychlým občerstvením - i v této denní době stále otevřená, a několik stánků, co by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Usedám na jednu z laviček, čekám až se setmí - kvůli fotkám, a jen tak pozoruju okolí... Nacházím se nedaleko parku Esplanadi a dívám se do ulice Pohjoisesplanadi, osvětlené dlouhou řadou pouličních lamp...
Dům na Pohjoisesplanadi

Sobotní večer. Jak už to tak bývá, ve městě to žije a skupinky lidí kráčí kamsi do barů, hospod a restaurací... Po chvilce začínám pochybovat, jestli se vůbec vyskytuju ve Finsku nebo jsem zabloudila kamsi do Ruska. Těch rusky mluvících skupinek a dvojiček bylo najednou nějak podezřele hodně... Vůbec jsem neměla tušení, že Rusové jsou tady až tak početná menšina. Teda menšina - chvilkama to tak opravdu nevypadalo:-)

Všichni míří kamsi do centra. Starší pánové v oblecích, s neméně elegantně ustrojenou ženou po boku - nebo bez ní. Lidičky přibližně mého věku, občas s nějakým tím olutem (pivkem) v ruce, případně rovnou s celým balením v papírové krabici - nejspíš na nějakou venkovní párty... Teda možná se jim ho podaří vyžahnout už po cestě a pak zamíří rovnou do hospody:-) Sem tam projede nějaký ten kolař nebo jejich skupinka - na kole se tady jezdí všude, tak proč ne i do hospody... Z vedlejší uličky přichází dvě slečny... jen tak letmo shlédnou dění na hlavní ulici... vezmou se za ruku a dál pokračují spolu - a moc jim to sluší:-) A překvapení - zanedlouho mě míjí jakási úplně běžná dvojice a ta holka je oblečená v modré mikině. Na tom by nebylo vůbec nic zvláštního, kdyby na té mikině (ani si nepamatuju, jestli zezadu nebo zepředu) neměla vyšitý český znak a pod ním nápis Czech Republic...

Nad Helsinkami již nadobro převládla noc. Zvedám se ze své oblíbené lavičky a vydávám se do osvětlených ulic města za svými dlouze a netrpělivě očekávanými fotozážitky:-) Nejprve pár pokusů s foťákem v okolí tržiště... Nic moc:( Následuje ruční přenastavení foťáku, několik dalších pokusů - najednou to docela jde...:-)
Hospoda na nábřeží...

Procházím se po nábřeží v okolí Uspenské katedrály, pokračuju na Senátní náměstí s dómem Tuomiokirkko, poflakuju se po okolních uličkách...
Dóm Tuomiokirkko (6)

Vracím se na ulici Pohjoisesplanadi a mířím do parku Esplanadi, míjím obchody a obchůdky nacházející se podél parku až nakonec odbočím do jedné z postranních uliček...

Zvuky noční ulice - muzika znějící z hospod, barů... a hlasy lidiček uvnitř; projíždějící šalina, auto, cyklista...; noční rozhovory ve skupinkách chodců a mezi dvojičkami...; cvakání semaforů, různé podle toho, svítí-li červený nebo zelený panáček - tak jak to všichni známe; šustící listí stromů... A najednou - nějaká živá hudba!! To jsem si nechtěla nechat ujít, vyrazila jsem tedy na bližší průzkum:-) Na plácku mezi domy probíhal zrovna jakýsi malý koncert, nejspíš nějaká místní kapela. Docela se mi to líbilo, přemýšlela jsem, že se na chvilku zdržím, jenže byla jsem zrovna nějak ze špatné strany všeho toho dění a tak jsem si řekla, že to prostě obejdu a zkusím se tam dostat z druhé strany...

... a jak si tak kráčím ulicí, najednou na rohu jednoho z domů vidím a slyším dědu - trubače:-) Přiznávám se, že se v těch nástrojích vůbec nevyznám, tak snad to opravdu byla nějaká ta trubka - ne, s kytarou bych si to nespletla;-) Během dne jsme potkali spoustu lidiček, co si tady v ulicích Helsinek vydělávali na živobytí muzikou, ale v noci bych je tady nečekala...

Opravdu se mi podařilo nahlédnout mezi domy, kde se konala výše zmíněná hudební akce, jenže jsem zjistila, že tam stojí chlápek a kontroluje vstupenky:-( Chvilku jsem přemýšlela, že se i přesto stavím, ale pak jsem se radši znovu vydala do ulic...
Hudební akce mezi domy

... a zjistila jsem, že po nocích tady v Helsinkách ožívají nejen bary a podobná zařízení, ale i rychlé občerstvení jako McDonald a podobně. Úplně to chápu, taky na mě totiž občas cestou z hospody přijde hlad:-) Hodinky ukazovaly něco po jedenácté večer a v ulicích jsem pořád potkávala větší nebo menší skupinky lidí. Někteří z nich toho měli očividně, už v téhle nepříliš pokročilé denní době, asi dost za sebou;-) Nestává se mi často, že bych si připadala jako jediný střízlivý člověk ve městě... No, sem tam to bývá dokonce i naopak:-) Dokonce jsem přemýšlela, že taky zajdu "na jedno", abych se trošku víc zařadila do davu, ale jít do hospody sám, bez "sparinga"? A do které? Není to lehké, vypátrat tu "správnou" hospodu nebo bar - v Pelhřimově a v Brně není co řešit, tam to aspoň trošku znám - ale co v Helsinkách?! Tak nic...

Abych pravdu řekla, opravdu si teď nevzpomenu přesně, kdy a kde to vlastně bylo... Jistá jsem si jen tím, že se to opravdu stalo - potkala jsem ji znova!! Koho? No, přece tu blondýnku, harmonikářku z tržiště!:-) Unaveným krokem se zrovna ploužím směrem k nádraží a odněkud zní takový příjemný zvuk harmoniky a možná i trošku povědomá melodie... Nebo se mi to jen zdá?? Ba ne, je to zase ona!!:-) Kdo by ji tady čekal, nedaleko hlavního nádraží v téhle noční době? Nevím, prostě jsem měla radost, že vidím někoho známého - a tak jsem se se svým unaveným, nevyspalým ksichtem, schovaným zčásti pod kapucou, pokusila aspoň o přátelskej úsměv, když jsem bohužel jen chudej student:-( No, snad jsem ji, chudáka, moc nevyděsila...

Šla jsme se podívat k hlavnímu nádraží, vlastně ani nevím přesně proč, jen tak mě to napadlo...
Hlavní nádraží

A náhodou jsem naproti přes ulici objevila jakýsi sportbar, kde byla jedna obrazovka přímo ven do ulice a zrovna tam dávali fotbal: italskou ligu, zápas Empoli - Inter Milán!!:-) To jsem si nemohla nechat ujít, tím spíš, když do konce zápasu zbývalo posledních plus mínus deset minut a stav zápasu byl 0:1... Nedívala jsem se sama, podobných šílenců bylo víc;-) A tak jsme ještě stihli shlédnout pár povedených fotbalových akcí a hezký gól z kopačky Zlatana Ibrahimoviče:-)

Po skončení fotbalu jsem krátce nakoukla do nádražní haly, kde stále ještě bylo možné potkat dost lidí a zároveň i členy místní ochranky... a skrz zdejší systém podchodů (taková helsinská "myší díra") - kde jsem vůbec netušila, kam mě vlastně dovedou - jsem se nakonec úspěšně dostala zase nahoru na jakousi ulici...
Před Zetorem

A všude byly mraky lidiček a hodně z nich bylo už v "trochu" míň použitelném stavu, jak to tak občas bývá, a okolo se povalovalo spousta odpadků, papírků a tak podobně... A najednou jsem se ocitla před proslulou restaurací Zetor:-) To byl takový pocit "domova"...
Zetor

Jako už mnohokrát během předchozího dne a téhle noci, zamířila jsem k parku Esplanadi, jak jinak než kvůli fotkám...
V parku Esplanadi

Při procházení parku a jeho okolí jsem si všimla dlouhých front před některými vchody a zblízka jsem pak zjistila, že se jedná o vstupy do barů... Že by se podle toho daly poznat nejlepší bary v Helsinkách - kdo ví? Ale asi na tom něco bude:)

Při nahlédnutí do průvodce jsem zjistila, že jsem nedopatřením úplně vynechala ještě jednu helsinskou pamětihodnost, a to Skalní chrám - Temppeliaukion kirkko. V průvodci jsem se o něm dočetla tohle: "Jedna z největších pozoruhodností finské metropole leží trochu stranou v městské části Přední Töölö (Etu-Töölö). Do skalnatého pahorku byl seshora vyhlouben chrámový prostor a následně zastřešen kupolí ze skla a mědi. Chrámové stěny tvoří holá skála. ..." To jsem prostě musela vidět!! Představovala jsem si to totiž jako krásnou nasvícenou skleněnou stavbu:-) A tak jsem se vydala za hledáním tohoto architektonického skvostu:-) ... a po nějaké době se mi to konečně podařilo!! Můj objev si můžete prohlédnout zde:
Skalní chrám

Tak nevím, jestli to dlouhé pátrání stálo za to;-) Ve dne je to možná hezčí a tím spíš zevnitř, ale takhle... Ale aspoň se mi trochu zkrátilo to nekonečné čekání na ráno... No, po těch mnoha hodinách v Helsinkách se mi už chtělo spát, nohy mě bolely jako čert - jen se to z chodidel přesunulo na lýtka a pak už jsem cítila i kolena:-( Jenže, co chcete dělat v noci, (přibližně) po druhé hodině ráno, uprostřed Helsinek?! A tak jsem šla pomalu dál, podívat se, jak vypadá Finlandiatalo v noci:-)
Finský parlament

Cestou zpět do centra jsem se ještě s foťákem zastavila u finského parlamentu a části Finské národní galerie (Kansallis galleria) s názvem Kiasma. Tu jsem v denním spěchu omylem několikrát jen míjela. Stejně jako další část této galerie - Ateneum, nacházející se u hlavního nádraží...
Finská národní galerie - Ateneum

... a zase jsem ze tmy zaslechla známou melodii. Tentokrát opravdu známou:-) Byla jsem si docela jistá, že je to Internacionála!! Jasně, v Helsinkách u hlavního nádraží, kolem půl třetí v noci, v podání místního pouličního hudebníka...

Vracela jsem se k přístavišti, mému oblíbenému místu - těžko říct, proč... A tak mě napadlo vyfotit si budovy na nábřeží včetně dómu Tuomiokirkko.
Pohled směrem ke Kauppatori

Cestou jsem několikrát náhodně potkala takovou zajímavou dvojici... Teda, při nějakém pátém setkání mi to už zas tak zajímavé nepřišlo;-) Ve zkratce: prostě jakási baba - jsem si jistá, že mluvila rusky - neustále přesvědčovala toho svýho, jak ho strašně moc miluje... a stejně ho nejspíš nepřesvědčila nebo to tak aspoň nevypadalo... Ten borec se totiž pořád tvářil tak všelijak - jako kdyby chtěl být radši někde hodně daleko:-( To jsem chtěla i já, jenže jsme se vzájemně pořád pletli do cesty a setkávali se...

Od přístaviště jsem se ještě vydala k mostu nad zátokou, tam, co stojí hotel Hilton a právě když jsem stála na tom mostě, začal znenadání celkem slušný liják... Nejdřív jsem se schovala pod nejbližší strom, pak jsem vyměkla a zaplula pod stříšku u vchodu do nějakého domu... postávala jsem tam, zábly mě nohy, co jsem je už skoro ani necítila, chtělo se mi spát a přemýšlela jsem, co budu dělat až do rána... Pohledem na hodinky jsem zjistila, že zbývá pár minut do čtvrté hodiny ranní - teprve!! A pořád pršelo a už mě to pod tou stříškou dost nudilo, jenže se nedalo nic jiného dělat... Až když déšť trochu ustal, pokračovala jsem směrem zpět k přístavišti.

Svým již tradičním hlemýždím tempem, asi takovým, jako když jde babička - důchodkyně na procházku se svým psíkem, jsem se doplazila k tržišti Kauppatori do jedné tramvajové zastávky. A jak se tam zrovna přehrabuju v batohu, došel nějaký borec a na něco se ptal, vůbec nevím, jakým jazykem to bylo... Ale i přesto, že jsem mu nerozuměla ani slovo, bylo mi docela jasné, co že to chtěl vědět:-) Otázka se určitě týkala toho, jestli odtud jede nějaká šalina... Nejspíš nechápal, proč bych jinak okouněla v té zastávce... Moje odpověď: "Sorry, I don´t understand..." O jízdním řádu zdejších šalin stejně netuším vůbec nic... Moje odpověď ho samozřejmě nepotěšila... "Turist? Ou shit!!" Ale úsměv mu ani tak nezmizel a s přáním hezkých prázdnin vykročil do deštivé noci...
Déšť u Kauppatori

Co dál? Můj původní plán byl počkat na východ slunce nad mořem a pak, až bude konečně zase den, se jít podívat na věž Olympijského stadionu... Jenže, má to cenu, když chčije a chčije? Po dlouhém přemýšlení jsem dospěla k rozhodnutí, že to opravdu nemá smysl, balím to a frčím domů - teda vlastně do Nikkarily:-)

Hlavní nádraží... Před budovou se povalovaly různé odpadky jako památka na uplynulou noc. Vzpomněla jsem si, jak to vypadalo na stejných místech v Helsinkách dopoledne, při našem příjezdu - to bylo všude hezky uklizeno. A tak nevím - buď mají v Helsinkách kvalitní uklízeče ulic nebo jsme měli jen štěstí... Budova hlavního nádraží se otvírá v 5:00 ráno. Nechápu proč, ale z Helsinek nejezdí žádné noční vlaky. A tak tady v půl druhé nastupuje ochranka, vyhání z nádraží všechny opozdilce a zavírá budovu, aby ji nad ránem zas mohli otevřít... A tak čekám před budovou, pátá hodina pryč a nikdo neotvírá. Kolem projíždí kropicí vůz a kropí silnici, mokrou po dešti - to jsem nepochopila...:-) Minuty plynou a lidé přicházejí k uzamčeným dveřím, zkouší to a zase odchází... a já tomu pořád věřím...
Před hlavním nádražím

Vtom přichází jeden člověk a něco mi říká, netuším co, a tak se přiznávám, že finsky opravdu neumím:-) A on mi anglicky vysvětluje, jak obejít budovu a dostat se dovnitř a nakonec jsme šli spolu... a nekecal:-) Vstoupila jsem do haly hlavního nádraží. Kolem stěn se táhla dlouhá řada lidiček - sedících, kecajících, popíjejících pivko, spících... Volné místo se ještě našlo a tak jsem se bez dlouhého přemýšlení včlenila do této společnosti lidí:-) Původně jsem si tenhle stav věcí chtěla nenápadně vyfotit, ale měla jsem až moc pocit, že na to nemám právo a jsem jednou z nich...

Vlak do Pieksämäki odjížděl až v 7:06 a naštěstí jel bez přestupů a naše město bylo jeho konečnou stanicí - aspoň nějaké životní jistoty:-) A tak jsem seděla u té stěny, chvilkama jsem zadřímla a bylo to celkem fajn...
Hlavní nádraží

... až do chvíle, kdy jsem se náhle probudila podezřelými zvuky... a přímo vedle mě dost drsným způsobem budila místní ochranka moje dva "kolegy"!! Vůbec jsem nechápala, proč to jako dělají a už vůbec ne to, proč s tím chudákem zacházejí tak, jako kdyby spáchal přinejmenším nějaké loupežné přepadení, a proč mu, proboha, šahá na to ucho - auuu!!! No, radši jsem se zvedla včas... Ale stejně to, sakra, nechápu, ty jo:-(

Bylo něco málo po šesté... V 6:30 otevřeli okýnko pro kupování lístků a také začali přicházet další a další cestující. Mezi nimi i nějaký fotbalový tým - mladí kluci v modrých týmových bundách, a protože se při čekání na vlak asi trochu nudili, vyndali kopačák a začali trénovat přímo v hale, kde už nic nepřipomínalo to ráno, jak jsem ho zažila já...

Zanedlouho už jsem seděla ve vagónu číslo 5 a frčela do Pieksämäki. Celou cestu pršelo a v Pieksämäki taky... a bylo mi to úplně volný:-) Zbývalo mi ujít posledních pár kilometrů a pak už jen sprcha a postel - co víc si přát?!:-)


Výlet do Helsinek (Tallinu)

3. září 2007 v 16:52 | Vencík - spolu s mapou a kapesním průvodcem (Finskem) |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Na víkend jsme si se Zuzkou naplánovaly výlet přes Helsinky do Tallinu. Vlak do Helsinek nám odjížděl v sobotu ráno v 6:48, proto jsem se rozhodla sbalit si věci radši už předchozí večer. Do svého modrého batohu s rozpůleným florbalovým míčkem jsem si proto do přední kapsy sbalila pas a klíče, dovnitř do batohu pak peníze, pláštěnku, velkou svačinu, ještě náhradní mikinu - a tyhle věci mi zabraly skoro celý batoh... A tak jsem se rozhodla, že takhle ne a všechny věci z batohu jsem přemístila do velkého batohu. Aha, ještě klíče z malé kapsy... Hotovo!:-)

Ráno jsme o půl páté vstaly, abychom už v pět (pro jistotu) mohly vyrazit směrem k nádraží v Pieksämäki. Nádraží je naštěstí na našem okraji města, ale i tak těch pár kilometrů cesty trvá pěšky celkem slušnou dobu a my jsme chtěly stihnout tenhle vlak - jel totiž bez přestupů a až do Helsinek... Samozřejmě jsme došly o dost dřív, ale nádražní hala byla otevřená, tak jsme se usídlily na lavičce.
Na nádraží v Pieksämäki

Zjistily jsme, že lístky se tady na nádraží prodávají až od osmi a s automatem (na platební kartu) komunikujícím finsky a švédsky jsme si opravdu neporadily, takže nás ve vlaku čekal ranní rozhovor s průvodčím. Ten naštěstí dopadl dobře, koupily jsme si tedy lístky a frčely místním Pendolinem (narozdíl od toho našeho bíločerveným) směr Helsinky...

O cestě vlakem tentokrát nemůžu nic vyprávět, až na kratičké okamžiky jsem ji totiž celou prospala... Naštěstí jsem se vzbudila právě včas, abych si vyfotila Hartwall Areenu:-) A za chvilku už jsme vystupovaly na hlavním nádraží v Helsinkách.
Na nádraží v Helsinkách

Od nádraží jsme zamířily k přístavišti, abychom si zařídily jízdenky na trajekt. Procházely jsme tedy parkem Esplanadi k přístavnímu tržišti Kauppatori a dál podél moře až k Olympiaterminaali, kde před odjezdem kotví trajekty společnosti Silja Line. Zde jsme se pokoušely sehnat lístek na trajekt do Tallinu, ale poslaly nás na terminál (Makasiiniterminaali). Tam už jsme skrz lístky byly úspěšné, už jen pasy... Taková maličkost, šáhnu do batohu a mám... a nebo taky ne!! Můj pas! Kde jen ta mrcha může být?! Prohledala jsem úplně celý batoh... Nikde nic:-( V tuto chvíli bylo nad slunce jasné, že chtě nechtě zůstávám v Helsinkách, zatímco Zuzka odjíždí do Tallinu... Ale až ve 20:00 a protože teď bylo teprve něco kolem jedenácté dopoledne, čekal nás ještě celý společný den:-)

Jak se to říká v českých luzích a hájích? "Chybama se člověk učí, ale jen blbec udělá stejnou chybu dvakrát"? Jo, asi nějak tak:-) Přemýšlím, kolikrát jsem vlastně cestovala někam do zahraničí... Ať počítám jak počítám, nedostávám se nad číslo dvanáct!! No a z toho se mi hned dvakrát "podařilo" nedostat se přes hranice - poprvé při cestě na Slovak Open 2004, podruhé teď... Úspěšnost mám teda slušnou:-) Znáte větší pako? Já ne:-)

Od terminálu jsme vyrazily zpět na přístavní tržiště Kauppatori. Nachází se hned u moře a tak je zde možné nakupovat ryby, zeleninu a další věci přímo z kotvících lodí...
Přístavní tržiště Kauppatori

Na tržišti se dá sehnat opravdu hodně věcí. Asi nejčastěji se na stáncích prodávají pohlednice a suvenýry pro turisty, na nichž samozřejmě bývá ve většině případů vyobrazen nějaký ten los nebo sob. Tihle obyvatelé finských lesů se u prodejců hodně objevují jako plyšáci, ze dřeva vyřezávaná zvířátka, obrázky na tričku, porcelánu a tak různě... Také jsme při procházení tržiště narazily na stánky s různými obrázky a obrazy finské krajiny a měst a se starými fotografiemi Helsinek - některé z nich se mi moc líbily...:-) Na mnoha zdejších stáncích se prodává ovoce a zelenina, tak jako u nás, jen tady všude mají borůvky a brusinky a taky lišky - jako jediné houby, co jsem zatím ve Finsku viděla v prodeji...
Stánek s ovocem - borůvky, brusinky...

Dál je tady několik stánků s rybami a nějakými místními specialitami, takové rychlé občerstvení. A stánky s dřevěnými výrobky, těch by se taky napočítalo dost. Ve Finsku už nejspíš čekají jen zimu - dalo se to aspoň vytušit z bohaté nabídky pletených ponožek, šál, čepic a rukavic... A některé babičky čile pletou své výrobky přímo na tržišti:-)
Finská babička plete ponožky:)

Co mě překvapilo opravdu hodně, tak stánky s ruskými věcmi jako jsou třeba jantarové šperky nebo takové dřevěné panenky, jak je jedna velká a uvnitř menší a v té zase menší a tak dál..., nejsem si teď jistá, říká se tomu matrijošky nebo tak nějak?

Po důkladné prohlídce všech možných věcí na zdejším tržišti jsme se Zuzkou pokračovaly podle břehu, kolem Uspenské katedrály (Uspenskin katedraali), ke zdejšímu přístavu. Kotvilo zde mnoho malých i větších lodí, od starých dřevěných plachetnic až po moderní jachty... Kromě lodí stály určitě za povšimnutí i hezké domy na nábřeží. Docela zajímavý byl i pohled na nedalekou továrnu, a to jsme ji ještě neviděly v celé své kráse;-)
Přístav (Pohjoissatama)

Od přístavu jsme to měly kousek k Uspenské katedrále, tak jsme si ji šly prohlédnout hezky z blízka... Jak se dalo tušit předem, zdaleka jsme tam nebyly samy. Kromě evropsky vypadajících lidí tam samozřejmě nemohli chybět Japonci s foťáky - teda nevím, jestli fotili víc než já:-)
Uspenská katedrála

Od katedrály byl docela hezký výhled na dříve navštívené tržiště a další blízká místa... Opatrně jsme nahlédly, stejně jako ostatní turisté, i dovnitř katedrály, kde zrovna probíhala svatba. Kdo byl nevěsta netuším skrz šaty se závojem, ale ženich byl takový typický Fin - černoch s dredama:-)

Od Uspenské katedrály jsme se vrátily zpět k přístavu a pokračovaly dále podél nábřeží, až jsme odbočily k "ostrovu" Tervasaari, kam vedl chodník... A konečně se nám naskytl pohled na skryté zajímavosti jedné helsinské továrny - jedna její stěna totiž vypadala jak po výbuchu, prostě tam skoro nebyla...
Továrna (přístav Pohjoissatama)

Docela by mě zajímalo, proč tak vlastně vypadá, ale to asi nezjistím:-( Kromě továrny byl z ostrova hezký pohled na přístav a taky jsme si všimly místní ZOO, nacházející se na vedlejším ostrově.

Cestou dál po nábřeží jsme po mostě nad jakýmsi zálivem (nebo co to vlastně je...) míjely dům se značkou Škoda a taky zdejší Hilton... Odtud jsme se, neptejte se mě jak, dostaly na nějaké tržiště, na jehož jméno se mě taky radši neptejte - ale tipla bych si (podle mapy) Hakaniementori.
Tržiště Hakaniementori - lišky

Kromě zeleniny a ryb tam nic neměli, tak jsme ho jen prošly, ale já jsem se tam i přesto musela ještě vrátit pro jednu fotku...
Finská Radůza - naše první setkání:)

Ta slečna nebo paní byla něco jako místní Radůza - hrála na tomhle tržišti na harmoniku a byla opravdu dobrá:-) A to jsem ještě netušila, že se s touhle osůbkou při stejné příležitosti setkám ještě v nočních Helsinkách...

Z tržiště jsme měly výhled na kostel Kallio (Kallion Kirkko), kam jsme se zašly podívat a pak už jsme se vracely podél železniční trati a z druhé strany kolem zátoky Eläintarhanlahti do centra. Měly jsme namířeno na Senátní náměstí (Senaatintori) s dómem Tuomiokirkko - to je stavba zobrazená na většině pohlednic z Helsinek...
Dóm Tuomiokirkko

Na náměstí parkovaly autobusy turistů a vůbec zde bylo celkem živo. Ve směsi různých jazyků jsme sem tam zaslechly i ruštinu, což mě zpočátku trošku překvapilo... Ale to jsem ještě netušila, na jaký obchůdek narazíme přímo na Senátním náměstí. Zdálky to vypadalo jako docela běžný krámek se suvenýry pro turisty, stál před ním vycpaný sob (teda aspoň doufám, že mám konečně fotku soba a ne něčeho úplně jiného...) a přímo nad tímhle zvířátkem byl na skle nápis "Russian Souvenirs"!!
Vencíkova první fotka soba:-)

V samotném centru Helsinek docela zajímavý úkaz:-) Ve druhé polovině obchodu byly finské suvenýry, ale všechny prodavačky mluvily rusky...

Ještě jednou jsme se zastavily na přístavním tržišti Kauppatori, zašly jsme do parku nad terminálem pro trajekty a přes okolní ulice a uličky jsme se dostaly na jednu z hlavních tříd - Mannerheimintie, vedoucí mimo jiné k olympijskému stadionu. Ten jsem prostě musela vidět, protože být v Helsinkách a vynechat tuhle sportovní pamětihodnost, to bych si asi neodpustila:-) Po cestě jsme míjely jednu z budov Finské národní galerie (Kansallis galleria) s názvem Kiasma, dále budovu finského parlamentu (Eduskuntatalo), Finské národní muzeum (Kansallismuseo), halu Finlandia (Finlandiatalo)... Dál jsme pokračovaly podél zátoky Töölönlahti, kolem budovy Finské národní opery (Suomen Kansallisooppera) k helsinskému olympijskému stadionu (Olympiastadion), na němž je na první pohled znát, že už je trošku stařeček...
Olympiastadion

A hned vedle stojí moderně vypadající fotbalový stadion, kde zrovna probíhalo nějaké utkání - podle prázdných tribun bych si to tipla na nějaký přáteláček, ale nevím...

Součástí olympijského stadionu je 72 metrů (to píšou v průvodci) vysoká věž, z níž má být údajně (to jsem se v té knížce taky dočetla) nádherný výhled na město a okolí... Bohužel, nemůžu potvrdit z vlastní zkušenosti:-( Došly jsme totiž nedlouho před zavírací dobou a tak jsme se rozhodly tenhle zážitek odložit na zítra (jako že já se tam stavím třeba hned ráno a Zuzka po návratu z Tallinu) - a tenhle nápad se později ukázal jako špatný...
Olympiastadion

A tak jsem bohužel neviděla ani desku vítězů Olympijských her v roce 1952 s (nejen) českými jmény:-( Radost můžu mít snad jen z toho, že jsem na stěně uvnitř budovy objevila tabulku s rekordy stadionu (Helsingin olympiastadionin ennätykset) a podařilo se mi ji vyfotit...
Rekordy stadionu...

Bylo krátce před šestou hodinou večer, odjezd trajektu do Tallinu (ve 20:00) se nezadržitelně blížil, vydaly jsme se tedy na zpáteční cestu do centra a na terminál... Nedaleko od olympijského stadionu jsme míjely ještě jednu zajímavou budovu, a to výše jmenovanou Finskou národní operu (Suomen Kansallisooppera), jen tentokrát z té správné strany:-)
Finská národní opera

V podvečer se přehnal první krátký déšť. Ten jsme přečkaly v jednom podloubí a protože jsme měli ještě nějaký čas k dobru, vzaly jsme to k terminálu oklikou přes postranní uličky. A tak jsme procházely kolem dalších zajímavých budov jako Designmuseo nebo kostel Johanneksen kirkko... Ale jako starému vetešákovi se mi samozřejmě nejvíc líbila výloha místního antikvariátu a obzvlášt jeden vystavený exemplář - velký obraz Lenina:-)
Výloha antikvariátu

Že by to měla na svědomí zdejší ruská menšina? Každopádně jsem si už dřív všimla, že ve Finsku socialistické retro asi docela frčí...

Hodinky ukazovaly něco kolem půl osmé večer, stály jsme se Zuzkou na místním terminálu, trajekt Linda Line směr Tallin byl připraven k nástupu cestujících - byl čas se rozloučit... A vyrazit za dalším poznáváním Helsinek a novými objevy - tentokráte jen po své vlastní ose a s připraveným foťákem...:-)