Říjen 2007

Vencík jako operátor harvestoru...

31. října 2007 v 14:47 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Sedím v pohodlné sedačce harvestoru. V rukou držím jakési páčky na ovládání harvestorové hlavice. Pravou nohou lehce sešlapávám pedál a pomalu popojíždím lesním porostem k nejbližšímu stromu. Už jsem tam. Mezitím jsem přejela pár malých stromečků, ale nevadí... Zkouším pohybovat hlavicí nahoru, dolu, doprava, doleva a tak různě... Ovládání směrů pohybu je stejné jako u vyvážečky a to mám přece už natrénované, nejsem úplný amatér;-) Jenže tady neovládám jen hydraulickou ruku, ale harvestorovou hlavici!! A nevím přesně, jak... Náš učitel mi radí v angličtině, jenže popravdě, rozumím tomu jen stěží a tak stejně místo postavení hlavice do kolmého směru tak, abych s ní mohla uchopit strom, řežu naprázdno pilou, chňapu hlavicí jen tak ve vzduchu a tak podobně... Zkrátka - jsem úplně příšerný operátor-amatér!! Po dlouhém snažení se mi konečně daří stisknout správné tlačítko a usměrnit hlavici do správné polohy. Přibližuju se ke stromu a chytám ho... Tak ne, vedle... Znova to zkouším - zase vedle!! A tak ještě několikrát, až se konečně trefím:-) Podřezávám strom a pohybem hlavice se snažím o to, aby spadl správným směrem... A strom opravdu padá - přímo na kabinu harvestoru!!! Pomóóóc!!!!!!!!!! Spadl...

... učitel a Peteri, kteří sledují moje těžařské umění, se tomu smějou:-) A já taky. Sedím právě v sedačce harvestoru Valmet a rukama ovládám harvestorovou hlavici, ale to všechno je jen simulátor:-) A na stěně se mi promítá to, co jako operátor vidím z kabiny...

A byl to mazec:-) Strom mi spadl na kabinu ještě několikrát a jednou se mi dokonce podařilo zajet do hromad dříví tak, že jsem tam uvízla navždy a nedokázala jsem odtud vyjet... Ale úplně nejhorší bylo, že jsem nemohla vůbec trefit hlavicí stromy, většinou se to podařilo tak popáté i hůř:-) No jo, operátor harvestoru ze mě asi nebude...:-( Ale kdoví - ono to totiž trošku bylo tím simulátorem. Když jsem si na téhle věci zkoušela nakládat dříví na vyvážečku, tak jsem byla docela marná taky a přitom v pondělí se skutečnou vyvážečkou mi to aspoň trošku šlo;-)


"Keskustelu" na pondělním tréninku

31. října 2007 v 14:22 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

O tom, jak neslavně jsme dopadly v sobotu v Joensuu, jsem tady na blogu psala už dříve. V pondělí jsme se sešly na tréninku v Urheilutalo a naše nálada nebyla zrovna vysmátá, jak bývá na trénincích v Pieksämäki takovým milým zvykem... A také samotný trénink začal netradičně. Sesedly jsme se na tribuně poblíž Satu a měly jsme "keskustelu" - takový přátelský rozhovor o těch sobotních prohraných zápasech a naší hře... Kromě slova "keskustelu" jsem toho nerozuměla zrovna moc, ale pár věcí jsem vytušila a přeložila jsem si část jedné věty, a to: "...mitä oli hyvä ja mitä oli huono..." - nebo tak nějak, což znamená asi tohle: "co bylo dobré a co špatné". A pak se každý z nás snažil najít na tuhle otázku alespoň nějakou odpověď... Z toho jsem nepochytila zrovna moc a ani to tady nechci rozebírat;-) A Satu jako hrající trenérka si na připravený papír pečlivě zapisovala své poznámky. Nashromáždila jich za tu chvilku tolik, že jí sotva vystačila jedna stránka papíru:-) Pak delší dobu mluvila Satu a po ní ještě kapitánka Minna, Pike a sem tam někdo další přispěl nějakým svým postřehem... Asi po půlhodince jsme skončily keskustelu a začal normální trénink na hřišti, ale bylo to mlčenlivější než obvykle, jako bysme se soustředily na každý míček... Až na konci tréninku, kdy se nám při hře podařilo pár docela slušných akcí, se nálada vrátila skoro do starých kolejí:-)


Jak jsem nakládala dříví na vyvážečku

29. října 2007 v 17:24 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Dneska ráno v 10 hodin měla naše (čtvrťácká) skupina B sraz před budovou Konehalli (kone = stroj) a čekalo nás šest hodin (včetně oběda a přestávky na kafe) z předmětu Těžba. Ráno jsme tam byli celkem tři studenti a s námi jeden vyučující (Matti), takže atmosféra byla vskutku rodinná:-) Napřed jsme měli kontrolovat stav vyvážecí soupravy, ale to jsem se trochu flákala, protože seznam kontrolovaných věcí byl ve finštině a hlavně - vůbec se v tom nevyznám... Jistě můžu říct jen to, že to mělo dost sjeté pneumatiky...;-) Před Konehalli běžně postává několik vyvážecích souprav a jestli tomu správně rozumím, tak patří škole... Předmětem naší kontroly byla asi 19 let stará vyvážečka značky Valmet a kromě ní tam byl ještě jeden od pohledu takový starší Valmet a asi dva roky staré Ponsse.
Ponsse

Po kontrole stavu jsme vyndali nějaké čtyři rádoby kužely, změřili mezi nima vzdálenost 8 metrů a Matti to ukázkově projel a pak jsme byli na řadě my... Dva kluci, co tam byli se mnou, to projeli celkem v pohodě:-) Já se teď přiznávám, vyměkla jsem a nešla jsem do toho... Všichni, co mě někdy viděli řídit auto nebo se se mnou nedejbože dokonce svezli, určitě chápou;-) Já jsem opravdu hrozně bídnej řidič, něco jako ten doktor z filmu "Vesničko má, středisková", co se ímrvére něčím kochal a po cestě si přeříkával Máj... Jednou jsem takhle zkoumala, jestli ten strom v parku u hřbitova je buk nebo lípa a od té doby má náš Favorit nové pneumatiky, neboť na té přední se od obrubníku vytvořila taková podivná boule:-( U mě ale není problém jen v tom sledování okolí, ale je to už asi od přírody... A vyvážečka je přece jen větší a Konehalli se nacházela až podezřele blízko...;-)

Po obědě proběhla ještě jedna překážková jízda, a to mezi čtyřma kuželama ve čtverci - vzdálenost 4 metry. Jeden kužel je ode dneška placatej úplně, jeden trošku a dvě dřevěné palety získaly netradiční tvar:-) Jo, ale já se nesměju, to bych mohla jen v případě, že bych to řídila taky...

Ale nakládání dřeva na vyvážečku jsem si nemohla nechat ujít!! Ono to vypadá strašně jednoduše, když to někdo umí... Na odpolední vyučování dorazil i Peteri (co byl s náma v Laponsku a od vidění se známe) a pořád nechápal, proč nechci taky řídit:-) Napřed jsme se spolu dívali, jak Matti vysvětluje jednomu z našich spolužáků v kabině, jak se zachází s hydraulickou rukou... Pak ho nechal nakládat dříví a šel s dalším spolužákem ke druhé vyvážečce. Po chvilce nakládání následovala tradiční pauza na kafe... A po ní už jsme přišli na řadu Peteri a já:-)

Nejhorší na tom bylo zapamatovat si, kterou rukou se ovládá ten který pohyb hydraulické ruky, kterým směrem s ní pohybovat a co mačkat, takže: Pravá páčka dopředu a dozadu je pohyb ruky dolu a nahoru, doprava a doleva je otáčení ruky kolem své osy, tlačítka jsou otevírání a zavírání ruky. Levá páčka dopředu a dozadu je pohyb ruky od sebe a k sobě (k vyvážečce a od ní), doprava a doleva je pohyb dokola kolem vyvážečky (ze strany dozadu, zezadu do strany...) a tlačítka jsou k vysouvání a zasouvání ruky... To je amatérskej popis a nevím, jak to správně popsat... Samozřejmě se mi to pořád pletlo a tak jsem dříví místo pokládání do vyvážečky zdvíhala až kdovíkam a tak podobně:-) Většinou jsem si to musela nejdřív opatrně zkusit, co že to vlastně udělá a pak jsem za to vzala trošku víc... A taky jsem docela často zapomínala sešlapávat pedál. Teda bylo to i tím, že jsem na něj trošku hůř dosáhla, my malí to máme těžký;-) Ale naložila jsem těch pár klád a všichni jsme to ve zdraví přežili:-)
Vyvážečka Valmet - moje druhá...

Zanedlouho jsem ještě dostala možnost vyzkoušet si i druhou vyvážečku a tak jsem do toho ráda šla:-) Tam to bylo zase malinko jiné do ruky a připadalo mi to trochu jednodušší... Tak jsem zase naložila a už to šlo trošku líp, protože se mi to tolik nepletlo:-) Po chvilce Mattiho vyprávění o tom, jak se dá naklopit vyvážečka v terénu, a praktické ukázce na chudákovi Ponsse - je to opravdu mazec, to bych si nikdy netipla - jsme si šli ještě po dvojicích naposledy vyzkoušet nakládání a vykládání:-) Já jsem šla s Peterim do té druhé vyvážečky a tentokrát jsme vykládali dříví z vyvážečky - konečně, už jsem se bála, že si tuhle část nevyzkouším!! Napřed pracoval Peteri, pak já, úspěšně jsme to všechno vyložili a největší problém byl vypnout motor, což se Peterimu po delším zkoumání nakonec podařilo:-) A rozešli jsme se do svých domovů s tím, že příště nás prý Matti vezme do lesa...

O tenhle výbornej lesáckej zážitek jsou moji brněnští spolužáci ochuzeni, o důvod víc, proč pobývat ve Finsku;-)


Náš ligový turnaj v Joensuu (27.10.2007)

29. října 2007 v 8:22 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Varování: Tenhle článek sepisuju na šmírák v sobotu večer v pozápasové náladě, tak to možná bude znát...

Dneska ráno mě čekal brzký budíček, už po šesté, neboť v 7 jsem měla čekat na autobusové zastávce u Nikkarily. Věci jsem si strategicky sbalila už včera a tak jsem už před půl sedmou byla připravená k odchodu a měla jsem pocit, že blesk je můj pomalejší kamarád:-) Ještě jsem na chvilku zapnula televizi, abych se dozvěděla třeba to, že Edinburg leží ve Velké Británii (Iso-Britanniassa) - zrovna tam totiž probíhala nějaká sms-soutěž a tohle jediné jsem si dokázala přeložit:-) Nedlouho po půl sedmé jsem vyrazila směrem k hlavní silnici. Jako tradičně jsem na tu zastávku přišla s velkým předstihem a jen tak jsem tam postávala a přemýšlela o věcech... a říkám si: ´sakra, já mám nějakej hlad...´ a vtom mi došlo, že jsem úplně zapomněla posnídat:-) No jo, zase jsem po ránu nemyslela na nic jiného než na florec... Po chvíli čekání jsem si všimla dvou za sebou jedoucích dodávek a můj tip byl správný - byl to náš salibandy tým PISABA. A tak jsem nastoupila a frčely jsme směrem do Joensuu...

Jestli jsem dobře sledovala cedule u silnice, tak do Joensuu je to od nás kolem 150 km. Nedaleko Joensuu jsme ještě zastavily na benzínce na kafe a já už jsem se těšila, jak uvidím Joensuu a budu moct informovat své dvě spolužačky z lesárny, co se chystají strávit letní semestr právě tady, ve městě v Severní Karélii (= Pohjoiskarjala).

Od přírody jsem spíš noční tvor a ranní vstávání zrovna moc nemusím. A tak jsem po vyžahnutí svého "kahvi" postávala venku na chladném vzduchu a snažila jsem se probudit k životu... Náhodou jsem se tam potkala se Satu a tak mi to nedalo a musela jsem se zeptat (anglicky) něco ve smyslu: "Satu, jak dlouho je v zimě tma?" Dostalo se mi odpovědi, že jednodušší je říct, jak dlouho trvá den... Už to mě trošku vyděsilo, ale stejně jsem pořád byla zvědavá... No, můžete si tipnout;-) Jestli si Satu nedělala srandu, jako že asi ne, tak v zimě je tady světlo pět hodin!!! Ale až napadne sníh, tak to prej bude lepší... No, nevím:) Ale zase - z pohledu tmy je určitě lepší bydlet v Pieksämäki a okolí než třeba v Rovaniemi;-)
Nakonec jsem z Joensuu neviděla kromě pár firemních budov a florbalové haly vůbec nic... Ale hala vypadala docela dobře a tak jsem se těšila, až vyběhneme na hřiště a zároveň jsem byla trošku nervózní ze svého prvního ligového zápasu v dresu týmu z Pieksämäki.

Před naším prvním zápasem proti Iisalmi jsme se šly rozběhat ven. Oběhly jsme takové větší kolečko okolo haly, pak jsme na parkovišti provedly pár rozběhávacích věcí a trošku jsme pak pokračovaly i před halou a stihly jsme si zahrát i na honičku, což je asi mezinárodní hra nebo co:-) Nakonec jsme si daly takovou tradiční dlaňovou plácanou, stejnou jako před přáteláčkem s Mikkeli a opravdu nevím, jak to popsat, ale je to docela fajn věc:-)

S Iisalmi jsme bránily a bránily... a zase bránily, protože nám nic jiného ani nezbývalo:-( Sem tam jsme se dostaly i dopředu, ale většinou jsme byly obrány a když náhodou ne, tak jsme toho stejně moc nevymyslely... V brance jsme měly Astu, naši starší gólmanku a zároveň maratónskou běžkyni - co vím, tak běžela maratón ve Stockholmu:-) Teď jsem sem chtěla napsat posty a jména svých spoluhráček, ale to nemá smysl, když je stejně znám jen já... Snad jen: hrály jsme na dvě obrany a tři centry, tři levá křídla a dvě pravá křídla - Anny a já... Těžko říct, jestli ty baby byly tak dobré nebo to nám tak moc nešlo, ale nakonec jsme prohrály 0:4 a ten jeden čestnej gól tam asi ani neměl z čeho padnout:-(

V dalším zápase jsme si chtěly spravit chuť. Čekal nás soupeř z města Kuopio a jestli jsem to pochopila správně, hraje v téhle soutěži jejich A i B tým (což nevím, jak je možné) a asi to tak opravdu bude, neboť mají dokonce stejné dresy... Na nás čekal papírově těžší soupeř z této dvojice - Áčko. A podle toho to taky na hřišti vypadalo - zase jsme musely velkou většinu času bránit a nebylo to tím, že by naše taktika byla "beton". Po první třetině jsme držely nadějný stav 0:0 a náš nový pokřik, stejný jako v šatně před zápasem, zněl docela odhodlaně... Mimochodem, v té šatně jsem vůbec netušila, co to vlastně říkám, ale byla jsem (nejen) od Asty, co stála vedle mě, pochválena, že mi to docela jde:-) Jenže to by po přestávce (trvají tady jen minutu!!) nesmělo mezi mantinely naběhnout takový pako jako já:-( Prostě, dostaly jsme gól a za nějaký čas ještě jeden, při obou jsem byla na hřišti a přiznávám se - nejsem v tom úplně nevinně:-( A vepředu jsem byla taky dost marná, sakra!!! No nic... Soupeřky nám postupem času nasázely ještě dalších pět fíků a zápas skončil 0:7...

Nesmím zapomenout zmínit jednu věc pro případ, že by tyhle řádky náhodou četla nějaká osůbka ze Židenic a nejradši taková, co už něco málo pamatuje...Dneska jsem si v našem druhém zápase úplně živě vybavila jedno naše vyloučení v zápase proti Prostějovu, kde baby rozehrávaly tak, že se jich několik postupně rozeběhlo a přeskočilo míček a až ta poslední to vypálila na branku... Kuopio na nás úspěšně vyzkoušelo totéž (skončilo to vyloučením Anny) a nechci kecat, ale mám pocit, že se toho zúčastnila celá soupeřovic pětka a kdyby to jejich brankářce nebylo blbý, přišla by si přes míček přeběhnout taky:-)

Info pro lidičky florbalu neznalé: Jde tam o to, že při rozehrávce nesmí hráči (zeď) stát blíž než tři metry (= kolme metria - to je jedna z maličko věcí, co rozumím finsky při florbalu...) od míčku. Když přes míček přebíhá třeba už třetí hráčka, většinou někdo vyměkne a udělá těch pár kroků dopředu - za které ho rozhodčí hned vyloučí na dvě minuty...

A tak tady teď sedím v Nikkarile v našem pokoji na posteli, píšu tyhle řádky a čekám, až se nám v lednici vychladí pivko Karhu, abych mohla aspoň trošku zahnat svůj podvečerní pozápasový splín...:-( Trošku přemýšlím, proč to já pako ještě vůbec hraju... Ale stejně v pondělí zase vyrazím na trénink, tak jako vždycky;-)


Pár stručných postřehů (nejen) ze školy...

26. října 2007 v 12:26 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Ještě jsem se asi nezmínila o tom, že ve Finsku (nebo aspoň na naší škole) funguje takový zvláštní zvyk měnit rozvrhy každý týden a tak si vždycky musíte na internetu dohledat, co vás čeká a nemine v příštím týdnu...

V úterý jsme měli dvouhodinovku angličtiny a protože tady nikdo nikam nespěchá, tak naši spolužáci celou tu dobu překládali osm vět z finštiny do angličtiny... Teda, na to můj finsko-český slovník nestačil, pořád v něm totiž neumím pořádně hledat (na to musí člověk umět už docela dobře finsky). A ještě bohužel chyběl náš spolužák z angličtiny, který skoro na každou otázku odpovídá "Yes, please" nebo "No, thanks", případně jinou výbornou větu nebo slovo:-) A tak tam byla příšerná nuda...

Ve středu jsme šli na přednášku jakéhosi Rusa, jmenoval se Michail Tarasov, co pracuje v Helsinkách pro nějakou finskou lesnickou společnost. Naštěstí pro nás se tenhle človíček omluvil, že ještě neumí dobře finsky, a celou dobu mluvil anglicky a bylo mu výborně rozumět - asi proto, že je Rus... Bylo to hodně zajímavé vyprávění a na konci přidal něco o zvycích a zlozvycích ruských občanů a my se Zuzkou jsme se chvilkama smály a chvilkama bysme se nejradši schovaly kamsi hluboko pod lavici, protože jsme zjistily, že jsme asi opravdu východní Evropa, neboť máme s Ruskem pořád nějak moc společného...:-(

Jak vyučující na MZLU v Brně vysvětlí studentům, že borovice na podmáčených stanovištích nemá typický hluboký kořenový systém, ale kořeny rostou spíše při povrchu půdy podobně jako kořeny smrku? Promítnou nám na přednášce nějaké obrázky (v tom lepším případě) nebo to jen tak mezi řečí zmíní... Co udělá Jukka Mäntyla, učitel v Nikkarile, když chce totéž vysvětlit zdejším studentům? Při výjezdu auty do lesa si přibalí do zavazadlového prostoru lopatu a poslední zastávku udělá u jezera Mustonen, popojdeme pár set metrů k nějakému mladému borovému porostu na vlhkém stanovišti a pár dobrovolníků společnými silami vykope jednu z borovic a všichni se podíváme, jak že to vlastně vypadá její kořenový systém:-)

V Nikkarile je typické, že se vyučující většinou drží hesla: "Lepší jednou vidět než x krát slyšet..." A tak v pondělí se první skupinka čtvrťáků (a Zuzka) zúčastnila cvičení (nebo jak to nazvat) z předmětu Těžba a mohli si vyzkoušet řídit vyvážecí soupravu (naštěstí nepovinně) a nakládat dřevo hydraulickou rukou:-) V pondělí je na řadě naše skupina, tak mi prosím držte palce, ať to všichni ve zdraví přežijem...:-)

Předposlední věc: Můžete mi prosím někdo napsat do komentářů, kdy přibližně se u nás v ČR stmívá? Tady teď v 7:45 vstávám do tmy a rozední se kolem osmé... a když jdu večer v šest do sauny, tak už je zase skoro tma. V případě sauny to má svoji neocenitelnou výhodu - můžu chodit k jezeru jen ve velkém ručníku a nemusím se obtěžovat s nošením plavek, což jsem dělala, když bylo ještě světlo, protože tady ve Finsku jsem si malinko zvykla být exhibicionista, ale ne až tak:-)

A poslední věc: Na Wikipedii jsem našla něco o finštině, tak sem dávám odkaz. Tohle se už několik týdnů snažím aspoň malinko pochopit a něco málo se naučit:-) Je to pro mě tak trochu životní nutnost a zároveň taková srdeční záležitost... Tenhle podivnej jazyk totiž úplně zbožňuju a strašně se mi líbí:-)


Další finská muzika z rádia...

23. října 2007 v 15:44 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Uniklubi - Luotisade


















Text ve finštině:
sun käsivarsilla liikaa on painoa
lasitunneen katseen taakse piilottaa
kun luotisateessa ilman suojia
näin otat vastaan maailmasi painon

katso kuinka kauniisti
sodan jälkeen taas palaa

niin sinä ompeelet sulan kerrallaan pieniin siipiin
että lentäisit taas
ja niin annat kivun sun surun puuduttaa
vaikka arvet se jättää
sun mentävä on

vaikka polvillaan rukouksen antaa
vain yksi laukaus ja sanasi näin perille kantaa
ja sinun arvokkuus väärin punnitaan
liian monta askelta ja niin turhaan

katso kuinka kauniisti sodan jälkeen taas palaa

Český překlad:
Na tvých pažích leží příliš tíhy
na to skrýt se za povadlým pohledem
když v dešti kulek, bez úkrytu
na tebe dolehne tíha tvého světa

Dívej, jak krásně
to zase hoří, po válce

A tak přišíváš jedno pírko za druhým
k malým křídlům, aby jsi opět létala
A tak necháš bolest otupit tvůj zármutek
ačkoliv jizvy zůstanou
musíš jít dál

I když je modlitba vyřčena, když si klekáš
Jen jeden výstřel a tvá slova tak budou doručena
a tvá důstojnost je chybně zvážena
příliš mnoho kroků a tak marných

(Oba texty pocházejí ze stránek uniklubi.wz.cz)



Lauri Tähkä & Elonkerjuu - Pauhaava Sydän


















Text ve finštině:
Ei rikkaus oo rakkautta rikkaampaa
rakkaus oo rikkautta rakkaampaa
Jos rakkaus on suoraa ja rikkaus väärää
kuka suoran säätää ja väärän määrää

Ei tunne oo järkeä köyhempää
köyhä on järki ja tunne käypää
Jos tunne on suoraa ja järki väärää
kuka järjen säätää ja tunteen määrää

Mun täytyy rakastaa nä elämät roskiin
mun sydän pauhaava ku kuohuva koski
Se muille mitä tekee tahdo en kuulla
välistä rakkaus tahtoo elää ja kuolla
Mut sun lähelläs mieli peilityyni on

Ei kauneus oo rumuutta kauniimpaa
ruma on kaunis ja kaunis rumaa
Jos ruma on suoraa ja kaunis väärää
kuka kauniin säätää ja ruman määrää

Ei valhe oo viisautta tyhmempää
onko totuus viisas ja valhe kierää
Jos valhe on suoraa ja totuus väärää
kuka valheet säätää ja totuuden määrää

Mun täytyy rakastaa nä elämät roskiin
mun sydän pauhaava ku kuohuva koski
Se muille mitä tekee tahdo en kuulla
välistä rakkaus tahtoo elää ja kuolla

Anglický překlad - děkuju ZoeAmory:) :
Being rich isn't beign as rich as you would be if you were loved
Being loved isn't being as rich as you'd be if you weren't loved
If love is straight and richness twisted
Who defines the straight and order's what's twisted?

A feeling isn't poorer than sense
Poor is the sense and feelings accepted
If a feeling is straight and sense twisted
Who defines the feeling and orders what's twisted

I have to love these lives to the garbage
My heart roars like the surges of a rapid
I don't want to hear what it does to others
Sometimes love wants to live and die
Near you my mind is calm

Beign beautiful isn't being more beautiful than ugly
Ugly is beautiful and beautiful is ugly
If ugly is straight and beautiful twisted
Who defines ugly and orders what's twisted

A lie isn't dumber than wisdom
Is the truth wiser and the lie crooked?
If a lie is straight and the truth twisted
Who defines the lie and orders what's the truth

I have to love these lives to the garbage
My heart roars like the surges of a rapid
I don't want to hear what it does to others
Sometimes love wants to live and die

Vencíkův amatérský pokus o překlad:
Být bohatý není takové bohatství jako by bylo, kdybys byl milován
být milován není takové bohatství jako by bylo, kdybys nebyl milován
Jestli láska je poctivá a bohatství ne
kdo poctivost určí a stanoví, co je nepoctivé?
Cit není horší než rozum
chabý je rozum a city přijímané
Jestli cit je poctivý a rozum ne
kdo cit určí a stanoví, co je nepoctivé?
Musím milovat tyhle nesmyslné životy
moje srdce křičí jak vlny peřejí
nechci slyšet co to dělá s ostatními
někdy láska chce žít a zemřít
blízko tebe je má mysl klidná
Být krásné není být víc krásné než ošklivé
ošklivé je krásné a krásné je ošklivé
jestli ošklivé je poctivé a krásné ne
kdo ošklivé určí a stanoví, co je nepoctivé?

Lež není hloupější než moudrost
je pravda moudřejší a lež nepoctivá?
Jestli lež je poctivá a pravda ne
kdo lež určí a stanoví, co je pravda?

Musím milovat tyhle nesmyslné životy
moje srdce křičí jak vlny peřejí
nechci slyšet co to dělá s ostatními
blízko tebe je má mysl klidná


Jak se vám líbí finská muzika?? A finština jako jazyk?

Moje oblíbená finská písnička z rádia:-)

23. října 2007 v 12:57 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Jenni Vartiainen - Ihmisten edessä


Na Youtube.com se konečně (7.11.) objevil oficiální videoklip k téhle písničce:-)

A tady je text:

Kadut täyttyy ihmisistä
ne ei tiedä meistä mitään
Ootat mua asemalla
Ehkä kello antaa anteeksi minulle
Juoksen loppumatkan
Sinä olet kaunis niin kuin aina
sinun korkeissa koroissa

Sanot: "Tämä ilta kävellään käsi kädessä
ihmisten edessä
Älä sinä muiden katseista välitä
sillä me ollaan yhdessä
Ne ei tiedä mitään, ne ei kuulu tähän tarinaan
joka harvoille luetaan"

Kadut täyttyy äänistä
joku huutaa meidän perään
Olet meistä vahvempi
kanssasi en pelkää kaupungin pimeää
Ihmisjoukon kohdalla
pidät kiinni kovempaa
ja pelkoni katoaa

Sillä tämä ilta kävellään käsi kädessä
ihmisten edessä
Älä sinä muiden katseista välitä
sillä me ollaan yhdessä
Ne ei tiedä mitään, ne ei kuulu tähän tarinaan
joka harvoille luetaan

... a jeho anglický překlad od ZoeAmory:

"Streets are filling with people, they don't know anything about us. You await for me at the station, maybe the clock will forgive me. I run the rest of the way, you are beautiful, as always, in your high heels.

Chorus: You say: 'Tonight we will walk hand-in-hand in front of people. Don't you let their stares bother you for we are together. They don't know anything, they do not belong into this story which is read only to few.'

Streets are filled with voices, someone shouts behind us. You're the stronger one of us, with you I'm not afraid of the city's darkness. In the crowd you hold onto me tighter and my fear vanishes.

For tonight we will walk hand-in-hand..."


Vencíkův pokus o překlad písničky (za nepřesnosti se omlouvám):

Ulice jsou plné lidí
oni nevědí nic o nás
Čekáš na mě na nádraží
Snad hodinky mi budou omluvou
Běžím po zbytek cesty
Jsi krásná tak jako vždycky
na svých vysokých podpatcích

Říkáš: "Tímhle večerem půjdeme ruku v ruce
před lidmi
Nevšímej si jejich pohledů
my jsme spolu
Oni nic nevědí, oni nepatří do tohoto příběhu
co se čte málokomu"

Ulice jsou plné zvuků,
někdo za námi křičí
Jsi ta silnější z nás
s tebou se nebojím v temném městě
V davu lidí
mě držíš pevněji
a můj strach zmizí

Proto tímhle večerem jdeme za ruku
před lidmi
Nevšímej si jejich pohledů
my jsme spolu
Oni nic nevědí, oni nepatří do tohoto příběhu
co se čte málokomu


Pár fotek z okolí Nikkarily

23. října 2007 v 11:14 | Vencík |  Novinky v Galerii

Ahoj:-)

Přidávám do galerie nové fotky z okolí Nikkarily. První jsou z páteční (19.10.) procházky kolem jezera Mustonen, kde jsem se tradičně několikrát ztratila a došla jen na točku, ale nakonec se mi podařilo dostat zpátky a tak jsem zase tady:-)

A další fotky jsou z neděle 21.10., kdy jsem se probudila do hezkého slunečného rána. To jsem ale napoprvé nějak nedokázala ocenit, protože mi po sobotní florbalové akci, ze které jsem došla ve čtyři ráno, bylo po ránu trošku hůř než obvykle... Ale odpoledne jsem se konečně vykopala z postele a za nějaký čásek jsem vyrazila ven s foťákem, abych skoukla, jak nám zamrzají jezera.
Naše malé jezero, co nevím, jak se jmenuje...

Za celý den se totiž teploměr vyšplhal jen lehce nad 0 °C (a to nejspíš jen proto, že je na okně na sluníčku) a tak to zůstává doteď... Už se těším až dneska navštívím saunu a pak půjdu do jezera, to bude mazec!!:-)

Mějte se hezky a jestli neumrznu v jezeře, tak se ještě někdy ozvu;-)

Zdraví Vencík


Dalších pár novinek z Nikkarily

19. října 2007 v 20:54 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Ať už se vyskytuju kdekoliv, většinou časem dostanu nějaké ty přezdívky... A tak i tady ve Finsku se to stalo. Jako v pohodě, jen... vždycky jsem byla zvyklá na něco od V, jako Venca, Vencík, Vendelín nebo tak něco;-) Teda kdysi jsem si skrz svoje taneční pokusy vysloužila přezdívku "robokop", ale to už je dávno... Teda ne, že by se moje taneční umění od té doby nějak výrazně zlepšilo - to můžete brát jako takové nenápadné varování...;-) V našem florbalovém týmu v Pieksämäki se, nevím přesně proč, ujala nejkratší přezdívka, co jsem kdy měla: Ave. Nejdřív jsem vůbec netušila, že tohle slovo zaznívá v souvislosti s mojí osobou, protože v té spleti finských slov mi to nějak nedocházelo... Až pak mi to Satu jen tak mezi řečí napsala v mejlu, abych byla v obraze:-) A tak si pomalu zvykám...

...

V sobotu jsme - Zuzka, Carlos a já - zavítali do Urheilutalo, abysme skoukli zápas finského poháru mezi domácím týmem PISABA (3. finská divize) a prvoligovým týmem Gunners Tampere. U vstupu byly dvě moje spoluhráčky, Marju a Noora, a tak jsem ušetřila 3 Eura - a to se vyplatí!!:-) Od zápasu se určitě nedalo čekat, že by naši borci mohli vyhrát, ale zároveň jsem nepředpokládala, že po dvou třetinách to bude už 0:8!! Ale v poslední třetině to Tampere už možná malinko vypustilo a našim borcům se podařilo vstřelit alespoň nějaké góly, už pro tu radost nás fanoušků, co jsme úplně zaplnili tu malou tribunu v Urheilutalo:-) Nakonec zápas skončil 3:13 a nejspíš to bylo aspoň trošku přijatelné pro obě strany... A hlavně - náš španělský spolužák Carlos poprvé v životě viděl florbal!!:-)

...

V pondělí před tréninkem, kdy jsem opravdu dlouho přemýšlela, jak upravit svůj účes tak, abych viděla na míček a zároveň nevypadala jak magor a zjistila jsem, že je to možné jen stěží, jsem se rozhodla, že takhle to dál nepůjde a musím se nechat ostříhat... A tak jsem v úterý po ránu (takže někdy před polednem) vyrazila do Pieksämäki hledat nějaké Parturi-kampaamo:-) Tady v Pieksämäki je kadeřnictví na každém rohu, asi tak jako u nás v Čechách (a na Moravě taky, samozřejmě) hospod;-) A tak si tak jdu ulicí a říkám si, co třeba tohle... zastavím se na chvilku, jako že jo... ale pak vyměknu a pomalu jdu dál... Ale pak si říkám: ´Vencíne, nebuď srab!!´ Nakonec jsem se tam teda vrátila... a anglicky jsme se s jednou paní kadeřnicí domluvily, ale protože tam zrovna na někom pracovala, poslala mě ke kolegyni... Byla to docela sympatická osůbka, to zas jo, jenže anglicky to s ní nešlo a finsky zase neumím já:-) No, bylo to zajímavý!!:-) Naštěstí "joo" je mezinárodní, "very short" pochopila a taky jsem měla s sebou svou prázdninovou fotku tradiční občankové velikosti... a taky umím slovíčko "hyvä";-) Takže rozhovor probíhal převážně takhle: "Hyvä?" A odpověď: "joo, hyvä!!":-) Ale žádnej strach - dohola nejsem!!;-) A na závěr jsem si aspoň natrénovala svou oblíbenou finskou větu: "Hyvää päivän jatkoa!!:-)" (= Hezký den! - nebo něco na ten způsob...)

...

Mám za sebou první pokus o napsání mejlu ve finštině:-) (Teda jestli se ty moje pokusy dají nazvat finštinou...) Tou nebohou obětí, která to musela číst, byla Satu... Ale ona s tím začala, když mi napsala mejl finsky!! Sice s anglickým překladem, ale to byla prostě výzva zkusit jí odpovědět finsky;-) Naštěstí na začátku dalšího mejlu mi napsala: "Kyllä minä ymmärrän." (= Ano, rozumím.) ... a já jsem samozřejmě měla radost:-) I když mám pocit, že příště už to na mě asi radši finsky zkoušet nebude;-)


Jídlo ve Finsku

16. října 2007 v 19:50 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Úvodem bych měla říct, že k napsání tohoto příspěvku mě inspirovala moje mamka... Je to už nějaký ten pátek zpátky, kdy mi od ní přišel takový trošku vyčítavý a snad i malinko podezřívavý mejl, že tady na stránkách pořád rozebírám nějaká ta piva a ještě jsem se nezmínila o tom, co že tady ve Finsku vlastně jíme... Takže následující písmenka patří hlavně mamince, která se bojí, že tady nějak strádám nebo co:-) ... a vám všem, koho zajímá nějaké to jídlo. No, vlastně začnu radši ještě trošku z jiné strany...

Kalendář nevlastním, ale můj krásnej a skoro dokonalej (z mého pohledu) a zároveň ošklivej, starej a rozpadající se (z pohledu mamky, která by nejradši mého miláčka poslala do věčných lovišť...) mobil Siemens C35 ukazuje kromě zdejší sítě Sonera (jo jo, po letech se mi konečně podařilo zprovoznit Roaming a tak mi, narozdíl od letošního "Slovaku", funguje nejen budík) datum 16.10.2007 a nějaký ten čas... Proč se zmiňuju o dnešním datumu? Jednoduše proto, že se z něj dá vyčíst, jak dlouho už pobývám ve Finsku - a právě dneska začínám třetí měsíc tady... A tak mám konečně pocit, že můžu některé věci alespoň trošku hodnotit...

Finské jídlo... Nevím, jestli si pod tím něco představíte:-) Než jsem přijela sem, neměla jsem sebemenší tušení o tom, čeho se tady můžu dočkat na talíři... a popravdě, měla jsem z toho trošku strach. Co se týká jídla, nejsem vybíravej člověk. Když mám opravdu (!!!) hlad, sním i dršťkovou polívku (třeba po výletu na běžkách, co si vzpomínám...) nebo rizoto - ale to už musím mít obrovskej hlad;-) Ale snad tahle skutečnost nic neubere na tom, když teď řeknu, že za celou dobu jsem se tady ve Finsku nesetkala se špatným jídlem - právě naopak!!

V naší menze v Nikkarile vaří výborně. Obzvlášť ve srovnání s menzou MZLU v Brně si v té zdejší připadám jako v nějakém lepším hotelu... Už v jednom z dřívějších článků "Čtvrtek 16.8.2007 - první den ve škole" jsem se zmínila o tom, jak naše menza funguje, ale stručně o tom napíšu i tady. Do menzy se dá chodit i na snídani, ale... Znáte mě, jsem strašnej ospalec a nad ránem využívám i poslední možnou minutku k válení se v posteli:-) Většinou ani nesnídám, protože spánek je silnější než hlad, nebo jen nějakou rychlovku... Takže možnost posnídat v menze jsem opravdu ještě nevyužila;-)

Na obědy ale chodím pravidelně a probíhá to nějak takhle: Na začátku si vezmu tácek, příbor a skleničku a pak mám na výběr buď mlíko, vodu nebo cosi hnědého nevalné chuti... co úplně zbožňuje Zuzka, zatímco já jsem jen jednou ochutnala a nikdy víc;-) Pak si z hromádky odeberu talíř a dám si na něj cokoliv z denní nabídky v jakékoliv kombinaci a množství - s tím množstvím až na drobné výjimky, jako je např. filé... Výhodou finské menzy je to, že jídlo z předchozího dne se nevyhazuje, ale nechává se jako možnost k výběru i další den... Občas tak můžou vzniknout opravdu speciální směsky, jako brambory s těstovinami v omáčce a k tomu karbanátek:-) Nejdřív jsem měla pocit, že takové prase jsem jen já, ale při nenápadném pohledu na tácek ostatních lidiček jsem se přesvědčila o tom, že tohle máme asi společné:-) Pak následuje pokladna, kde odevzdám 2.20 Eur a přemístím se k salátkům, kde si taky odeberu libovolný mix a množství. Většinou bývají na výběr dva druhy - často některé z těchto směsí: salát, rajčata a okurky; zelí a broskve; mrkvový salát nebo salát z červené řepy (ta je ve Finsku asi docela oblíbená)... A tak si i já pomalu zvykám jíst zeleninu:-)

A co nám tady ve Finsku vaří? Vlastně se to docela těžko popisuje... Už nějaký čas se chystám, že sem tam něco nenápadně vyfotím, ale zatím jsem se k tomu nedostala. Tak třeba: něco na způsob zapékaných brambor nebo těstovin; brambory s karbanátkem; jakési kuličky z mletého masa; špenátová polívka s vařeným vajíčkem; buřt s rozpečeným sýrem, bramborem a omáčkou; něco na způsob hrachové polívky, ale hustší než polívka a řidší než hrachová kaše; rybí filé na několik způsobů... a tak:-) Občas to připomíná něco, co znám od nás, sem tam to nepřipomíná vůbec nic, ale vždycky se to dá a většinou je to výborný:-) A občas k tomu míváme něco sladkého - něco na způsob palačinek, vafle s marmeládou, rýžovou kaši, něco jako jogurt... Hlavní rozdíl je v tom, že nikdy není současně polívka a hlavní jídlo, ale občas bývá jen polívka.

Když mluvím o jídle a věcech souvisejících, tak určitě nesmím vynechat jednu finskou specialitu - "coffee break". Teda tak nám to překládají do angličtiny, finský název bohužel nevím přesně... Kafe je "kahvi", ale jak je ten zbytek? - to opravdu nevím... Prostě přestávka na kafe;-) Pro mě jako člověka doposud odmítajícího jakékoliv setkání s kafem, s výjimkou asi dvou příležitostí v životě, kdy se tomu nějak nedalo vyhnout, je to taková docela zbytečnost... Ale pomalu si zvykám:-) Ono se i kafe dá... s pořádným množstvím cukru a aspoň čtvrtkou hrnku dolitou mlíkem;-) "Kofíbrejk" je záležitostí takřka každodenní. Mezi vyučováním se chodí do menzy, během pobytu v přírodě se vaří kafe na ohni, při školních výjezdech do lesa občas taky a nebo se stává, že proběhne zastávka v pekárně u Pieksämäki (zároveň funguje trošku jako kavárna), když je zrovna při cestě... A při delších cestách autobusem (jako cestou do Hyytiäly nebo do Laponska) jsou tradiční záležitostí zastávky na benzínkách, taktéž na kafe...:-)

Občas mi připadá, že všichni Finové rádi popíjejí pivka a "sidery", kafe přímo zbožňují a velká většina našich spolužáků kouří... A já? O pivku vůbec nemusím vyprávět;-) Sider? To jsem si koupila zatím jednou... a nějak mě to nepřesvědčilo. Proč pít něco, co chutná jako limonáda, když si můžu dát pivko?! Asi tak...:-) Ale třeba někdy narazím na úplně výborného "sidera" a změním názor... Na kafe si pomalu, opravdu pomaloučku a jen příležitostně, zvykám... Cigarety? Ty jo, asi jsem už stará na učení se novým věcem... Novým?!;-) Ne, to je několikrát vyzkoušená věc bez šance na trvalejší úspěch...:-)

A poslední věc, co mě napadá: pečivo... Baví mě zkoušet nové a nové druhy:-) Mám za sebou ochutnávky různých druhů finského chleba. Většinou se podobá našemu toustovému chlebu, ale dá se... Sem tam si koupím nějakou buchtu a zatím byly všechny výborné - skoro jako od maminky:-) Opravdu, chutnají spíš jako u nás domácí než z obchodu... A moje oblíbené místo je pekárna u Pieksämäki. Jen kdyby nebyla tak daleko... Navštívila jsem ji zatím asi jen třikrát, když jsme se zde zastavili hromadně při cestě z lesa (autem), pěšky by to zabralo půl dne... možná na kole, někdy...:-) Na zdejší pekárně mi napoprvé připadaly zvláštní dvě věci:
1. Buchty se kupují na váhu, tak jako u nás ovoce a zelenina v supermarketech. Největší problém (pro mě) je najít mezi těmi podivnými finskými názvy to správné tlačítko:-) A pak vyjede samolepka a jsem z nejhoršího venku...
2. Mají tam výbornou možnost vecpat do jejich igelitky všechno, co se tam vejde, a cena za tuhle igelitku pečiva je vždycky 10 Eur. To jsem bohužel zatím nemohla využít, protože takové množství by mi vystačilo na několik týdnů a tak dlouhou trvanlivost nemá ani finské pečivo;-) Ale vzhledem ke zdejším cenám je to hodně výhodná nabídka...

To je prozatímně asi všechno o jídle ve Finsku, co můžu z vlastní zkušenosti napsat...


Vencíkův test finských piv - výsledky

16. října 2007 v 17:44 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Po ochutnání všech (teda aspoň doufám, že jsem žádné nevynechala) běžných finských piv, co jsou v obchodech k mání, vidím jejich pořadí takhle:
1. Karhu
2. Sandels, Koff
3. skoro všechno ostatní: Karjala, Olvi, Urho, Lapin Kulta (mimochodem, Lapin Kulta znamená v překladu "Laponské zlato")
4. Käki - to je totiž "kataja - olut" (kataja = jalovec, olut = pivo), taková finská specialita, které jsem nějak nepřišla na chuť... (Narozdíl od višňového piva:-), specialitky z Brna-Žebětína...)

Středeční večerní akce u jezera Hautonen

12. října 2007 v 14:44 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Už pár dní předem nás naše spolubydlící Leena a Mari informovaly o tom, že ve středu se bude u jezera Hautonen konat jakási velká společenská akce, na níž bysme neměly chybět:-) Večerní dění tentokrát nespočívalo jen v nezbytném doplňování tekutin, nejčastěji v podobě piva a siderů (taková finská záležitost, co chutná podobně jako naše rychlé špunty, ale má to několik málo procent alkoholu, asi jako pivo...), a ve vyprávění si s lidičkama z Nikkarily (nebo pokusech o totéž v angličtině...), ale hlavní myšlenkou tohoto večera bylo obejít ve skupince několika lidí jezero Hautonen (to je naše nejmenší jezero a pěšina kolem něj je dlouhá přibližně 2 km) a zúčastnit se nějakých připravených soutěží...

Ve středu odpoledne jsem vyrazila na kole do Pieksämäki, abych se zásobila nějakým tím pivem a měla jsem to výborně naplánované - chtěla jsem si koupit balení 24 třetinkových plechovek KARHUjců:-) Jenže v CITYMARKETu měli zrovna velké balení téhle značky úplně vyprodané... Že by všichni spolužáci nakupovali zrovna tady a taky měli nejradši Karhu?! No, vyloučit se to nedá;-) A tak jsem zamířila do vzdálenějšího K-marketu (to samé jako CITYMARKET, jen o něco menší...), jenže tam měli v tomhle balení jen piva Olvi a Sandels... Naštěstí jsem si všimla výborné akce na Velkopopovického Kozla:-) Plechovka "jen" za 1,75 Eur - no nekup to za ty peníze!!;-) A tak jsem odjížděla do Nikkarily s poloprázdnou krosnou, v níž se kromě nějakého toho jídla krčily na dně tři plechovky - světlý a tmavý Kozel a jeden sider s borůvkovou příchutí... (Byl to můj první nákup sidera a večer jsem ho ochutnala a vyžahla, ale bohužel musím říct, že to byl strašnej ksindl a radši jsem si měla koupit ještě jednoho kozla...) Málem bych zapomněla napsat, že cestou do K-marketu jsem se stavila ještě ve sportovním obchodě (kde jsem potkala takovou dost zajímavě vypadající slečnu nebo paní prodavačku...) pro ponožky ke dresu našeho týmu PISABA, abych jako měla v čem hrát, až konečně dořeším ten svůj přestup... Ale je to na dobré cestě (přidávám odkaz na stránky IFF týkající se přestupů) - od včerejška už jsem totiž jen bývalá hráčka Židenic, jen takový fanoušek;-)

Srázek měl být v 17:00 u jezera, ale v našem baráčku bylo živo už mnohem dříve. Mimo jiné jsme se Zuzkou zjistily, že většina lidí na sobě má nějaké slušivé oblečky a přemýšlely jsme, co s tím uděláme my... Kromě věcí běžného použití toho tady ve Finsku totiž nemáme zrovna moc, u mě ve skříni se z takových částí oblečení, co nenosím zrovna běžně, vyskytuje možná tak zelená kravata a košile od lesácké uniformy a na stěně mi visí fanouškovský hokejový reprezentační dres... Možná správně tušíte, že právě tenhle dres to nakonec odnesl;-) Ještě jsme se stavily pro našeho španělského kolegu Carlose a společně jsme vyrazili na akci:-)

Před baráčkem se saunou, pod jeho střechou, byl jeden náš spolužák ze druháku (ten, co mě během prvního večera, nebo spíš noci, v Nikkarile učil vyslovovat jejich písmenko "ä") jako rádoby DJ s docela dobrým vybavením včetně velkých repráků a promítacího plátna, kde běžely nějaké ty klipy... A kolem postávaly skupinky lidí, kteří si něco vyprávěli, popíjeli nějaká ta pivka, sidery, whisky, Koskenkorvu, víno... prostě všechno možné i nemožné, a další lidičky postupně přicházeli ve svých zajímavých převlecích:-) Nejčastější byla jakási zelená kombinéza, co tady asi fasujou nebo co, protože ji měla na sobě asi polovina zúčastněných... Skupinka holek včetně Mari a Leeny dorazila ve svých epesních retro-oblečcích, podobně jako kluci ze čtvrťáku. Několik prváků mělo na sobě jakési lyžařské kombinézy, přičemž Jussi si tu svou vylepšil ještě slušivým umělým poprsím:-) Také se v davu objevil jeden vězeň, co bych mu to možná i věřila;-) Jenom náš blonďatý prvák Elvis pořád nikde a já jsem čekala, že zase dorazí jako Elvis, jak je jeho dobrým zvykem na podobných akcích... Jenže to by to nesměl být náš Elvis, originální skoro za každé situace:-) Když jsem si ho poprvé všimla, byla jsem vysmátá jak jetel... Elvis přišel jako maminka s kočárkem a strašně mu (jí) to slušelo:-) Své šaty s kytičkami měl na příslušných místech vycpané tak důkladně, že připomínal spíš Pamelu z Pobřežní hlídky než běžnou finskou maminku:-) Prostě Elvis opět nezklamal a byl bezkonkurenčně nejlepší!!

Nakonec jsme utvořili mezinárodní finsko-česko-španělskou skupinku, protože Anti se nás zeptal, jestli nechceme jít s ním a ještě dvěma jeho spolužačkami ze druháku, a tak jsme rádi souhlasili a po chvilce přemýšlení o přezdívce naší skupiny vymyslel Anti finský název "Kökkö" (netuším, jak se to ve skutečnosti píše, ale podle výslovnosti asi nějak takhle...) a při otázce, co to vlastně znamená, nám tohle epesní slůvko přeložil jako "shit":-) Po chvilce čekání se nakonec i naše skupinka, jako asi předposlední, vydala na cestu kolem jezera... (Ještě před námi "odstartovala" skupina tří učitelek z Nikkarily - Tiina, Johanna a Kirsi:-) To by se u nás na lesárně asi nestalo...)

Na první zastávce, kde na nás čekal Anton a ještě jeden jeho spolužák ze druháku (nedávno jsme se od něj dozvěděly mimo jiné to, že byl nějaký čas v Kosovu, ale nepamatuju si jeho jméno), jsme měli tipovat ceny (v eurech) nějakých věcí jako je autobus, nejvyšší mrakodrap světa, ruské auto napůl domácí výroby, erotické pomůcky a tak podobně a dostávali jsme za to nějaké body... To nám docela šlo:-)

Zato druhá zastávka byla malinko komplikovanější. Prolézání mezi provázky nataženými mezi stromy bylo ještě v pohodě, ale pak Antimu zavázali oči a my jsme ho měli správně nasměrovat labyrintem a na konci ho zvednout a přendat přes provázky. Bylo to dost vysoko a přestože je Anti docela chrastítko, podařilo se nám ho spíš tak trochu upustit a zpřetrhat při tom všechny ty provázky - byli jsme prostě šikovná skupina!!;-)

Třetí zastávka vypadala docela neškodně. Šlo tam jen o to, abysme všichni ze skupiny prošli po lanech natažených mezi stromy, taková tradiční věc, kdy po jednom laně jdete a druhého se držíte rukama... Trošku těžší to bylo jen v tom, že jsme toho už stihli trošku víc vypít, ale dopadlo to s námi dobře:-) V hodně veselé náladě už byli ale i kluci, kteří měli na starosti tenhle úkol - Markko ("Daddy") a ještě další dva... A tak jsme se od jednoho z nich úplně náhodou dozvěděli cosi o jeho velikostech a rozměrech a tak;-) Naštěstí správně pochopil, že nepotřebujeme vidět na vlastní oči úplně všechno a radši mu budeme věřit...:-)

Na čtvrté zastávce na nás čekala známá trojice ve složení Sanna, Jenni a Thuja a úkol spočíval v tom, že jsme se rozdělili na dvě skupiny po třech a v obou skupinách člověku uprostřed obmotali izolepou nohy tak, že svou pravou nohou byl spojený s levou nohou člověka vpravo a totéž mu provedli i s levou nohou... A tak jsem měla vlevo Carlose a vpravo Zuzku a šli jsme lesem a nakopávali jsme nohama označené stromy... a ve zdraví jsme to přežili, takže všechno dobré:-)

Před poslední zastávkou jsme docela dlouho čekali na lavičkách v lese. Nejspíš tam zrovna bylo cosi jako dopravní zácpa;-) Pořád jsme nevěděli, co nás čeká... Naštěstí byla už docela tma, protože při téhle soutěži nám na sobě nezůstalo zrovna moc oblečení:-) Měli jsme totiž z našich hadříků poskládat co nejdelšího hada a na jeho konec si lehnout - a to celé bylo poctivě změřeno pásmem!! Tohle opravdu nebyla nijak složitá věc:-) Nejhorší na tom byla zima, protože teploměr nejspíš neukazoval zrovna moc stupňů nad nulou a když tam postáváte jen tak bez bot, tak to vlhké jehličí a hlína docela zebe:-( A tak jsem po chvilce vyměkla a nenápadně jsem si z hada čórla svoje boty a ponožky;-) Jo, přiznávám se, jsem starej švindlíř, ale to se opravdu nedalo... Bohužel, nějaké zákeřné osoby si ani při tomhle úkolu nezapomněly foťák, a tak se právě teď někde nacházejí kompromitující snímky skupiny "Kökkö" (nebo tak nějak...) ve spodním prádle:-) Před touhle poslední soutěží nám jedna holka ze druháku slibovala, že zanedlouho bude otevřená sauna a budem se moct ohřát... A tak jsem jí, chudáka, asi ještě třikrát během zbytku večera otravovala otázkami skrz saunu jako kdy a tak - asi si mě už bude pamatovat, i kdyby nechtěla...;-)

Vrátili jsme se zpátky k sauně, kde stále ještě běžely na obrazovce nějaké ty klipy a sem tam se nějaký odvážlivec pokoušel o karaoke - zdá se mi, že to je takový finský národní sport:-) Ale zanedlouho tahle část akce skončila a většina lidí se vypravila kamsi do baru v Pieksämäki a my jsme zamířily do té slíbené sauny (kluci měli pro dnešek naši běžnou saunu u jezera Hautonen a holky tu druhou v malém červeném baráčku u Kukkarojärvi), s očekáváním velké návštěvnosti... Nestalo se tak, nakonec jsme v sauně byly jen tři baby, ale i tak to bylo docela fajn:-) Jen do jezera se mnou nikdo nechtěl a vůbec nechápu proč...:-( Náhodou, bylo tam docela hezky!!


Pár novinek z Nikkarily

11. října 2007 v 16:28 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Jupííí!!! Už nemusím chodit do Pieksämäki pěšky!! Minna to opravdu myslela vážně:-) V pátek 5.10. mě přijela vyzvednout do Nikkarily a v autě měla naložené kolo:-) Na trénink jsem se s ní ještě svezla, ale zpátky jsem už frčela na kole, protože jsem si ho chtěla vyzkoušet. Ve srovnání s tím, jaké pekelné stroje jezdí po Pieksämäki a okolí, jsem vlastně šťastnej člověk, protože mám takové zachovalé horské kolo podobné tomu, co na mě čeká u nás doma ve stodole, a tak jsem si docela rychle zvykla:-) Za nějaký čas ho sice budu muset vrátit, ale zatím je to fajn:-)

.....

V sobotu 6.10. jsem se jela podívat do Varkausu (necelých 40 km od Nikkarily), kde hrál náš florbalový tým PISABA první letošní ligový turnaj. Ráno v půl deváté jsem čekala na autobusové zastávce u hlavní silnice, nedaleko od odbočky do Nikkarily, přistoupila jsem do auta k Mari a dalším dvěma spoluhráčkám a valily jsme do Varkausu. V naší šatně jsem se setkala ještě s jednou holkou tak trochu od nás, co se přijela jen dívat, ale když jsem se jí na to ptala, nějak jsme se nedomluvily a tentokrát výjimečně to nebylo mojí angličtinou, ale tou její;-) Ale rukama a nohama se to nakonec aspoň trošku dalo:-)

Tentokrát se našemu týmu dařilo víc než v přáteláčku s Mikkeli - první zápas s domácím Varkausem skončil 8:1 pro nás. Nejzajímavější částí utkání bylo z mojeho pohledu diváka vyloučení naší kapitánky Minny. Hra totiž nevypadala moc jako při oslabení, neboť se v něm našim holkám podařilo dát dva góly!!:-)

Během čekání na druhý zápas jsem se seznámila s přítelem Satu, ale jeho jméno už si nepamatuju... Zjistila jsem, že je to takový zajímavý človíček:-) Pochází z Německa, kde bydlel ve Wolfsburgu, ale už třetí rok žije ve Finsku - a umí finsky!! To je pro mě takový příjemný důkaz, že to jde, že se finština dá naučit:-) A taky jsem se dozvěděla, že hrál v Německu hokej a měli v týmu několik Čechů a že umí nějaká česká slova... Jaká? Jasně, slova denního použití: "nazdar" a "hovno":-) No, byl to takovej pohodovej rozhovor (samozřejmě v angličtině - ze svých devíti let učení se němčiny si totiž už nepamatuju skoro nic...) a docela sranda:-) Asi tak, jako když se mě Minna ptala, jak se čte moje příjmení a pak se to se Satu snažily říct... ale jo, trošku podobné to bylo;-)

Do dalšího zápasu jsem byla pověřena hlídáním našeho střídání. Nic složitého, jen jsem každou minutu měla zařvat "vaihto". Druhý zápas s týmem z města Joroinen (jestli jsem si to v té tabulce dobře přečetla) byl vůbec takový zajímavý... Nevím, jestli je to tak na všech turnajích téhle soutěže (2. divize), ale tady ve Varkausu se tak celkově docela dost vylučovalo. To by mě zas tak nepřekvapilo, řekla bych si, že ti rozhodčí třeba jen mají trochu přísnější metr... Ale v tom druhém zápase se proti nám jely dokonce dva nájezdy!! Při tom prvním si to hráčka hodila na bekend a nedala Astě moc šancí, při druhém to naštěstí soupeřka přestřelila... Nakonec jsme prohrály 3:4, ale nedá se říct, že bysme byly nějak horší...

Musím přiznat, že jsem na té naší střídačce byla dost nervózní a nejradši bych na to hřiště naběhla taky;-) Jenže zatím nemůžu hrát, protože jsem ještě nedořešila přestup - snad příště:-)

.....

A nakonec si nechávám asi nejdůležitější novinku: ve čtvrtek 4.10. konečně přijel sem do Nikkarily náš španělský spolužák Carlos Alonso!! V pátek jsme se poprvé viděli a jen tak letmo jsme se seznámili - teda spíš jsme byli seznámeni Erkkim a Jenni:-) A pak jsme se odpoledne potkali tady v počítačové učebně, ale to bylo taky jen tak na chvilku, stejně jako krátká pondělní Carlosova návštěva za účelem zeptání se, kdy jdeme v úterý na angličtinu - jenže to jsem zrovna spěchala na trénink... A tak jsme spolu (Carlos, Zuzka a já) mluvili pořádně teprve na té úterní angličtině. S angličtinou je na tom Carlos ještě o něco hůř než já a to je co říct;-) Ale docela to šlo a domluvili jsme se:-) A protože má Carlos na pokoji svůj počítač, zavítali jsme večer na takové menší promítání fotek ze Španělska, kam se po chvilce stavil i jeden Carlosův spolubydlící z prváku a byla to taková fajn akcička:-) A včera (ve středu) večer jsme se sešli na soutěžní procházce kolem jezera Hautonen, ale o tom napíšu v dalším příspěvku...


Lesní těžba ve Finsku

11. října 2007 v 14:48 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Minulý týden se mi během venkovního vyučování s Jukkou podařilo vyfotit, jak taky může vypadat paseka tady ve Finsku. Dávám to sem schválně, aby byl vidět ten rozdíl mezi lesnictvím ve Finsku a u nás...
Paseka

Co k tomu říct...? Pokusím se o takový stručný rádoby lesácký komentář...

Nejdřív bych asi měla pro srovnání napsat něco o českém lesním zákoně a omezeních týkajících se pasek. Takže: V ČR může mít holina rozlohu maximálně 1 ha a zároveň její šířka nesmí překročit dvojnásobek výšky smýceného porostu. (Pak existuje několik málo možností výjimek, ale pro běžné "smrčáky" platí tohle...) A teď nevím, jak přesně to popsat... prostě, když je někde paseka a na ní rostou malé stromečky, můžeme k ní připojit novou holinu, jestliže celkově bude pro tuhle plochu platit to, co jsem už napsala výš. Holinu normální velikosti (1 ha) můžeme připojit až tehdy, když ty stromečky jsou "zajištěná kultura" - to je o jejich výšce, rozmístění po ploše, zdravotním stavu a tak...

Na téhle mojí fotce je jasně vidět, že ve Finsku nic takového neplatí... Nová holina volně navazuje na velkou plochu, kde rostou jen malé stromky. Celkovou rozlohu takto vzniklé plochy bez lesa bohužel neznám, ale určitě to nebude zrovna malé číslo... Samozřejmě, i ve Finsku mají nějaký ten svůj lesní zákon, ale není tak přísný jako ten náš. Kdysi jsme o tom mluvili s Jukkou a on se hodně divil, že u nás nemůžeme vytěžit naráz třeba 3 ha lesa, protože pak je to finančně výhodnější z pohledu využití strojů a tak...

Můj pohled na věc (teď myslím takový ten ani ne moc lesácký...) je takový, že náš lesní zákon to upravuje docela rozumně vzhledem k našim přírodním podmínkám. Ve Finsku je to o něčem jiném už proto, že tady jsou obrovské souvislé plochy lesa. Když jedete po silnici a třeba pět kilometrů nevidíte nic jiného než jen a jen les, tak není zas tak hrozný pohled, když najednou uvidíte tak velkou holinu jako na téhle fotce... Ale představa, že něco takového vznikne v lese u nás - to by nám možná taky zmizel celý les:-(

Taky si na téhle fotce (a na některých dalších je to vidět ještě líp) určitě všimnete stojících suchých stromů (smrků!!) bez vršků... To je věc, jejíž význam mi zůstává i po Jukkově pokusu o vysvětlení pořád nějak utajen - a tentokrát v tom opravdu nehraje roli moje špatná angličtina;-) Viděli jste tohle někdy v lese u nás? Já teda ne... Údajně byly z těchto stromů odříznuty jen vršky, protože zbytek za moc nestál a tak tady ty pahýly prostě nechali stát... Vůbec mi to nedává smysl. Nejen kvůli hmyzům, ale hlavně kvůli tomu, že na jedné straně na téhle pasece využívají všechnu dřevní hmotu včetně větví a pařezů a na druhé straně tady nechají stát celé kmeny - proč?! To bych taky ráda věděla...
Hromada z vytrhaných pařezů...

Na tomhle (horním) obrázku je hromada z vytrhaných pařezů. Za nějaký čas bude seštěpkována a dále využita. Stejně jako ostatní těžěbní zbytky - vršky stromů a větve. Hlavní výhoda: veškerá dřevní hmota z lesa bude využita a zpeněžena. Nevýhoda: z pohledu ekologie lesa - v lese nezůstane dřevní hmota, co by se mohla rozložit a dodat tak do půdy živiny...
Těžební zbytky na hromadě a voda v kolejích po harvestoru...

A poslední fotka: velká hromada z větví. Bude seštěpkována tak jako hromady pařezů na pasece.

Na závěr bych měla napsat, že tohle je jen takový příklad, jen jedna paseka z mnoha tady ve Finsku. Jen jsem tím chtěla ukázat, co je ještě ve Finsku možné z pohledu rozlohy holin a čím se taky finské lesnictví liší od toho českého... Nerada bych, aby to vyznělo jako nějaké moje hodnocení, co je správné a co ne (pořád toho o lese vím moc málo na to, abych měla tohle právo...) - je to tady prostě jiné:-) A co se týká lesnictví, neustále tady objevuju nové a nové skutečnosti a zjišťuju, že existuje opravdu hodně věcí, do kterých prostě nevidím, nedokážu si úplně stoprocentně vysvětlit, proč je to zrovna takhle a proč to tady může tak fungovat a proč se to tolik liší od toho, co znám od nás...

Jen takový příklad: při umělé obnově lesa jsou u nás vyhláškou dány minimální hektarové počty sazenic vzhledem k hospodářským souborům. U borovice lesní je to podle stanovistě buď 8000 nebo 9000 sazenic / ha. To říká vyhláška. Když ale zavítáte na přednášku prof. Mauera u nás na lesárně, dozvíte se, že tahle čísla jsou opravdu minimální (!!) počty a on doporučuje vysazovat stromků ještě mnohem víc... Důvody: ztráty po výsadbě a snaha o vypěstování kvalitního borového porostu s rovnými kmeny bez silných větví - no, nějak tak:-) A jak je to ve Finsku? Přesné číslo si nepamatuju, ale určitě to jen lehce překročilo počet 2000 sazenic / ha!!! A ono to tady funguje. Borové porosty tady vypadají opravdu dobře... Proč? Přírodní podmínky, zdejší ekotyp borovice lesní? Snad... Ale přesně to opravdu nevím:-( A tohle je jen jeden příklad z mnoha...

Lesácké veřejnosti se omlouvám za všechny své případné nepřesnosti a nevědomosti... Ráda to dám do pořádku, jestliže mě na ně upozorníte:-)

A určitě mě potěší jakýkoliv komentář (nejen) k tomuto článku (a to platí pro vás všechny, kdo sem občas zavítáte) a jestli jsem se zapomněla zmínit o něčem, co vás zajímá, a budu o tom něco vědět, pokusím se to napravit:-)


Laponsko - den sedmý

10. října 2007 v 12:50 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Náš poslední den v Laponsku... Poslední den, kdy jsme měli možnost vidět ještě něco jiného než jen krajinu ubíhající za okny autobusu. I když, i to může být někdy docela zajímavé - jako třeba cesta z Kittily do Rovaniemi, typickou krajinou Laponska, mírně kopcovitou, se všudypřítomnými lesy střídajícími se sem tam s řekami, jezery a s malými vesnicemi nebo osamocenými baráčky, u nichž se většinou nacházejí nějaká ta menší pole a louky...

Rovaniemi. Naše první zastávka - Arktikum. Není snadné přesně popsat, o co tam vlastně běží, co je hlavním smyslem existence tohoto muzea... Už samotná budova Arktika vypadá zajímavě a co teprve uvnitř!! Prostě, expozice v Arktiku se týkají severu a všeho, co s ním souvisí. Od přírody Laponska a života Sámů až po tání ledovců na Aljašce... Hlavní pozornost je věnována Finsku, ale jsou zde k vidění i různé obrázky a věci související s kulturou obyvatel Sibiře, Aljašky nebo severní Kanady. Zašli jsme se podívat i na promítání obrázků z Laponska a to opravdu stálo za to!! Vyfotit někdy něco takového a takhle dobře, to je můj velký a nesplnitelný sen:-) Když už jsem se dostala k fotografování, tak to je v Arktiku bohužel zakázáno, s výjimkou hlavní chodby Arktika...
Arktikum uvnitř

Speciálně jsem se na to ptala, když už jsem nemohla vydržet to svrbění ukazováčku pravé ruky;-) Tak jsem si vyfotila aspoň pár obrázků na té chodbě, když ve sbírkách se to nesmí:-( Jinak bych si totiž určitě nenechala ujít fotku krásného vycpaného losa a sobů - tam jsem se zdržela opravdu hodně dlouho a jen tak jsem se dívala... A takových míst se v Arktiku našlo víc:-) (Přidávám odkaz na internetové stránky Arktika...) Tohle muzeum určitě stojí za návštěvu během cest po severu Finska.

To bych už netvrdila o naší následující zastávce. Tou byla Santova vesnička nedaleko Rovaniemi. Hodně komerční záležitost a o nic jiného tam asi ani nejde... Jasně, i já jsem tady provedla pár dobře promyšlených investic a obzvlášť z jedné z nich mám docela radost - ale to zatím nemůžu prozradit;-) V Santově vesničce se nám přihodila taková nečekaná věc. Stojíme se Zuzkou před jedním obchůdkem a bavíme se o tom, jestli se půjdeme podívat i sem nebo ne - a poblíž se ozve: "Určitě se tam jděte podívat!!" Otočily jsme se za tím hlasem a spatřily jsme nějakého chlápka s děckem a tak jsme prohodili pár slov a dozvěděly jsme se, že jsou z Olomouce:-) V obchodě jsme pak potkaly i zbytek jejich rodiny. Svět je malej:-) A málem bych zapomněla napsat to nejdůležitější - totiž, že Santova vesnička leží na severním polárním kruhu. Bílá čára na chodníku zobrazuje, kudy prochází...
Severní polární kruh...

Naše poslední zastávka byla v takovém muzeu a zároveň prodejně nožů Martiini. Tady jsme se dokonce mohli podívat na krátké video v angličtině o historii této značky, takže jsem aspoň malinko v obraze:-) Jo jo, člověk by si tady vybral... kdyby tady ve Finsku skrz své investice neměl trochu jiné priority;-) (PISABA...)

V pozdním odpoledni jsme se ubytovali v jakémsi hotelu nedaleko centra Rovaniemi a asi všichni jsme postupně vyrazili někam ven... Se Zuzkou jsme se vypravily nejprve jen do obchodu, ale po cestě jsme náhodou potkaly docela dobře vypadající pizzerii a tak jsme dlouze přemýšlely, že tam zajdem... A nakonec to tak i dopadlo, jen jsme se mezitím stačily ještě vrátit s nákupem na ubytovnu. Zuzka neváhala moc dlouho a vybrala si Poropizzu - správně tušíte, že je to od slova "poro" (= sob)... Do toho jsem dobrovolně opravdu nešla, dvě podobná setkání se sobem mi budou stačit asi už napořád:-( Zvolila jsem takovou běžnější variantu, co neměla nic společného se sobem nebo tomu alespoň mylně věřím... Překvapivě tady ve Finsku mají na výběr různé zeleninové saláty a ovoce dokonce i v pizzerii, tak jsem samozřejmě neodolala a vytvořila jsem si epesní mix zelného salátu, ananasu, mandarinek, kyselých okůrek atd.:-) Pizza byla výborná, ale obrovská... Jestli někdy znovu navštívím Rovaniemi, určitě se sem stavím, ale asi radši jen na nějakou dětskou porci;-)

Po výborné večeři jsme zamířily do ulic Rovaniemi. Zatím jsem nepoznala moc finských měst a některá jen opravdu hodně letmo, ale nepočítaje Helsinky, líbilo se mi Rovaniemi asi nejvíc:-)
Ulice v Rovaniemi...

Nevím, možná to byl jen můj pocit, ale některá místa tady mi trochu připomínala takové ty postranní brněnské uličky... A tak se mi Rovaniemi zdálo být tak nějak blízké:-) A taky mě potěšilo, že jsme tady objevily jakýsi podnik s názvem LORDI´s Rocktaurant. Přemýšlela jsem, jestli jsou Lordi opravdu z Rovaniemi a nakonec jsem mrkla na net - a je to tak!!
Rocktaurant

Jako lehce (aspoň doufám, že to není vážnější záležitost...) podivínský fotomaniak, ale nejen proto, prostě jen tak ze zvědavosti, jsem strašně moc chtěla vidět noční Arktikum a možná se to na první pohled nezdá, ale občas jsem dost tvrdohlavé stvoření - a tak jsme nakonec šly... Upřímně - asi jsem od toho čekala něco víc, zajímavější pohled, nějaké noční nasvícení prosklených částí budov... ale nevadí:-)
Arktikum v noci

Po návratu do našeho bydliště na jednu noc mi to nedalo a musela jsem po týdnu bez připojení zasednout k počítači u recepce a mrknout na net, jestli mi náhodou někdo něco nenapsal... A náhodou jo:-) A tak jsem napsala pár odpovědí a vydala se na pokoj, jako že půjdu spát, což se mi ale vůbec nechtělo... a tak jsem se snažila nějak zabít čas, ale pak už mě nenapadalo vůbec nic smysluplného, tak jsem to vzdala... ale někdy po třetí hodině ranní mě to civění do stropu už opravdu přestalo bavit, naštvala jsem se a vyrazila jsem znova na internet. Prohlížím si nějaké ty české stránky, ale určitě jsem u toho kompu neseděla nějak dlouho, a chlápek z recepce prohlásil něco v tom smyslu, že v noci internet nééé!! Jako kdyby byl nějaký rozdíl v tom, jestli je půl čtvrté v noci nebo osm ráno... Nevypadal zrovna moc přívětivě a tak jsem raději vyklidila prostor:-(

Ráno po snídani nás čekala už jen dlouhá cesta z Rovaniemi zpátky do Pieksämäki... A vrátili jsme se akorát včas, abych stihla náš trénink v Kontionpuisto liikuntahalli:-)

(Fotky z Rovaniemi jsou k vidění zde...)


Laponsko - den šestý

9. října 2007 v 16:53 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

V úterý ráno vyrazila naše skupinka devíti lidí včetně Johanny autobusem - teda s řidičem nás bylo deset:) - na výlet do národního parku s názvem "Pallas-Yllästunturi kansallispuisto". Proč nás bylo tak málo? Odpověď není zas tak složitá... Včerejší večerní párty se "trošku" protáhla, a tak hodně lidiček mělo místo rána ještě hlubokou noc:-)

Autobus nás dovezl na parkoviště v lese, nejspíš někde na hranici národního parku, ale to nevím jistě... Tohle místo bylo zároveň jakýmsi výchozím bodem turistických cest. Odtud jsme pokračovali pěšky, nejdříve po takové širší lesní cestě a zanedlouho jsme odbočili doprava na pěšinu a pomalu ale jistě jsme stoupali kamsi do kopce...
Cesta...

V noci na dnešek opravdu hodně pršelo, dešťové kapky neustále cvakaly na střechu chaty a docela dobře se při tom spalo:-) A taky, možná díky tomu, bylo dneska o dost teplejší počasí než v předchozích dnech a tak jsem mohla na začátku naší cesty vyrazit hezky v tričku a bylo mi příjemně:-) Jen Johanna se mě malinko vyděšeně ptala, jestli mám ještě něco dalšího na sebe... a po cestě ji to pak zajímalo ještě jednou. Ale to je jen tím, že mě ještě nezná... Vlastně jsem si před příjezdem do Finska myslela, že tady aspoň zapadnu do davu, že třeba Finové chodí v tričku a v kraťasech až do prvních mrazíků a možná dokonce budu proti nim ještě žabař;-) Ale to jsem si opravdu jen myslela a spletla jsem se... A tak se mi občas stává, jako třeba při tomhle pěším výletu, že všichni na sobě mají bundu a většinou ještě několik dalších vrstev pod ní, polovina lidí má čepici a někteří dokonce i rukavice!! Já to nechápu...

Při chůzi lesní pěšinou byla hodně znát dnešní deštivá noc. Pod nohama to čvachtalo, sem tam se objevila i nějaká větší louže nebo celkem slušné bahno. Kupodivu, boty zůstávaly stále suché - ještě aby ne, s tou vrstvou impregnace, co jsem na ně naplácala před cestou do Laponska;-) Pěšina vedla mezi růžovočervenofialovozelenožlutým borůvčím, brusinkami, zelenými rostlinkami šichy černé s černými bobulemi, mezi červeným kapradím, žlutými trsy trav... A nad tím rostly břízy a jeřáby s různobarevným listím, sem tam nějaký ten smrk a borovice...
Borůvky, brusinky, šicha černá...

A jak tak pořád stoupáme po pěšině do kopce, najednou se před námi objevilo stádečko sobů!!:-) Byl to úplně úžasný pohled, až jsem málem zapomněla fotit... To ne, něco mám - ale ti sobi tam vypadají jen jako takové malé tečičky;-) Po chvíli jsme se konečně vyškrábali na kopec a byl tam docela slušný vítr a tak jsem i já nakonec vyměkla a vytáhla jsem z batohu svou oblíbenou červenou mikinu... a Johanna vyndala šampus:-) A tak jsme lehce ochutnali a šlapali dál... Z kopce, mezi stromy, přes potoky, louže... a nakonec přes rašeliniště - ve Finsku je skoro zázrak, když na nějaké cestou nenarazíte:-)
Rašeliniště

Není úplně nemožné vyhnout se potůčkům, loužím a najít alespoň trochu sušší cestu rašeliništěm... Jenže když chcete během cesty fotit a další takový maniak je mezi spolužáky jen těžko k nalezení a ještě ke všemu vidíte krásné věci skoro všude kolem sebe - tak můžete fotit, ale mezi jednotlivými obrázky musíte běhat, abyste dohnali skupinku před vámi... Poslední dobou se mi zdá, že je to taková moje soukromá sportovní disciplína s názvem "fotosprint":-) Jenže v běhu se těmto překážkám vyhýbat prostě nedá a když se o to snažíte, přestáváte běhat a ztrácíte z dohledu svou skupinu nebo se připravujete o čas potřebný k pořizování snímků... Takže malé potůčky, louže, čvachtavé rašeliníky - vším tím jsem proběhla v té své zběsilé honbě za obrázky:-) V botách jsem měla jaro, kalhoty mokré až po kolena úplně, nad kolenama sem tam... Ale skrz radost ze svých nových úlovků uložených ve foťáku mi tyhle maličkosti byly docela ukradené:-)

Zastavili jsme se v místě zřízeném v národním parku pro potřeby turistů. Ti zde mají možnost přespání v chatce s krbem, rozdělání ohně na částečně krytém ohništi, pod střechou je zde připravené dřevo... A nesmí chybět ani další chatka s WC. Bohužel, pořád ještě jsem si úplně nezvykla na to, že bych tady ve Finsku měla za každé situace počítat s možností ohýnku a tudíž s sebou všude nosit nějaké ty buřtíky:-) Ale koho by to napadlo, když se chystá do národního parku?! No, mě teda ne:-) A tak jsem bohužel využila náš ohýnek jen k ohřívání svých mokrých nohou...

Po přestávce a svačině jsme pokračovali dál. Zanedlouho jsme se konečně dostali z těch nejvíc podmáčených míst a zase jsme stoupali po pěšině do kopce, ale tentokrát tam byla ještě větší mlha než na tom předchozím... Trošku mě to mrzelo, protože jsem si mohla jen představovat, jaký hezký výhled by z toho kopce asi byl:-( Ale to bych toho asi chtěla moc...
Část naší skupinky

Při cestě z kopce částečně zmizela mlha a po chvilce jsme zase měli možnost spatřit mezi vším tím kamením nějaké rostliny a stromy - prostě, zase se objevila "ruska":-) ... a cestou dál dokonce trosky letadla!! Vypadalo to docela zvláštně mezi těmi barevnými stromy a borůvčím... Na zpáteční cestě jsme se ještě jednou zastavili, tentokrát v týpí (nebo něčem takovém) a pak už nám k parkovišti zbývalo jen pár kilometrů chůze tou hezkou podzimní krajinou:-)
Ruska

Po návratu do městečka Kittilä jsme se se Zuzkou vypravily na menší nákup do K-marketu pro něco k večeři a cestou jsme navštívily taky místní obchod se suvenýry, ale spíš jen tak ze zvědavosti... Opět nás čekal večer v Kittile, s návštěvou sauny, večeří a popíjením pivka ve společenské místnosti a posloucháním finských hitovek, z nichž asi nejoblíbenější byla Pamela:-)

(Fotky z Pallas-Yllästunturi kansallispuisto jsou v galerii...)


Fotky z Laponska

8. října 2007 v 18:03 | Vencík |  Novinky v Galerii

Konečně se mi sem podařilo vložit i zbývající fotky z Laponska. Všechny jsou k vidění zde. A taky jsem vytvořila složku s názvem Jen tak:-) pro takové nezařaditelné věci...

Laponsko - den pátý

5. října 2007 v 16:42 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Probudili jsme se do hezkého mlžného rána...
Ráno v Norsku

A tohle bych si bývala nikdy nevyfotila, kdyby mě Zuzka nepřesvědčila, ať konečně vylezu z té své postele a jdu se podívat ven... Takže děkuju:-)

Naše pondělní cesta vedla úplně na sever, do vesničky Bugøynes. Dozvěděly jsme se, že to má být finská vesnice v Norsku a pouliční nápisy tomu nasvědčovaly... Jinak toho na ní nebylo zas tak moc zvláštního, ale to je asi jen můj český pohled;-)
Bugoynes - fotka z autobusu

Ale bylo to hezké místo a zároveň možná to vůbec nejsevernější, kam se kdy podívám...:-) Jen se nedá říct, že by se tam zrovna vznášela vůně moře - spíš trošku smrádek z těch všech krabů, co se tam povalovali... a na písčitém břehu byla vrstva nějakých zelených řas, co vypadaly docela nechutně;-)

Po návštěvě této vesnice následoval dlouhý přesun směrem do lyžařského střediska Kittilä, kde jsme strávili následující noc... Ale ještě předtím jsme, tak trochu neplánovaně, znovu navštívili městečko Inari a muzeum Siida, tentokrát však jen kvůli obědu v místní restauraci. Tím jsme ještě znova získali možnost k nákupu nějakých těch maličkostí v místní prodejně suvenýrů, a tak tahle zastávka nebyla úplně zbytečná:-)

(Fotky jsou k vidění v galerii...)


Laponsko - den čtvrtý

5. října 2007 v 14:57 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

V neděli ráno jsme ze Saariselky pokračovali do Inari, města poblíž jezera Inarijärvi. Tohle jezero je třetí největší ve Finsku (přidávám odkaz na seznam největších finských jezer). V Inari jsme navštívili muzeum Siida - Sami Museum and Northern Lapland Nature Centre. Už název muzea napovídá cosi o tom, že jsme zde měli možnost prohlídnout si mnoho obrázků a různých exponátů z laponské přírody a ze života zdejších lidí - Sámů. V muzeu bylo k vidění hodně zajímavých věcí, moc se mi tam líbilo. Obzvlášť některé fotky z přírody opravdu stály za to!! Jen škoda, že jsme tam měli docela málo času:-( A tak jsem si ani nestihla projít celou venkovní "vesničku", takový skanzen, kde byly různé baráčky a věci... Ale pár obrázků odtud mám.
Siida - domek Sámů

Po prohlídce muzea a krátké zastávce v supermarketu v Inari jsme pokračovali dál na sever, směrem k hranicím s Norskem... Zrovna svítilo sluníčko do žlutých korun bříz u cesty a za okny autobusu se míhala jezera a tak jsem to nakonec nevydržela, vytáhla jsem foťák a i za jízdy jsem si hrála na japonského turistu:-) Bohužel, skrz to okenní sklo to není ono, ale to prostě nešlo, jen se dívat...

Cestou jsme se zastavili v hospodě (nebo v něčem takovém...) s názvem Porotila a nejsem si jistá, jestli to opravdu má souvislost a slovo "Porotila" jsem si nezkoušela překládat, ale protože znám pár finských názvů zvířátek, dobře jsem věděla, že "poro" znamená ve finštině sob, a měla jsem takové tušení, jestli se náhodou zase nepotkám se sobem tak, jak nechci... A moje obavy se ukázaly být zcela na místě, neboť po "neškodných" salátech a podobných věcech (jak už to tak ve Finsku bývá zvykem) nám byla nabídnuta sobí polívka:-( No, jen tak lehce jsem ochutnala...
Porotila

V Porotile jsem se hned po našem příchodu zadívala na stěnu s obrázky a strašně moc se mi tam líbil jeden fotoportrét takového staršího pána, hodně podařené dílko:-) Teda, z mojeho amatérského pohledu určitě... Měla jsem pocit, že je to úplně nejhezčí fotoportrét, co jsem kdy viděla, a nějak jsem si neodpustila seznámit s tímhle zjištěním Zuzku - i když zrovna tohle moje nadšení moc nesdílela... A jak tak říkám slovo "fotka", podívala se na mě Johanna (naše vyučující) malinko podezřívavě a já jsem nějak nechápala proč... Ale ona se pak zeptala a vyplynulo z toho, že si myslela, že mluvíme o vodce:-) Teda ono je to docela podobný... A tak jí to Zuzka vysvětlila, že "fotka" znamená "photo" a Johanna měla radost, že kromě počítání do deseti (to jsme jí učily po cestě v autobuse) umí i další české slovo:-) A mně se nakonec podařilo si tenhle obrázek na stěně vyfotit a mohla jsem s klidem na duši opustit Porotilu...

Projeli jsme přes finsko-norské hranice, aniž by proběhla jakákoliv kontrola pasů. A to jsem ho tentokrát opravdu měla v batohu!!;-) Na hranicích jsem zjistila takovou milou věc, totiž že norští celníci jezdí superbem, a to v takhle vzdálených končinách docela potěší:-) A to jsem ještě netušila, že zanedlouho, v městečku Kirkenes, spatřím dokonce "stodvacítku" a nějaký ten Zetor!! Ale to trošku předbíhám...
V Norsku (fotka z autobusu)

V těchto místech se hodně změnil ráz krajiny. Najednou jsme viděli spousty kopců a kopečků, řeky, fjordy... a zároveň nám nějak ubylo stromů. Ještě před chvilkou, ve Finsku, se pořád střídaly porosty bříz a borovic - sice menší stromy, ale pořád to ještě připomínalo les... Z mojeho omezeného pohledu člověka, co nikdy nebyl na severu Evropy, ale trošku to zná v našich horách, mi připadalo zajímavé, že tady na severu skončil smrk mnohem dříve než borovice lesní, zatímco u nás v horách je to naopak - ve vyšších nadmořských výškách už borovice lesní dávno neroste, jen smrk, jeřáb a sem tam něco dalšího... a ještě výš už jen borovice kleč. Čím víc jsme se blížili k norské hranici, tím míň už ty porosty připomínaly les a rostlo tam míň a míň borovic... až nakonec, už v Norsku, se pomalu vytratily i borovice... Zůstaly břízy, sem tam osiky... A ty břízy už moc nepřipomínaly ty stromy, co znám z jihu Finska, ani ty, co znám od nás, ale byly takové malé, křivé, občas spíš keřovité. V některých místech už nerostly ani břízy, jen pár trav, mechů, lišejníků... A v téhle netypické krajině jsem občas spatřila nějakého toho soba:-)

V městečku Kirkenes - finsky Kirkkoniemi - jsme na parkovišti vyzvedli nějakého finského dědu, co nám pak dělal průvodce při naší projížďce městem... Z jeho finského vyprávění toho opravdu moc netuším:-) Ale to, co jsme měli možnost vidět, bylo docela zajímavé. Nacházeli jsme se právě jen pár kilometrů od hranic s Ruskem, a tak se na silničních ukazatelích hojně objevovala i azbuka... Nejlepší část byla návštěva nedalekého obrovského kamenolomu, kde jsme se napřed jen dívali z oken autobusu a pak jsme při zpáteční cestě vystoupili, abysme si mohli hezky zblízka prohlídnout, s jakými stroji se v takovém lomu vlastně pracuje:-)
V lomu...

Tuhle noc jsme strávili v chatkách u řeky, pár kilometrů od Kirkenes... Ale protože jsme sem přijeli ještě dlouho před setměním, tak mi to samozřejmě nedalo, abych si ještě neudělala menší procházku se svým foťákem:-)
Večer v Norsku

A to jsem ještě netušila, že hned ráno v tom budu pokračovat...

(Fotky z neděle 23.9. jsou v galerii zde.)

Finské hity - aneb co jsem taky slyšela v Laponsku...

4. října 2007 v 14:26 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Během našeho výletu do Laponska jsem měla poprvé trošku větší možnost poslechnout si nějakou finskou muziku... Borci měli s sebou v autobuse nějaké CD, co pouštěli pořád dokola a sem tam se dokonce sami pokoušeli o zpěv, takže to byla docela sranda:-) Na tom svém CD měli taky finskou verzi Rasputina a další hitovky:-) Rasputina se mi podařilo najít na Youtube.com a to prostě musíte slyšet!! Užijte si to:-)

Turisas - Rasputin



















A další oblíbený hit: Jaakko Teppo - Pamela



















Jak se vám líbí??