Listopad 2007

Vencíkovy zážitky s vyvážecí soupravou

30. listopadu 2007 v 17:05 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

V pondělí měla naše druhá skupina naplánované cvičení z těžby. Místo pěti lidí jsme ale v deset hodin ráno před velkou šedou budovou Konehalli postávali jen dva - Peteri a já. Náš učitel Matti to ale nebral nijak tragicky. Náš počet ho vůbec neodradil, možná právě naopak... A tak jsme podle plánu vyrazili trénovat s vyvážecí soupravou do terénu:-) Začalo to tak, že Peteri dostal do ruky klíčky od vyvážečky Ponsse a měl s ní dojet na druhou stranu Konehalli natankovat naftu (nebo na co tahle věc vlastně jezdí), aby pak s vyvážečkou mohl jet do lesa. A my s Mattim jsme ho v autě následovali. Měli jsme namířeno na jedno místo nedaleko jezera Mustonen. Tam má naše škola takovou tréninkovou plochu pro lidi, co se učí jezdit s vyvážečkou. Je to speciální místo v tom smyslu, že je tam strašně moc kopcovitý terén - velké převýšení na malém prostoru.

Peteri dojel na místo, ale první jsem měla řídit já... Naštěstí Matti byl v kabině se mnou a radil mi, co a jak, protože já jsem vůbec netušila, jak se taková věc řídí. Ale je to fajn, lepší než auto!! Vyjede to obrovské krpály (skoro mě láká napsat, že to vyjede úplně všechno) a řídí se to opravdu jednoduše - žádná spojka, brzda, plyn, řadící páka, volant... Vlastně se jen pravou nohou stojí na plynu a jednou (při řízení dopředu se dá levou nebo pravou) rukou se řídí:-) Je to zajímavej pocit, sedět v něčem tak obrovském!! Možná jsem na první pohled vypadala klidně, ale tepová frekvence tomu nenasvědčovala... Docela mazec!!:-) Vůbec jsem netušila, že vyvážečka dokáže vyjet takové kopce. Když o tom tak přemýšlím, tak na kole bych to možná ani na nejlehčí převod nedala - těžko říct, možná bych to měla někdy vyzkoušet... A to samé dolů z kopce!! Problém je, že když jedete do velkého kopce, tak vůbec nemůžete vidět skrz přední okno, co je vlastně před vámi... To z kopce je to malinko lepší, aspoň v tomhle.

Úspěšně jsme s Mattim projeli celý okruh a já jsem s radostí přenechala řízení Peterimu a vyšplhala jsem se trošku na kopec, abych se odtud mohla líp dívat, jak mu to jde:-) To jsem ještě netušila, co bude následovat... Další okruh jsem měla jet úplně sama!! Když je člověk v té kabině s někým, kdo tomu rozumí, tak je to docela fajn:-) Ale být tam sám - to je najednou člověk úplně malinkej v něčem tak velkém!! Jo, byl to mazec. Na konec jsem se nakonec dostala, ale ta poslední část, kdy jsem to omylem vzala pravými koly přes takové velké šutry - to teda nic moc...;-) Zase jsem předala řízení Peterimu a docela se mi ulevilo:-)

A zase to nejhorší bylo před námi - couvání!! A opačným směrem. To znamenalo, že ten nejhorší úsek, co jsme předtím jeli popředu z kopce, nás teď čekal pozadu dokopce!! Možná bych měla napsat, že s vyvážečkou se nejezdí pozadu tak jako v autě, ale člověk se otočí i se sedačkou a dívá se normálně po směru jízdy - pozadu jede "jen" vyvážečka... Tentokrát jel první Peteri, protože právě absolvoval jeden okruh sám bez Mattiho (stejně jako já předtím) a tak si Matti jen přisedl do kabiny a jeli... No, opravdu jsem měla pocit, že tohle nemůžou vyjet!! Vypadalo to tak... Ale vyvážečka je v tomhle ohledu opravdu zajímavý stroj;-) Hned jak Peteri dojel svůj okruh pozadu, vyměnili jsme se spolu a to stejné čekalo mě... Zase jsme se do toho prvního kopce pekelně škrábali, po velkém šutru - to ani ten pás na zadních kolech nebral... ale nakonec po pár manévrech jsme se tam vyšplhali a tím jsme měli za sebou nejtěžší úsek a všechno ostatní už celkem šlo:-) Sami jsme pozadu jezdit nezkoušeli - to bych tam na tom prvním kopci možná tvrdla ještě teď;-) Jen jsme zamkli Ponsse v lese a jeli jsme všichni autem zpátky do školy na oběd...

... po obědě jsme pokračovali:-) Ne, nedošli další spolužáci, pořád jsme byli jen dva lidi. A Matti byl pořád stejně v pohodě:-) Protože Ponsse jsme nechali v lese, mohl Matti nasednout do druhé vyvážečky značky Valmet a jet s ní, zatímco Peteri a já jsem jeli autem. Naši školní dodávku naštěstí řídil Peteri, jinak by to bylo asi špatný...;-) A i tak jsme měli menší problém vyjet jeden takový kopec, ve sněhu to trošku klouzalo... Odpoledne to bylo ještě zajímavější v tom, že oba jsme měli vlastní trénovací vyvážečku!! Probíhalo to tak, že zatímco jeden z nás jezdil s Ponsse, tak druhý s Valmetem (jen tak na místě) trénoval nakládání a vykládání dříví z vyvážečky:-) Odpolední ježdění už ale nebylo jen tak naprázdno jako před obědem. Tentokrát před každou jízdou rozmístil Matti v terénu pět klád, které jsme měli cestou sebrat a naložit na vyvážečku a dovézt v pořádku do cíle:-)

První jsem šla na řadu zase já a stejně jako předtím se mnou napoprvé jel Matti v kabině. Řízení a nakládání bylo celkem v pohodě, až na tu místy složitější domluvu v angličtině - jo, moje chyba, přece jen některá slova v angličtině moc nerozumím a tím spíš, když se to týká řízení... I když při řízení vyvážečky šlo hlavně o to, pamatovat si před jízdou zvednout schůdky a stisknout tlačítko směrem dopředu...:-) Mezitím Peteri nakládal s Valmetem a pak jsme si vystřídali stroje... Nakládání a vykládání dříví na vyvážečku už pro mě nebylo nic nového, docela jsem si ještě pamatovala i co dělám pravou a co levou rukou... Ale takové malé potrénování se vždycky hodí - třeba se to tady ve Finsku ještě naučím;-) Ve Valmetu jsem byla docela dlouho, protože Peteri jel jednou s Mattim a dvakrát sám. To mě pak čekalo taky - dvakrát jsem sama jela tenhle okruh s vyvážečkou a nakládala jsem dříví:-) Je to divné, ale mě nikdy dřív nenapadlo, že za jízdy se náklad přidržuje rukou vyvážečky... No, to je takový Vencíkův hloupoučký objev - ale já jsem nikdy dřív neviděla naživo jezdit vyvážečku po lese!! Až teď, když jsem ji vlastnoručně řídila:-)

Nakonec Peteri s Mattim vyložili dříví z vyvážeček, Matti zaparkoval Valmet v lese, protože další den měla na tomhle místě trénovat nějaká skupina středoškoláků, a Peteri s vyvážečkou Ponsse jel zase zpátky do Nikkarily před Konehalli. A já s Mattim jsme frčeli školní dodávkou. Před Konehalli jsme se všichni tři krátce sešli, rozloučili se a opustili jsme naši milovanou vyvážečku Ponsse...:-) Ale možná se mi časem bude stýskat...


Vencík jako honec na lovu losa

30. listopadu 2007 v 13:37 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Nejdřív bych měla napsat o tom, jak se to vůbec přihodilo... Tahle příležitost... No, to jsme takhle v pátek seděli se Zuzkou ve školní jídelně a přisedl si k nám Erkki na přátelský rozhovor. Za chviličku došel ještě Carlos a tak jsme tam byli všichni tři zahraniční studenti společně s vyučujícím Erkkim, který s námi řeší všechno papírování a tak... a vyprávěli jsme si tak různě:-) A jen tak mezi řečí Zuzka nadhodila cosi o lovu losů a tak jsme se o tom bavili a Erkki nám slíbil, že se nám zeptá, jestli bysme se někdy mohli zúčastnit... Po obědě si tak sedím u počítače a došel přišel za mnou Erkki, trošku vysmátý, a že prý nám to už domluvil!! A tak jsem s ním šla do školní kanceláře (nebo jak to nazvat), kde byl jeden člověk ze třeťáku - známe se, protože my jsme Češi a on příležitostně jezdí do ČR na nějaký ten hon a tak na to přišla kdysi řeč... Kromě tohoto človíčka tam byl ještě jeden učitel z Nikkarily, co nás na nic neučí, ale taky ho známe - je to první člověk, se kterým jsme se se Zuzkou setkaly po příjezdu do Nikkarily a kdysi jsem o něm psala tady na blogu v souvislosti s internetovými stránkami jeho vesnice v české verzi (ale to už je nějaký ten pátek zpátky)... A tak jsme domluvili detaily jako v kolik hodin, co máme mít na sobě a tak podobně - a v neděli ráno jsme mohli všichni tři přijít jako honci:-)

V neděli ráno se nevstávalo zrovna lehce. Přece jen po zápase člověk neusne hned, protože ještě trošku o všem přemýšlí - aspoň u mě to tak funguje... A kromě toho, v půl osmé ráno, kdy jsem vstávala, byla tma jak v pytli... Po osmé jsme čekali před školou, ale nikde ani noha:-( A protože jsem to domlouvala já, vyslechla jsem si pár výhrůžek vykostěním a tak...;-) Naštěstí pro mě nedlouho před půl devátou dorazil Timo a vpustil nás do hlavní školní budovy, abysme nemuseli mrznout venku... A pak přicházeli další a další lidičky:-)

Ve Finsku je zvykem nosit na hony červenou čepici, aby byli v lese všichni dobře vidět. Červenou čepici zrovna nevedu, ale ve skříni se mi povalovala jedna černá se znakem Buffalo Sabres a širokým červeným pruhem. Kromě toho jsem ještě navlíkla červenou mikinu Židenic s červenou kapucou - pro všechny případy, kdyby se snad moje čepice nezdála být dost červená... Timo ještě dodal velkou krabici plnou oranžových vest s reflexními proužky a pár červených kšiltovek - pro případ, že by někdo přišel bez patřičného vybavení... A další krabice byla plná takových placatých dřívek:-)

Poté, co jsme se všichni (teda honci určitě všichni...) sešli ve školní budově, následovalo nezbytné vysvětlení trasy, kudy jako honci půjdeme - pozice honců a střelců byla pečlivě zakreslena v mapě a každý z nás dostal vlastní kopii. Zuzka s Carlosem nafasovali slušivé vesty a kšiltovky - já jsem si naštěstí vystačila s vlastními věcmi. Jen kompas mi chyběl, protože ten jsem si do Finska nějak nepřibalila... Všichni jsme dostali dvě dřívka z krabice, svázaná provázkem (taková nezbytná výbava pro honce), nastoupili jsme do aut a vyrazili do lesa...

Jeli jsme autem s Mattim. To je ten člověk, co nás učil zacházet s vyvážecí soupravou. V autě jsme se nevyhřívali dlouho, naše stanoviště nebylo daleko. Nejdřív vystoupil Carlos spolu s tím učitelem, co jsme spolu mluvili v pátek (a nepamatuju si jeho jméno), a zanedlouho i já se Zuzkou. Zuzka se kousek vzdálila, abychom měly mezi sebou patřičný rozestup - něco přes 100 metrů. Zuzka se nacházela nalevo ode mě, zatímco napravo jsem zřetelně viděla žlutou bundu s reflexními proužky, jejíž majitelka pracuje ve školní kanceláři, ale také neznám její jméno... A čekali jsme. Dlouho jsme čekali a pořád nic. Až byla docela zima - jo, i ve dvojích ponožkách v pohorkách, dvou mikinách na tričku, se šátkem na krku, v rukavicích a v čepici... Naštěstí jsme se nakonec dočkali, ale trvalo to teda...

Ze strany od Zuzky se ozvalo klepání dřívek, postupovalo blíž a blíž... až se přidala Zuzka... pak já... pak paní napravo ode mě... A tak jsme vyrazili na cestu:-) Zjistila jsem, že jít bez kompasu rovně je malinko problém... Ale ze začátku jsem měla pocit, že jdu docela dobře;-) Zanedlouho jsme vyšli na jakési pasece a od paní napravo jsem měla pořád asi stometrový rozestup - jen Zuzku jsem neviděla vůbec a ani nikoho z té druhé strany. Přislo mi to divné, ale nešlo s tím nic dělat, jen o tom hluboce hloubat;-) Totiž, to se stalo už na začátku - Zuzka šla nějak pomalu, kdežto paní napravo to vzala vesmírnou rychlostí... A co máte dělat, když jste uprostřed mezi nimi?! Tak jsem se inspirovala paní vpravo - možná proto, aby mi za chůze nebyla zima;-)

A pak se mi omylem "povedlo", po delší době, že jsem vyšla z nějaké borové mlaziny a ejhle - paní napravo už není 100 m ode mě, ale jen asi 20 metrů. A tak se jí ptám, jestli má kompas a ona, že jo:-) A tak si říkám: "Aha - už vím, kdo tady jde špatně!!":)) Paní mě s úsměvem nasměrovala a šlo se dál...:-) Zanedlouho jsme měli v cestě jezero a protože nebylo pořádně zamrzlé, museli jsme ho obejít. Vzali jsme to po pěšině, kde jsme zanedlouho potkali i Carlose s tím učitelem a malého kluka jménem Juho. A bylo nás pět;-) A za jezerem jsme to vzali směrem na jih - a tenhle správnej směr mi asi moc dlouho nevydržel, mám ten pocit;-) Naštěstí jsem se orientovala podle klepání a tak jsme se u dalšího jezera zase sešli, tentokrát už jen čtyři - bez té paní. Nejspíš to bylo tím, že ona šla dobře s mapou a kompasem, zatímco my jsme omylem nakonec vyšli na druhé straně jezera než jsme měli:-) A učitel to hodil na Juha, protože ten měl v ruce mapu:)) Nevím, jestli za to opravdu mohl... Ale nikdo to neřešil, prostě jsme jen vyšli na druhé straně jezera, tak jsme se tomu zasmáli a šli jsme po cestě na správné místo...

... a tam jsme se setkali s pár lidičkama a po chvilce se postupně přitrousili i ostatní... A zjistili jsme, že los nám zdrhnul:-( A tak jsme jeli kousek autem do lesa, kde jeden šikovnej člověk už rozdělával oheň - dřevo z tlejících pařezů je na to prý výborné - posvačili jsme, povyprávěli jsme si s Carlosem a se Zuzkou svoje nové zážitky a rozebrali jsme i spoustu dalších věcí, včetně toho, jaké finské nadávky už známe;-) No, stejně jsme znali jen "saatana" a "perkele", ale pak jsme si malinko povykládali i o těch španělských a českých...:-) Po svačině jsme si všichni zase posedali do aut s tím, že se přemístíme na jinou cestu a zkusíme to s losem ještě jednou... Pravda, Carlos z toho moc radost asi neměl, protože vypadal, že každou chvíli zmrzne:-) A co teprve chudák los;-)

Zase jsme se rozmístili, tentokrát jsem měla jen Zuzku napravo a vlevo nebyl nikdo - teda aspoň ne v dohledu. Chvilku jsme čekali, ale tentokrát naštěstí ne tak dlouho. Šli jsme směrem k nějakému jezeru a bylo tam docela dost příkopů s rašeliníky - s potápěním boty do těchto příkopů už mám své zkušenosti a tak jsem tentokrát dávala opravdu pozor, kam šlapu. Naštěstí sněhu moc nebylo a tak byly škarpy docela dobře vidět:-) A tentokrát to bylo fajn, protože Matti mi půjčil svůj kompas - měl s sebou totiž GPS:)) Jo jo, ať žije moderní technika... Hned se jde líp, když si člověk může být jistý, že drží správný směr, takže se pravděpodobně neztratí někde v lese nebo dokonce v rašeliništi...

Po chvíli jsem viděla v dálce před sebou nějaký baráček a cestu a po pravé straně jezero. Šla jsem pořád dál směrem k tomu baráčku. Najednou byl přede mnou potok (nebo jen širší příkop?) a tak přemýšlím, jak ho přejít... A všimla jsem si jakési lávky ze dvou kmenů, kde se dalo v pohodě přejít. Nedaleko ode mě šla Zuzka a tak na ní volám něco jako: "Pojď tudy, tady je lávka..." a pak jsme ještě prohodily pár slov a nakonec jsme se setkaly. Jenže problém. V tu chvíli na nás nějaká bláznivá finská ženská volá naštvaným hlasem něco finsky. Zuzka na ní, ať mluví anglicky, že finsky neumíme!! A ona plynule přešla na angličtinu, ovšem překvapivě jí to na elánu neubralo:-( Pořád na nás křičela něco o tom, že oni tady žijí, že tady nesmíme lovit a že bude volat policii!! A Zuzka se jí snažila vysvětlit, že my jsme jen honci, že tam nic nestřílíme... No, vypadalo to s námi bledě:-( Ale najednou, vůbec nechápu proč, ta ženská úplně ztichla, řekla jen "Sorry" a byl klid... Možná to bylo tím, že viděla tu paní ve žluté bundě s reflexními proužky a poznala, že je z Nikkarily, jinak si to neumím vysvětlit;-)

Z jednoho pohledu to byl opravdu zajímavý zážitek. Totiž, nikdy předtím jsem ve Finsku nepotkala opravdu naštvaného Fina nebo Finku - oni jsou úplně neuvěřitelní kliďasové, takoví usměvaví a přátelští lidi... Až z toho občas netuším;-) Nakonec došla ta paní od nás a začala se finsky bavit s tou obyvatelkou baráčku a jejím manželem (nebo cosi takového), co tam byl s ní... A už se tomu jen smáli a rozuměla jsem slovo "venäläisiä" - jako "Rusové":-) To už i mně došlo, v čem byl asi problém. Ona ta paní nepoznala, že mluvíme se Zuzkou česky, myslela si, že je to ruština!! No, stejně moc nechápu, proč by ruští pytláci lovili za bílého dne v červeném oblečení - ale bydlet na samotě v lese u jezera, možná bych taky byla trošku víc podezřívavá k lidem. I když běžně Finové takoví vůbec nebývají - možná jen, když zbloudíte na jejich pozemek...

Zanedlouho došel i jeden děda honec, asi poslední člen naší skupinky, co měl dojít. A zase se všichni smáli té naší historce - jasný, ani tenhle děda nesměl zůstat ochuzen o vyprávění. No, to už jsem se tomu smála taky... To se prostě nedalo brát smrtelně vážně;-) A nakonec jsem po dlouhém váhání udělala těch pár kroků... A poznala jsem, že ta osoba, co na nás chtěla před chvilkou volat fízly je ve skutečnosti docela milá ženská:-) A tak jsme si to spolu malinko vysvětlily a pak jsem se dozvěděla, že tady v lese u jezera (v hezkém dřevěném domku - moc se mi líbil) žijí teprve třetím rokem, předtím bydleli v Helsinkách - trošku životní změna;-) Lákalo mě zeptat se, jestli má taky v domku saunu... ale pak jsem si vzpomněla na Minnu a říkám si: "Vencíne, ty vole, neptej se, zase budeš vypadat jak magor!!" A radši jsem si pro klid duše sama odpověděla: "Jasně, v takhle velkém baráčku a ještě k tomu u jezera saunu určitě mají..." Paní si moc pochvalovala, jak se jim tam hezky žije a jezero je hezky čisté, jen ryby tam nějak nejsou... A tak jí jako typickej Čech říkám, že si musí koupit hodně malejch rybiček a vypustit je tam;-) Dívala se malinko nechápavě, ale pak jí došlo, co tím myslím... A prej že ne, že to by nebylo "přírodní"... Nakonec jsme se dostali i na to, že jsme "tšekki" a že paní byla kdysi dávno v Praze (zrovna v roce 1968) a že je to hezké město a tak... Vypadala strašně nadšeně:-) Nakonec jsme se s přátelským úsměvem rozloučily. Jen doufám, že ta paní příště nedá na první dojem, až zase někoho potká u svého baráčku;-)

Přijel pro nás jeden chlápek od nás autem, tak jsme všichni čtyři nastoupili a svezli jsme se na naše místo srazu. Tam jsme se nakonec setkali zase všichni. Včetně paní kuchařky z jídelny - o téhle milé osůbce jsem se ještě nezmínila, že taky dělala honce - tak teď už to víte;-) Někdy mi připadá, že všichni Finové jsou tak trochu "vesnické babičky". Stejně jako my, ale možná ještě víc... Rádi sdílejí svoje zážitky, obzvlášť ty úsměvné. A tak se samozřejmě i všichni ostatní účastníci honu dozvěděli, že Zuzku a mě málem přijela legitimovat finská policie;-) A vůbec nevím proč, ale přišlo jim to strašně vtipný...:-)

Náš španělský spolužák Carlos tou dobou už opravdu hodně připomínal rampouch a nahlas snil o teplé sprše v domečku. Ale náš učitel (co neznám jeho jméno) se jen smál a říkal cosi o tom, že tohle není zima, když je jen pár stupňů pod nulou. Normální zima je totiž - 20 °C:-) Typicky finský pohled na svět... Asi nějak takhle: No a? Prostě si vezmu ještě jeden svetr a není co řešit... A že je v zimě tma? No, to je... Ale když je sníh, tak je to hned lepší. A hlavně - tady ve Finsku máme krásný léto:-)

Už je to tak. Los byl i napodruhé chytřejší než my. A tak jsem byla jako honec na lovu losa ve Finsku. Hlavně proto, že jsem chtěla na vlastní oči spatřit losa - nepodařilo se:-( Pořád ale věřím tomu, že někdy budu mít to štěstí. Aspoň vidět losí stopu ve sněhu...

P.S.:
Otázka pro myslivce: Jsou myslivecké tradice (teď myslím hlavně ty, co nějak souvisí s lovem) jenom českou záležitostí nebo se s tím dá setkat i jinde v zahraničí? Tady ve Finsku to byl jen lov na losa, nic víc... Tím ale nechci říct, že by to bylo špatné - jen to bylo jiné;-)


"Kuka pelaa hyvä peli? Pisaba!!!"

27. listopadu 2007 v 15:20 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

To je jeden z našich předtřetinových pokřiků. Znamená to asi tohle: "Kdo hraje dobrou hru? Pisaba!!!"

Po domácím turnaji jsme jen dvakrát potrénovaly - v pondělí a (netradičně) ve středu - a hned nás o víkendu čekaly další dva ligové zápasy. Naštěstí se tentokrát nekonalo žádné brzké ranní vstávání, neboť srázek na velkém parkovišti byl až v 11:00. Něco po desáté jsem vyšla z baráčku v Nikkarile a tentokrát jsem měla štěstí. Hned nedaleko odbočky z Nikkarily na hlavní silnici jsem si všimla brzdícího auta, co mi bylo víc než povědomé - naše kapitánka Minna právě jela z vesnice Jäppilä:-) Spolu s ní seděl v autě ještě její syn Juho. Trošku mě překvapilo, že vypadal asi tak na 13 - v tom případě opravdu nemám tušení, kolik let je Minně... Ale na tom nezáleží:-)

Cestou jsme se ještě krátce zastavili v obchodě a pak jsme zamířili k opravdovému domu Minny v Pieksämäki (v Jäppile má jen něco jako chatu - její tamější pobyt souvisí s právě probíhající loveckou sezónou...). Tam jsme měli zaparkovat Minny auto a přesednout do dodávky s nápisem PASO (zkratka pro Pieksämäen Ammattiopisto). Jak jsem zjistila později, byla to jedna z dodávek patřící naší škole a nejspíš to souvisí se sponzorstvím, protože vzadu na dresech máme PASO taky, ale zas tak moc jsem to nikdy nezkoumala... Všechno ale vždycky nemůže frčet úplně hladce podle plánu, to by byla nuda;-) A tak jsme po včerejším dnu, kdy napřed tálo a pršelo a večer mrzlo a sněžilo, nemohli otevřít zadní dveře dodávky... Ale nakonec se to po dlouhém snažení podařilo, dveře povolily a my jsme mohli vesele pokračovat směrem k místu našeho srazu:-)

Po cestě mi to nedalo a musela jsem se Minny zeptat, jestli má ve svém domě v Pieksämäki taky saunu... Když jsem se anglicky ptala bez úspěchu už asi počtvrté, hluboce jsem se zamyslela a zeptala se: "Onko sinulla sauna..." a zbytek už Minna rozuměla předtím a tak jsem se dočkala odpovědi: "Yes, of course!!", přátelského úsměvu a vysvětlení, že ve Finsku mají sauny i v "kerrostalo" (něco jako bytovka nebo panelák - jsou tam byty nad sebou) - ke každému tamějšímu bytu patří i malá sauna. Jo jo, tohle je Finsko:-) A otázka: "Máš doma saunu?" je tady přinejmenším zbytečná... Protože každý Fin ví, že dům bez sauny je špatný dům;-)

Na parkovišti se do dvou dodávek PASO naskládal celý náš tým včetně jedné tradiční fanynky a po krátké zastávce nedaleko Urheilutalo, kde jsme krátce čekali na druhé auto (možná proto, že Mirva zapomněla doma sálovky - ale vzhledem k mým znalostem finštiny nemůžu tvrdit, že to tak opravdu bylo), jsme vesele frčeli směrem do Iisalmi. Přiznávám se, dlouho jsem si myslela, že jedem "jen" do Kuopia - nějak jsem se v pátek zapomněla mrknout do rozpisu... Cesta byla docela dlouhá. Na stránkách Mapy.cz jsem dneska naměřila z Pieksämäki do Iisalmi vzdálenost asi 170 km. V autě bylo docela veselo:-) Bohužel, z té záplavy finských slov jsem úspěšně sdílela jen tu veselou náladu... No, sem tam se mi podařilo pochytit nějaké to slovíčko, ale nebylo jich moc:-( Ale já to nevzdávám!! Třeba někdy... Musím se ještě hodně učit...;-)

V Iisalmi nás bohužel čekaly stejné soupeřky jako nedávno v Joensuu, jen v opačném pořadí. Jen pro připomenutí naše výsledky z Joensuu: Ulma-Pisaba 4:0, Pisaba-KSS I (Kuopio) 0:7... Věděly jsme, že to nebude lehký turnaj. Ale rozhodně jsme se toho nebály předem, to nikdy!! Před prvním zápasem s týmem Kuopia jsme se šly rozběhat ven. Byl krásný, slunečný a mrazivý den:-) Běhání probíhalo jako obvykle v dobré předzápasové náladě, kdy se trošku vypráví a občas proběhne nějaký ten pokus o předzápasový taneček nebo něco podobného;-) Minna se během rozběhávání ve společnosti Pike a Miia (Simo) netajila svou novou zkušeností, že jsem v případě dorozumívací nouze použila dvě finská slova... Teda, pochopila jsem jen Ave (svojí finskou přezdívku) a pak kousek první věty, co řekla Minna... a pohled směrem ke mně a úsměv těhle tří lidiček, co záhy následoval;-)


V bojovné náladě jsme naběhly do prvního zápasu s KSS I s vědomím, že sedm fíků v naší brance jako minule nechceme!! A tak jsme bránily ostošest a sem tam jsme se i dopředu dostaly... A z jedné rozehrávky se Marju podařil dát hezký úvodní gól zápasu. Viděla jsem ho hezky zblízka, právě jsem totiž nabíhala ze střídačky na hřiště:-) Ještě v průběhu první třetiny se soupeřkám podařilo vyrovnat, ale i stav 1:1 vypadal z našeho pohledu docela nadějně:-) Bohužel, další góly se nám nepodařilo přidat, zatímco Kuopio rozvlnilo síťku v brance za Astou ještě třikrát - jeden gól padl ve druhé třetině a v té třetí dva... Možná jsme měly i přesto trošku štěstí, neboť míček občas proletěl opravdu hodně blízko naší branky a v těch okamžicích se na střídačce vedle mě nejednou ozvala slova jako "vittu", "saatana" nebo "perkele"... Z konečného výsledku 1:4 jsme velkou radost mít nemohly... i když, pořád lepší než těch 0:7...:-(
KSS I - Pisaba 4-1 (1-1, 1-0, 2-0), nejlepší hráčka Pisaby: Mimu


Ve druhém zápase jsme podobně jako v tom prvním hodně bránily, protože nic jiného nám proti takovému soupeři ani nezbývalo... Přesto jsme první gól dostaly hned ze začátku první třetiny - z pohledu nezaujatého diváka bych řekla, že tahle jejich akce byla hezká, ale...:-( Se soupeřkami jsme docela držely krok, po prvních dvou třetinách jsme sice prohrávaly 1:2, ale dívat se na to určitě dalo a branku týmu Ulma jsme taky několikrát ohrozily. Náš gól vsítila Miia (Simo) ze vzduchu, když chladnokrevně umístila do branky míček poskakující před soupeřovic brankářkou po střele Mirvy... Trefa to byla opravdu vydařená:-)

Chtěly jsme alespoň vyrovnat a tak jsme možná v poslední třetině hrály víc dopředu, možná soupeřky víc běhaly, těžko říct... A že si opravdu výborně rozumí s hokejkou, to jsem si dobře všimla už na začátku a párkrát jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, jak jednoduše si vezmou zpět míček, co jim náhodou občas seberu a běhám kvůli tomu po hřišti jak pako... Ta poslední třetina nám moc nevyšla. I když jsme možná nehrály až tak špatně, jak se asi zdá jejího výsledku. A zase proti nám rozhodčí odpískali nájezd!! To totiž Minna v obraně moc hezky vystihla přihrávku, kterou vyslala jedna ze soupeřek pro svou kolegyni přímo před naši branku - vzduchem... Minna to krásně trefila někde ve výšce ramen:-) A ta baba, co ji poslaly na nájezd, nedala Astě moc šancí...

Na konci poslední třetiny, stejně jako v prvním zápase, stáhla Satu hru na dvě pětky - z našeho třetího útoku (Ave-Marju-Mari) zůstala jen Marju, která se přesunula do první pětky (Serena-Mimu-Anny) na levé křídlo místo Sereny a druhý útok zůstal stejný: Miia (Simo)-Mirva-Miia (Ita). Jen tak pro pořádek, v obraně tentokrát hrála Minna, Satu a Pike (jako obvykle) a Tipi namísto Sari. Ta tentokrát přijela jen jako naše fanynka a spolu s naší tradiční fanynkou (co si nepamatuju, jak se jmenuje - musím to napravit v blízké době) s námi byly na střídačce, zatímco Juho sledoval zápasy z hlediště. Na střídačce s námi byla ještě Kaisu a Noora, které přestože byly na oba zápasy převlečené do dresu, tak nakonec nedostaly ani malou šanci...
Ale ani při hře na dvě pětky se nám bohužel nepodařilo vstřelit další gól a zápas nakonec skončil docela nehezkým výsledkem: Pisaba - Ulma 1-6 (1-2, 0-0, 0-4), nejlepší hráčka Pisaby: Marju


Na zpáteční cestě jsme se stavily na jedné benzínce na společnou večeři a já jsem neodolala a musela jsem investovat do plechovky černého Kozla:-) Musela jsem s ním seznámit Serenu (to jsem samozřejmě udělala moc ráda), která neměla vůbec tušení, že tohle pivo je NAŠE!! A pak jsme na téma pivo ještě společně s Kaisu vedli kratičký rozhovor;-) A v autě jsme později ještě (tentokráte hlavně s Noorou a Marju) malinko pohovořily o bydlení v Nikkarile... Ještě jsme se stavovaly kdesi u Kuopia na benzínce a bylo to nejspíš proto, že Sari překecala Minnu (kromě kapitánky pro dnešek i řidička), že je to opravdu nutné:-) Jo, "sider" nejspíš funguje podobně jako pivo - i já jsem byla za zastávku vděčná...;-) A pak jsme ještě dlouhý čas strávily na cestě do Pieksämäki... Do Nikkarily jsem se dostala kolem desáté večer a to jen díky tomu, že dodávky, co jsme jimi cestovaly, byly vypůjčené od nás ze školy a tak mě Minna dovezla hezky až před baráček:-)

A šla jsem hned spát, abych v neděli ráno mohla po osmé hodině ranní čekat před školou - na lov losa se nechodí každý den...;-)


Vencíkova první ANKETA

26. listopadu 2007 v 10:56 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Konečně jsem zjistila, jak se do blogu vkládá anketa. Hned pro vás jednu mám:-) Ptám se ze zvědavosti a vůbec nebudu brát osobně, když dáte hlas třeba Švédsku... A klidně můžete přidat nějaký komentář;-)

Anketa se zobrazí po klepnutí na nadpis článku...

Aktuální zpráva z Nikkarily

26. listopadu 2007 v 10:51 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Ahoj:-)
Dopoledne jsem řídila vyvážečku!!!:-)
Od půl jedné pokračujeme, tak mi prosím držte palce, ať to všichni včetně vyvážečky ve zdraví přežijem...
Zdraví vás Vencík:-)

Středa v Nikkarile (a Pieksämäki)

23. listopadu 2007 v 18:12 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Tenhle týden jsme měly netradičně trénink ve středu místo v pátek. Přijela jsem na kole do Nikkarily, stavila jsem se ve sprše... a to už přišla Zuzka a šly jsme společně ke Carlosovi, kam jsme byly pozvané na jakési tradiční španělské jídlo:-) Jo, Carlos umí!!:-) Chutnalo to výborně - taková bramborová omeleta nebo něco na ten způsob... Během naší večeře přišel ke Carlosovi do baráčku náš starý známý prvák Antti, co je mu 27 let, anglicky se domluví rukama nohama (a v opilosti mu to moc nejde) a má moc rád mentolovou Koskenkorvu:-) No, kdysi jsme takhle se Zuzkou přicházely po zavíračce z internetu k baráčku a byly jsme odchyceny, protože před baráčkem se zrovna konala nějaká společenská akce:-) Samozřejmě jsme musely ochutnat Koskenkorvu, protože to je "Finnish drink" a pak jsme ještě nafasovaly nějaké to pivko:)) A byla tam sranda...:-)

Antti si ke Carlosovi samozřejmě nezapomněl přinést svou oblíbenou Koskenkorvu:-) A měl nějak rozkecáno... Většinou samozřejmě finsky a nejčastější slova byla "saatana" a "perkele", ale anglicky jsme se taky něco dozvěděli. I když občas to probíhalo tak, že Antti něco řekl finsky, pak se hluboce zamyslel... a jenom zavolal "Timo!!!" na jednoho z Carlosových spolubydlících z baráčku. Timo totiž umí anglicky a tak byl něco jako Anttiho chodící slovník:-) Chvilku jsme pobývali v obýváku a pak jsme se hromadně přesunuli ke Carlosovi do pokoje, abysme skoukli nějakou Anttiho oblíbenou muziku na Youtube.com... No, vkus má docela dobrej;-) A když několikrát Antti s úsměvem zahlásil: "Let´s go to the bar!!!", pochopili jsme, že to asi myslí vážně... A tak jsme nasedli do auta a frčeli jsme do Pieksämäki. Řídit musel Timo - přece jen Antti s tou Koskenkorvou, to by asi nebylo nejlepší...

Cesta autem s Anttim byl docela zážitek - možná získám od Carlose fotku Anttiho v autě:-) Na několikátý pokus jsme v Pieksämäki našli bar Corona, kde prý je levný vstup a pivo... A v rámci finských možností to tak opravdu je:-) To znamená 2 eura za vstup... a pivo - nemusela jsem moc přemýšlet o tom, jaké pivo si dám... ve Finsku jsem už docela dlouho a tak když jsem se podívala do lednice za barem a všimla si Starobrna, šla jsem do toho - samozřejmě radši do černého;-) Malinko problém byl vysvětlit slovo "černý", nevím proč, ale slovo "dark" ten člověk nějak nemohl pochopit nebo co... ale pomocí finského "tumma" jsme se domluvili:-) A bylo dobré, jen mohlo být víc vychlazené;-) Až pak jsem si všimla, že v lednici mají i černého Kozla - takže další volba byla taky jasná!! Jen je to docela mazec: Starobrno 2,90 Eur, černý Kozel 4,50 Eur... Ale ten pocit - sedět ve finském baru u českého piva;-) A výborná záležitost je "valkovenäläinen" = bílý Rus... nevím, proč zrovna Rus, ale chutná to dobře:-)

Kromě nás pěti se zanedlouho začali po skupinkách trousit další spolužáci z Nikkarily. Corona je asi oblíbený bar nebo co a taky - většina akcí v Nikkarile probíhá, nevím proč, právě ve středu... Antti se nám po chvilce někam zdejchnul a tak jsme zůstali my tři s Timem a trošku jsme si vykládali a tak:-) Sem tam jsme zašli pro nějaké to pivko a tak různě... a Timo odněkud přinesl aktuální výtisk novin Pieksämäen Lehti a jedním očkem do toho tak nahlížel... A pak se dostal ke sportovní rubrice - mojí oblíbené části novin. Ale možná bych ani nezjistila, že se právě nachází zrovna v téhle jejich části, kdybych si nevšimla jedné fotky... No jasně!! Podle žlutých písmenek na zádech, na tmavě modrém dresu, jsem hned při prvním bližším pohledu poznala, že je to fotka z našeho zápasu!! To jsem si nemohla nechat ujít, musela jsem to prozkoumat... Jóó, Mirva a Pike:-) Když Timo dočetl, tak jsem noviny na chvilku zabavila - teda ne, že bych si nějak moc početla... A nakonec jsem se rozhodla, že až si půjdu pro pivo, tak se pozeptám na baru, jestli bych si tenhle výtisk mohla nechat - a vyšlo to:-)

PISABA v novinách Pieksämäen Lehti

Už je to tak. Pieksämäki je malé město, asi tak jako Pelhřimov. Ale nejsem si úplně jistá, jestli někdy v nějakých regionálních novinách vyšel takhle dlouhý článek o florbalu?! A ještě ke všemu o florbalu holek... No, docela mě to překvapilo - mile...:-)

Noviny se mi bohužel nepodařilo dopravit do Nikkarily v suchém stavu... No, tak trošku jsem s nima, chudáčkama, zaplula do takové menší louže, protože zrovna tály sněhy a ledy a pekelně to klouzalo:-( A já jsem měla na nohách tenisky, protože jít do baru v pohorkách se mi nechtělo... Ale usušila jsem noviny na topení a vypadají docela dobře;-) Ne, opravdu jsem nebyla opilá!! Nekecám:-) Ale to jsem nebyla ani tenkrát, kdy jsem cestou z jedné chaty k silnici zapadla do škarpy... Jo jo, už je to tak;-)

Tenhle článek jsem si chtěla přeložit. Prostě jsem jen byla zvědavá, co se o nás píše v Pieksämäen Lehti:-) Ale zjistila jsem, že já a můj slovník na to nějak nestačíme... Až budu mít čas, vezmu si na pomoc ještě pár internetových stránek a když budu mít štěstí, tak se mi to snad podaří dát nějak do kupy, ale slíbit to nemůžu...:-(

Prozatím jen nadpis: "Pisaban naiset voittoon ja tappioon kotiturnauksessaan"
Můj přibližný překlad je: Vítězství a porážka žen Pisaby na domácím turnaji


Pár florbalových slov ve finštině...

22. listopadu 2007 v 19:01 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

... co často slýchám a občas (něco málo z nich) použiju na tréninku:
(některá možná neumím správně napsat)

pallo = míček
kaveri = spoluhráč
vastustaja = protihráč
maali = gól, branka
maalivahti = brankář
puolustaja = obránce
hyökkääjä = útočník
senteri = centr
vaselaita, oikelaita = levé křídlo, pravé křídlo
vaihto!! = střídám!! - to bylo moje první finské slovo, použité na tréninku:-)
hyvä = dobrý (tosi hyvä = opravdu dobrý, hodně dobrý... nebo tak něco)
peli = hra
veto = střela, zakončení
Satu on, Mirva on, Pike on... - to znamená, komu můžeš přihrát...
sama = stejný - můžeš přihrát po mantinelu
toinen - jako "druhá"
takana, alla - můžeš přihrát dozadu
vasemalla, oikealla, keskella = nalevo, napravo, na středu
vasemalle, oikealle, keskelle = směrem na: nalevo, napravo, na střed
(nebo taky: vase, oike, kesk...)
tällä, tässä = tady
tulkaa tänne = pojďte sem
juosta = běhat
mennä = jít

kiitos = děkuju
moi (anteeksi) - omluva, za špatnou přihrávku a tak...
moi, terve, hei = ahoj

...s tímhle (a dalšími několika slovy, co jsem možná zapomněla napsat) se dá aspoň trošku porozumět na trénincích a v zápasech - co se týká hry... Ale opravdu jen trošku:-(

Info z Nikkarily

22. listopadu 2007 v 16:50 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Světlo a tma

Konečně jsem si to pohlídala, abych mohla podat nějaké alespoň trošku smysluplné info o tom, jak dlouho tady trvá den. Jen jsem zjistila, že se to docela špatně stopuje přesně, těžko říct, kdy už se tomu dá říkat tma... Přibližně je to asi tak: Dneska jsem v 7:30 pootevřela oko a venku byla tma jako v pytli. Ještě v osm jsme musely v pokoji svítit a mám pocit, že ještě možná půlhodinky po osmé se pozvolna rozednívalo... Večer míváme ve čtyři už úplně tmu a předtím se taky dlooouho stmívá...


Úterý v Nikkarile
V úterý jsme byli venku s Timem a se čtvrťákama. Bylo asi -5 °C a já jsem přecenila svoje pohorky, když jsem si do nich vzala jen jedny ponožky:-( Ráno to byla docela nuda a k tomu ty mrznoucí prsty na nohách - to byla smrtelná kombinace... V duchu jsem nadávala jako špaček:-( A jak tak sedím na obědě, tak přemýšlím o možnostech, jak se tomu odpoledne vyhnout... Teda ne, že bych nerada pobývala v lese, ale...;-) Přemýšlela jsem o tom, že se zajdu podívat na odpolední angličtinu, hezky do vyhřáté místnosti - to lákalo:-) Ale pak jsem si řekla, že nebudu béčko a nějak to tam odpoledne přežiju... Naštěstí odpoledne jsme v lese strávili už jen krátký čas a aspoň něco se tam dělo a hlavně - měla jsem v pohorkách kromě normálních ponožek ještě jedny pletené od babičky:-) Naštěstí se mi podařilo přežít...

... a večer jsme tak mohly se Zuzkou vyrazit do sauny. A pozor... Jupííí!!! Nebyly jsme tam tentokrát samy!! Poprvé za celou dobu se nám v Nikkarile stalo, že se nás v sauně (saunu-domeček nepočítám) vyskytlo víc:-) Kromě nás došly ještě dvě čtvrťačky a tak se vyprávělo a vyprávělo a bylo to fajn:-)


Finština na tréninkách a já...

V pondělí jsme měly tradičně trénink v osm večer v Urheilutalo. Na začátku Pike něco dlouze povídala a já jsem z toho jejího vyprávění pochytila možná tak jména, číslovky a "lauantaina" (jako "v sobotu"), takže jsem z toho opravdu nebyla moc chytrá... Pak nám Satu ještě říkala něco k sobotnímu turnaji a naší hře a kreslila nám na tabulku nějaké chyby, co jsme v zápasech dělaly. To bylo mnohem lepší, protože když vím, že křížky jsme my a kolečka soupeř a znám pár základních florbalových slov, tak se to docela dá:-) Tentokrát jsme na turnaji nedostaly takovej klepec jako minule a tak bylo na tréninku veselo jako obvykle a i z těch chyb si baby dělaly tak trochu srandu;-)

Další den jsem ve skrytu duše doufala, že mi přijde mejl od Satu. To se totiž stává vždycky, když se na tréninku dlouze něco vypráví a je to nějak důležité. Všichni v týmu víme, že finsky nerozumím skoro nic a nějak to neřešíme, protože to ani nejde... Ale když se mluví o něčem, co bych měla vědět, tak Satu mi většinou pošle nějaký stručný výcuc v angličtině. Nevím, jak ji to napadlo, ale posledních pár týdnů mi posílá mejly nějak takhle: Meillä on harjoituspeli perjantaina kello 18.30. Me pelaamme miehiä vastaan. (We have a trainingsgame on Friday at 18.30. We play against the men.) A já se občas jen tak pokouším odpovědět finsky... Chudák Satu, je mi jí upřímně líto;-) A opravdu, v úterý dopoledne jsem dostala vysvětlující finsko-anglický mejl od Satu. A rozhodla jsem se, že jí napíšu "finsky"... a ve středu mi přišla odpověď začínající takhle: Sinä kirjoitat tosi hyvää suomea! Olen yllättynyt. :) To potěší!!:-) Ale stejně tuším, že tam vždycky musím mít spousty chyb... A tahle odpověď mi přišla bez anglických překladů!! Trošku mazec, ale dalo se - se slovníkem:-)


Nejpodivnější otázka, týkající se češtiny - aneb Na co se vás taky můžou zeptat ve Finsku...:-)

Stalo se nám to už dávno, ale nějak jsem to tady na stránkách zapomněla zmínit... To jsme takhle kdysi hovořili s Tiinou - naší vyučující předmětu "Metsäekologia", a přes Českou republiku jsme se dostali až k češtině...:-)
Otázka: "How many S do you have?"
Následoval náš nechápavý pohled a odpověď (samozřejmě anglicky): "jedno...?!?!"
A dozvěděli jsme se: "Rusové mají 7 různých S..."
To mě trošku zarazilo a viděla jsem v tom nějakou zradu;-) Teda, přiznávám se: na ruštině, kam jsem na střední chodila dobrovolně, jsem skoro vždycky po chvilce vytuhla... No, ona bývala od půl sedmé ráno a to se opravdu nedalo;-) Teď kecám... Na gymplu jsem dokázala usnout skoro na všem a v jakoukoliv denní dobu (to souviselo s tím, kdy jsme chodívala spát), obzvlášť na němčině to bylo tradiční... No, teď bych si mohla německy povykládat třeba se Satu, Jorkim nebo Jorkiho německým kamarádem - jo jo:-( Ale i tak, prostě s tou ruštinou mi to nějak nesedělo... Přece jen jsem se občas na těch hodinách ruštiny probudila;-)
Po chvilce přemýšlení mi došlo, že oni Finové prostě jen nerozlišují všechna naše písmenka a mohla jsem odpovědět asi tohle: "Aha, tak to už rozumím. Když Rusové mají 7 S, tak my jich máme 6 - S, Š, C, Č, Z a Ž. Rusové mají navíc ŠČ..."
Chudák Tiina, stejně v těch písmenkách musela mít úplné zmatky, ale nakonec jsme se domluvili:-)
Takže, správná odpověď na otázku: "How many S do you have?" je "Six..."


Náš domácí florbalový turnaj

19. listopadu 2007 v 15:52 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

17.11.2007, Urheilutalo (sportovní hala), Pieksämäki

V sobotu 17.11. nás čekaly dva zápasy. První v 10:00 s týmem KSS III z Kuopia a druhý v 17:00 s týmem TuuU II z Joensuu. Vůbec nechápu, proč se všechny týmy tady ve Finsku píšou těmi nepochopitelnými zkratkami... Platí to bohužel nejen o naší soutěži a nejen o florbalu.

Občas sleduju na naší televizi sportovní kanál Urheilukanava. Nejen proto, že nám často v televizi fungují jen dva programy: Urheilukanava a ten, co je na jedničce... Včera jsme se dozvěděly od naší spolubydlící Leeny, že je to tím, že do Nikkarily nějak špatně dosahuje signál - a tak si musíme počkat, až bude zase hezké počasí a pak možná chytneme všech šest programů, co naše televize umí:-) Urheilukanava je výborná věc. Teda když tam zrovna neběží nějaký golf, což je na tomhle programu překvapivě docela častá záležitost. Ale aby odvysílali zápasy z Karjala Cupu (Eurohockey Tour), to ne - kromě zápasů domácího týmu se ve finské televizi neobjevilo nic!!

Skoro každou neděli v podvečer běží na Urheilukanavě přímý přenos některého ze zápasů florbalové SM-liigy mužů - nejvyšší finské soutěže. Jediný problém je zjistit, kdo s kým vlastně hraje, neboť v televizi se všude objevují jenom nějaké zkratky týmů. A stejné je to i v hokeji a bohužel i ve zpravodajství. Co je vám platné, že vám ukážou tabulku finské hokejové ligy, když všechny týmy napíšou nějakou zkratkou přibližně tří písmenek?! Některé týmy se sice občas píšou s více písmenky, ale stejně se tam nějak neobjevuje žádný název města:-( Je to mazec... A občas sranda - když se díváte na zápas fotbalové ligy, kde proti sobě právě nastupují týmy FC Haka a FC Honka:-) Tady netuším, jestli jsou to opravdu názvy nějakých vesnic nebo ne...

Jen tak pro info přidávám kousek excelovské tabulky s rozpisem zápasů na našem turnaji v Pieksämäki:
Tabulka

Vzpomínám si, že na minulém turnaji jsem přemýšlela o tom, jak je možné, že v jedné soutěži hrají dva stejné týmy z Kuopia... A tentokrát jsme hráli dokonce proti KSS III - v naší soutěži hraje KSS I, II a III současně!!:-) Připadá mi to docela zajímavé, ale zase proč ne??

Jak už jsem poznamenala na začátku, náš první zápas začínal v 10:00. Sraz jsme ale měli už v 8:30 - nebo taky "puoli yhdeksältä", jako naše "od půl 9". V pátek večer jsem přemýšlela, jestli pojedu na kole nebo to dojdu pěšky. Už v pátek na trénink jsem frčela na kole a docela to na té trošce sněhu šlo:-) Ale v sobotu se chtěli na druhý zápas přijít podívat Zuzka a Carlos a tak jsem si naplánovala, že půjdu ráno pěšky, abysme se večer mohli vracet společně. Urheilutalo je ta vzdálenější hala v Pieksämäki a tak jsem musela v sobotu ráno vycházet z baráčku už v sedm:-(

Před zápasem jsme měly spoustu času na přípravu. V klidu jsme se sešly v šatně, kde jsme se převlíkly do svých slušivých (doufám) modročerných dresů a od Satu jsme se dozvěděly sestavu a něco o tom, jak že to vlastně chceme hrát. Nebylo to nic nového, protože přibližně ve stejném složení obran a útoků jsme trénovaly minimálně celý uplynulý týden... Vypadalo to asi takhle: v obraně Satu, Minna (C), Pike a Sari, útoky: Noora-Mimmu-Tipi, Miia (= Simo) - Mirva - Miia (= Ita), Anni - Marju - Mari / Ave, v brance tradičně Asta:-)

Na hřišti jsme pak rozchytaly brankářku a krátce jsme si zahrály normálně "na dvě" a pak už to bylo tak nějak na nás a tak část lidiček zkoušela ostřelovat branku, část si hrála s míčkem, část se protahovala a pár lidiček si cosi vykládalo...:-) Všechno probíhalo tak nějak v klidu. Jen Satu na chvilku znejistěla při pohledu na moji čepel. Ta je už pár let zahnutá trošku víc, než bývá úplně běžné - je to u mě už takový zvyk, tradiční záležitost... A tak jsme šly do šatny s vysunovacím metrem přeměřovat;-) Samozřejmě, přes 3 cm to nebylo - mám to už trošku v oku;-) Satu naměřila nějakých 2,5 cm a tak bylo všechno dobré. Dozvěděla jsem se, že je za to červená karta a nevím, jestli je to tak i u nás... Vždycky jsem si myslela, že za tenhle přestupek proti pravidlům můžu dostat jen 2 minuty. Cestou na hřiště jsem si dělala (jen tak, jak moje angličtina dovolí) srandu, že by to byla moje druhá červená a to že bych opravdu nechtěla - tak doufám, že si Satu nemyslí, že jsem nějaký drsňák, co láme o soupeřky hokejku nebo tak něco;-) Na moji čepel se pak ještě okem sokolím podívala Pike a jen tak mávla rukou se slůvkem "ihana", takže v poho:-)

Pak se ale ještě stala jedna nemilá záležitost. Miia (Ita) musela odejít a nemohla hrát. Vůbec jsem nechápala proč... Výsledkem bylo to, že jsme s Mari hrály celý zápas - Mari v druhém útoku vpravo a já na stejné pozici v útoku třetím. A jedna příjemná záležitost: Minna se mě zeptala, jestli jsem tady pěšky nebo na kole, že by mě případně hodila do Nikkarily a před dalším zápasem zase vyzvedla... To bylo super!! Jen mi zpočátku přišlo trošku divné, že nemusíme pořádat, když jsme domácí tým, ale ono je to v našem týmu PISABA zařízeno tak, že holky pořádají klukům a naopak. Jasně, je to trochu nefér, když baby hrají jen jeden turnaj doma a borci mají domácí zápas každý druhý třetí týden...

Mezitím nám přijely soupeřky a došlo pár diváků - návštěva teda nebyla nijak obrovská, jak bych čekala podle počtu diváků kdysi na našem přáteláčku s Mikkeli... Ale jako člověka ze střední Evropy mě samozřejmě potěšilo, že došel Jorki, přítel od Satu. Kdysi na turnaji ve Varkausu jsme spolu vedli zajímavý rozhovor o Finsku, finštině, střední Evropě a tak:-) A pak jsme pokračovali i při našem dalším setkání na týmové akcičce u Satu... Jak už jsem psala dřív, Jorki je Němec a už třetí rok žije ve Finsku. A díky němu znají moje spoluhráčky slovo "ahoj" - naštěstí je nenaučil všechna slova, co zná (asi pět), mimo jiné "nazdar" a "hovno":-)

Ještě jsme potrénovaly nahrávky, střelbu na branku, dva na jednoho a další podobné tradiční předzápasové věci a šlo se na věc!! Teda ještě pokřik - co pořád netuším, co znamená, teda jestli vůbec něco znamená;-) Na hřišti nám to nešlo bůhvíjak dobře, nevím proč. Na soupeřkách bylo celou dobu vidět, že je to KSS III - minule s jejich prvním týmem to byla úplně jiná hra. Gólmanka Asta se nudila, skoro nic na ní nešlo. Byl to takový nemastný neslaný zápas, moc se neběhalo, soupeřky se dopředu nedostávaly a my jsme nedokázaly využít jejich chyby a naše držení míčku ve svůj prospěch... Jediný, kdo se trefil, byla Marju. Naštěstí se jí to podařilo hned třikrát a tak jsme nakonec zvítězily 3:1. Ten jeden gól v naší síti, to se nám nemělo stát - byla to jedna z mála větších šancí Kuopia...

Po tomhle zápase jsem si říkala, že jestli takhle budu hrát i odpoledne, tak teda fakt nic moc... Zase jsem si hrála na spalovače:-( Jo jo, měla bych se už konečně po letech naučit střílet z první... nebo aspoň nějak střílet!! No, prostě jsem volná na středu, ideální místo pro střelu, kolem mě v okruhu nějakých možná čtyř metrů (opravdu, měla jsem tam hodně prostoru) ani noha a Marju je s míčkem u levého hrazení a má u sebe dvě hráčky, ale Marju umí - posílá přímo ke mně, stačí to jen trefit a nějak rozumně nasměrovat... A tak to chytám a než s tím něco udělám, tak je pozdě:-( Já jsem to úplně zazdila!! Naštěstí jsem hned v tom stejném střídání obtěžovala (ve vší počestnosti) jednu protihráčku tak dlouho, až mi ten míček snad radši dala nebo co;-) ... a na druhý pokus se mi ho podařilo poslat na Marju, tak jsem to možná aspoň malinko napravila... ale ta první šance v té brance prostě měla skončit:-( A něco podobného se mi podařilo ještě jednou po přihrávce Minny z obrany. Tahle druhá šance už nebyla tak 100%-ní, ale... Jo jo, musím se ještě hodně učit!!

Po zápase mě Minna svezla autem do Nikkarily. Má to kvůli mně těžké - v šatně Satu říkala, že srázek je v "puoli neljä" (půl čtvrté) a překládala mi to jako "half past three". Nedalo mi to a musela jsem ji ujistit, že: "puoli neljä - OK". A Satu si z Minny dělala srandu, že říká "tree" místo "three" a já bych nejradši zalezla pod zem, protože to tak říkám nejspíš taky... A v autě si dělala z Minny srandu Mirva (Minna ji vezla kousek k jejímu baráčku v Pieksämäki) a ptala se mě, jestli Minně rozumím a tak jsme se s Minnou shodly, že si opravdu rozumíme:-) S angličtinou jsme totiž na tom přibližně stejně. Já mám ale menší výhodu - můžu používat ruce i nohy, když je to nutné, ale Minna u toho ještě musí stíhat řídit. Občas jsem trošku nervózní, když ji občas vidím při vysvětlování používat obě ruce zaráz, ale jinak bysme se možná nedomluvily:-) Náhodou je to fajn, protože se občas od Minny dozvím zajímavé věci. Minna je totiž tak trošku myslivec. A tak už vím třeba to, že tetřev ("ukometso" nebo tak nějak) je ve Finsku lovný pták a chutná výborně:-) Tentokrát jsme ale mluvily hlavně o florbalu - o tom, že tenhle zápas byl hezký jen výsledkem a že příští soupeř nebude zrovna nejlehčí, neboť je v tabulce hodně vysoko... Minna je takové zlatíčko, protože nejen, že mám od ní už nějaký ten měsíc vypůjčené kolo, ale tentokrát mi přivezla ještě zimní pneumatiky s takovými kovovými hrotíky - u nás jsem to nikdy neviděla. Jenom si to budu muset nechat někde přezout, protože nemám v baráčku žádný "cajk" a ani si na to moc nevěřím... (Menší poznámka: ve Finsku, nebo aspoň tady u nás, se silnice zásadně nesolí, jen prohrnují a nesolí se ani chodníky a dokonce se ani moc neprohrnují a nesypou - nebo jen Finům ta troška sněhu zatím nestála za námahu...)

Po návratu do baráčku jsem se rozhodla, že ten zbývající čas prostě a jednoduše prospím:-) Jen jsem si nastavila mobil, abych náhodou nepropásla náš srázek s Minnou ve tři před baráčkem... A ve tři nás Minna naložila všechny tři - ještě Zuzku a Carlose, a frčeli jsme směr Pieksämäki.

Hned po příjezdu mi došlo, proč asi máme tak brzo srázek - na hřišti totiž právě pobíhaly naše příští soupeřky a tak jsme se dívaly, abychom věděly, do čeho vlastně jdeme... V přestávce jsme zašly do šatny, kde mě Asta naštěstí včas upozornila, že ještě půjdeme ven, a tak jsem si nechala nějaké ty vrstvy oblečení. Satu něco chvilku vyprávěla a to netuším... A pak každému člověku řekla něco, co bylo na jeho hře "hyvä" - jako dobré, a to mi pro jistotu přeložila;-) Ještě jsme se dozvěděly sestavu, ale z toho jsem pochopila jen to, že hraju s částí první lajny, ale nějak jsem to nepobrala... Vrátily jsme se do haly, ještě chvilku jsme pozorovaly soupeřky a pak jsme vyrazily ven na takovou menší procházku - na běhání bylo asi trošku zima... Už s námi zase byla Miia (Ita) a tak mi zvědavost nedala a musela jsem se zeptat, co s ní vlastně bylo, že odešla před prvním zápasem a už jsem v obraze...

Po převléknutí do dresů jsme ještě pobíhaly v prostoru nahoře nad hledištěm a dozvěděla jsem se od Satu, kde a co mám vlastně hrát. Tentokrát jsem měla hrát nalevo v prvním útoku s Mimmu a Tipi místo Noory (nevím proč, ale Noora už do druhého zápasu nenastoupila) a mám za úkol obtěžovat při rozehrávce soupeřek a být víc vepředu, když máme míček, aby mi to mohly posílat z obrany, a já to mám hlavně podržet a pak to poslat nabíhajícím lidičkám... Konečně zase vlevo, jupíí!!! Nevím proč, ale vlevo je to prostě lepší... A to, co jsem měla hrát, bylo vlastně takové tradiční;-)

Do zápasu jsme tentokrát naběhly a náš první zápas to naštěstí moc nepřipomínalo. Se soupeřkami jsme držely krok a měly jsme i dost šancí. A soupeřky taky. Bohužel, poprvé se skóre měnilo v náš neprospěch. Rozehrávka z rohu a ta holka to vystřelila dobře:-( A dobře jsem to taky viděla, neboť jsem byla zrovna na hřišti... Naštěstí zanedlouho Mirva srovnala na 1:1 a hned to bylo zase veselejší. Proběhlo pár vyloučení na obou stranách - vzpomínám si na vyloučení Sari, která "krásně" přehodila soupeřku přes mantinel tak, že spadla celá jedna strana hřiště:-) Ještě asi 5 minut před koncem to bylo nerozhodně, jenže pak to proběhlo strašně rychle. Společně s Tipi jsme vepředu otravovaly jednu babu při rozehrávce a ono se jí to podařilo dobře poslat... Pár přihrávek a gól:-( Jo, zase jsem byla u toho... Co už:-( Vyrovnat už se nám nepodařilo a tak jsme prohrály 1:2. Nebyl to špatný zápas:-) Jenže za to body bohužel nedostanem... Možná se mi podaří získat video z tohoto zápasu, Jorki totiž statečně natáčel:-)

S Tipi a Mimmu se mi hrálo výborně:-) Dokonce jsme měly i pár slibných šancí - škoda, že to nevyšlo... Obzvlášť ta z konce první třetiny by byla výborná. Kdybych to poslala malinko líp, mohla být ještě lepší... No jo:-( A taky jsem se jednou náhodou vyskytla před brankářkou, ale řešila jsem to možná zbytečně rychle... a špatně. A jeden zážitek ze střídačky: je přestávka mezi druhou a třetí třetinou, Satu právě vysvětluje takovou docela jednoduchou věc, že Pike z obrany bude posílat dlouhé přihrávky úplně dopředu pro (většinou) levé křídlo a protože u toho všechno kreslí na tabulku, tak jsem to pochopila i já, finštiny jen málo znalá osoba. A tak ve chvíli, kdy mi to Satu začala překládat do angličtiny, jsem mohla říct: "I understand, OK..." A měla jsem z toho radost a moje spoluhráčky nejspíš taky a daly mi to patřičně najevo;-) To prostě potěší...

A teď pár věcí, co je tady v naší soutěži jiné na zápasech:
1. přestávky trvají jen 1 minutu, nestřídají se strany a mám pocit, že strana hřiště je dopředu daná podle rozpisu - domácí / hosté
2. rozhodčí občas dost vylučují a sem tam proběhne i nějaký ten nájezd - naštěstí tentokrát proti nám neodpískali dva nájezdy za zápas tak jako ve Varkausu... ale jeden jsem v jiném sobotním zápase viděla...
3. na konci zápasu probíhá jinak poděkování - tím nemyslím jen slovíčko "kiitos" místo našeho "děkuju", ale celé je to trošku jiné...
A na hře našeho týmu PISABA (aspoň z mojeho pohledu):
4. levé křídlo je většinou (taky podle situace) to vysunutější - častějc cloní před brankou a napadá rozehrávku, je to tak na zápasech i na trénincích...
5. často se přihrává dozadu na obránce a ti střílí
6. vůbec se neřeší pořadí útoků, tím myslím, že první útok je nejlepší a tak... Satu to prostě nějak poskládá... vůbec nemá smysl řešit, jestli je Marju (je opravdu dobrá) ve třetím a naopak já se nějak vyskytnu v prvním, nějak se na to asi nehraje... (teda aspoň mám ten pocit)

Stránky našeho týmu: http://pieksamaensalibandy.com

P.S.:
1. Jména, případně přezdívky, mých spoluhráček jsou možná špatně napsané, občas opravdu nevím, jak to napsat...
2. Tiše obdivuju Hanku, že dokáže vždycky napsat smysluplný článek a tak dobře si pamatuje, co se přesně kdy stalo:-) Já si nedokážu vzpomenout ani na skóre po první třetině...


Fotky z minulého víkendu (10. – 12.11.)

19. listopadu 2007 v 13:09 | Vencík |  Novinky v Galerii

Tyhle fotky jsou v galerii už dávno, jen jsem nějak zapomněla dát sem na hlavní stránku odkaz... Takže tady je:-) Ale možná jste se dopátrali i bez toho...
Pieksämäki - vlak s krtečkem

Z právě uplynulého víkendu bohužel žádné fotky nepřidám. Sobotní den byl ve znamení florbalu a v neděli jsem spala... a spala... a dobře se mi spalo:-) Teda ne až do jara jako broučci, ale v brzkém ránu se možná mohlo na první pohled zdát, že to mám v úmyslu;-) A po probuzení jsem se ve zbytku dne snažila proniknout do dalších skrytých zákoutí finského jazyka a pochopit je...

Zprávička o sněhu a ledu

19. listopadu 2007 v 13:01 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

15.11.2007, čtvrtek

(Článek, který jsem nemohla zveřejnit včas z důvodu nefungujícího blogu…)

Sněží. Malinko, ale přece. Cestou do sauny jsem se nemohla vynadívat. Jasně, přiznávám se, jsem jako malé děcko a možná ještě horší. Sněží poprvé od uplynulého víkendu. Zato už několik dnů tady docela vytrvale mrzne. Asi nejvíc sešplhal teploměr na -9 °C - ale to píšu jen o tom, co jsem opravdu viděla na vlastní oči "po ránu", kolem desáté hodiny…

Dneska po sauně jsem tradičně zamířila k jezeru. Už v úterý to bylo trošku složitější - zase jsem si hrála na ledoborec, snažila jsem se plavat, ale kousky ledu docela škrábaly, tak jsem to brzo vzdala… Dneska jsem byla tak nějak připravená na to, že vrstvička ledu bude ještě silnější. Dřevěné molo u břehu se už ani malinko nehnulo pod mými kroky. To bylo hodně podezřelé. Stoupnu si na první schůdek, abych prokopla led - a nic. Znova a znova. Pořád nic. Zkouším to oběma nohama zároveň, ale poskakuju tam úplně zbytečně. Nakonec to vzdávám. Ale pouštím se schůdků a zkouším prvních pár kroků po jezeře. Opatrně. Jen několik kroků… ještě jeden, ještě - a najednou se ozve křupání a já zdrhám zpátky. Nakonec jen tak postávám na molu a užívám si sněhové vločky, dopadající na moje vyhřáté ruce a pár dalších míst vyčuhujících zpod ručníku - ne, nejsem úplně extrémní exhibicionista!!:-)

Po chvilce se znovu odvážím vkročit na led pokrývající jezero. A podařilo se mi ještě o maličký kousek, asi jednu dvě stopy, prodloužit svojí "cestičku" v čerstvém sněhu… Než ten led zase začal podivně křupat. No, celkem jsem neušla po ledě víc než dva metry, spíš jen metr a půl… Docela bída, ale jsem první!!!

Vrátila jsem se do vyhřáté sauny. Tentokrát mi tam brzy bylo zase teplo. No jo, bez koupání to prostě není ono. O víkendu rozjedu soukromé detektivní pátrání po sekyrce…;-)


Polární záře nebo světla z Pieksämäki?!

13. listopadu 2007 v 20:10 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Věřili byste, že tohle je polární záře?
V pondělí cestou na trénink...
Ne, jsou to světla z Pieksämäki, blízkého města... Mám takový pocit, že tohle bývá nad Pelhřimovem a v jeho blízkém okolí vidět taky;-) Já v tom mám jasno... Věřím sice v reinkarnaci a některé další podobné záležitosti bez hmatatelných důkazů, ale tohle polární záře není!!:-) Ale ještě se mi nepodařilo přesvědčit o tom Zuzku...;-)

Pár dalších fotek je tady.

Hledám sparinga!!

12. listopadu 2007 v 11:44 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Zn.: Ať je léto nebo zima, jezero je vždycky prima:-)

Já jsem v tom opravdu nevinně, za to může ten děda!! Potkali jsme ho v sobotu cestou z Pieksämäki. Dívám se na něho a přemýšlím, co to u toho jezera dělá... O strom opřené kolo, silničáka (!!) - bylo několik centimetrů sněhu a trošku sněžilo - a jen tak se procházel po břehu:-) Říkám si, že ten děda bude asi drsňák, jen tak dojet na silničce ve sněhu do Nikkarily, aby se mohl kochat pohledem na jezero:-) Ale nic, jdeme dál cestou k baráčku...

Za chvilku na nás někdo mluví finsky, otočíme se... a za námi frčí ten děda na silničákovi a je vysmátej:-) Bohužel jsme museli použít tradiční větu o tom, že nerozumíme finsky, ale to dědu naštěstí neodradilo a anglicky nám začal vyprávět o tom, jak právě plaval v jezeře!! Prostě, byl z toho strašně nadšenej...:-)

A mě to nahlodalo... Říkám si: "Když může takovej děda, tak proč ne já?!" Pořád jsem chodila po baráčku a vrtalo mi to hlavou... Až nakonec jsem se opravdu rozhodla, oblíkla jsem si plavky a šla jsem do toho!!

Voda se zdála být hezky teplá:-) Nekecám, je to tak... Předtím jsem totiž v plavkách a v osušce šla asi 100 metrů k jezeru a cvakala jsem zubama jak malej pes;-) Plavalo se dobře, tentokrát jsem nemusela rozrážet ledy;-) Zpátky k molu už jsem ale docela spěchala - byla mi malinko zima... A celou cestu do baráčku jsem běžela, abych mohla co nejrychleji zaplout do teplé sprchy...

... to nedělejte!!! Je to úplná blbost:-( Nepomůže to a ještě je to strašně nepříjemný... Tohle je největší problém - jak se zahřát zase zpátky na normální teplotu?? Nakonec jsem po té sprše zalezla do postele, ale nebylo to ono:-( Přemýšlela jsem, jak to udělám příště líp...

... hned další den, v neděli, jsem se rozhodla, že to vyzkouším znovu a jinak... Prostě jsem z jezera doběhla do baráčku, ale žádná sprcha!! Navlíkla jsem na sebe spoustu vrstev, čepici na hlavu a vyrazila jsem ven proběhnout se po cestě - jen trošku, pro zahřátí... A tentokrát to bylo fajn:-) Zvláštní je, jak moc se mi potom večer chtělo spát!! To jsem nějak nečekala, já - noční tvor... Ale je to tak, budu muset asi víc trénovat, abych si na to zvykla;-)

(Pod)zimní koupání doporučuju!! Nevím proč, ale asi si odteď budu muset jít čas od času tak trošku zaplavat... Má to svoje kouzlo:-) Prostě, jak to jednou zkusíte... tak najednou víte, že to nebylo naposled... že musíte znova a znova...;-)

Tak co, už se můžu těšit na nějakého človíčka, co se bude chodit koupat se mnou??


Mitä kuuluu? = Jak se máš?

7. listopadu 2007 v 20:44 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Ahoj všichni návštěvníci blogu:-)

Jsem strašně zvědavej tvor a napadlo mě, že vlastně vůbec netuším, kdo sem na blog chodí... Někdo asi jo, když se návštěvnost dostala přes 400 a mám z toho radost:-) Takže, jestli můžu o něco poprosit, tak až sem nahlídnete příště, odpovězte mi, prosím (do komentářů pod tenhle článek), na tuhle jednoduchou otázku: "Mitä kuuluu?" Nebo prostě něco napište, kamkoliv... Pořád marně čekám na nějaké komentáře k článkům...:-( Nebojte se toho a napište opravdu COKOLIV!! Jen tak, ať vím, že někde jste;-)

Děkuju:-)

Z Finska zdraví Vencík

Vencíkovo první "zimní" saunování

7. listopadu 2007 v 18:57 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Já vím, podle kalendáře zima ještě zdaleka nehrozí... Ale dneska ráno jsem se probudila, lehce jsem odhrnula závěs a rozespalým okem jsem nahlídla ven - a bylo tam bílo!! Jen malá vrstvička, ale k radosti stačí:-) Jasně, nejen ze zpráv na internetu mám info, že u nás sněžilo už včera... Během dne sněhu ještě trošku připadlo, takže když jsem šla v pět hodin večer (to je středeční otvírací doba sauny) z hlavní školní budovy do našeho baráčku, tak mi to v těch mých teniskách pekelně klouzalo:-) Vůbec jsem se ale nemusela bát, že mi sníh napadá do bot, protože ho byly asi jen 3 cm - zatím...

Na cestu do sauny jsem pro jistotu nazula pohorky s tím, že k jezeru dojdu bez bot - je to přece kousek!! Odhadem asi jen čtyřicet padesát metrů... V sauně bylo tradičně příjemně teplo - jak taky jinak v sauně, že?!;-) A po chvilce jsem vyrazila k jezeru. Prvních pár kroků bylo fajn - takové příjemné chladno na chodidlech... Ve zbytku cesty jsem měla pocit, že mi právě umrzají prsty na nohách:-( Konečně jsem stála na dřevěném molu u jezera!!
Takhle to u jezera Hautonen vypadalo v pondělí...

Rychle jsem odložila svou velkou osušku na jediné místo bez sněhu - zábradlí u schůdků - a šla jsem na věc:-) Vkročila jsem na první schůdek, jen malinko ponořený ve vodě, a pak na druhý... Voda mi připadala docela teplá, proti tomu sněhu:-) Vlastně, už posledních pár týdnů se mi zdá, že voda je pořád stejně teplá (nebo studená?), a tak jsem tam vlezla jako vždycky... Jen plavat se dneska nedalo, ani těch mých tradičních pár temp před tím, než mi začnou tuhnout kotníky a musím ven - jo jo, cítím to v kostech;-) Vrstvička ledu na jezeře nebyla nikterak silná, při rozbíjení rukou nekladla moc velký odpor, ale plavat v tom by nebylo asi zrovna pohodlné...

Zpátky do sauny jsem běžela tak rychle, jak se jen naboso ve sněhu dá... A rozmrzání nohou nebyla zrovna příjemná záležitost:-( Nevadí, přístě to vychytám a vezmu si tenisky:-) Teda, jestli ještě bude nějaké "příště" - záleží na vrstvě ledu a případně na tom, jestli seženu něco jako sekyrku;-)


Finská muzika z rádia

7. listopadu 2007 v 11:18 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Katri Ylander - Valehdellaan



















Nightwish - Amaranth


















Následující texty pocházejí ze stránek Verči blog - děkuju:-)

Originál:
Baptised with a perfect name
The doubting one by heart
Alone without himself

War between him and the day
Need someone to blame
In the end, little he can do alone

You believe but what you see?
You receive but what you give?

Caress the one
The never-fading rain in your heart
The tears of snow-white sorrow
Caress the one, the hiding Amaranth
In a land of the daybreak

Apart from the wandering pack
In this brief flight of time
We reach for the ones, whoever dare

You believe but what you see?
You receive but what you give?

[x2]
Caress the one ...

Reaching, searching for something untouched
Hearing voices of the never-fading calling

[x2]
Caress the one ...


Český překlad:
Laskavec

Pokřtěný dokonalým jménem
Nedůvěřivý srdcem
Sám bez sebe

Válka mezi ním a dnem
Potřebuje někoho na koho svést vinu
Ve výsledku jen málo zmůžeš sám

Věříš, ale co vidíš?
Přijímáš, ale co dáváš?

Laská ho
Neslábnoucí déšť ve tvém srdci
Slzy sněhobílého smutku
Laská ho, ukrývajícího se laskavce
V zemi rozbřesku

Stranou od potulné smečky
V tomto krátkém okamžiku
Saháme po těch, kteří se odváží

Věříš, ale co vidíš?
Přijímáš, ale co dáváš?

(2x)
Laská ho ...

Sahající, hledající něco nedotknutého
Slyšící hlasy neslábnoucího volání

(2x)
Laská ho ...


Jenni Vartiainen - Tunnoton


















Text ve finštině:
Juhlan jälkeen tyhjä pää
enkä voi käsittää
etten eilen voinut elää
ilman sinua

Tahdoit niin uskoa
että olet mun ainoa
Mutta tunnoton oon
mulle käy kuka vaan
etkä pysty mua satuttamaan

Eilen uskoin että saat
mut hetkeksi loistamaan
mutta toivoin että aamu
sinut veisi mukanaan

Tahdoin niin uskoa
että olet mun ainoa
Mutta tunnoton oon
mulle käy kuka vaan
etkä pysty mua satuttamaan


Vencíkův pokus o překlad z finštiny - berte to, prosím, hodně s rezervou...:

Po slavnosti prázdná hlava
nemůžu pochopit
že jsem včera nemohla žít
bez tebe

Chtěla jsem věřit
že jsi můj jediný
Ale bez citu jsem
navštěvuje mě někdo jiný ale
ty mi nedovedeš ublížit

Včera jsem věřila že můžeš
mě na chvíli rozzářit
ale doufala jsem že ráno
by si tě odvedlo s sebou
Chtěla jsem věřit
že jsi můj jediný
Ale bez citu jsem
navštěvuje mě někdo jiný ale
ty mi nedovedeš ublížit


P.S.: Do staršího článku "Moje oblíbená finská písnička z rádia:-)" z 23.10. jsem vložila nový klip k písničce Jenni Vartiainen - Ihmisten edessä...

Stručné info z Nikkarily

5. listopadu 2007 v 14:33 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

V pátek ráno jsme poprvé viděli ve Finsku malou vrstvičku sněhu, ale zůstala jen na autech a dalších podobných předmětech a byla opravdu jen tenoučká... A přes den byla chvilku možnost spatřit padající sníh, ale tu jsem prošvihla:-(

O víkendu mrzlo i přes den a včera večer bylo -5 °C. Když jsem se dneska v deset probudila, ukazoval teploměr -8 °C a venku to vypadalo docela jako v zimě;-) Konečně... už jsem začínala mít pocit, že snad ani nejsem na severu!! Jen nevím, nevím, jak to bude se saunováním... Asi bych měla pomalu začít shánět nějakou sekyrku, když se nám jezero Hautonen pomalu ale jistě pokrývá ledem...:-)

Poslední dobou bohužel už i na nás, flákače z Čech, došlo a musely jsme se Zuzkou začít něco dělat, aby nám na konci semestru dali nějaké ty kredity... A tak docela často vysedáváme u počítače nejen kvůli prohlížení internetových stránek a dopisování si s lidičkama od nás, ale hlavně za účelem vytváření nějakých lesáckých "vyprávění" v angličtině... A tak ani novinek bohužel moc nemám:-(

Přes víkend jsme tradičně zůstali v Nikkarile jen my tři "cizinci" (Zuzka, Carlos a já) a tak jsme v sobotním i nedělním odpoledni vyrazili na procházku po okolí. (Přidala jsem do galerie nějaké fotky - spolu s pár obrázky z dnešního rána...)

Tak mě napadá otázka: Je město s 80 000 obyvateli velké nebo malé? Tady ve Finsku jsme při rozhovoru s Carlosem (ze Španělska) a jedním z jeho spolubydlících (Timo, z Finska) přišli na to, že se v tomhle asi nikdy neshodnem... Carlos nám totiž vyprávěl, že bydlí v malém městě - jen 80 000 obyvatel... Tak jsme se všichni začali smát, ale Carlos nám vysvětlil, že v Madridu žije asi 5 milionů lidí, a to je pro něj velké město a celé jeho město by se vešlo do ochozů stadionu Realu Madrid - San Bernabeu (tak nějak se to asi píše)... Pak jsme se dostali na Českou republiku, že Praha má přes 1 milion a Brno kolem 300 000. A Timo z toho pořád trošku nestíhal, že i Praha je velká, protože jejich Helsinki jsou mnohem menší:-)

Finská města: 1. Helsinki (560 000 obyv.), 2. Espoo (237 000), 3. Tampere (204 000), 4. Vantaa (192 000), 5. Turku (175 000), 6. Oulu, 7. Lahti, 8. Kuopio, 9. Jyväskylä, 10. Pori, 11. Lappeenranta (59 000) atd.

Španělská města: 1. Madrid (5 904 041 obyv.), 2. Barcelona (5 300 701), 3. Valencia (1 623 724), 4. Sevilla (1 317 098), 5. Málaga (1 074 074)

Už je to tak, na tomhle se asi nikdy neshodnem... To naštěstí neplatí o hodnocení piva - tady ve Finsku většinou nikdo nepochybuje o tom, že české pivo je nejlepší na světě!!:-) Ví to i trenér volejbalového týmu žen z Hämeenlinny (jestli si správně vzpomínám na město)... To jsme takhle jednou šly se Zuzkou do Pieksämäki na florbalový zápas a cestou jsme se stavily v Lidlu, shodou okolností tam měli zrovna slevu na pivo Karhu. Už jsme skoro u pokladny a o něčem se bavíme, když se nás vedle stojící chlápek ptá, jestli jsme z Německa... Tak jsme to uvedly na správnou míru a tomu chlápkovi se rozzářila očička a začal vyprávět... tak různě - i o českých volejbalistech, což je pro mě tak trochu španělská vesnice... Dozvěděly jsme se, že je trenér volejbalového týmu a právě zvítězili nad týmem z Pieksämäki:-( Jestli jsem to ještě nezmínila, tak Pieksämäki hraje nejvyšší ženskou volejbalovou soutěž:-) A pak se udiveně podíval na náš nákup s otázkou, co si už přesně nepamatuju, ale bylo to něco ve smyslu: "Vy jste Češi a pijete finské pivo?!" A tak mu Zuzka vysvětlila, že ho pijeme jen proto, že je tady levnější než to naše... Ten člověk se chápavě usmál a pověděl nám, že české pivo je nejlepší na světě a že on, když pořádá o víkendu párty pro přátele, tak kupuje "dark Velkopopovicky":-) Zajímalo by mě, do které země Kozel nejvíc vyváží své pivo... a tipla bych si Finsko. Nejen, že je tady Kozel k dostání v každém supermarketu a to i za severním polárním kruhem, ale ještě skoro každý finský pivař ho má rád...

A na konec přidávám ještě jednu fotku jezera Hautonen, tentokrát z nedělního odpoledne: