Prosinec 2007

Finština

29. prosince 2007 v 4:59 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Původně jsem měla v plánu nepsat během Vánoc nic na blog… Jenže dneska mi napsala Asta a já jsem z radosti porušila svoje původní předsevzetí a tak už je to jedno;-)
Napadla mě totiž taková otázka: Co si vlastně myslíte o finštině? Líbí se vám nebo ne?
Já se přiznávám: finština pro mě byla taková láska na první "pohled". Poprvé jsem ji poslouchala ve vlaku z Helsinek do Pieksämäki ve sluchátkách z nějakého finského rádia. Zatímco při pohledu z okna vlaku na finskou krajinu (les, les… a zase les… sem tam baráček, jezero, malé pole…) jsem přemýšlela o tom: "Ježiš, co tady budu dělat…", při poslouchání finštiny mě napadlo jen "Jéé!!:)" A znělo mi to strašně cizokrajně, zvláštně, zajímavě… Jenže tenkrát z mého pohledu ještě finština patřila do kategorie "nenaučitelná - nezkoušet to"… A pak pro mě docela dlouho byla jen hezkým a zajímavým zvukem… Než jsem podlehla okolnostem a začala jsem se to učit:-) Finština je pro mě jako droga. Čím víc slov rozumím, tím víc chci rozumět!! A za všechno můžou děcka mojí spoluhráčky Mirvy;-) Totiž, tenkrát jsem se rozhodla, že se musím naučit říct finsky větu: "Nerozumím finsky." Jenže od "En ymmärrä suomea." jsem se už dostala trošku dál…:-) Ale pořád je to jen malinko, musím se hodně učit;-)
A občas objevím na netu třeba něco jako tohle:
Haista kukkanen, jonka lehmä eilen söi - čuchni si ke kytkám, který včera sežrala kráva... To jsem si vypůjčila ze stránek http://last-waltz.blog.cz. (Mám teda pocit, že by to mělo být: "Čuchni si ke kytičce, kterou včera sežrala kráva..." Ale nejsem si tím jistá na 100 % a vlastně to ani není důležité...)
Zajímavá nadávka:-) Doteď jsem znala jen "vittu", "saatana" a "perkele"…
A takhle zní komentář hokeje ve finské televizi:-) Tohle rádoby video pochází z Euro Hockey Tour, Karjala Cupu, ze zápasu Finsko-Rusko...

A tohle je rozhovor s Jenni Vartiainen - dávám to sem jen pro představu, jak vlastně zní finština...
Ne, tomu nerozumím. Zatím;-) Jen občas pochytím nějaké slovo, co znám... Stejně jako na tréninkách a všude... Ale třeba někdy;-)

Po klepnutí na nadpis článku se objeví anketa...

Zimní koupání aneb Opravdu si myslíte, že jsem cvok?!:-)

29. prosince 2007 v 3:20 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
To ještě neznáte Astu, naši gólmanku:-)
Jestli čtete tenhle blog pravidelně, možná si vzpomínáte, že jsem se o ní už zmínila...Máme spolu takový zvláštní vztah. Teda jestli se tomu dá tak říkat;-) Poprvé jsme spolu mluvily kdysi v šatně Kontiopuiston liikuntahalli (to je ta hala v Pieksämäki, co je blíž k Nikkarile). Tenkrát jsem si všimla, že Asta má na tašce jakýsi nápis, něco jako "Stockholmský marathon" a tak mi to nedalo a musela jsem se zeptat, jestli Asta opravdu běhá maratony a dozvěděla jsem se (jen jednou kratičkou větou), že je to opravdu tak:-)
Během saunovací akce v Nikkarile - to bylo moje první setkání s týmem Pisaba mimo hřiště - jsme spolu byly v sauně a pak jsme se šly (Asta, Mirva a já) koupat do jezera:-) Skoro nic jsme si s Astou neřekly, ale... Jak jste jednou s Finkou (Finem) v sauně, něco se změní a už to nikdy není jako dřív:-) A když se ještě jdete společně vykoupat...;-) Sauna je takové zvláštní, úžasné místo. V sauně tají ledy. Najednou přestanete být jen "nějaký tšekki";-) Nevím, ale připadá mi, jako by všechny zábrany, počáteční uzavřenost při setkání s cizím člověkem zůstávaly někde přede dveřmi do sauny, společně se vším oblečením...
Vždycky jsem si myslela, že Asta asi neumí anglicky. Totiž, my jsme spolu skoro nikdy nemluvily!! Pozdrav nepočítám;-) Ale někdy stačí jen věnovat si navzájem nějaký ten pohled, úsměv… ne slova, ale pocit je to, na čem záleží... v případě, že jazyková bariéra mezi námi je větší než my:-( (No, tenhle smajlík je hodně smutnej...) A my to spolu tak máme... Takový přátelský vztah (skoro) beze slov:-) Ale jednou jsem si před zápasem v šatně začala oblíkat dres a najednou mi kdosi říká (anglicky) něco jako: "Ave, ještě půjdeme ven..." Asta. A tak jsem zjistila, že Asta umí anglicky. Možná jen v nouzi, ale umí. No, tohle byla asi nejdelší věta, co mi kdy Asta řekla!!:-) Vlastně, možná jediná celá věta... Kdo je mlčenlivější, uzavřenější člověk?! Já? Asta? Těžko říct...
O to víc mě překvapilo, když mi dneska došel mejl od Asty. Byla to odpověď na můj hromadný předvánoční mejl (napsaný finsky). Asta mi napsala, že se dneska na tréninku dozvěděla, že se po Vánocích ještě vrátím do Finska a že je to fajn:-) A ještě něco...
Právě včera (27.12.) jsem v hospodě říkala cosi o tom, že jsem se už dávno nebyla koupat, protože někdy od listopadu máme v Nikkarile zamrzlá jezera... A Draha si dělala srandu skrz sekyrku a díru v ledu:-)
A dneska Asta píše tohle: "Me voisimme mennä uimaan järveen "avantoon" jos haluat.. luulen, että pidät siitä.. vesi on tosi kylmää" Znamená to tohle: "Mohly bychom jít plavat do díry v jezeře, jestli chceš.. myslím, že se ti to bude líbit.. voda je opravdu studená":-)
Taková nabídka se přece neodmítá!! Moje odpověď vypadala takhle (jen ve finštině, samozřejmě...): "Asto, kdy jdeš plavat? A kam? Jestli můžu, půjdu s tebou:)" Jéé, já se těším jak malej pes!!:-) Doufám, že to vyjde…
Ještě bych ráda napsala, že Asta není žádný dvacetiletý šílenec nebo tak… Asta má tři děcka, kluky. Jednou na tréninku s námi hráli florbal všichni tři;-) To jen… Finové jsou tak trošku jiní… ale zároveň strašně moc jako my:-)

Suomi, minä rakastan sinua!! Nähdään joulun jälkeen...

17. prosince 2007 v 13:14 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Už je to tak. Zítra odjíždím domů na Vánoce. Cesta bude dlouhá, to už vím... Radši si ani nepředstavuju, jak po mnoha hodinách jízdy hledám v autobuse vhodnou polohu;-)
Ale těším se na vánoční Helsinky, Stockholm, Kodaň a další města, městečka a vesnice na cestě. Ráda se projedu finským Pendolinem a budu se dívat na lesy míhající se za oknem vlaku. A zase uvidím kousek Švédska! Pravda, vzhledem k ročnímu období si ho tentokrát asi moc neužiju, protože se brzy setmí...
... to všechno je hezký, ale nejvíc se stejně těším DOMU!!!:-) Moc ráda vás uvidím, aspoň na chvilku... Na ničem jiném nezáleží:-)
Hezké Vánoce přeje Vencík

Vyvážečky – akce pro veřejnost

17. prosince 2007 v 12:18 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
V pátek jsme se byli podívat na jedné akci pořádané naší školou nedaleko Nikkarily. Byla to jakási ukázka, jak se dá co nejšetrněji (rádoby...) používat vyvážečka na vlhkých stanovištích. Nejlepší je vjíždět do těchto míst v zimě, kdy je půda důkladně promrzlá... Jenže, to musí být dobrá zima a ne jako tahle. A taky - ve Finsku je takových míst spousta a všechno se nedá stihnout v zimě. A ještě jedna důležitá věc - pro použití vyvážeček existuje určitá minimální teplota, za jaké se dá pracovat (funguje hydraulická ruka). A tak se neustále hledají cesty a cestičky, jak by se dalo jezdit v těchto porostech po celý rok bez vytváření hlubokých kolejí a bez rizika, že nám tam vyvážečka uvízne "navždy";-)
První předváděnou věcí bylo použití dřevěných "desek" - nevím, jak líp to nazvat... Od Jenni vím, že se vyrábějí z borovice pokroucené (Pinus contorta), ale nejsem si úplně jistá proč - ztraceno v překladu;-), nejspíš kvůli nižší ceně... Nápad to vůbec není špatný. Jde tam o to, že se tyhle desky předem naskládají na trasu, kudy bude projíždět vyvážecí souprava a zabrání se tak vzniku kolejí. Ve skutečnosti není vždycky úplně snadné udržet se s vyvážečkou právě v této "stopě". A tak jsme na vlastní oči mohli vidět, že občas i docela zkušený řidič vyvážečky z těchto desek prostě sjede mimo... Desky jsou totiž za mrazivého počasí trochu kluzké a navíc, když se nepodaří jet kolem (pásem) přibližně uprostřed desek, tak se tyto desky naklopí a nedá se s tím nic moc dělat - naložená vyvážečka není zrovna nejlehčí dopravní prostředek...
Následovala ukázka běžně používaného postupu. To na některých místech řidič prostě hydraulickou rukou sáhne do svého naloženého nákladu, uchopí několik (no, asi tolik, co se do ruky vejde...) klád a položí je před sebe - do své budoucí stopy... Způsob to není špatný, ale ty velké ztráty dříví - asi ¼ dříví zůstane ležet v lese v kolejích po vyvážečce!!
Další možnou cestou je používání co nejmenších a nejlehčích vyvážeček. Až mě překvapilo, co všechno takový maličký stroj dokáže naložit a odvézt:-) I přesto je samozřejmě velikost nákladu hlavní nevýhodou ve srovnání s běžnými vyvážečkami...

Otázka pro stojaře - tímto zdravím (nejen) půlku rodiny: je možné, že cena takové vyvážečky je asi 47 000 Eur?!?! No, ono to trošku vypadalo jako vyrobené doma... Tak jako u nás na vesnici jezdí podomácku vyrobené malé traktory;-) A jaká je (přibližně) cena takové malé hydraulické ruky se vším, co k ní patří? Napište prosím do komentářů, děkuju:-)
Poslední ukázka se týkala přejíždění odvodňovacích příkopů. Tahle záležitost je ve finských lesích dost podstatná:-) Jednou z možností je použití dřevěných desek, jak jsem se o nich zmiňovala výše. Ale tyhle desky jsou ve Finsku teprve v začátcích... Běžnějším způsobem je zase použití části nákladu. Ale nějaká chytrá hlava přišla na to, jak tenhle postup vylepšit... Do příkopu se nejdřív položí plastová roura - ta, co jsme viděli, měla (mým amatérským) odhadem možná půl metru v průměru - a teprve na ní se položí dříví. Moc jsem tomu zpočátku nevěřila, ale pak jsem se na vlastní oči přesvědčila, že to opravdu funguje docela dobře!! (Ale ne, to vůbec nemělo znít jako reklama na Kosmodisk...) Včetně odstranění tohoto přejezdu hydraulickou rukou... Vyndání dříví, dvou gumových pásů a plastové trubky z příkopu je otázkou chvilky:-)
Několik fotek je k vidění zde.

Fotky z předvánočního Pieksämäki

14. prosince 2007 v 16:41 | Vencík |  Novinky v Galerii
Šla jsem městem, jen tak... Bylo 13. prosince, takže do Štědrého dne zbývalo 11 dní. Šla jsem městem, poloprázdnými ulicemi, kolem vánočně vyzdobených výloh malých krámků... Před jejich dveřmi hořely ohníčky v malých kýblíkách nebo zapálené svíčky v zavěšených lucerničkách. Uvnitř jsem jako obvykle neviděla skoro nikoho. Jen v obchodě s pohlednicemi nakupovalo víc lidí... Navštívila jsem Lidl a potom CITYMARKET, největší "market" ve městě - ale nikdo do mě nevrážel vozíkem, nepřetahoval se s jiným zákazníkem o věci, nenadával paní na kase... Vypadalo to tady jako každý jiný den v roce:-) Bude pár dní před Vánocemi hůř? Já nevím, opravdu nevím... Věřím, že ne;-) Tohle je jeden z důvodů, proč mě trošku mrzí, že se na Vánoce vracím - ráda bych se totiž na vlastní oči přesvědčila o tom, jestli jsou finské Vánoce opravdu takové milé svátky klidu, jak se mi to prozatím jeví... V tom případě bych možná i já začala mít ráda Vánoce.
Šla jsem městem, jen tak... A vyfotila jsem pár obrázků:-) Tady jsou.

Vencíkovy hudební objevy

14. prosince 2007 v 14:55 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Píšu "objevy", ale vůbec tím nemyslím, že to jsou nějaké žhavé novinky - to jen pro mě:-) Jasně, blesk je můj pomalejší kamarád;-) Doufám jen, že aspoň pro někoho to bude nové a zajímavé, tak jako pro mě...

Billy Joel - Piano Man
Piano Man je jedna z oblíbených písniček prváka Anttiho. Možná jeho úplně NEJ... A já ji znám od něho:-)

Nightwish - While Your Lips Are Still Red
Klip obsahuje scény z finského filmu "Lieksa!"

Pikkujoulut 12.12., ve škole

14. prosince 2007 v 14:39 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Nejdřív bych asi měla napsat, co znamená slovo "pikkujoulut" (nebo možná jen "pikkujoulu"). Překlad do češtiny je "malé vánoce". Jsou to takové společenské akce, které probíhají před Vánoci ve školách, v práci, s přáteli... a třeba taky v salibandy týmech, jako je ten náš;-) Pisaba-pikkujoulut proběhne v sobotu a možná i já nakonec zavítám... Po tom, co jsem se od pár dobrých lidiček na netu (www.fincech.wz.cz) dozvěděla, jak to na "pikkujoulut" funguje s dárkama a tak podobně;-) Ani s použitím čtyř slovníků při překladu mejlu od Satu jsem totiž tyhle informace mezi řádky nevyčetla...
Finské vánoční jídlo
12. prosinec byl na naší škole opravdu zvláštním dnem. Přiznávám, začal pro mě asi až kolem jedenácté hodiny, kdy jsem se probudila po tom našem nočním výletu do Kuopia... A tak jsem rovnou zamířila, společně se spolubydlou, co na tom se vstáváním byla tak nějak podobně, do školní jídelny. Asi všichni jsme se těšili na oběd ještě víc než obvykle, protože při příležitosti "pikkujoulut" nám naše milé paní kuchařky uvařily tradiční finské vánoční jídlo:-) Za oběd se netradičně platilo už před vstupem do jídelny, kde všechno vypadalo tak nějak svátečně... Na stolech byly položeny nějaké trošku vánoční ubrusy (podobně jako v den 90. výročí samostatnosti Finska, 5. prosince, jen tenkrát měly ubrusy modrou barvu a uprostřed každého stolu hořela bílomodrá svíčka) a v jídelně bylo hodně věcí uspořádáno jinak než obykle...
O finských vánočních jídlech jsme kdysi mluvily se čtvrťačkama v sauně. Ani po tomhle rozhovoru jsem ale nemohla ve školní jídelně očekávat něco konkrétního, neboť ve Finsku nemají jedno úplně typické vánoční jídlo, jako je u nás kapr a bramborový salát, ale mají jich hodně a záleží na jednotlivých rodinách, co mají rádi a co se u nich vaří...
Finské vánoční jídlo vypadalo opravdu zajímavě. Na výběr jsme měli docela dost věcí. To byl pro mě jako pro Čecha trošku problém, protože jsem opravdu neměla sebemenší tušení, co se s čím jí společně a co ne... No, udělala jsem si takovej mix, abych ochutnala od všeho (teda, skoro všeho) kousek. Jedinou známou věcí pro mě byly brambory:-) Následovalo cosi hnědého a cosi s mrkví, oboje vypadalo, jako by to prošlo mixérem a pak troubou... Další hnědá věc připomínala takovou řidší bramborovou kaši. A pak tam byly nějaké plátky masa, co se svým vzhledem malinko (s velkou dávkou fantazie) podobalo našemu uzenému... Na velkém talíři ležely nějaké kousky ryby velmi nápadně připomínající to, co znám z trajektu mezi Stockholmem a Helsinkami na cestě do Finska a vím, že radši nee;-) No, pár dalších věcí tam ještě k vidění bylo, ale nezkoumala jsem úplně všechno...
Jak chutná finské vánoční jídlo? Upřímně... Řekla bych, že snad každé jídlo, co jsem doteď jedla ve školní jídelně v Nikkarile bylo lepší než tohle;-) Ne, nebylo to špatné - to jen ta ostatní jídla byla lepší...:-) Vencíkovy soukromé poznatky (nebrat vážně, prosím): To, co vypadalo jako bramborová kaše trošku podobně i chutnalo - z mého pohledu tohle byla nejlepší část jídla:-) To hnědé rozmixované vůbec netuším, co to vlastně bylo, malinko to připomínalo kapustu, ale mělo to zvláštní nasládlou chuť... To s mrkví se docela dalo:-) V případě toho plátku masa jsem vůbec neodhalila, z jakého zvířátka pochází - doufám, že s losem nebo se sobem to nemělo nic společného!!!;-) Nakonec jsem ještě vyzkoušela cosi růžového, co z dálky připomínalo jogurt, ale nebyl to jogurt a chutnalo to docela dobře, trošku jako taková pěna, co bývá uvnitř našich zákusků indiánků:-)
Večerní pikkujoulut
V pět hodin odpoledne - nebo večer, těžko říct... Tím spíš, jestli se to hodnotí podle tmy venku;-) ...no, takže v pět hodin večer jsme měli ve školní jídelně vánoční večeři: "Riisipuuro" (rýžová kaše) se skořicí, "glögi" (píše se to možná malinko jinak a je to něco jako náš grog, ale nealko...) a nějaká buchta, kterou jsem omylem nějak zapomněla vyzkoušet...:-( Na tenhle večer jsme se měli nějak rádoby slavnostně obléct. Ale to by se u mě ve skříni muselo nějaké takové oblečení vyskytovat... Musela jsem improvizovat. Nakonec jsem to vyřešila dvěma částmi svojí lesácké uniformy, co jsou tady se mnou, a to je zelená košile a kravata. Naštěstí vlastním ještě kalhoty a vestu stejné barvy, jen malinko podivného odstínu;-) Jen ty bíločervené tenisky se k té zelené moc nehodily, ale co se dá dělat?!:-)
V šest začínal společný večer v největší učebně tady v Nikkarile. Tuhle akci pořádali druháci a tak u mikrofonu byly hlavními osobami Jussi (jestli si dobře pamatuju jméno), co byl v Kosovu, a slečna ze sauny (po akci u jezera Hautonen), na jejíž jméno si bohužel vůbec nevzpomínám... Program večera byl takový, že každá třída měla nacvičenou nějakou scénku, čtvrťáci měli připravenou jakousi srandoprezentaci s fotkami z akcí, z lesa a tak podobně - to, co tady zažili během svých čtyř let studia... Některé fotky byly hodně srandovní:-) Ani moc nevadilo, že jsem nerozuměla tomu, co tam měli napsané v mezičasech mezi jednotlivými fotkami. Zato s těmi scénkami to bylo horší. Nerozuměla jsem skoro nic, ale sranda byla i tak:-) Nějak jsem si zvykla nebrat tyhle situace smrtelně vážně;-)
Nejvíc se mi líbila scénka učitelů, kteří napodobovali své studenty při vyučování - tam totiž nebyla nijak zvlášť potřeba finština, aby si v tom člověk něco našel... Obzvlášť Timo s otiskem rtěnky na krku přicházející za ruku s Kirsi a jejich napodobování zamilované dvojičky sedící spolu v jedné lavici, to opravdu nemělo chybu:-) Helena v mikině s kapucou (na hlavě) a cigárem za uchem, Jukka jako fanoušek metalu (nebo tak něco), jeden učitel jako třídní šprt, Mari ze školní kanceláře jako slečna s kabelkou a dva lidičky (učitel, co byl s náma na honu a slečna přes počítače), co se z víkendového vandru vrátili rovnou do školy:-) Jen Tiina vyfasovala nevděčnou roli - stála u dveří, v rukách držela hodiny a posunovala na nich čas... A mezitím se jeden rádoby učitel (mám pocit, že to byl kluk ze třeťáku, ale nejsem si úplně jistá) snažil něco vykládat před tabulí:-)
A co by to bylo za předvánoční akci, kdyby nedošel i "joulupukki"!! To je finský Santa Claus. Ale ve Finsku vůbec neleze v noci s dárkama komínem, jako to mají v Anglii, USA a tak... Joulupukki je spíš takový finský Mikuláš. Přijde do domu, zeptá se děcek, jestli byly hodné, pak mu děcka řeknou básničku nebo tak něco a dostanou dárky:-) V Nikkarile přišel joulupukki (Marko ze druháku) a s ním ještě asi tři druháci. Postupně Marko přečetl jména několika lidiček od nás z Nikkarily, kteří dostali nějaké srando-dárky:-) A tak prvák Miko (se spolubydlou jsme mu dali přezdívku "můsí", protože při našem prvním rozhovoru u ohně nám vyprávěl o lovu losů - anglicky "moose") nafasoval nějaký kartáček na zuby a tak, další kluk dostal nějakou hračku pro děcka (nebo co přesně to bylo) a tak podobně... Největší radost z dárku měl asi čtvrťák Arto. Jeho dárkem totiž byla malá flaška finské vodky:-)

Následoval společný zpěv nějaké finské vánoční koledy a potom soutěž. Tři dobrovolníci se měli co nejrychlejc věcí zavěšenou na provázku v pase trefit do pivní flašky:-) Vítěz získal pivo OLVI. No, pak měla přijít na řadu soutěž nás, jako zahraničních studentů, co jsme si měli připravit... Jenže my jsme to tak trošku prokoučovali;-) A tak naše veřejné "vystoupení" začalo tak, že Zuzka řekla anglicky, že jim chceme jen popřát hezké Vánoce... A vypadalo to asi takhle: "Veselé Vánoce a šťastný nový rok!" ... Zuzka předává mikrofon Carlosovi, který říká totéž španělsky - tuhle verzi sem bohužel napsat nemůžu, protože španělština je pro mě opravdu španělská vesnice;-) ... Carlos předává mikrofon mně a já říkám: "Hyvää joulua ja onnelista uutta vuotta!" A měli jsme to za sebou:-)
... a to byla vlastně poslední věc na našem školním "pikkujoulut":-) V průběhu večera a noci se pak většina lidí přesunula do Pieksämäki do baru Savon Solmu (nebo jak se to přesně píše), jak bývá tradičním zvykem...

Slovníky - odkazy (průběžně aktualizováno...)

13. prosince 2007 v 11:35 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Ahoj:-)

Včera jsem v komentáři slíbila Evíkovi, že přidám na stránky nějaké odkazy na finské slovníky...

Česko-finský / finsko-český slovník - nalezeno na Wikipedia.cz :-)

Finsko-český slovník je ke stažení na Slunečnici zde.

Výborný slovník, kde se dá nastavit přímo Tšekki-Suomi: Sanakirja.org ... a umí i sprostá slova:))

Nathance (Nathanky blog) děkuju za odkaz na Univerzální slovník.

Slovník z finštiny do různých jazyků (angličtina, španělština, nizozemština, italština, francouzština, švédština, němčina, ruština, estonština): kaannos.com


Další slovníky jsou na stránkách "Finčech - Češi a Slováci žijící ve Finsku". Ale tam asi není přímo finština-čeština...


Něco jako učebnice finštiny ve finštině (pro trošku pokročilé): Ymmärrä Suomea

A taky třeba tahle: Suomea, ole hyvä! Děkuju za odkaz Lucce, toho času pobývající v Jyväskyle:-)

A další dvě učebnice od Doroty: Papunet.net a Virtuoosi...


Slovník finského slangu - překlad do spisovné finštiny: Slangi (nalezeno na www.finstina.net)


Až najdu další, přidám je sem:-)

Zdraví Vencík

Noční výlet do Kuopia

12. prosince 2007 v 20:38 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
To se tak stane… Je po desáté hodině večer, možná už kolem půl jedenácté. Sedíme se Zuzkou v pokoji, v ruce pivko KARHU… (No, občas...) V tom někdo zaťuká... "Come in!" Antti. (Z prváku.) Sedne si na postel a začne cosi vysvětlovat:-) Jenže Antti je na tom s angličtinou ještě hůř než já... a tak se vzápětí zase zvedá a jde se do vedlejšího pokoje, kde bydlí Leena a Mari, poradit, jak nám to říct anglicky... A tak ještě několikrát:-) Až nám to nakonec radši naše spolubydlící odnaproti vysvětlí celé:-)
Jde o to, že Antti a jeho kamarád Marko vypili nějakou tu Koskenkorvu a teď chtějí dovézt do Kuopia. A tak přesvědčili Carlose, aby jim dělal osobního řidiče:-) Jenže Carlos nadhodil něco o tom, jestli můžeme jet taky...
Ve Finsku se to může stát. Nevím, jestli u nás;-) Prostě jsme někdy kolem půl jedenácté večer vyrazili do Kuopia. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby Kuopio nebylo vzdálené asi 100 km...
Po cestě Antti pouštěl z CD nějaké hitovky... Co se týká muziky, je Antti můj člověk a tak to pro mě bylo docela fajn a pro Carlose asi taky:-) Až na to, že se Antti na sedadle spolujezdce příležitostně pokoušel o zpěv a tak podobně... A tak to Carlos jako řidič asi neměl zrovna lehké. Jo, v autě bylo docela rušno... a veselo:-)
A tak jsme dojeli do Kuopia. Hodiny v autě ukazovaly čas 12:10. Navštívili jsme nějaký bar, kde bylo docela dost lidí... Ale nic moc zajímavého. Teda, až na vzkazy na WC;-) Taky jsem chtěla něco přidat, ale nesehnala jsem tužku... Smůla:-)
Pak jsme se přemístili do jednoho z vedlejších barů, kde byl i nějaký taneční prostor. Ale ta muzika...:-( Nechápu, jak v zemi, odkud pochází Nightwish nebo Lordi, můžou pouštět někde na veřejnosti tohle!!! No jasně, fanynka rádoby taneční muziky ze mě asi nikdy nebude;-) Asi bych měla vyhledávat rockovější místa...
Nějaký čas jsme pobyli a vyrazili jsme zpátky do Nikkarily. Zpáteční cesta se zdála být opravdu hodně dlouhá. Nejdřív jsme se cestou z Kuopia několikrát ztratili, ale nakonec jsme se úspěšně napojili na silnici směr Jyväskylä a Mikkeli... Antti na předním sedadle spal hned kousek za Kuopiem, zanedlouho vytuhnul i Marko. Do Nikkarily jsme dojeli asi ve čtyři ráno:-)
Tak to byl náš výlet do Kuopia... Ale valkovenäläinen (= bílý Rus) tam chutnal stejně dobře jako v Pieksämäki:-)

Finové = vesnické babičky (???)

12. prosince 2007 v 15:28 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Tohle určitě neplatí o všech Finech, to ne... Ale v našem týmu to malinko pozoruju. Nedávno jsem se tady na stránkách zmínila o tom, jak jsem v autě při rozhovoru s Minnou z nouze použila pár finských slov a ještě před prvním zápasem se to v týmu vědělo:-) No, tentokrát (teď v pondělí) jsem potřebovala cosi vědět od Minny a tak jsem se rozhodla napsat jí mejl. Přemýšlela jsem, jestli mám psát anglicky nebo finsky, co bude víc srozumitelné... Nakonec jsem se rozhodla pro finštinu. A tak jsem stvořila celkem stručný mejl a poslala jsem ho Minně. Asi měla dost času na odepsání, protože kromě odpovědi na moji otázku mi poslala i pár rad ve smyslu, jak napsat některá slova a slovní spojení správně finsky;-)
Večer přijdu na trénink, výjimečně docela včas... Na začátku tréninku střílíme na gólmanku Astu - to je úplně stejné na tréninkách ve Finsku i v Židenicích a možná všude:-) A v tom přichází Minna a přes celou tělocvičnu (Kontiopuiston liikuntahalli) zahlásí něco jako: "Ave osaa..." No, jen tahle slova jsem zaslechla úplně zřetelně a dalším slovem bylo buďto "suomea" nebo "suomeksi" - to si nejsem jistá, ale na tom nezáleží... Znamenalo to tohle: "Ave umí finsky!!" Jen matně jsem vytušila, že následovalo info o mém výtvoru - mejlu (rádoby) ve finštině... V následující chvilce, z mého pohledu strašně dlouhé, jsem jen trošku přešlapovala na místě a dělala všechny ty typické rozpačité pohyby člověka, kterému úplně nečekaně tleská celý tým za úplně bezvýznamnou věc... Jenže já opravdu skoro nerozumím finsky a v nouzi použiju nějaké slovo, kousek věty. A tak jsem se mohla jen opravdu hloupoučce usmívat a dokázala jsem říct jen jediné smysluplné slovo, co mě v tu chvíli napadlo: "Kiitos..." Dobře vím, že pro můj tým by bylo stokrát lepší a důležitější, kdybych konečně jednou odehrála nějaký zápas opravdu dobře...
Nesmím zapomenout na jednu maličkost, ale pro mě docela důležitou... Minulý týden mi přišel první hromadný týmový mejl:-) Znamená to, že moje spoluhráčky mi věří, že malinko rozumím finsky, že si přeložím mejl. Pro mě to znamená pocit, že sem už malinko patřím:-) A zároveň, tyhle mejly jsou úplně jiné než ty jen pro mě. A tak se dočtu třeba to, že máme trénink "Konttarissa" a pak půl dne přemýšlím nad tím, jestli "Konttarissa" je opravdu to samé jako "Kontiopuistossa" (jako "v Kontiopuisto") nebo ne... Ale naštěstí to tak bylo:-)

Kuopio (8.12.2007) - náš 5. ligový turnaj

12. prosince 2007 v 14:36 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Na sraz v půl 12 na náměstí jsem přijela autem s Minnou. Stavila se pro mě v Nikkarile tak, jak jsme byly domluvené od pátku. Minna jako naše kapitánka byla tentokrát hlavní osobou, protože naše hrající trenérka Satu s náma nemohla jet. V našem týmu hrajou v obraně pravidelně Satu, Minna a Pike, většinou ještě Sarpa, Tipi a hodně výjimečně Marju... A v Kuopiu nám chyběla Satu a Tipi. První zápas jsme tak odehrály na tři obránce (Minna, Pike, Sarpa), zato v útoku nás bylo 11. V prvním útoku se napravo (doufám, že si to pamatuju správně) střídala Anny s Noorou, ve třetím vlevo já s Kaisu. Naše sestava v prvním zápase vypadala takhle: Serena-Mimmu-Anny/Noora, Miia (=Simo)-Mirva-Miia (= Ita), Kaisu/Ave-Marju-Mari.
V prvním zápase jsem toho moc neodehrála, ale v těch krátkých okamžicích, co jsem pobyla na hřišti, jsem z té hry měla docela dobrý pocit:-) Naším soupeřem bylo Lihamylly a hra vypadala vyrovnaně. Rozdíl byl v tom, že my jsme byly na jejich půlce třeba opravdu dlouho, ale nedaly jsme gól, kdežto soupeřkám to tam nějak padalo:-( Naštěstí tu naši nulu ve skóre přepsala alespoň na jedničku svým přesným zásahem Anny. Přiznávám, výsledek si opravdu nepamatuju... Já jsem ho totiž nevěděla ani po zápase. Občas se mi to stává... Ale budu věřit tomu, co se píše na internetu: Pisaba-Lihamylly 1:4. Nejlepší hráčkou zápasu byla vyhlášena Anny.
Při závěrečném podávání rukou zaznělo ze strany protihráček směrem k našemu týmu "Hyvä peli" (dobrá hra) a s tím ráda souhlasím... V naší soutěži se na hřišti málokdy potkáme s týmem, proti němuž nemusíme jen zběsile bránit nebo který naopak nemá problém dostat se z vlastní poloviny před naši branku. Naše 2. divize Savo-Karjala je z pohledu kvality týmů hodně nevyrovnaná... A tak je příjemná změna potkat se s týmem, jako bylo Lihamylly. Mohly jsme spolu hrát otevřenou hru a myslím, že pro oba týmy to bylo jen dobře a užily jsme si to:-) Pravda, my čtyři "střídači" jsme na hřišti moc nepobyly, ale o tom to není... Jednou z nás totiž byla i Anny;-)
V dalším zápase proběhlo několik změn ve složení týmu. Do obrany se přesunula Marju, hrály jsme tedy na čtyři obránce. Útoky vypadaly takhle: Serena-Mimmu-Anny, Miia (=Simo)-Mirva-Miia (= Ita), Kaisu/Noora-Mari-Ave. Ve druhém zápase proti nám nastoupil tým KSS II (Kuopio). Také tento soupeř byl hratelný. Musely jsme o malinko víc bránit než proti Lihamylly, ale zahrály jsme si:-) S týmem KSS II jsme dokázaly držet krok a to bylo důležité. Pravdou je, že víc nebezpečných šancí měly na hokejkách soupeřky, ale na to se nehraje... Po prvních dvou třetinách držely obě brankářky čisté konto. Do poslední třetiny jsme šly s tím, že je to posledních patnáct minut na tomhle turnaji, a odehrajeme je tak, jak nejlíp umíme... Bohužel, nedlouho před koncem zápasu nás asi na chvilku opustilo štěstí a dostaly jsme gól:-( Přestože Minna stáhla hru na dva útoky, odpovědět jsme nedokázaly... Škoda. Mám pocit, že tu remízu 0:0 bychom si za předvedenou hru zasloužily...
Po zápase jsme moc nesmutnily, protože naše hra vlastně nebyla špatná... Jenže za to se body do tabulky nedávají. V tabulce jsme pořád třetí - od konce. Za námi je VarTa (Varkaus) a KSS III. V našem týmu jsem postupem času pochopila (snad správně) tohle: Náš tým Pisaba může prohrát. Ale musí hrát dobře!! A musíme dát alespoň nějaký gól...
Aktuální tabulka a výsledky odehraných zápasů jsou k vidění zde.

Finská registračka

5. prosince 2007 v 18:28 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Dneska se mi konečně dostala do rukou moje finská registračka!! Moje spolubydlící Leena mi přinesla do školní jídelny nějaký časopis... Říkám si, co to je?! Ale byl to časopis SALIBANDY a v něm byla založena obálka s mým jménem:-) No, možná se na té přihrádce v čítárně povalovala tahle věc už dlouho - nějak jsem zapomněla průběžně kontrolovat příchozí poštu...

Školní exkurze ve městech Vieremä (Ponsse) a Kajaani (UPM)

5. prosince 2007 v 17:57 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Po studijním víkendu, který jsem strávila převážně nad učebnicí s názvem "Finština pro cizince", jsme v pondělí v 7:45 vyrazili spolu se čtvrťákama dvěma dodávkami směrem k městu Vieremä - tedy stejným směrem, jako na poslední ligový turnaj, jen Vieremä je ještě "kousek" dál na sever než Iisalmi… Naši dodávku řídil Timo a včetně něj nás tam sedělo celkem 8 - Zuzka vepředu a vzadu Jari, Minna, Raisa, já a dva kluci, které neznám jménem... Všichni jsme asi vypadali po ránu dost ospale a sem tam jsme se prospali i po cestě. Častým sledováním hodinek se mi podařilo zjistit, že úplně se rozednívá až kolem deváté… a stmívá se už po třetí hodině odpoledne:-( Ona Satu nejspíš s těmi pěti hodinami světla, co nás čekají v zimě, nekecala;-) Teda ne, že bych jí nevěřila, jen jsem si to nějak nedokázala představit…
Do továrny Ponsse jsme dorazili kolem jedenácté a tak jsme skoro záhy zamířili do jídelny na oběd:-) A pak nás čekala jakási prezentace o vzniku Ponsse. Abychom rozuměli i my, co neumíme Finsky, to znamená Zuzka a já, tak ten člověk mluvil v angličtině… Tyhle situace vůbec nemám ráda. To si radši prohlížím obrázky a poslouchám finský výklad, během něhož rozumím sem tam jedno (beztak většinou úplně nepodstatné) slovo z padesáti - ale pořád je to lepší, než když kvůli dvěma lidem nějakých přibližně 15 Finů poslouchá angličtinu:-( Jsem si úplně jistá, že kdybych byla jedním z nich, nemám z toho vůbec radost…

Dozvěděli jsme se, že první prototyp vyvážecí soupravy stvořila parta několika nadšenců v roce 1971. Použili přitom různé díly z jiných strojů, hlavně z traktorů a tak podobně… Tenhle výtvor dostal název Ponsse PAZ - a tak vzniklo Ponsse:-) A někdy v roce 1985 vyrobili první harvestor. V současnosti v Ponsse pracuje nějakých 400 lidí přímo tady, ve městě Vieremä, a dalších spousta lidí po celém světě se stará o prodej, servis a podobné záležitosti…
Během téhle prezentace jsme skoukli jedno "výborné", docela vtipné video, kde byly výrobky firmy Ponsse (vyvážečky a harvestory) vykreslené jako ty nejúžasnější stroje na světě, se kterými je radost pracovat, každý to dělá strašně rád, protože je to výborná práce… a to všechno za podpory takové ploužákovité hudby - trošku to připomínalo některé díly našeho Československého filmového týdeníku. S tím malým rozdílem, že tady v Ponsse nás zapoměli seznámit s nějakým soudruhem (nebo soudružkou) XY, který(á) pracuje na 150 %!! Teda, jednou jsme s bráškou v tomhle výborném "seriálu" viděli dokonce 300 %;-)
Po prezentaci jsme se šli podívat na to, jak vlastně doopravdy vypadá výroba takového stroje, jako je vyvážečka nebo harvestor…

Po prohlídce Ponsse jsme vyrazili do Kajaani, kde jsme měli zamluvený nocleh v jakémsi hotelu. Už se zase začalo stmívat, bylo totiž něco po třetí hodině odpolední… O tom jsem tady už jednou psala, já vím, ale ono je to pro mě pořád takové nějaké divné, netradiční, zajímavé a těžko se na to zvyká… Vlastně o nic nejde, jen jsem občas malinko ospalejší než obvykle a do té tmy se vůbec nechce vstávat;-)
V Kajaani jsme se Zuzkou vyrazily na průzkum města - tady jsme totiž ještě nebyly:-) Kajaani si určitě budu pamatovat jako jedno z těch hezčích měst, co jsem ve Finsku měla možnost spatřit. Možná za to může ta předvánoční atmosféra - s pouliční výzdobou a vánočním stromečkem:-) Taky jsme cestou míjely pár hezkých a zajímavých budov, pár hospod, obchodů… A možná se na svět díváte trošku jinak s pytlíkem gumových medvídků v ruce;-) To byla výborná investice, rozhodně nelituju!!:-)

V úterý po osmé hodině ranní jsme měli srázek před hotelem. V autech jsme tentokrát necestovali nijak daleko, jen na okraj Kajaani, kde sídlí místní pobočka UPM. Asi bych měla vysvětlit, co je to UPM… No, těžko se to popisuje, když do toho přesně nevidím - budu muset mrknout na net, až bude čas. UPM je lesnická a dřevařská společnost, něco jako Stora Enso (ta má pobočky i v ČR). Kromě zpracování dřeva se zabývá i lesnictvím jako takovým a ochranou přírody a spolupracuje s vlastníky lesů...
V UPM nejdřív proběhlo jakési vyprávění (naštěstí tentokráte ve finštině) o UPM a potom o výrobě papíru. A pak jsme postupně navštívili všechna místa, co pro nás v UPM mohla být nějakým způsobem zajímavá a kam nám dovolili vstoupit a porozhlédnout se... Viděli jsme vážení kamionů se dřívím, elektronickou přejímku dříví (a odtud manipulaci se dřívím na skladě), výrobu papíru (tu malou část, co se na tom dá vidět), zpracování dříví (odkorňování kulatiny, její řezání na prkna a jejich skládání...).
Něco takového jsme u nás na lesárně nikdy nemohli vidět (nepočítaje malou pilu a dřevosklad na ŠLP Křtiny) a je to škoda... I proto má určitě smysl pobývat na škole ve Finsku;-)
Pár fotek je tady.