Leden 2008

Florbalový návrat do Joensuu

31. ledna 2008 v 13:48 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
V sobotu 26.1. se měl náš tým Pisaba ještě jednou vrátit do té haly v Joensuu, odkud jsme minule (27.10.2007) odjížděly se slušným výpraskem - celkové skóre 0:11 ve prospěch našich soupeřek (Ulma a KSS I) nebylo nic, čím bychom se mohly chlubit... A teď nás čekal další ligový turnaj na stejném místě. Úplně jiný turnaj. Jiné soupeřky, papírově o poznání slabší než ty minule. A my, tým z městečka Pieksämäki, tak trochu ještě se vzpomínkami na vydařený turnaj v Joroinenu, kde jsme poprvé v letošní sezóně vyhrály oba dva zápasy. A já - s pocitem, že tahle hala opravdu není moje oblíbená, s vědomím, že budeme hrát proti předposlednímu Varkausu, ale druhého soupeře si vůbec nepamatuju, s touhou po dvou vítězstvích, dobré hře a vylepšení své pozice v kanadském bodování soutěže...
Brzy ráno, asi v 6:45, mě naše kapitánka Minna vyzvedla v Nikkarile. Do Joensuu jsme totiž cestovaly dvěma našimi školními dodávkami a Minna jednu z nich vyzvedávala v Nikkarile právě až v sobotu ráno. V Pieksämäki na tradičním místě setkání (na zdejším rádoby náměstí) jsme se postupně setkaly se zbytkem týmu. Několik spoluhráček mělo trochu zpoždění a jednou z těch osob byla Mirva. Nevím proč a netuším, jestli to finsky znamená něco podobného jako česky, ale když se tak baby bavily u auta o Mirvě, použily několikrát slovo "Mirvuška" až mi to nedalo a s úsměvem jsem finsky řekla cosi o tom, že je to jako česky... Načež moje spoluhráčky ještě přidaly "Astuška" a "Minnjuška":-) Nakonec dorazila i Mirva, cestou do Varkausu jsme ještě naložily Anni a Pike a byly jsme kompletní. Už z Pieksämäki s námi jela v autě jedna mně neznámá holka a nějak jsem nevěděla proč, ale nezkoumala jsem to... Skoro celou cestu do Joensuu řešily s Astou jakési výkresy budov a tak různě a když jsem viděla všechny ty čáry a čárečky, tak jsem měla malinko radost, že ze mě nebude stavař...
Po tradičním rozběhání venku jsme nastoupily proti týmu v červených dresech. Naše sestava vypadala takhle: v brance Asta, v obraně Minna, Satu, Pike a Sari, útoky Noora-Anni-Ave, Miia (Simo)-Mirva-Mari, Serena-Mimmu-Tipi. Varkaus je předposlední tým v tabulce a několikrát jsem je viděla hrát a připadalo mi, jako by některé holky držely hokejku v ruce skoro poprvé... A tak mě malinko překvapilo, že hrajou docela dobře. A navíc zanedlouho Asta lovila ze sítě za svými zády první míček... To nám to pěkně začalo!! Naštěstí se nám brzy podařilo vyrovnat a postupně jsme ještě přidaly další dva góly. Omlouvám se, opravdu si nepamatuju přesně, kdo z nás se trefil... (Až Satu napíše o tomhle turnaji něco na www.pieksamaensalibandy.com, tak se tím budu muset inspirovat...) Jen vím, že jeden z gólů dala Noora a jeden Mirva (no, snad se nepletu...) a ten na 3:1 byl můj, ale úplně náhodně, protože (naštěstí pro mě) soupeřovic brankářka byla lama a mojí nepovedenou přihrávku pro Nooru si sama nějak srazila za svá záda... Ale i takové góly padají;-)
Bohužel, tohle pro nás dobře vypadající skóre svítilo na výsledkové tabuli jen krátce. Stačilo několik našich chyb a bylo to zase nerozhodně 3:3. Nevím, jestli to byl už tenhle vyrovnávací gól... Nebo až ten další v naší síti?? Na tohle moje paměť nějak nestačí:-( Ale tenhle Asty zákrok si budu asi ještě hodně dlouho pamatovat a jsem si docela jistá, že kdyby se to někomu podařilo natočit, tak to televize Nova určitě odvysílá na konci svých sportovních zpráv v tradiční rubrice "Borec na konec":-) Sama Asta pak v šatně s úsměvem vyprávěla, že v tu chvíli snad v té brance spala nebo co...;-) Bohužel se to nedá popsat, to se musí vidět...:-)
Také si přesně nepamatuju, za jakého stavu a v kolikáté minutě stáhla Satu sestavu na dvě pětky. Od té doby jsem se už dívala jen z lavičky, společně se Serenou a Noorou. Mám pocit, že Satu v tomhle složení našich dvou pětek měla jasno už minimálně od pátečního tréninku, ale spíš už dřív, když si tak vzpomínám, v jakém složení jsme zkoušely hru v oslabení a přesilovkách... O našem těsném vítězství rozhodly svými přesnými trefami do branky soupeřek Anni a Mirva:-) Vlastně jsme v tomhle zápase měly velké štěstí, poslední gól padl opravdu jak se říká "za pět minut dvanáct"!! Ale i o tom je florbal a tak jsme se nakonec radovaly z vítězství 5:4:-)
O přestávce jsem se od Asty dozvěděla, že ta holka, co s námi jela ráno v autě, se jmenuje Minna a právě hraje s číslem 12 za tým KSS II (jestli si to dobře pamatuju) a je to tak hlavně proto, že přestože pochází z Pieksämäki, tak studuje na škole ve městě Kuopio. Chudák Asta, musela mi to finsky vysvětlovat opravdu dlouho, než jsem to konečně pochopila;-) Naopak, otázku Minny a Mirvy jsem pochopila hned. Ptaly se mě, co to vlastně znamená česky Mirvuška... A já jsem se jim finsko-anglicky snažila vysvětlit zapeklitosti svého rodného jazyka - nejspíš marně;-) Taky mě napadlo zeptat se Asty, s kým že to hrajeme následující zápas... Její odpověď, že naším druhým dnešním soupeřem je Varkaus, mě opravdu překvapila, když jsem si doteď myslela, že jsme s nimi právě vyhrály;-) Ale to mě jen zmátly ty červené dresy... Ve skutečnosti jsme právě porazily Joroinen!! A tak jsem měla radost, že dnešního těžšího soupeře máme za sebou a Varkaus nás teprve čeká:-) Později se ukázalo, že je to všechno úplně jinak...
Nastoupily jsme proti Varkausu. Proti papírově docela neškodnému soupeři, který doteď vyhrál jediný zápas - 3:2 nad posledním KSS III. Na prvním letošním turnaji hraném ve Varkausu skončil zápas Pisaba - Varkaus výsledkem 8:1!! Tenhle zápas měl být jasnou dvoubodovou záležitostí v náš prospěch, ale... Hodně brzy po úvodní rozehrávce jsme dostaly gól na 0:1:-( Po dlouhém snažení a ostřelování branky Varkausu se nám nakonec podařilo vyrovnat. Minna vystřelila z obrany slušnou dělovku, jak se na trojnásobnou hokejovou mistryni Finska sluší, brankářka byla asi ráda, že se jí to podařilo alespoň vyrazit, bohužel pro ni ale jen přede mě a to už se dalo jen špatně trefit... To se mi naštěstí tentokráte nestalo a tak se vzápětí - po chviličce přemýšlení, kam s ním (je to tak, opravdový střelec ze mě asi nikdy nebude) - rozvlnila síťka v brance Varkausu a mě se strašně moc ulevilo:-) Bohužel, jen na chvilku...
Vzápětí po našem vystřídání se babám z Varkausu opět podařilo překonat Astu - 1:2:-( To ale bylo naposled... Po zbytek zápasu nám Asta mnohokráte svými zákroky zachraňovala alespoň zbytky naděje na nějaký dobrý výsledek. Myslím, že jako divák to můžu docela dobře hodnotit...;-) Totiž, po tom již zmiňovaném gólu v naší síti, za stavu 1:2, koncem první třetiny, stáhla Satu zase sestavu jen na dvě pětky a já už jsem se jen dívala z lavičky, opět spolu s Noorou a Serenou. Ve druhé třetině vyrovnala svou typickou střelou z dálky Pike:-) Noora ještě dostala ve třetí třetině šanci místo Tipi, já už ne... A tak jsem jen ze střídačky smutně sledovala všechny naše šance, kdy míček ne a ne skončit v brance Varkausu, a byla jsem strašně nervózní... Až do konce. Nepodařilo se, zápas skončil remízou 2:2.
A tak jsme si z tohoto turnaje odvezly tři body. To není špatné, ale... nevyhrály jsme s Varkausem a tak nemáme důvod k velké radosti:-( Jak se tak dívám na naši tabulku, budeme možná rádi, když se nám podaří udržet 6. místo před Joroinenem... Příště nás totiž čekají týmy Lihamylly a TuuU II. A pro mě to budou s velkou pravděpodobností (blížící se jistotě) poslední dva zápasy ve finské florbalové soutěži v mém životě...

Myslela jsem si, že to tím rozbitým zrcadlem skončí...

24. ledna 2008 v 17:03 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
… ale to jsem se pekelně spletla:-( Dneska jsme se byly s Astou koupat. Sněžilo a docela foukal vítr a tak jsme tentokrát vlezly do díry v ledu jen jednou, bylo to takové rychlé koupání. Ale docela jsme si s Astou v autě povykládaly - teda, chudák Asta!! Mám štěstí, že Finové jsou tak neuvěřitelně klidní a trpěliví…:-) Asta mě tentokrát přivezla z koupání až na parkoviště do Nikkarily. Jdu tak do našeho domečku, přijdu na pokoj a začnu vybalovat z batohu mokré věci. Věším cosi na skříň - z postele jako obvykle, protože my malí to máme těžký;-) A jak mám při večeru radost z toho koupání a rozhovorů s Astou, tak si na té posteli malinko poskočím… A sakra!! Podivně to zakřupalo a bylo to v ... - všichni víme kde:-( Prasklé dřívko v posteli jsem provizorně obmotala izolepou, aby se na tom dalo nějak rozumně spát a teď jen přemýšlím, co s tím… No jo, to jsem já, jsem pako:-(

Jak jsme byli na rybách

24. ledna 2008 v 10:16 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Dneska v půl deváté ráno jsme měli s jedním klukem ze druháku jménem Marko sraz u jezera Kukkarojärvi a šli jsme se podívat, jak se ve Finsku v zimě loví ryby:-) Tuhle akci jsme měli slíbenou už na víkend, ale nějak z toho sešlo a dneska jsme zase málem zaspaly já a Zuzka… Ale nakonec všechno dobrý;-) Na jezeře Kukkarojärvi má Marko nataženou pod ledem síť o rozměrech 60 x 5 metrů. Není sám, kdo v téhle roční době rybaří na jezeře Kukkarojärvi právě takhle… Dneska se mu podařilo vylovit tři ryby. Jedna z nich byla štika, zbylé dvě nevím… Tenhle způsob chytání ryb je pro mě takový hodně netradiční a zajímavé je, že tady ve Finsku tohle může provozovat každý bez nějakého speciálního povolení, stejně jako "normální" lovení ryb ve vyvrtané díře v ledu. Jednu věc ale vůbec nechápu. Dneska ráno bylo -8 °C a Marko byl celou dobu bez rukavic a zvládl takhle úplně všechno, sem tam namočil ruce do vody, sem tam do sněhu… všechno v pohodě!!:-) Nechápu… A tiše obdivuju.
Pár fotek je tady:-)

Pár nových fotek...

23. ledna 2008 v 18:06 | Vencík |  Novinky v Galerii
Dneska jsem se vypravila do Pieksämäki koupit si v předprodeji lístky na hokej. Šla jsem jen pěšky, protože včera jsem ujela pár kiláků na běžkách a dneska mě trošku bolí nohy... Já vím, jsem žabař;-) Do Nikkarily jsem se vracela s nepořízenou - lístky budou až v pátek... Teda aspoň doufám!! A jak si tak jdu po té silnici, tak zrovna v tu chvíli, po několika dnech, vysvitlo sluníčko:-) A tak jsem vyfotila pár obrázků a tady jsou:-) Dokonce se objevila i duha, přestože vůbec nepršelo, jen padal úplně droboučkej sníh... Ruce na foťáku docela zábly, bylo totiž - 7 °C. Do Finska snad už konečně dorazila zima:-)

Pondělní výlet do Varkausu - Stora Enso

22. ledna 2008 v 17:01 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
V pondělí odpoledne jsme s Timem a s prvákama jeli do Varkausu navštívit místní Stora Enso. Tohle asi 40 km vzdálené město je svou velikostí docela srovnatelné s Pieksämäki - a zatímco "my" jsme železniční uzel Finska, tak Varkaus je zase jakési dřevařské centrum celé oblasti. Obrovský podnik Stora Enso vytváří takový zvláštní průmyslový ráz města Varkausu. Malinko mi to připomíná třeba Vítkovice. Možná se tam jednou vypravím jen kvůli fotkám...
Timo nám vyprávěl cosi o tom, že Stora Enso ve Varkausu byla založena někdy přibližně před sto lety. Tomu odpovídá i zevnějšek některých budov. V průběhu let byly původní staré budovy pily obestavěny běžnými městskými domy a tak zdejší pila tak nějak "srostla" s městem, stala se jeho součástí. Jenže po mnoha letech provozu vznikla potřeba zmodernizovat a rozšířit výrobu podniku Stora Enso a problém byl na světě... Kam rozšířit podnik, kam postavit nové budovy? A tak je v současné době část Stora Enso za vodou... za jakýmsi úzkým kouskem jezera. A odtud dřevo putuje takovým hodně dlouhým dopravníkem (teď si nejsem jistá, jestli se to jmenuje takhle...), prostě jako kdyby na takovém běžícím pásu:

Už kdysi v srpnu jsem tady na stránkách psala o tom, že ve Varkausu se nachází jedna z plavebních komor spojujících několik jezer tak, aby byla splavná až po velké jezero Saimaa (směrem na jih) a ze Saimaa se následně dá doplout až do moře... Také díky tomu je Varkaus místem, kam se dá dřevo dopravovat na lodích. Málokdy je k vidění tolik dříví pohromadě... A nejvíc se mi líbilo vykládání dříví z odvozní soupravy:

Další fotky z Varkausu jsou v galerii obrázků zde.

A cestou zpátky do Nikkarily mě napadlo zeptat se Tima, kolik ve Finsku žije rysů. To mě zajímá od našeho minulého florbalového turnaje v Joroinenu, kdy mi o rysech vyprávěla Minna v autě cestou... A minulé pondělí promítal jeden kluk ze třeťáku jen tak před vyučováním fotky z úspěšného lovu rysa. Timo říkal, že zrovna nedávno proběhlo jakési sčítání rysů ve Finsku. Dělá se to prý podle stop a je to nepřesné, protože malí rysové často chodí ve stopách svých rodičů... Podle aktuálního sčítání žije ve Finsku 1 300 rysů. Podobný počet platí i pro medvědy, vlků je něco přes 2 000 a rosomáci, žijící jen na severu Finska, v Laponsku, se prý počítají v desítkách... S lovem rysa je to tak, že se vydává pro každý jejich kraj (nebo jak to nazvat) určitý počet povolenek. Pro Etelä-Savo (= Jižní Savo), kde se nachází Pieksämäki, byly letos vydány celkem tři povolenky. Ten kluk ze třeťáku je vlastně jeden z mála šťastlivců ve Finsku!! Většina lidí rysa nikdy ani neuvidí...
P.S.: Omlouvám se za pozdější úpravy, kvůli kterým jste možná začátek četli znova... Ale včera jsem se zapomněla zmínit o rysech ve Finsku a to by byla škoda;-)

A další zprávičky už jen stručně;-)

21. ledna 2008 v 17:32 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
V sobotu jsme měli v Nikkarile takový česko-španělský den. K obědu jsme vyráběli české bramboráky a večer jsme zase se Zuzkou s radostí přijaly pozvání na španělskou omeletu:-) A jak to tak při společných večerech bývá, nesmělo chybět nějaké to pivko, tentokráte finské, a taky jsme popíjeli nějaký rum z Karibiku. Vůbec nejsem odborník na rum, jen jeho občasný ochutnávač, ale náš rum (= tuzemák) mi chutná víc;-) A obzvlášť ten z Jindřichova Hradce... Ale to jen proto, že je to skoro doma a navíc se dá koupit stáčený na jedné benzínce:-) A jak to tak po pivku a po rumu bývá... Kdybyste teď zavítali do Nikkarily, potkáte tady dva lidičky ze Španělska. Jasně, mezi Finy se neztratí;-) A určitě by vám řekli česky věci jako "ahoj", "cože?", "díky", "prosím", "jak se máš", "co je s tebou" a možná taky "mám (máš, má) ho malýho a chlupatýho":-) Ne, to já ne, to Zuzka!!

Včera jsem byla na nákupu v Pieksämäki. Nějak mi totiž došlo jídlo. Jenže neděle je špatný den, v Citymarketu i v Lidlu měli zrovna zavřeno a tak jsem se prošla trošku víc, až do K-marketu. Byl docela hezký den, zataženo, malinko sněžilo a v ulicích jsem potkávala lidičky na kole nebo pěšky, jen tak se procházející městem nebo také mířící za nějakým tím nákupem, jak už to tak o víkendech bývá (nejen) tady v Pieksämäki... Jdu si tak po Keskuskatu (hlavní ulice v Pieksämäki a i v překladu by to znělo asi nějak tak, protože: keskus = centrum; katu = ulice), nikam nespěchám ale zároveň se vůbec nesnažím napodobovat šneky nebo tak něco... A za mnou jde nějaká starší paní, nebála bych se napsat babička, protože možná už opravdu je;-) Vidím ji pár metrů za sebou a jdu dál... Vtom mě někdo míjí. Aha... Najednou je dva metry přede mnou... pět metrů... deset metrů... Jasně, byla to ta "babička"!! Finská babička...;-)

A výborná zpráva na konec: Ve Finsku nám celý víkend sněžilo a dneska taky:-) Možná pojedu na trénink na běžkách;-)

Vencíkův páteční trénink a smutný příběh jednoho zrcadla...

21. ledna 2008 v 16:16 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
V našem baráčku viselo na stěně v předsíni takové velké zrcadlo, vyzdobené nějakými malými obrázky (byly to růžové kytičky, jestli si dobře vzpomínám...). Jeho umístění v baráčku bylo výborné, protože kdykoliv šel člověk ven, tak se chtě-nechtě přesvědčil o tom, jestli jako obvykle vypadá jak pako nebo je to tentokrát výjimečně o něco lepší...;-) Až do pátku to takhle hezky fungovalo...
... jenže v pátek večer mě jako obvykle čekal trénink v Kontiopuisto. V 18:15 jsem měla na parkovišti v Nikkarile sraz s Minnou. Už od pondělního tréninku jsme byly domluvené, že mě sveze autem:-) Jdu z pokoje s batohem na zádech a v ruce si nesu vak se svými dvěma hokejkami. Opřu vak o stěnu a obouvám si boty... Nějak náhodou, vlastně si ani nevzpomínám proč, se v jeden okamžik podívám tím směrem... a už jen sleduju padající vak... bojím se ho nějak v rychlosti chytat, kvůli tomu velkému zrcadlu na stěně, abych ho náhodou neshodila tím pohybem - a tak vak padá... všechno v pohodě, je to jen vak a hokejky to přežijou... ale ne!! ... vak padá a štrejchá o visící kousek vánoční výzdoby, jakýsi provázek, drátek nebo tak něco... k čertu, takhle věc je přichycená za zrcadlo... zrcadlo padá!!! A teď je to v pr...i!!! Jo, úplně:-( Padlo pár českých slov, která se výborně hodí pro podobné situace... Ne, opravdu je tady nemůžu zveřejnit v plném znění;-)
A tak jsme přišli o zrcadlo. No jo, jsem smolař:-( Nevím, nezkoušela jsem to a ani nemůžu, ale mám pocit, že kdybych chtěla něco takového zopakovat (jako takovou policejní rekonstrukci, co bývá k vidění na ČT1 v pořadu "Na stopě"), tak se mi to tak hezky a dokonale nepodaří...;-) Co z toho plyne? Nikdy mě nepouštějte do svých domovů, jsem nebezpečné stvoření a lepší už to asi ani nebude... A musím se zeptat, protože nejsem odborník na pověry: Co vlastně znamená rozbité zrcadlo? Já matně tuším, že je tam nějakých 7 let, jenže si nemůžu vzpomenout, jestli je to 7 let štěstí nebo neštěstí... Víte o tom něco? Já jen, abych pak nebyla překvapená z těch následků, co přijdou...;-)
Na srázek s Minnou jsem přišla malinko později. A to "malinko" jen díky tomu, že po sesbírání těch větších kousků našeho zrcadla a vyklepání koberce před baráčkem odklidila moje spolubydlící Leena zbytek té pohromy, abych nepřišla pozdě na trénink... Naštěstí na tréninku jsem si trochu spravila náladu:-) Hrály jsme přáteláček proti nějakým borcům z Lipa-Betoni, od Satu a Mirvy z práce, a nebyla to první hra s nimi a nebylo ani moc velké překvapení, že jsme zase prohrály... Ale tentokrát se nám podařilo dát i nějaké ty góly:-) Jestli si dobře vzpomínám, tak jich bylo celkem pět. A tři z nich po mých přihrávkách, ale ve skutečnosti v tom moc prsty nemám... Totiž, když nastupujete v prvním (ne, to nic neznamená, u nás v týmu je to jen a jen číslo, nic víc) útoku (vpravo, ale na tom nezáleží), kde na centru hraje Anni, tak to tam prostě padá:-) A když ještě za sebou v obraně máte Pike... Nikdy předtím jsem neviděla babu, co úplně s klidem střílí z půlky hřiště a má při tom tak skvělou úspěšnost. No, jsem si docela jistá, že by se odněkud z půlící čáry trefila častějc než já ze tří metrů;-) Satu střílí taky moc dobře, ale Pike je jen jedna;-)
A ještě něco:-) Na tomhle tréninku s námi byly zase Mirvy děcka. A tentokrát jsem jim už docela rozuměla... občas;-) Ne, po minulé zkušenosti už se mi nesnažily nic vyprávět, ale když něco říkaly na té naší hodně provizorní střídačce, tak jsem docela tušila. Aspoň už vím, jakou věkovou kategorii mám vyhledávat pro své pokusy o rozhovory ve finštině;-) Tím spíš, až si přečtu nějakou knížku o krtečkovi ve finštině, jak mám v plánu někdy do budoucna... A víte, kdy si ve Finsku připadám jako doma? Když tak běhám po tom hřišti v Pieksämäki (v Kontiopuisto) a něco se mi náhodou podaří a Mirvy děcka na mě ze střídačky volají: "Hyvä Ave!!":-)

Mezinárodní hokejový turnaj hráčů do 18 let – v Pieksämäki a okolí!!!

18. ledna 2008 v 14:36 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Vždycky jsem si myslela, že Pieksämäki je díra světa, kde se nejspíš celé roky nic neděje a ani se nic většího nechystá… Něco jako Pelhřimov;-) Tím nemyslím nic špatného, mám naše bývalé okresní město ráda, ale s Pieksämäki je tak nějak srovnatelné nejen co se velikosti týče… Ale včera jsem změnila názor!! Totiž, v Pieksämäki se kupodivu občas něco děje a vůbec to není nějaká maličká nepodstatná záležitost!!:-)
Jako již tradičně ve čtvrtek jsme se byly koupat v Lomapirtti a během zpáteční cesty do Pieksämäki nějak přišla řeč na hokej. Vlastně spíš na kiosek na hokejovém stadionu v Pieksämäki, kde během zápasů Asta s Katjou prodávají občerstvení:-) Zrovna se po návratu z koupání chystaly nahlédnout do kiosku, aby zjistily, co je potřeba dokoupit pro zdárný průběh následujícího víkendu, kdy se zde hraje spousta zápasů z různých soutěží, od děcek až po dospělé… Místo našich čtvrtečních srazů je právě před zimním stadionem (= jäähalli). Tady nasedáme ke Katje do auta, jedeme se koupat do asi tři kilometry vzdáleného Lomapirtti a pak se zase vracíme na stejné místo před Jäähalli, protože Asta a já zde parkujeme kola... A tak se mi naskytla příležitost jít s nimi a malinko nahlédnout do hokejového "zákulisí" - ne do šatny, ale do kiosku:-) Přiznávám, na hokeji jsem se v Pieksämäki podívat ještě nebyla... Částečně je to tím, že se hokej často kryje s florbalovými zápasy borců z Pieksämäki a to je pak jasná volba;-) Ale to není vždycky…
Asta se mi snažila finsky vysvětlit, že se v Pieksämäki bude hrát jakýsi větší turnaj a ve zdejší hale tak budou k vidění hokejové reprezentace hráčů do 18 let ze čtyř zemí - z Finska, Švédska, Ruska a USA!!! S tou finštinou to malinko dřelo (z mojí strany samozřejmě), ale nakonec jsme si porozuměly;-) Hned mě napadlo: 'Jéé, tohle si nemůžu nechat ujít!!:-)' a tak říkám Astě něco jako: "Se on hyvä, minä tulen…", jako že je to fajn a přijdu… A pak jsem ještě dodala něco v tom smyslu, že jsem malinko smutná, že tady nehraje i český tým:-( Ale Asta se jen usmála a dovedla mě k oficiálnímu plakátu turnaje, co visel na jedné vývěsce na stěně… A opravdu!! No, mně připadalo dost podezřelé, že by mezi nejlepšími hokejovými reprezentacemi chyběla ta naše;-) Bohužel, protože na turnaji hraje pět týmů, tak Pieksämäki je zrovna tím místem, kde se Češi nepředstaví!!!
Naštěstí, český tým bude hrát v Suonenjoki, kam jede od nás vlak a je to odhadem asi 40 nebo 50 km vzdálené městečko nebo spíš možná nějaká větší vesnice, těžko říct;-) Možná ještě lepší místo je Varkaus, necelých 40 km vzdálené město… A snad i ta Leppävirta by se dala, nějak... Jen Outokumpu, kde zrovna proběhne z mého pohledu asi nejzajímavější zápas Suomi-Tšekki je trochu z ruky, někde směrem na Joensuu:-( Protože Asta je zlatíčko a dneska mi poslala rozpis turnaje, tak už mi zbývá jen naplánovat, který hokejový stadion navštívím, abych aspoň jednou viděla český tým v akci… Na ostatní týmy se ráda podívám u nás, v Pieksämäki:-) Teď už moc dobře vím, komu fandit v zápase Finsko-Švédsko. To u mě totiž vždycky býval malinko problém, ale teď už to mám stoprocentně vyřešené…:-)

A tohle je ten plakátek, co mi dneska ráno přišel od Asty:

Vencíkův pokus o překlad důležitých věcí:
jääkiekko = hokej
viiden maan turnaus = turnaj pěti zemí
Suomi = Finsko
- to je stará známá věc;-)
Tšekki = Tsekki = ČR
Ruotsi = Švédsko
Venäjä = Rusko
USA
- to jediné mají stejně:-)
Pod rozpisem zápasů se píše něco jako:
Vrchol hokejové sezóny
"Světové hokejové naděje v hokejové hale v Pieksämäki"
Přijdou se podívat "skauti" z NHL...
Vítejte při sledování vrcholového hokeje!
A následuje něco o cenách a tak...:-)

Teď už mi nezbývá než doufat, že se mi tuhle akci podaří dobře naplánovat:-) V našem pokoji v Nikkarile mi už od srpnového příjezdu do Finska visí na stěně český hokejový dres...

Jéé 1000 :)

16. ledna 2008 v 17:38 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Moc děkuju, že se sem na blog díváte (a občas to možná i čtete) a právě díky tomu dneska sledovanost blogu překročila tisícovku:-) Jen, občas bych si i já moc ráda přečetla nějaký (úplně jakýkoliv) komentář nebo vzkaz nebo něco takového... v dlouhých zimních večerech;-) Tak se toho nebojte a pište, prosím, úplně cokoliv... Děkuju:-)

Špatná zpráva z Finska: V novém roce nám zdražili pivo!!!!! :-(

16. ledna 2008 v 16:00 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Už je to tak… Tím samozřejmě vůbec neříkám nic o tom, že bych snad kvůli tomu přestala pít pivo;-) To ani omylem!! Sem tam si ho samozřejmě dopřeju, tak jako doteď. Však tuhle nemilou skutečnost týkající se ceny piva jsem zjistila právě při nakupování nějakých těch zásob… Jako tradičně jsem si v Lidlu odebírala z velké hromady krabic jedno balení 24 třetinkových plechovek piva Karhu a dívám se na cedulku a místo tradičních asi 19,90 eur vidím tentokráte 21,79 eur… Ale ne, to mě opravdu nezabije a stejně s tím nic nenadělám, tak ani nemá cenu to řešit;-)
V Lidlu jsem navíc ještě nedokázala odolat vábení domova a musela jsem si koupit dvě plechovky černého Kozla:-) Tentokrát jsem se nezapomněla podívat na zemi původu, jak jsem tady na blogu kdysi dávno slíbila… A zjistila jsem, že tenhle Kozel v plechovkách s anglicko-švédsko-finskými nápisy se vyrábí opravdu u nás, ne v Rusku. Nebo to teda aspoň píšou na plechovce, že byl vyroben v Čechách, ale ve skutečnosti může být všechno úplně jinak;-) Jen pro zajímavost: Až si v Čechách někdy koupíte světlého (s tím mám zkušenosti, protože jsem si vezla jedno balení plechovek s sebou do Finska, u tmavého nevím… ale nejspíš to bude stejné) Kozla v plechovce, podívejte se schválně na takové ty věci jako je složení a tak podobně… Takový ten "divný" jazyk, ve kterém jsou pivní ingredience popsány jako vesi (voda), humala (chmel) a tak - to je finština:-) Je to malinko zvláštní, že to píšou finsky i na českou verzi plechovek;-)
Připadá mi, že Finsko je pro české pivovarnictví zemí zaslíbenou:-) U nás v obchodě Alko jsou ke koupi piva jako Louny, Konrád (Vratislavice nad Nisou, Liberecko) nebo Herold (Březnice, Příbramsko). Tyhle značky jsem poprvé viděla až tady, ve Finsku… Já vím, jsem žabař a zdaleka nemám vyzkoušená všechna česká piva;-) O Vánocích jsem doma získala info o tom, že pivo Louny opravdu stojí za to vyzkoušet - děkuju Alíškovi za tip!!:-) A tak jsem dneska v Alku investovala nějaká ta eura a pořídila si jednu dvanáctku Louny a jsem zvědavá, jestli to opravdu je takový pivní zázrak…:-)
Jen tak pro info: pivní mapa:-)

Pár stručných zpráviček z Nikkarily

14. ledna 2008 v 8:37 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Ve středu jsem poprvé zavítala do školy nejen na oběd a do počítačové učebny na internet, ale taky na předmět Lesnická politika s Erkkim. Kromě uvítací věty a otázky týkající se mého příjezdu nepadlo za celou dobu ani slovo anglicky... Naštěstí můj finsko-český slovník mi byl věrným pomocníkem:-) Teda ne, že bych si toho přeložila nějak moc...

V pátek na hodině angličtiny to bylo o poznání zajímavější. Seznámila jsem se s prvákem jménem Ville. Vyprávěl mi o tom, že byl dvakrát v ČR a jedna z těchto jeho návštěv proběhla proto, aby si v Čechách (někde nedaleko Prahy) koupil biegla. Cestovat z Finska do Čech pro psa? No, proč ne?!:-)

V pátek odpoledne jsem se vypravila do Pieksämäki na nákup nějakého toho jídla a hlavně - pro běžky:-) Bývala bych si přivezla svoje z domova, ale do autobusu Brno-Stockholm je nějak nechtějí brát:-( Naštěstí jsem zrovna vychytala nějakou (asi) povánoční slevu (- 36 %) a tak se mi podařilo koupit lyže Karhu + vázání Salomon + hůlky za hodně rozumnou cenu 80 eur:-) A nejspíš právě proto, že mám konečně běžky, tak od pátečního odpoledne se teplota pohybuje kolem nuly a občas prší... No jo, jsem smolař od přírody a asi to tak navždycky zůstane;-)

V pátek mě na trénink (i domů z tréninku) svezla Minna autem. Domlouvaly jsme se na tom pomocí SMSek ve finštině a Minna omylem použila slovíčko "ettei". Hledám jej ve slovníku a nikde nic... Naštěstí se to dalo vytušit z ostatních slov:-) "Ettei" je totiž zkratka pro "että ei" (= že ne...), jak jsem se dozvěděla večer v autě cestou do Pieksämäki (haly v Kontiopuisto). A z toho hned vzniklo téma našeho povídání: hovorová finština. Málem se mi hrůzou zježily všechny vlasy na hlavě, když mi Minna vysvětlila skutečnost, že i obyčejné slovíčko "já" se dá říct asi čtyřmi způsoby!! Ale ne, ani tohle mě neodradilo...;-)

V pátek večer se vrátil do Nikkarily Carlos a spolu s ním přicestovala ze Španělska taky Isabel. Po tom, co jsme v sobotním večeru společně skoukli film z DVD, vyžahli nějaké to pivko a prokecali několik hodin, tak se i s Isabel už docela znám;-) V neděli odpoledne dorazila do Nikkarily Zuzka a následující večer se nesl v podobném duchu...

A poslední věc, takové moje další pozitivní zjištění o Finsku... Finsko je příjemně tolerantní země:-) (Alespoň v případě, že se to dá posuzovat podle televize...) Právě dneska od 22:00 začíná jeden z finských televizních kanálů vysílat už čtvrtou řadu seriálu L-koodi. L-koodi?! No, právě takhle totiž vypadá překlad původního názvu The L Word do finštiny:-) V žádné z našich televizí ho bohužel asi nikdy neuvidíme...

Písnička ve finštině:-)

11. ledna 2008 v 20:06 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Uniklubi - Näiden Tähtien Alla

Text ve finštině:
Näiden tähtien alla
sua odottamalla
mä kulutan aikaani uskoen,
että rakkaus on laava,
joka kuljettaa.
Saa kylmän raudankin
hehkumaaan,
näiden tähtien alla.
Mä palvon sua.
Ikkunalla katselen sua.
Milloin rakastat minut vahvaksi?
Sydämeeni kirjattu nimesi.
Näiden tähtien alla...
Olet osa mua,
sydän rintani alla.
Mä kaipaan sua.
Miks lähdit ja muutuit tähdeksi?
Sydämeeni jäänyt sun nimesi.
Näiden tähtien alla...
Woo-oo

... a jeho překlad do češtiny:
Pod těmi hvězdami, čekáním na Tebe
trávím svůj čas s důvěrou,
že láska je láva, která dokáže přeměnit
chladné železo na rozžhavené

Pod těmi hvězdami Tě uctívám
pozoruji Tě v okně
kdy se do mě zamiluješ, abych byl silný?
v mém srdci je napsáno Tvé jméno

Pod těmi hvězdami, čekáním na Tebe
trávím svůj čas s důvěrou,
že láska je láva, která dokáže přeměnit
chladné železo na rozžhavené

Pod těmi hvězdami jsi mojí součástí
pod srdcem v mé hrudi po Tobě toužím
proč jsi odešla a změnila se v hvězdu?
v mém srdci zůstalo Tvé jméno

Pod těmi hvězdami, čekáním na Tebe
trávím svůj čas s důvěrou,
že láska je láva, která dokáže přeměnit
chladné železo v rozžhavené

(Oba texty pocházejí ze stránek uniklubi.wz.cz)

Po tom, co jsem objevila tuhle písničku, jsem snad ještě větší blázen do finštiny:-) A jak se líbí vám???

Vencíkova druhá návštěva Lomapirtti

10. ledna 2008 v 20:14 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Dneska jsem opravdu chtěla jít do školy... Od deseti dopoledne na jakousi angličtinu s prvákama z Áčka. A tak jsem se ráno probudila, stavila jsem se ve sprše... a nechala jsem to až na odpoledne, s Béčkem. Jenže po obědě jsem nad tím malinko přemýšlela a došla jsem k závěru, že když dnešní pozdní odpoledne budu trávit s Astou, tak mi stejně veškeré anglické poznatky z vyučování budou na dvě věci... A tak jsem se rozhodla, že to pro dnešek vzdám a radši jsem se v baráčku poctivě skoro tři hodinky učila finštinu:-) Ale zítra na další hodinu angličtiny už určitě půjdu!!;-) A finštinu si vezmu pod lavici, kdyby tam náhodou byla nuda... Ježiš, právě jsem se veřejně přiznala, jakej jsem občas školní flákač:-) Ale to o mně stejně všichni vědí...
S Astou jsme měly domluvený sraz v 16:15 (= viisitoista yli neljä) před zimním stadionem. Ten se nachází skoro vedle Urheilutalo, kde máme každé pondělí tréninky. Cesta na kole mi zabrala něco málo pod půl hodiny. Tentokrát se jelo docela dobře, protože cyklostezka byla malinko prohrnutá:-) Malinko sněžilo, ale i přesto jsem v ulicích Pieksämäki na své cestě ke stadionu potkala docela dost kolařů. Asta dojela taky na kole, protože mají jen jedno auto (Škoda Octavia - kombík) a když je jedno z děcek na hokejovém tréninku a druhé na volejbalu, tak se to těžko stíhá;-) Zanedlouho dojela Katja a tak jsme s Astou nasedly k ní do auta a vyrazily jsme směr Lomapirtti. Tentokrát s námi jela ještě Katji dcera Elina, mohlo jí být nějakých deset nebo tak...
Čtvrtek je speciální den, kdy v Lomapirtti funguje takové trošku zázemí pro lidi, co se jdou koupat. A tak jsme tentokrát nepotřebovaly baterku, karimatku ani nic podobného a místo do malé dřevěné budky jsme vstoupily do velké místnosti v jakési budově, kde byl nějaký ten gauč, stůl, židličky... a hlavně teplo:-) Ani venku ale dneska nebyla moc zima, jen něco málo pod nulou a sněžilo. Do díry v ledu jsme tentokrát vlezly dvakrát a mezi těmito dvěma pokusy jsme chvilku pobyly v teple uvnitř místnosti. Bylo to fajn:-) Jen... nevím, jestli jsem nějaká výjimka, ale pořád mám pocit, že bych v té díře měla zkusit zůstávat delší dobu než jen do vody, pár temp a hned ven... Možná příště budu akčnější:-) Takhle mi totiž není ani moc zima, trošku tam chybí ten pocit;-) Ale opravdu jen trošku... Tohle koupání je výborná záležitost a mám to moc ráda:-)
Asi nikdy mě nepřestane překvapovat, co všechno je ve Finsku možné... Teď to myslím v dobrém:-) Finové s námi mají lecos společného, ale v tomhle jsou jiní než průměrný Čech. Nechci nás podceňovat, ale... Totiž, použití téhle místnosti, narozdíl od dřevěných budek u břehu, není zadarmo. Stojí to 3 eura. Vzhledem k cenovým podmínkám ve Finsku je to rozumná částka. A jak to funguje? V jiné budově v Lomapirtti existuje jakási pokladna, kde si člověk koupí tříeurové lístečky, klidně menší zásobičku na celý měsíc nebo tak. A pak, když přijde do té místnosti pro plavce, tak vezme jeden tenhle lísteček a hodí ho do takové krabičky - otevřené, žádná pokladnička nebo tak něco... Nikdo to nekontroluje, nikdo to neřeší. Přijdeš a hodíš lístek do krabičky - nic víc, nic míň. A funguje to:-) Šlo by to u nás?? Ráda bych věřila, že taky, ale pochybuju...
A kdo se vlastně ve Finsku chodí koupat do díry v ledu? V úterý jsem se tak trošku ptala Asty, jestli je to jako ve Finsku úplně běžná záležitost a všichni Finové a Finky se chodí v zimě koupat... Asta mi s úsměvem odpověděla něco v tom smyslu, že až tak žhavé to zase není;-) Ale zároveň to vůbec není něco úplně výjimečného... Dneska, když jsme přicházely do té "teplé" místnosti, tak tam byla jedna starší paní a když jsme pak tohle místo opouštěly, míjely jsme se ve dveřích se skupinkou čtyř paní. Borci mají vyhrazenou jinou místnost, ale i tak mě překvapilo, že jsem za celou dobu neviděla žádného chlapa, co by se šel koupat... Ale nejspíš to byla jen náhoda. Jen pro info: narozdíl od sauny (a koupání v jezeře po sauně) se do díry v ledu na jezeře chodí v plavkách;-)
No, po druhém koupání jsme se stavily ve sprše (jak člověk není ve vodě dlouho, tak se to dá...) a pak jsme valily autem zpátky do Pieksämäki k zimnímu stadionu. Cestou v autě jsme se domluvily, že příští čtvrtek půjdeme zas. Jen mi baby nějak nechtěly věřit, když jsem říkala, že jestli příští týden bude sníh (počítám s tím, že bude), tak přijedu do Lomapirtti na běžkách:-) Trošku se tomu smály... ale tomu se už ani moc nedivím. V úterý se mě totiž Asta mezi řečí ptala: "Osaatko hiihtaa?" Jako jestli umím lyžovat:-) Tak jsem se jí finsky s troškou angličtiny snažila objasnit, jakže to vlastně u nás ve střední Evropě máme se sněhem;-) Že jako u nás v zimě taky padá sníh a chodíme lyžovat...
Do Nikkarily jsem přijela právě včas, abych stihla vybalit věci, malinko posvačit a jít se vyhřát do sauny:-) Zůstala jsem tam tentokrát docela dlouho a bylo to po tom koupání a jízdě na kole moc příjemný:-) Pak jsem ještě chvilku postála v ručníku venku před saunou... Ne, nejsem žádnej exibicionista, ten ručník byl velkej!!:-) A po obvyklé sprše - když teď máme zamrzlé jezero:-( - jsem zase na chvilku tady na netu, abych napsala tohle info...

Zase nějaké fotky:-)

9. ledna 2008 v 11:48 | Vencík |  Novinky v Galerii
Tak jsem konečně přidala do galerie nějaké fotky... Jsou to obrázky sesbírané během cest z Finska do Čech (1), něco málo z domova (2) a z neděle 6.1.2008 v Nikkarile (3).

Vencíkovo zimní koupání a finské rozhovory

8. ledna 2008 v 20:48 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Včera jsem se probudila do hezkého rána - ve Finsku nám konečně začalo sněžit!! Teploměr ukazoval -8 °C. Večer už ležela všude docela slušná vrstvička sněhu, ale opravdu se mi nechtělo jít na trénink do Urheilutalo (nějakých pět, možná šest kilometrů) pěšky a tak jsem jako obvykle vytáhla z pokoje svoje kolo:-) Teda samozřejmě že ne "svoje", ale to, co mám už několik měsíců půjčené od spoluhráčky Minny. Ta cesta na trénink... no, byl to docela mazec:-) Na silničce z Nikkarily k rozcestí ležela odhadem asi něco přes pět centimetrů vysoká vrstvička sněhu. Na hlavní silnici jsem to vzala pro jistotu prostředkem pruhu a jen příležitostně jsem se uhýbala projíždějícím autům, naštěstí jich zrovna nejelo moc. A na cyklostezce to vypadalo podobně jako na cestě z Nikkarily. Byla to sranda:-) Z kopce jsem ímrvére brzdila pro jistotu nohou a jen opatrně brzdami... Myslíte si, že jsem na trénink přijela na kole jen já?? Ale ne, to bych nesměla pobývat ve Finsku;-) Nedaleko Urheilutalo jsem potkala Marju a zjistila jsem, že jsem docela žabař, protože Marju měla po chvilce úplně nedosažitelný náskok... Musím víc trénovat s kolem na sněhu:-) Nebo si už konečně nechat přezout na kolo ty výborné zimní pneumatiky s hrotíkama, co mi někdy v půlce listopadu půjčila Minna... Nebo si v Pieksämäki obstarat nějaké běžky;-)
Odcházíme z tréninku, odemykám před Urheilutalo svoje kolo... A v tom přichází Asta:-) Začne na mě tak trochu opatrně mluvit... To byste ji museli znát;-) Náš rozhovor vypadal nějak takhle (teda těžko se to popisuje): "Ave:-)... tomorrow... uimaan...:-)" (= zítra; plavat) Já: "hyvä... mihin?" (něco jako: dobře, kdy?) Asta mi anglicky odpovídá 4:30 (jako 16:30) a já to tak pro jistotu zkouším finsky: "puoli..." ... trošku přemýšlím nad číslovkami... "...viisi" doplňuje Asta (to asi nemusím překládat, znamená to "půl páté"). Pak mi Asta vysvětluje, že mám mít "uimapuku" (plavky) a tohle slovo mi vysvětluje i anglicky, takže v pohodě... a pak taky "kaksi pyyhe" a já marně přemýšlím, co může být "pyyhe", no nějaké tipy mám... A pak Asta nakreslí rukama ve vzduchu obdélník a já vytuším, že myslí "dva ručníky":-) Nakonec jsme se domluvily i na tom, že Asta chce moje telefonní číslo (puhelinnumero) a ráno jí ho pošlu mejlem (sähköposti)... Taky se dovídám, že napřed půjdeme do sauny a pak do díry v ledu na jezeře:-) No, v tomhle rozhovoru jsem použila víc finských slov než kdykoliv předtím, ale nakonec jsme si s Astou docela dobře porozuměly;-)
Dneska ráno teda posílám Astě svoje telefonní číslo, jak jsem slíbila a pořád žádná odpověď... Až odpoledne čtu mejl od Asty a nestačím se divit. Asta mi v té finštině nějak věří!!!;-) Na první pohled jsem měla pocit, že tohle si opravdu v životě nepřeložím... Ale když musíš, tak musíš;-) A tak jsem vyndala slovník, vyhledala jsem v něm poctivě skoro každé slovo - hledání neznámých slov ve finsko-českém slovníku je vždycky malinko tipovačka;-) A nakonec jsem to asi po pěti přečteních pochopila... Asta mi psala, že dneska je zavřená sauna u jezera a tak půjdeme do jezera "kylmästä" (= ze zimy), že si mám vzít rovnou pod oblečení plavky, že je dobré chodit do jezera v ponožkách... a taky, že pak půjdeme k Astě domů do sauny:-)
Chvilku po půl páté mě na parkovišti před baráčkem v Nikkarile vyzvedla Asta se svou kamarádkou. Tahle osůbka řídila a protože mi Asta uvolnila místo vepředu, tak jsme se hned seznámily a dozvěděla jsem se, že se jmenuje Katja. Jak jsem malinko tušila předem, tak veškerý rozhovor v autě probíhal ve finštině... Jasně, Asta a Katja spolu mluvily finsky;-) Ale tentokrát ani mě nezbylo nic jiného, než využít svoje matné znalosti finštiny... Asta i Katja se moc snažily, abych jim rozuměla, když se mě na něco ptaly nebo mi něco vyprávěly a tak mluvily snad nejpomalejc, jak průměrná Finka vůbec dokáže...;-) A já jsem měla samozřejmě radost z toho, že jim něco málo rozumím a také z toho, že oni většinou rozumí mně;-) Dozvěděla jsem se mimo jiné, že je dneska dobré počasí na koupání: není velká zima (jen -5 °C) a nefouká vítr:-)
Dojely jsme nedaleko za Pieksämäki. Tam, kde je mimo jiné benzínka ABC... Odbočily jsme směrem na Lomapirtti - tak se jmenuje to výborné místo, kde je v ledu na jezeře díra:-) Nedá mi to a musím sem napsat, jak se finsky řekne právě tohle: díra v ledu na jezeře... takže, je to: "järven avanto", protože "järvi" znamená jezero a "avanto" je speciální slovo pro díru v ledu:-) V Lomapirtti stojí kousek od jezera dřevěné budky, které slouží jako převlíkárna. Narozdíl ode mě Asta s Katjou znaly dobře všechny náležitosti a tak jsem mohla i pár zajímavých věcí odkoukat:-) Byla jsem v budce spolu s Katjou. Katja s sebou přinesla karimatku - abychom nemusely stát na studené dřevěné podlaze a baterku - v budkách není světlo. Asta mi zkoušela finsky vysvětlit, že mám mít připravené věci, abych se po koupání mohla co nejrychleji obléknout, ale to jsem nějak nepochytila a tak se pak Katja snažila anglicky... ale přibližně jsem tušila, co tím Asta myslí a tak jsme se s Katjou už v pohodě domluvily:-) A pak jsem se musela zeptat na důležitou věc - jak to chodí s těma ponožkama... A to, co mi Katja vysvětlila, bylo pro mě dost zajímavé zjištění. Asi v tom jsou léta praxe nebo tak něco;-) Totiž, jak vím už ze dřív, nejhorší (nebo nevím jestli nejhorší, ale rozhodně to není příjemná záležitost) na koupání v zimě je to, že jdete sněhem a to strašně zebe!! Katja to řeší dvěma vrstvami ponožek: na pletené ponožky si navleče ještě obyčejné tenké:-) A tak jsem se inspirovala a musím uznat, že je to výborný nápad!! Kdyby to babička viděla, co všechno dělám v jejích ponožkách... asi by se divila;-) Ale možná ne zas tolik, protože mě za ta léta znala docela dobře:-)
Lomapirtti je úžasné místo:-) Díra v jezeře je malinko osvětlená, do vody vedou schůdky... Co víc si přát?!:-) A tak jsme se šly koupat. Asta první, pak já a nakonec Katja. Předtím jsem se bála, že budu nejhorší, že v té vodě moc dlouho nevydržím... Jenže nakonec jsem v té díře zůstala nejdelší dobu - a to jsem z Čech!! Ne, vůbec ne dlouho, jen jsem si malinko zaplavala, pár temp... a bylo to fajn:-) Už jsme byly zpátky v budkách a z té vedlejší se ozvala Asta: "Ave, kaikki hyvin?" To znamenalo: "Ave, všechno dobrý?" A já jsem odpověděla jen: "Joo, kaikki hyvin..." Jen ten úsměv od ucha k uchu nemohla Asta vidět;-)
Navlékly jsme na sebe velkou vrstvu oblečení, nastoupily jsme do auta a valily do Pieksämäki... Asta mi říkala, že jdou do sauny a jestli půjdu s nima. To jsem nemohla odmítnout:-) A tak jsem zavítala k Astě domů. Jak říkají Finové: dům bez sauny je špatný dům;-) Jak už to tak bývá, v sauně se vypráví:-) Bohužel, chvilkama mi chyběla slova... Ale domluvily jsme se. Finsky, pár anglických slov v nouzi, v největší nouzi ruce;-) A tak jsem se dozvěděla, že Asta chytá teprve od letošní sezóny!! V tom případě musím říct, že je opravdu talent od přírody a moc jí to jde:-) O tomhle jsem neměla sebemenší tušení... A taky už vím, že zdaleka ne všichni Finové mají rádi zimní koupání. Ale určitě to tady není tak výjimečná záležitost jako u nás;-)
Po saunování Katja odcházela a já jsem se začala balit taky... Ale byla jsem pozvána na kafe a to jsem nemohla odmítnout;-) A tak jsme pokračovali v rozhovoru, tentokrát i s Pasim, manželem Asty. A seznámila jsem se i s jejich třemi kluky, ale ani po několikátém opakování jsem si nedokázala zapamatovat jejich jména. Jména všech tří totiž začínají od "J"!!!:-)
Chtěla jsem jít domů pěšky, ale Asta mě hodila až do Nikkarily a při cestě vysadila část rodiny u hokejové haly. Domluvily jsme se, že ve čtvrtek půjdeme znova a tentokrát by měla být v provozu i sauna:-)
Co dodat? Snad jen: Minä pidän järven avantosta!!!:-) Doslova to znamená (snad jsem to napsala dobře, moje finština je špatná): Mám ráda jezerní díru v ledu:-)

Ligový turnaj v Joroinenu, 5.1.2008

8. ledna 2008 v 11:39 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
... ale vezmu to hezky od začátku;-)
Totiž, v pátek 4. ledna večer jsem přijela do Kontiopuista. Možná jsem malinko podcenila těch -15 °C venku, když jsem jela na kole jen v tenkých šusťákách... Naštěstí to mám blízko:-) Přede dveřmi do haly potkávám jednu ze spoluhráček - Miia (= Simo). Říká mi něco jako "kylmä" (= zima) a já jen přikyvuju a přemýšlím o tom, že možná nebyl úplně výborný nápad posílat před Vánoci z domova celému našemu týmu vánoční přání ve finštině...;-) Přijdu do šatny, pozdravím tradičně "moi!" a najdu volné místo. Asta se na mě tak nějak usmívá... a po chvilce se finsky zeptá něco jako: "jak bylo o prázninách?" Stěží vykoktám "hyvä" a zkouším se zeptat něco jako: "a ty?" A v jedné přestávce při tréninku, kdy se řeší záležitosti jako: kdo pojede zítra na zápas, kdo vezme auto a tak... to zkouší ještě Minna. Jenže v tu chvíli mluví zrovna víc lidí současně a ještě ke všemu Minna sedí strašně daleko ode mě a já ji sotva slyším, natož abych jí aspoň něco rozuměla... Jsem bez šancí!! Musím přijít až k ní, ale to už to Minna vzdává a domlouváme se anglicky:-(
To byl zase jednou trénink! Nejen, že jsem byla úplně marná, co se týká finštiny, ale já jsem asi musela vypadat, jako kdybych tu hokejku držela v ruce poprvé!! Už jen trefit se aspoň přibližně do prostoru branky byl pro mě chvilkama neřešitelný problém a přihrát přesně spoluhráčce mi dělalo taky dost potíže... Celý trénink a následující večer v Nikkarile jsem přemýšlela o tom, jak hrozné to bude zítra, jestli budu na tom hřišti předvádět tohle!!
Minna mě vyzvedává v 9:20 na parkovišti před baráčkem. Dozvídám se, že v týmu proběhl jakýsi rozhovor o tom, že se mnou budou tak trochu mluvit finsky, abych měla šanci se to naučit... Trošku rozpačitě říkám, že to teda můžeme zkusit, no... Naštěstí to Minna nemyslela tak, že s tím začneme hned teď v autě a tak jsme spolu mluvily anglicky a sem tam jsme to z nouze proložili nějakým tím finským slovem;-) A jak už to tak bývá, sdělila mi Minna pár zajímavých novinek. Tak třeba, že nedaleko jejího domku v Jäppilä žije ilves. Ilves znamená rys. Chvilku mi trvalo, než jsem přišla na to, že Minna nemluví o přechodném bydlišti týmu Ilves Tampere, ale že má na mysli tohle zvířátko;-) A pak mi taky ukazovala baráčky v Joroinenu postavené lidmi, kteří kdysi přišli z Karélie...
Naším prvním soupeřem byl tým KSS III. V našem vzájemném zápase doma v Pieksämäki jsme zvítězili 3:1 a tak jsem malinko čekala, že by to třeba mohlo vyjít a Pisaba by po delší době mohla zase vyhrát... Do zápasu jsme nastoupily tradičně s Astou v brance, v obraně Minna, Pike, Satu a Tipi, útoky: Noora-Anni-Ave, Miia (= Simo)-Mirva-Miia (= Ita), Kaisu-Marju-Mari (nebo možná Kaisu-Mari-Marju, teď si nejsem úplně jistá...). Na lavičce jako fanoušek zůstala tentokrát Serena, která nemohla hrát kvůli noze, teda jestli mám dobré info... A s ní překvapivě taky Sari a Mimmu a vlastně ani nevím proč, těžko říct. Obě totiž patří mezi ty lepší hráčky...
V útoku s Anni se mi hrálo dobře:-) Anni totiž výborně střílí a tak jsme jí s Noorou posílaly míčky jak jen to šlo a Anni ostřelovala soupeřovic branku... a protože není žádný žabař, tak tahle spolupráce našeho útoku znamenala hned několik gólů v síti Kuopia:-) Mimo jiné jsem tím získala nějaký ten bodík za přihrávku...
Mezi tím proběhly na střídačce i dva "rozhovory" s Minnou ve smyslu: 1. Minna říká: "Ave, when I say 'ala' or 'alas'..." a já jí skáču do řeči: "...it is back:-)" (jako dozadu) A Minna jen s úsměvem pokývá hlavou:-) 2. Něco jako: "Ave, go, veto heti, don´t think about it, do it!!" No, něco takového jsem neslyšela od Minny v zápase poprvé...;-) Taková finsko-anglická směs znamenající asi to, že se nemám dívat po okolí a mám střílet!!
A pak se stala taková věc... Totiž, ocitla jsem se přímo před brankou, rozhlížím se... tak tohle k Nooře ani k Anni asi neprojde... no nic, tak to teda zkusím já. Tak trošku to byla střela z nouze, jak to tak u mě bývá;-) A světe div se, já jsem to trefila!! Těžko říct, jestli jsem tak dobře zamířila nebo ta brankářka byla tak marná nebo to bylo jen štěstí... Nejspíš všechno dohromady. Ale už je to tak:-) Konečně jsem dala svůj první gól ve finské soutěži:-) Zápas skončil hezkým výsledkem 10:0!!! Nejlepší hráčkou byla vyhlášena Marju. A už jsme se těšili na další zápas...
Ve druhém zápase byl naším soupeřem tým KSS II. Před Vánoci jsme s nimi po hodně vyrovnané hře nakonec prohrály 0:1... Tak trošku přišel čas odplaty;-) Naše sestava vypadala takhle: v brance Asta, v obraně Minna, Pike, Satu a Sari, v útoku Tipi-Anni-Ave, Miia (S.)-Mirva-Miia (I.), Mari-Mimmu-Marju, jen na lavičce tentokrát Kaisu a Noora. Serena jako naše fanynka samozřejmě taky:-) Jako první se rozvlnila síťka za zády Asty a bohužel jsem tenhle gól viděla přímo ze hřiště...:-( Naštěstí odpověď Pisaby přišla hned záhy. Následoval opět gól v naší brance... a na druhé straně taktéž:-) Ale další góly padaly už jen a jen do branky Kuopia a bylo jich ještě sedm!! A jeden z nich byl zase můj:-) Tentokrát jsem si ale docela jistá tím, že brankářka KSS II byla dost marná. Asta byla proti ní hotovej Dominik Hašek zamlada;-) A přitom bych Astu jen nerada srovnávala s Karin... Konečné skóre 9:2 vypadalo na té světelné tabuli moc hezky:-)
V šatně jsem zase vypadala jako úplné pako. Proč? Jednoduše proto, že Miia (Simo) mi zkoušela říct něco finsky... a já jsem jí rozuměla jen konec: "kaksi maalia", což znamená "dva góly". Sice jsem z toho pochopila, že pravděpodobně mluví o mých dvou gólech dneska, ale nepodařilo se mi vymyslet žádnou smysluplnou odpověď... Pak se mě ještě pár lidí snažilo zeptat, kolik mám přihrávek za dnešek. To jsem rozuměla až když mi to slovo řekla Marju strašně moc pomalu;-) Ale v odpovědi jsem byla taky dost marná:-(
Nastoupily jsme s Minnou do auta a frčely jsme směrem domů. Po cestě jsme se domluvily, že Minna se bude stavovat v Pieksämäki v Citymarketu a tak si tam můžu nakoupit a pak mě cestou do Jäppily vysadí v Nikkarile:-) Už je to tak, Minna je moje zlatíčko:-) Po cestě jsme se jako už tradičně věnovaly finsko-anglické komunikaci (s občasným použitím nějakých těch posunků) a tak už vím třeba to, že v loňské sezóně skončila Pisaba na třetím místě v soutěži a letos můžeme být třetí jen tehdy, když vyhrajeme všechny čtyři zbývající zápasy!! A když se to podaří, budeme slavit na trajektu do Stockholmu:-) Teda, jestli jsem tomu rozuměla správně;-) Bohužel jsem se taky dozvěděla, že na příští turnaj nás nejspíš pojede hrozně málo, protože část týmu má nějakou školní akci... Cestou od Citymarketu do Nikkarily jsme ještě stihly probrat, že čeština je podobná ruštině a ta že nemá s finštinou asi vůbec nic společného... Narozdíl od Unkaria (maďarštiny), která se ale ve skutečnosti finštině skoro v ničem nepodobá (snad jen v tom, že taky místo předložek přidávají písmenka na konec slova) a tak jediným blízkým jazykem je Viroa (estonština). Zajímavé je, že Estonci Finům rozumí, ale naopak to nefunguje...
Večer jsem v Nikkarile otevřela učebnici "Finština pro samouky", co mi přinesl Ježíšek, a celý sobotní večer a následující den jsem nedělala skoro nic jiného, než že jsem se učila a učila... Co jiného mi taky zbývá, když jsem svým předvánočním mejlem trošku neopatrně naznačila svým spoluhráčkám z týmu, že občas umím něco málo napsat finsky. Totiž, přece nebudu já, Češka, přát Finkám "hezké Vánoce" anglicky!! A ony si teď nejspíš myslí, že jim budu i rozumět, ale... To bude ještě dlouhá cesta:-) Ne, já to nevzdám!!

... a z Čech do Finska

8. ledna 2008 v 9:03 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Svůj návrat do Finska jsem si naplánovala na 2.1.2008. Bylo to brzy nebo pozdě? Mám pocit, že jsem toho doma za těch pár dnů stihla docela dost a ten čas byl tak akorát… A hlavně, já jsem vlastně ani neměla na výběr, když jsem chtěla hrát na našem prvním povánočním ligovém turnaji, 5. ledna v Joroinenu. A tak jsem se ráno 2. ledna vydala na cestu zpátky do "země tisíce jezer"...
9:10, vlakové nádraží v Humpolci
Sedím v tom jednom jediném vagónku a mávám Alíškovi a Zdenče. Usmíváme se na sebe přes trošku špinavé sklo vlaku. Ještě chvilku… Ještě je vidím. Menší a menší… Až mi nakonec docela zmizí za zatáčkou:-( Ještě dlouho se dívám jen tak do prázdna… Jako bych na tom nádraží nechávala i kousek sebe. Strašně ráda bych tady už zůstala, nechce se mi znovu opouštět to všechno… Ale zároveň vím, že někde tam daleko na severu se v pátek večer na tréninku v Kontiopuiston liikuntahalli (tělocvičně v Kontiopuisto) v Pieksämäki setkám s Minnou, Astou, Satu, Kaisu... s celým naším týmem Pisaba:-) Zase uslyším tu jejich zvláštní řeč, které nerozumím, ale i přesto se mi po ní už po pár dnech stýská... Moc dobře vím, že mnohem horší by bylo už nikdy se do Finska nevrátit!!

Brno, Zvonařka
Se sluchátky v uších nechávám plynout čas. Zbývají mi nějaké tři hodiny do odjezdu... a vlečou se jako šnek se svým domečkem.

2. leden 2008, 14:45
Opouštím Brno, svůj druhý domov. Ještě si prohlížím ta známá místa. V autobuse cestujeme z Brna asi čtyři osoby. Šedé nebe, možná bude sněžit? Kdoví... Snažím se najít v empétrojce nějakou pozitivnější muziku. Jenže skoro půlku zabírá ta finská, kterou si teď nějak nedokážu pustit. Jupíí, ať žije Záviš!!:-)

Praha
Tady to končí. Všechny moje smutky. Tohle už pro mě není domov. Jeden jsem nechala za cedulí s názvem moravské metropole, druhý jsem opustila někde spolu s posledními kopci před Prahou… ten třetí mě čeká ve Finsku:-) V Praze dostávám spolupasažérku. Její cílovou stanicí je finské Joensuu. Vyprávíme si a cesta plyne:-)

Trajekt z Rostocku do Dánska
Shledáváme, že spolu cestujeme čtyři "erasmáci" do Finska. Také Vlaďka míří do Joensuu a Saša z matfyzu do Turku. Narozdíl ode mě všichni poprvé…

Stockholm, terminál Silja
Loučíme se se Sašou, protože do Turku jede jiný trajekt… My tři nastupujeme na ten, co odjíždí v 17:00 do Helsinek. Na trajektu "bydlím" s Vlaďkou. Ve čtyřlůžkové kajutě máme docela prostor, nikdo další už se nepřistěhoval. Zjišťujeme, že v Čechách bydlíme nedaleko od sebe - Vlaďka je z Pacova!! Ale musely jsme jet do Finska, abychom se potkaly…

Pokouším se vyfotit na trajektu pár obrázků. Další příležitost přijde nejspíš až za několik měsíců, kdy se budu už nadobro vracet z Finska…

Místo pohádky na dobrou noc vyprávím Vlaďce o Finsku. Chudák holka, neměla to se mnou lehký;-) Už se nemůžu dočkat, až ráno vystoupím z trajektu a uvidím Tuomiokirkko…

Po výborné snídani jdeme s Dančou na horní palubu trajektu, jak jinak než kvůli fotkám. Fouká mrazivý vítr. Ta zima je opravdu příšerná. Ani bych se nedivila, kdyby mi pravý ukazováček přimrzl ke spoušti foťáku…

Helsinki, něco po desáté hodině místního času...
Nastupujeme do tramvaje 3T a míříme k hlavnímu nádraží. Já vystupuju, holky pokračují. Ještě nikdy nebyly v Helsinkách a tak jsem jim po minulé zkušenosti s touto tramvajovou trasou doporučila výbornou okružní jízdu;-) Snad nakonec dobře dojeli do Joensuu…

Naše plánované opětovné setkání v nádražní budově totiž nevyšlo. Šla jsem si koupit jízdenku a zjistila jsem, že nejbližší vlak jede už v 11:12, s přestupem v městečku Kouvola. A tak jsem odjela tímhle prvním vlakem…

Narozdíl od mojí nedávné cesty z Pieksämäki do Helsinek fungovalo tentokráte ve vlaku radio, tak jsem se jen připíchla sluchátky do příslušné "dírky" a za doprovodu mluvené finštiny, jen velmi výjimečně proložené nějakou hudbou, jsem se kochala pohledem na finskou krajinu:-) A pokoušela jsem se natočit do foťáku nějaká videa. Krásné slunečné počasí za oknem k tomu úplně vybízelo…

14:39, Pieksämäki
Nádraží. Vystupuju z vlaku. Krosnu na záda, do jedné ruky velkou tašku, do druhé malý batoh a jde se do Nikkarily. Cesta docela ubíhala, jen se to neobešlo bez častých zastávek a střídání rukou… Původně jsem neměla v plánu vozit do Finska tolik věcí. Jenže doma mě celkem slušně zásobili vším možným od vánočního cukroví až po balení šesti plechovek světlého Kozla a taky Radegasta. A já jsem taky zrovna neprotestovala;-) Nakonec jsem veškerý náklad úspěšně donesla až do našeho domečku v Nikkarile. Pozdravila jsem se se spolubydlící Mari a mrkla jsem na teploměr - ukazoval -14 °C. Že by už i do Finska konečně přišla zima?? Jen se sněhem je to bída: v Helsinkách nebyl vůbec žádný, v Pieksämäki možná jeden centimetr, jen takový poprašek…

Po šesté hodině večerní se oblíkám, beru kolo a valím na trénink. Začíná v 18:30 v Kontiopuiston liikuntahalli…

Vencíkova cesta z Finska do Čech…

7. ledna 2008 v 17:38 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
(Přeťukáno do počítače ze šmíráku…)
Je neděle 6.1.2008, venku se už dávno setmělo. Zase jeden z dlouhých večerů a nocí v Nikkarile. Právě sedím na posteli spolu s českou plechovkou světlého Kozla, na uších sluchátka od empétrojky (no jasně, od Ježíška), v ruce propisku a smolím cosi na šmírák… Napadlo mě totiž, že bych měla napsat něco málo o svých cestách z Nikkarily do Velkého Rybníka a zase zpět:-)
Ani náhodou nepatřím k lidem, co mají rádi cestování. Totiž, kdybych už dávno neměla koupený lístek z Helsinek do Brna, tak by mě 18.12. ráno z Nikkarily nikdo nedostal… Mnohokráte se mi před odjezdem zdály hrůzné sny o zapomenutých vánočních dárcích, zmeškaném vlaku… Čím víc se blížil den odjezdu, tím častější byly tyhle noční můry.
V noci na 18.12. jsem skoro nespala... Ráno po osmé hodině nás Jenni svezla školním autem na vlakové nádraží v Pieksämäki. Za to jsem jí byla moc vděčná, protože vláčet se s krosnou, velkou taškou a malým batůžkem pěšky 4 km by se mi opravdu nechtělo. Několik minut po deváté jsme se Zuzkou nastoupily do Pendolina směr Helsinki. Za okny vlaku bylo pošmourno, zatažená obloha, jen pomalu se rozednívalo... Podobná byla i moje nálada. Smutek z toho, že odjíždím. Ale zároveň jsem se těšila domů na lidičky, češtinu a pár věcí: český chleba, tousty od Alíška, jídlo od maminky;-), višňové pivo ve Strongholdu a tak podobně... Vlastně jsem měla spoustu důvodů, proč se vracet:-)
Tentokrát jsem opravdu nechtěla jít v Helsinkách od nádraží ke trajektu Silja pěšky a tuhle možnost jsem odmítala tak tvrdohlavě, až se mi nakonec podařilo přesvědčit i Zuzku... V infocentru na nádraží jsem se doptala na to, že jízdenky na tramvaj se kupují u řidiče. Vůbec mi nedošlo, proč mi ten chlápek vysvětluje cosi nad mapou poté, co se dozvěděl směr mojí cesty... Vždyť je to jasné: šalina staví přímo před nádražní budovou, má číslo 3 (a nějaké písmenko) a jedu směrem na Kauppatori (to je takové pobřežní tržiště), Siljaterminaali a tam - pohoda:-) Přece nejsem v Helsinkách poprvé, strávila jsem zde kdysi část dne a celou noc...
A tak jsme před nádražím nastoupily do 3B. Tramvaj míjela zastávku za zastávkou... Kde je Kauppatori?! Trochu jsem znervózněla a začala jsem po tom pátrat... Podařilo se mi najít něco jako mapu tramvajových tras a zjistila jsem, že 3B kreslí v ulicích Helsinek takovou osmičku, kde jedna část je mnohem větší než druhá a místo křížení je někde u nádraží (= rautatieasema). Kauppatori se nachází v té krátké části pomyslné osmičky, jen pár zastávek od nádraží... Jenže to bych snad ani nebyla já, kdybych si náhodou nechala ujít projížďku předvánočními Helsinkami;-) Vlastně to z pohledu turisty byla docela příjemná poznávací cesta. Měla jsem výbornou možnost prohlédnout si některé pamětihodnosti, starobylé i docela nové budovy a zajímavá zákoutí finského hlavního města, včetně mého oblíbeného Olympijského stadionu... A to všechno jen za 2 eura, neboť právě tolik stojí v Helsinkách jízdenka na tramvaj s platností na 1 hodinu.
Po nějakém třičtvrtěhodinovém kodrcání se Helsinkami jsme se ocitli opět poblíž hlavního nádraží. Míjeli jsme jej vedlejší ulicí!!:-) No jo, právě na tohle asi potřeboval ten člověk v infocentru mapu;-) Kdybych bývala poslouchala pořádně... Po chviličce se před námi objevilo staré známé Tuomiokirkko, dominanta Senátního náměstí. Odtud jsme odbočili ke Kauppatori a následovala zastávka u Silja-terminálu, naše výstupní:-)
Na Kauppatori a v parku Esplanadi právě probíhaly vánoční trhy. Nejdřív jsem zůstala u batohů na terminálu já a Zuzka to šla omrknout s tím, že se pak vystřídáme. Asi za necelou hodinku se Zuzka vrátila i s Tomem (stejný člověk od nás z lesárny, co s námi 15. srpna cestoval do Finska) - potkali se někde na Kauppatori:-) Svět je malý a Helsinki obzvlášť. Pak jsme vyrazila na tržiště já a kromě pár fotek jsem "ulovila" i dvě malinkaté věci domů:-) Třetí malinkou věc jsem si koupila večer během plavby na trajektu. To jsem si totiž nakonec po dlouhém přemýšlení ve smyslu: "dám svoje poslední prachy za jídlo nebo za tohle?!" vybrala druhou možnost, neboť cestou z Esplanadi ke trajektu jsem se stavila na velké hranolky a tak smrt hladem nebyla zrovna na pořadu dne;-)

Na cestě do Čech byla nejlepší všechna ta setkání. Nejdřív Zuzka potkala Toma (ze Seinäjöki). Na trajektu (poloprázdném - ve srovnání se srpnem) sedíme takhle všichni tři na sedačkách u výtahu a něco tak mluvíme a najednou se ozve: "Vy jste Češi?" A tak jsem se seznámili s Jirkou (z Joensuu). Po ránu jsme dopluli do Stockholmu. Já s Jirkou hlídáme batohy, zatímco Zuzka s Tomem zkoumají Stockholm, a potkáváme Pavlínu (z Helsinek). Tahle milá osůbka uměla po několika málo měsících ve Finsku (od října) dobře finsky a na "severu" byla nejdál v Tampere:-) Autobus Bohemian Lines má zastávku ještě na jednom místě ve Stockholmu a tam nastoupili další "erasmáci" z Finska (mimo jiné např. z Turku) a také ze Švédska. A mezi nimi můj spolužák z lesárny, toho času ve švédském Umea!! A tak jsme ze Stockholmu jeli skoro samí čeští studenti (výjimkou bylo několik málo Slováků) a "Švédi" z nás "Finů" asi malinko netušili, proč se pořád smějeme slovům jako "vittu, saatana, perkele" (to už jsem zmiňovala dřív…), "no niin" (ne, tohle není nic sprostého) a tak podobně… V autobuse byla sranda:-) Vyprávěli jsme si svoje finské a švédské zážitky… a tak různě… a bylo to fajn:-)
Přijeli jsme na hranice s Německem. Začalo se rozednívat. Projížděli jsme krajinou skoro bez lesů, místo stromů "rostly" kolem silnic obrovské šedé budovy skladů…:-( Až do Prahy… Tam jsme se rozloučili s většinou našich spolucestujících. Cesta do Brna mi připadala nekonečná. Tím spíš, když jsem (jako tradičně) míjela svůj domov o nějakých pět šest kilometrů…
Brno. Stála jsem u okýnka na hlavním nádraží a myslela jsem si, že to nejhorší mám už za sebou, když se mi podařilo dotáhnout všechna zavazadla ze Zvonařky až sem… Jenže jsem zjistila, že jízdenka do Humpolce mě bude stát 184 Kč. No jo, nějak nemám žádnou slevu… Kolik mám s sebou?! 183 Kč, přesně. A sakra!! Teď se přiznávám - poprvé v životě jsem somrovala korunu na hlavním nádraží:-( Všechno musí být někdy poprvé…;-) Vypadám jako chudej bezdomovec?! Nebo tak moc věrohodně? Nebo za to mohl předvánoční čas? Já nevím, ale když jsem přišla za tou neznámou slečnou s tím, že potřebuju korunu a klidně jí za ni dám půl eura (ne, že by jí snad k něčemu bylo…), ale že chci jet domů… věnovala mi celých deset korun a popřála mi hezké Vánoce!!:-) Těch slíbených 50 centů jsem jí ale prostě musela dát, přestože o tenhle suvenýr (překvapivě?) nějak nestála. Nechtěla jsem si připadat jako úplná socka… Tímto zdravím onu slečnu a moc děkuju:-) (Stejně si to nejspíš nikdy nepřečte, ale co kdyby náhodou…)
V Havlíčkově Brodě jsem přestoupila do osobáčku směr Humpolec. Jak rychle jezdí takový vlak - jen jeden vagónek? Z Havlíčkova Brodu do Humpolce to trvá 40 minut. S finským Pendolinem se to nedá srovnávat, ale tenhle je náš:-) A za okenním sklem jsem viděla malou vrstvičku sněhu ležícího na chodnících ve městě, na polích, loukách, na střechách domů… Cestovala jsem ze severu Evropy, z Finska, přes Švédsko, Dánsko, Německo… abych konečně viděla sníh - až tady, u nás:-)
Znáte písničku, kde se zpívá něco o tom, že: "mám v kapse jeden frank, jsem nejbohatší z bank…"? A znáte ten pocit?? Já ho znám:-) Vystupuju z vlaku na malém nádraží v Humpolci. V kapse mám devět korun a o něco málo víc než jedno euro… Před nádražní budovou čekají naši. Už jen pár kilometrů autem zbývá do Velkého Rybníka. JSEM DOMA!! Na krátký čas…

Dneska se vracím...

2. ledna 2008 v 0:40 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Dneska (2.1.) se vracím do Finska, svého druhého domova:-) Narozdíl od své první cesty na sever teď už vím, do čeho jdu. A nemusím se bát, že se mi tam nebude líbit;-) Ale... zároveň se mi tak nějak nechce opustit lidi, místa a věci, co znám tady:-( Podobný pocit jsem měla někdy v prosinci, kdy se mi nechtělo vracet z Finska domů - hlavně při představě té dlouhé cesty, co mě čeká... Totiž, já jak někde zakořením, tak se mi pak těžko odchází.
Jen škoda, že se nedá žít na dvou místech současně, protože: ve Finsku mi chybí všechny ty blízké osůbky z ČR:-), čeština (!!), můj bývalý tým ze Židenic, spinning, pivo a hospody, náměstí v centrech měst, některé části české krajiny... zatímco v Čechách zase postrádám náš salibandy tým Pisaba, saunu, jezera, lesy a stromy (všude) a další přírodní záležitosti... některé spolužáky a spolužačky z Nikkarily, finský způsob života a pohled na věci... a taky finštinu:-)
Během právě uplynulého dne, kdy jsem si musela sbalit věci na zpáteční cestu do Finska, jsem zrovna neskákala radostí... Ale teď už se pomalu začínám těšit. Třeba na svou finskou lásku - saunu;-) O Vánocích jsem bez ní musela vydržet nějaké dva týdny (!!), ale už v úterý se zase dočkám:-) Jupííí!!:-)
Mějte se krásně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku... a všude jinde, kam vás osud zavede:-) A někdy se třeba potkáme, až se vrátím - někdy...
Zdraví Vencík