Březen 2008

Video druháků z Nikkarily

26. března 2008 v 11:17 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...


Tohle video je ve finštině, tak bych asi měla napsat, jaká je pointa... Takže: tenhle kratičkej příběh vypráví o studentovi na střední škole, co opravdu netuší, jakou školu si vybrat a tak se jde poradit s jedním učitelem a ten mu navrhuje různá povolání... A nakonec společně objeví lesnictví a školu v Nikkarile:-) Jak jinak, že??;-)
Když na tenhle "obdélníček" poklepete dvakrát, otevře se vám to v Youtube.com větší...
P.S.: Herectvím bych se teda určitě neuživila...


Smolařem navždy...:-)

25. března 2008 v 17:13 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Včera večer si tak sedím u počítače, do sluchátek mi zpívá Katri Ylander (zpěvačka, která skončila druhá v Suomen Idols 2005) a chystám se dělat něco malinko do školy a trošku se už těším, až se zase budu po desáté hodině večerní dívat na svůj oblíbený seriál L-koodi (jediný pořad, co tady v televizi pravidelně sleduju)... A taky jsem začala psát kratičký článek na blog - tenhle:
Existuje strašně moc důvodů, proč se učit finsky:-) Ale já mám pro vás jeden příklad ze života... Totiž, když rozumíte dobře finsky, tak se na tréninku dozvíte mimo jiné třeba to, že na pondělí velikonoční je Urheilutalo zavřené a trénink není... A nejedete zbytečně na kole nějakých 5 km tam a pět zpátky = asi 10 km v -10 °C (no, při návratu do Nikkarily bylo už -12 °C) a nezebou vás příšerně prsty v teniskách i skrz babiččiny pletené ponožky... Ale má to (možná trochu překvapivě) i svoje nevýhody;-) Totiž, kdybych uměla dobře finsky, tak bych přišla o večerní projížďku na kole na čerstvém vzduchu, protože bych neměla žádný důvod jezdit v deseti pod nulou a potmě někam na kole, tím spíš, když ve svátek jsou tady ve Finsku zavřené všec
… a právě v tuhle chvilku vstoupil do místnosti nějaký neznámý chlápek. Pozdravím "terve" a dál se dívám do počítače a zároveň po očku sleduju toho člověka... A vůbec nechápu, proč tam pořád tak stojí a dívá se na mě... Sundám si z uší sluchátka... A ten člověk na mě začal mluvit finsky, tak jsem mu anglicky řekla, že mu nerozumím a on mi odpověděl jediné slovo: ALARM. V ten okamžik mi došlo, že mám průšvih!!! No jo... Vlastně ten chlápek byl docela v pohodě, malinko se usmíval a nevypadal nijak moc naštvaně - Finové jsou takoví už asi od přírody;-) Jen se mě ptal, jak se jmenuju a nakonec jsem mu to musela napsat... a pak jsme se domluvili na tom, že se teda omlouvám a že jdeme domů..:-)
Asi vás teď zajímá, proč se tohle vlastně stalo?! No, mě by to zajímalo taky... Ve čtvrtek jsem se totiž ptala v kanceláři, jestli jako v pátek můžu jít do hlavní budovy na počítač a dozvěděla jsem se, že jo a v pondělí taky... Už od včerejška přemýšlím o tom, jestli mi náhodou Maria neříkala ještě něco o nějakém čase, ale opravdu nevím a snad takový sklerotik nejsem;-) Ale těžko říct... No, na tom už nezáleží, podstatné je to, že jsem v pondělí někdy v půl deváté večer šla do školy na komp a takhle to dopadlo...:-) A jak jsem se dneska dozvěděla od paní v kanceláři (při rozhovoru ve finštině - anglicky hovořící Maria tam tenhle týden není - a dalo nám to oběma zabrat, ale nakonec jsme si porozuměly...), tak musíme počkat na vyúčtování od bezpečnostní agentury (nebo co to bylo, finská policie naštěstí ne...) a jen doufám, že to moc nezruinuje můj euro-účet;-)
Taky si někdy říkáte: "Proč zrovna já?!?!" ? Já právě teď... Jako by nestačilo rozbité zrcadlo, zlomené prkýnko v posteli (no, to taky ještě musím nějak vyřešit...), ztracený koš (ten snad ještě objevíme)... a včerejší zbytečná cesta na trénink... A tak přijedu na kole z Pieksämäki (od Urheilutalo), sednu si k počítači ve vyhřáté místnosti, užívám si večerní pohodu a vůbec netuším, že už si pro mě jedou:))
Už je to tak... Zatímco včera večer jsem z toho byla docela nervózní a dlouho do noci mi to vrtalo hlavou, tak dneska už se tomu směju:-) To se ani jinak nedá, co s tímhle chcete dělat??
Já vím - jsem smolař od přírody a už to tak asi navždycky zůstane... Tak pozor na mě, až mě zase někdy někde potkáte;-)

P.S.: ... zavřené všechny obchody...

Velikonoční zprávičky z Nikkarily

24. března 2008 v 12:38
O počasí
Tak nám začalo jaro:-) Píše se to v kalendáři... Ptala jsem se Katji (ve čtvrtek cestou do Lomapirtti), jak dlouho ještě potrvá zima... a sníh prý roztaje asi tak za měsíc. Zatím se zdá, že to tak nějak opravdu bude. V noci z pátku na sobotu jsme kolem půlnoci měli nějakých -19 °C!! Naštěstí mám zimu ráda:-)
Tenkrát, když jsme odjížděli do Helsinek (11.března), ukazoval teploměr už pár dní několik stupňů nad nulou, všude byla spousta vody a sem tam trochu pršelo. Vypadalo to, že zima už končí. Ale brzy po našem návratu z Helsinek se trochu ochladilo, začalo zase sněžit a vydrželo to tak několik dní...
... a teď už asi od čtvrtka nám svítí přes den sluníčko, nebe je jak vymetené, krásně modré, vzduch malinko voní jarem (nebo se mi to aspoň zdá), ptáci zpívají (možná právě soutěží o otužilce roku)... a všude leží sníh a stopy pro běžkaře jsou hezky upravené:-) A jaro je daleko... A tak to má tady na severu být;-)

O velikonocích
Ve čtvrtek jsme měli ve školní jídelně tradiční velikonoční dezertík zvaný "pasha" a pocházející z Karélie. Chutnalo to trochu po tvarohu a bylo to moc dobré:-) A Erkki nám doporučil ještě jedno finské jídlo patřící k velikonocům - "mämmi". Že prý se dá koupit v obchodě hotové. A měl pravdu. V Citymarketu bylo opravdu k sehnání. A zrovna tam probíhala ochutnávka mämmi. Tak nějak náhodně jsem tam zavítala a zjistila jsem, že mämmi tam nenabízeli samotné, ale s čímsi žlutým vanilkovým - a chutnalo to spolu výborně, tak jsem se ještě zeptala, co je ta žlutá věc a koupila jsem jí taky. A tak jsme v sobotu po návratu z běžek měli k večeři (kromě dalších věcí) mämmi:-)
(Mämmi a dalších pár věcí k jídlu je k vidění zde. Jasně, většina těch obrázků tam byla už dřív...)
Ve Finsku existuje podobný velikonoční zvyk jako u nás, ale náleží jen malým děckám a probíhá už v sobotu týden před velikonocemi. Děti chodí po pomlázce a dostávají nějaké sladkosti nebo drobné peníze. Vajíčka se ve Finsku malují taky.

O slivovici
Ve čtvrtek jsem se od Asty dozvěděla mezi řečí (ne, tím myslím po mejlu...) o velikonocích cosi o tom, že "suomalainen pontikko" (Asta tím myslela finskou podomácku vyrobenou vodku, pravděpodobně) je horší (chutná hůř) než "Ave paukku"... A tak už vím (a vy teď taky) úplně přesně, pod jakým názvem je v našem týmu Pisaba známá slivovice:-) Vůbec si nezasloužím, aby se tak výborná věc jmenovala po mně, ale já za to nemůžu - nevymyslela jsem tohle pojmenování;-) Ještě bych měla vysvětlit, co znamená slovo "paukku", ale já vlastně přesně nevím... Můj slovník říká, že paukku = třesk, prasknutí, petarda, úder, rána... Tak si můžete vybrat;-) Ale já bych to nepřekládala, protože "Ave paukku" se mi líbí:-)

O běžkování
V sobotu (22.3.) jsme se Zuzkou běžkovaly kousek po jezeře Vangasjärvi a při té příležitosti jsme se dojely jen tak podívat k Lomapirtti. Moc mě mrzelo, že s sebou nemám plavky, protože byl zrovna hezký slunečný den... Ale mám odtud aspoň fotku:-) Stejně je to trochu zvláštní - ve čtvrtek se člověk v tom jezeře koupe a v sobotu po něm jezdí na běžkách;-)
A spatřila jsem druhou telefonní budku ve Finsku!! Nekecám, tyhle věci tady ještě existujou. Ale...;-) Ta první budka stojí v Helsinkách před jakýmsi muzeem mezi Kauppatori a Senátním náměstím jako část finské historie a tahle druhá v Pieksämäki je malinko nefunkční...:-)
(Další fotky z běžek zde.)

O Finech a mobilech
Po dlouhé době jsem konečně přišla na jednu věc, co se ve Finsku nedodržuje - zákaz telefonování při řízení auta. Totiž, vždycky jsem si myslela, že to tady zakázané asi nemají, když běžně vídám lidi telefonovat a psát SMS za jízdy... Ale ve skutečnosti tady v téhle věci platí podobná pravidla jako u nás. A taky mám takový pocit, že Finové musí mít nejspíš strašně levné telefonování. Jinak by asi nevolali tak často a takovou dobu... Ale jsem tady ve Finsku už docela dlouho, tak mě to už tolik nepřekvapuje;-)

O létě
Pomalu ale jistě se nám to ve škole krátí, už jsme za půlkou... Snad poprvé v životě mě to mrzí... Protože konec školy pro mě znamená konec pobytu ve Finsku. V případě, že se mi nepodaří najít si tady ve Finsku nějakou práci na léto... Tady na severu jsou v létě krásně dlouhé dny, sluníčko zapadá jen na pár hodin:-) A já bych měla odjet domů už před začátkem léta...:-( Ráda bych tu ještě nějaký čas zůstala - a nejen kvůli létu...:-) Finsko je můj druhý domov a těžko se opouští... A tak hledám...

Znáte nějakou finskou knížku?

20. března 2008 v 18:55 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Ahoj všichni,
bohužel se pomalu ale jistě blíží doba mého odjezdu domů a já mám už dlouho takový plán: přivézt si z Finska jednu nebo dvě knížky (a nejradši nějaké dobré knížky...) nějakých finských autorů hezky v originále - ve finštině. Věřím, že se tak můžu zlepšit ve finštině, naučit se nová slova a hodně věcí... Jenže můj malinký problém tkví v tom, že vůbec netuším, jakou knížku si vybrat, protože jsem už léta nic pořádného nepřečetla a moje znalosti finské literatury začínají i končí u eposu Kalevala a spisovatele Waltariho, ale znám jen tahle jména, nic víc... Jo, stydím se:-( Ale už to tak bohužel je...
A tak vás chci moc poprosit, jestli náhodou víte o nějaké dobré finské knížce, napište mi o ní do komentářů (název, autora a něco málo o jejím příběhu...) nebo mi pošlete info jako "Zpráva autorovi" (na stránce vpravo - mezi položkou Galerie a Oblíbené stránky). A jedna důležitá věc: skrz moje chabé znalosti finštiny potřebuju spíš něco novějšího (starší než z 20. století radši ne) a napsané spisovnou finštinou (ale to se z českého překladu jen těžko pozná...), abych si to se slovníkem dokázala jakžtakž přeložit...
Budu ráda za jakýkoliv komentář a knižní tip...
Děkuju:-)
Zdraví Vencík

Stará finská hitovka :-)

19. března 2008 v 20:21 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Ripsipiirakka - Tahdon rakastella sinua
Tak tuhle písničku prostě musíte slyšet:-)
Refrén: "Tahdon rakastella sinua... (2x) Tahdotko sinä minua?"
Překládat "tahdon rakastella sinua" nebudu;-)
Jen malé upozornění: Kdybych vám tohle někdy náhodou říkala (a možná i česky) po pěti pivkách, tak mě prosím neberte vůbec vážně...:))

Lesácká soutěž v Nikkarile

18. března 2008 v 10:13 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
V pátek se u nás v Nikkarile konala lesácká soutěž, kam se sjeli studenti z ostatních finských lesáren. Z nápisů na jejich slušivých oblečcích se dalo vyčíst několik různých měst a městeček, z nichž nejvzdálenější bylo asi Rovaniemi, nejvýchodnější Joensuu a nejzajímavější pro nás určitě Seinäjoki. Tam totiž pobývají jako zahraniční studenti tři lidičky od nás z "alma mater viridis" MZLU v Brně. Všichni tři přijeli do Nikkarily a tak jsme měli možnost se po dlouhé době setkat:-)
Hlavní soutěžní disciplínou bylo běžkování na asi 10 km v kombinaci s lesařinou - měření stromů a zjišťování různých údajů o porostech... Ne, nepřihlásila jsem se do závodu, radši jsem zůstala jen mezi diváky. V pátek dopoledne jsem tak měla možnost sledovat závodníky dojíždějící do cíle. Někteří byli opravdu rádi, že už jsou tam a o nějakém velkém finišování se v jejich případě nedalo mluvit;-) Naopak někteří z nich profrčeli mezi cedulkami s nápisem MAALI takovou rychlostí, že jsem je mohla jen tiše obdivovat... A nejslavnějším účastníkem závodu se stal se svým časem (asi o hodinu horším než vítěz) určitě Carlos, přesně podle starého olympijského hesla;-) Z našich nikkarilských spolužáků se nakonec nejlépe umístil Marko ze druháku.
Na večer byla v plánu velká lesácká akce v Galaxy. Tentokrát jsme nešli pěšky, ale svezli jsme se autobusem jedné z přítomných škol. Ten se dokonce dvakrát vrátil, aby nás postupně nabral všechny:-) No, to je asi možné jen ve Finsku... Už vidím Milana, jak nás vozí autobusem na pařbu;-) Jestli jste to doteď nevěděli, tak: nejlepší řidič na lesárně je Milan, když ti to říkám, můžeš mi věřit...:-) (Závišova písnička "Milan" je úplně výborná...)
V Galaxy nejdříve proběhla soutěž v karaoke. To je ve Finsku strašně moc oblíbená záležitost:-) Poslechli jsme si několik finských rádoby hitovek v podání lesáků z různých koutů Finska a někteří byli opravdu hodně dobří... Mě se moc líbil hned ten první borec, co se toho vůbec nebál, vybral si nějakou metalovou písničku, vletěl na to pódium a bylo to super!!! No, možná to bude tím, že metal docela můžu...:-) A následovala taneční soutěž ve stylu těch televizních... a pak už naše akce pokračovala jako normální diskotéka - škoda, už žádnej metal ani nic rockovějšího:-/
Akce v Galaxy byla celkem fajn - jen to pivo... Jasně, hned po příchodu do Galaxy na mě přišla žízeň a tak jsem zamířila k baru... Dívám se, co tam točí. No jo, sider a nějaký pivo, co neznám - Fosters (nebo tak nějak). A tak mám jasnou volbu - pivko, protože sidery (chutí připomínající rychlé špunty s obsahem alkoholu asi jako pivo) nějak nemusím... Tak mi to ta slečna natočila, já jsem to ochutnala a opravdu mě to vyděsilo!! To je takový stav, kdy vás napadne jen: "Ty vole, co tohle je?!?!?!" Totiž, moje babička si ředívala pivo (asi půl na půl) sodovkou, ale i to snad chutnalo líp než Fosters - australské pivo... Přestože pochází z tak vzdálené země, tak ho úplně s klidným svědomím nazývám jedním jediným slovem: ksindl. A vůbec mi to nepřijde jako nějaké špatné slovo v souvislosti s tímhle pivem... To se ani nedalo nazvat nijak líp!!;-)
Teď mě trošku mrzí, že jsem za svůj život několikrát řekla pár nehezkých slov o pelhřimovském pivu Poutník... A taky tady veřejně prohlašuju, že miluju finské pivo!!:-) Ať žije Olvi, Karjala, Lapin kulta, Urho, Koff, Sandels... a samozřejmě moje oblíbené Karhu;-)
No, po zbytek večera jsem se z nouze uchýlila k točeným siderům...:-/

Helsinki (11. a 12.3.2008)

14. března 2008 v 15:55 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
V úterý v 5:20 jsme měli sraz před hlavní budovou školy a čekala nás asi čtyři hodiny trvající cesta autobusem do Helsinek. Druháci tam cestovali s cílem zúčastnit se jakéhosi semináře týkajícího se lesnické politiky. Seminář pořádala finská organizace se zkratkou MTK, sdružující soukromé vlastníky lesů a zemědělce, v hotelu Radisson nedaleko od centra Helsinek. My čtyři, co neumíme finsky - Isabel, Carlos, Zuzka a já - jsme pobyli v přednáškové místnosti první hodinu a půl, pak jsme šli spolu s našimi finskými spolužáky na oběd a ve zbytku dne už nás v oné místnosti nikdo nespatřil - se souhlasem Erkkiho, samozřejmě:-)
My se Zuzkou jsme měly jasný plán - věž olympijského stadionu, Temppeliaukion kirkko a Kansallismuseo. Nejdřív jsme musely zjistit, kde že se to vlastně nacházíme... Získat mapu Helsinek nebyl problém, v hotelu se jich povalovalo dost:-) Naštěstí název ulice jsme objevily hned na rohu na jedné z budov a pak už to bylo v pohodě:-) Náš hotel byl nedaleko Eduskuntatalo (budova finského parlamentu), takže k olympijskému stadionu jsme to měly kousek.
Šly jsme jakousi ulicí tak trochu souběžnou se známou Mannerheimentie, kde stojí takové typické budovy v Helsinkách - Eduskuntatalo, Finlandiatalo, Kansallismuseo, budova pošty a tak podobně:-) Ale mně byla nějak podezřele povědomá i ta "naše" ulice... Měla jsem takové tušení, že někudy těmito místy jsem procházela kdysi v září - tenkrát, kdy půlnoc už byla dávno pryč a do rána daleko... Tenkrát jsem mířila k Temppeliaukion kirkko - kostelu vytesanému ve skále. A moje paměť mě nezklamala. Netrvalo dlouho a při pohledu do jedné z postranních uliček jsem jej spatřila. Temppeliaukion kirkko - kostel, co zvenku vypadá jako cokoliv jiného, jen ne jako kostel;-) A tak jsme se tam hned vydaly... abychom nakonec zjistily, že teď krátce po poledni je zavřeno a ještě nějaký čas to potrvá...

Vrátily jsme se tedy na původní ulici a pokračovaly jsme směrem k olympijskému stadionu, jednomu z mých nejoblíbenějších míst v Helsinkách. Koupily jsme si lístek na věž za 2 eura a ten pán nám řekl finsky (protože já jsem si kupovala lístek rádoby finsky...), že výtah je tam a ukázal rukou...:-) A tak jsme zamířily tím směrem, vyšly jsme dvě patra po schodech a tam byl výtah. Jenže ať jsme mačkaly cokoliv, tak otevřít nešel, po schodech se to dál nedalo a jiným směrem byly jen nějaké kanceláře. No, zkoušely jsme to nějakou dobu a když už jsme byly rozhodnuté, že se opravdu vrátíme a zeptáme se, tak najednou se kdesi na schodišti pod námi ozval hlas toho chlápka od lístků a že prý jsme na špatném místě... A opravdu. Kdo by to byl tušil, že ten správný výtah je hned v přízemí, ale trošku za rohem?! A tak jsme spolu se dvěma dalšími lidmi nastoupily do výtahu a zanedlouho už jsme se dívaly z věže olympijského stadionu na město Helsinki:-)
Pohled to byl hezký, přestože nebylo zrovna vidět úplně daleko... Ale nejhezčí byl stejně ten stařičký stadion pod námi:-) S vědomím, že ty nejslavnější záběry do cíle dobíhajícího Emila Zátopka, co bývají k vidění v televizi, pocházejí právě odtud:-) Od stadionu jsme šly ulicí Mannerheimentie kolem budovy finské opery dál směrem ke Kansallismuseo. A hned nedaleko opery jsme si všimly na sloupech takových reklam, co by potěšily asi každého Čecha...

Zanedlouho jsme stály před budovou Kansallismuseo, co narozdíl od Temppeliaukion kirkko vypadá jako kostel, ale ve skutečnosti se jedná o národní muzeum... Toto muzeum je uspořádané tak, že začíná pravěkem v nejspodnějším patře a končí současností v patře nejvyšším. A rozhodně bylo na co se dívat, zdejší expozice byly docela zajímavé... Jen jednu věc moc nechápu. Totiž, u nás v ČR máme hodně hradů a zámků a v každém (až na drobné výjimky) jsou k vidění nějaké věci z uplynulých staletí... A tak by mě docela zajímalo, když tady mají v národním muzeu i obrazy, nábytek, nádobí a tak podobně, tak odkud to pochází a tak... Tím spíš, když vím prozatím jen o hradu v Turku a v Savonlinně a jen si myslím, že možná existují nějaké další, ale žádnou jistotu nemám...
Od Kansallismuseo jsme si to namířily znovu k Temppeliaukion kirkko. Cestou jsme míjely jedno úžasné auto (BMW) a dalších pár zajímavých míst a věcí, ale největší překvapení mě čekalo přímo u kostela... Kráčím si tak po chodníku, ve žlutooranžových paprscích zapadajícího slunce a jen tak se dívám po okolí - jsem už u Temppeliaukion kirkko - a najednou na skále spatřím zlato!! Opravdu. Kousek skály vypadal jako by byl ze zlata... A přitom za to mohlo právě to sluníčko, co se teď pomalu loučilo s dneškem... Jeho paprsky dopadaly na mokrou část skály a odrážely se od vody:-) Zkoušela jsem to vyfotit několikrát z dálky a pak jsem přišla blíž... a uviděla jsem na skále něco podobně krásného jako to zlato předtím...
... jenže zatímco zlato má rád skoro každý, tak v případě zelených "věcí" jako byla ta na skále opravdu těžko říct, jestli se líbí ještě někomu jinému než jen mně... Ale pro mě to byla hezká část Temppeliaukion kirkko:-) To bylo opět zavřené - tentokrát jsme pro změnu přišly pozdě...
Málem bych zapomněla na jednu úplně epesní záležitost, co se mi podařilo objevit v jednom z helsinských obchodů se suvenýry cestou od olympijského stadionu ke Kansallismuseo... Už jste někdy viděli pohlednici vyrobenou ne z papíru, ale ze dřeva břízy?? Já ne... A v tu chvíli jsem měla pocit, že snad neexistuje nic, co by bylo typičtější pro Finsko a dalo se jako suvenýr přivézt domů... Z tohoto "úlovku" mám opravdu velkou radost:-)
V 17:45 jsme měli sraz v hotelu s ostatními lidmi z Nikkarily a šlo se do Eduskuntatalo - do finského parlamentu. Tam jsem se strašně moc těšila, protože to není úplně běžná záležitost pro turisty tak jako některá jiná místa v Helsinkách (nebo si to aspoň myslím)... Nejdříve jsme skoukli takové docela krátké video o budově Eduskuntatalo a o finském parlamentu celkově. Naštěstí pro mě to bylo sice ve finštině, ale s finskými titulky, a tak jsem tomu rozuměla aspoň tak z půlky. A musela jsem se malinko usmívat při představě, že takhle hezky někdo vypráví o českém parlamentu... Ale Finové se tomu nesmáli. Že by opravdu věřili tomu, že finští poslanci nejsou ve svém úřadě jen pro prachy a záleží jim na voličích?? No, možná je to ve Finsku jinak než u nás... Nebo jsou Finové zvyklí na taková videa ve stylu Československého filmového týdeníku - všechno, co děláme, je správné a všichni jsou šťastní...;-)

Po shlédnutí videa jsme opustili tuhle místnost, prošli jsme bezpečnostním rámem a konečně jsme spatřili to místo v Eduskuntatalo, kde zasedá finský parlament. Nejdřív nám jakýsi člověk vyprávěl něco o Eduskuntatalo a o finském parlamentu a přiznávám - rozuměla jsem opravdu jen útržky z toho, co nám povídal... A pak přišla nějaká slečna a nevím přesně, co byla zač, rozuměla jsem jen malinko a zbytek si tipnu - takže podle mého skromného názoru je tahle slečna poslankyní finského parlamentu za oblast Etelä-Savo a zabývá se trochu lesnictvím... Ale opravdu nevím, jak moc je tohle pravda;-) V předchozím videu mě opravdu hodně překvapilo, jak moc žen je ve finském parlamentu... Tuija slíbila, že se nám zeptá a tak se taky stalo:-) A tak teď už vím, že ve finském parlamentu mají ženy zastoupení 41 %... No, docela zajímavé číslo ve srovnání s tím naším. A v souvislosti s tím pak už není až tak velkým překvapením skutečnost, že už druhé volební období je ve Finsku hlavou státu prezidentka Tarja Halonen:-)
Po návštěvě Eduskuntatalo měla většina lidiček v plánu nakoupit v Alku, "trochu" popít na hotelu a pak zamířit někam do baru - jak je tady ve Finsku zvykem;-) Ale se Zuzkou jsme se shodly, že přece jen nejsme v Helsinkách každý den a tak by byla škoda zůstávat na hotelu, když kolem je spousta zajímavějších míst... A tak jsme se vydaly do města... Jenže jsme cestou míjely ALKO a tak jsme se rozhodly, že aspoň malinko nahlídneme dovnitř, jaké tam mají pivo:-) Potkaly jsme tam asi polovinu našich spolužáků:-) A objevily jsme další česká piva ve Finsku - a ne jen tak ledajaká... Mezi nimi byl Bernard!!! To je pro mě vlastně skoro domov, protože do Humpolce to mám odhadem nějakých 6 km:-) Měla jsem z toho piva obrovskou radost a tak jsem si musela hned jedno koupit... Pro nějaké vzdálenější použití, samozřejmě;-)

Jasně, to bych snad ani nebyla já, kdybych si jen tak z radosti nechtěla udělat v Alku pár fotek... A tak fotím ta česká pivka "o 106", abych měla hezky všechny druhy... A asi to vypadalo jako nějaká špionáž nebo nevím, ale došla nějaká slečna a tak rádoby nenápadně se zeptala, jestli jako chceme s něčím pomoct... A tak zatímco já jsem v duchu přemýšlela o tom, jaké pivo mi ještě chybí na fotce, tak Zuzka ji výborně přesvědčila o tom, že jsme Češi, tohle je naše pivo a tak není vůbec nic špatného na tom, pořídit si v Alku pár obrázků:-)
Ten můj malý pivní nákup znamenal, že před průzkumem nočních Helsinek se musíme ještě stavit na hotelu a nechat tam pivko... A po téhle původně neplánované návštěvě hotelu jsme už opravdu vyrazily do města... Měly jsme v plánu navštívit proslulý Zetor a tam jsme také postranními uličkami směřovaly, když vtom jsme uviděly český nápis PIVNICE HELSINKY a bylo to jasné... Tam jsme se musely zastavit, to prostě jinak nešlo. Hospoda to byla stylová - všude po stěnách staré fotky českých pivovarů nebo obrázky nějak související s naším pivem, na židlích české nápisy, ale hlavně: měli tady taková piva, která by člověk v hospodě v Helsinkách vůbec nečekal...

Po kratičkém rozmýšlení jsem si dala černého Rebela, tak trochu kvůli domovu, protože Havlíčkův Brod je od nás docela blízko, a Zuzka si vybrala černý Litovel. A takové české pivko, v hospodě, co vypadá skoro jako někde v ČR, uprostřed Helsinek, určitě nejmíň tisíc kilometrů daleko od domova... Určitě si to umíte představit, ten pocit:-) A Rebel chutnal výborně:-)

Z Pivnice Helsinky jsme šly do Zetoru. Jenže tam asi zrovna probíhala nějaká hudební akce nebo co... Prostě se to zdálo být trochu podezřelé, že se u vstupu dávaly věci do šatny a tak... i když pravda, nikdy předtím jsem v Zetoru nebyla a tak nevím, jestli to takhle funguje běžně nebo ne... Ale mezi tím dlouhým uvažováním nad tím, jestli teda jít do Zetoru nebo se porozhlédnout po něčem jiném jsem si všimla, že naproti je hospoda s názvem PRAHA a v té chvíli jsme hned věděly, jaký bude náš další cíl... V "Praze" to vypadalo zajímavě. Na zdech byly porůznu rozmístěny české nápisy, cedulky s názvy ulic, české pivní reklamní plakáty... Daly jsme si Budvar a mně to nějak nedalo a zkoušela jsem fotit. Ale barmanovi to připadalo divné. Naštěstí pochopil moje vysvětlení a dovolil mi v tom pokračovat:-) Ale moc se mi ty fotky nepovedly, mohlo to být lepší...

Původně jsme měly v plánu pokračovat ještě na jedno pivko, ale já jsem nakonec vyměkla... a Zuzka postupně taky a tak jsme se nakonec jen vrátily zpátky do hotelu:-) A spalo se krásně...
Ve středu ráno jsme po snídani a asi hodince v přednáškové místnosti odešly se Zuzkou z hotelu, abychom konečně navštívily Temppeliaukion kirkko. A tentokrát už se nám to opravdu podařilo:-) Kdysi dávno jsem si prohlížela nějaké obrázky na internetu a viděla jsem taky nějakou Carlosovu fotku, ale když jsem se pak najednou ocitla uvnitř tohoto zvláštního kostela, připadalo mi to všechno mnohem zajímavější a hezčí než na obrázkách a moc se mi tam líbilo:-) Jen baterie ve foťáku už skomíraly a všechny náhradní na tom byly tak nějak stejně... Ale naštěstí jsem ještě něco vyfotila:-)

Vrátily jsme se akorát na oběd a po něm jsme my čtyři zahraniční studenti šly spolu s Erkkim do několik set metrů vzdálené budovy, pravděpodobně do sídla MTK. Tam na nás čekala taková docela sympatická paní, aby nám v angličtině povyprávěla něco o soukromých vlastnících lesů ve Finsku a o organizaci MTK. Dozvěděli jsme se pár zajímavých věcí, určitě to byla užitečně strávená hodina... Pro mě nejpřekvapivější byla určitě informace o tom, že do Finska se asi 10 % sazenic dováží ze Švédska!! O tom jsem neměla ani tušení... Ale stejně z celé návštěvy téhle budovy byly nejhezčí ty dveře!!:-) Ptala jsem se Erkkiho, jestli je to opravdu dřevo... A Erkki mi potvrdil moje tušení, že se opravdu jedná o dřevo břízy karelské:-) Nevím, jak moc je to známé, tak sem radši napíšu kratičké info o tom, že bříza karelská je vlastně jen varieta obyčejné břízy bradavičnaté (takže: Betula pendula var. carelica) a je zvláštní v tom, že její kmen je takový zvlněný a dřevo tím získává zvláštní kresbu... A tím je strašně moc hezké a taky opravdu hodně drahé:-)
Po návratu do hotelu nás čekalo už jen odpolední kafe a odjezd do Nikkarily... S jednou zastávkou na benzínce, kde se nám omylem podařilo zapomenout jednoho spolužáka, a tak jsme se později, po několika desítkách kilometrů, otáčeli na dálnici do protisměru a vraceli se pro něj zpátky...:-)
Tenhle výlet do Helsinek byl fajn:-)

Fotky z Helsinek

13. března 2008 v 17:45 | Vencík |  Novinky v Galerii

Konečně se mi podařilo vložit sem na stránky všechny fotky z Helsinek... Ke skouknutí jsou tady:-)

Je to špatný, taje nám sníh :-(

10. března 2008 v 18:33 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Bez komentáře...
Přidala jsem na net fotky ze sobotního běžkování (v noci na sobotu krásně mrzlo) a pak čtyři z dneška...

Sulkapallo

10. března 2008 v 18:14 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Už jsem to sem na stránky psala možná stokrát, ale je to tak - finština je krásná a svérázná. (A tím, jak je svérázná, je zároveň ještě víc krásná...)
Některá písmenka se jí asi moc nelíbí, tak je skoro nepoužívá a proto třeba:
"Aleksanterinkatu" = Alexandrova ulice
"taksi" = taxi
"pankki" = banka
"kaapeli" = kabel
"tupakka" = tabák
"selleri" = celer
"senttimetri" = centimetr
"kumi" = guma
"Kiina" = Čína
... a nedávno jsem náhodou objevila ve slovníku výborné slovo žirafa - "kirahvi"...
Některá písmenka zase já neumím pořádně přečíst (y, ä, ö) a možná i proto se jako na potvoru vyskytují ve slovech podezřele moc často:
"yö" = noc
"ystävä" = přítel, přítelkyně
"ääni" = hlas, zvuk
... to je ještě v pohodě, ale když neumím přečíst "ä" o moc jinak než obyčejné "a" a existují slova jako "pelata" (hrát) a "pelätä" (bát se), tak je to malinko problém...
... a další "výborná" věc je tohle:
minä (já) - Minna (finské jméno)
sana (slovo) - Sanna (finské jméno)
palo (požár) - pallo (míč)
tapaan sinua (potkám tě) - tapan sinua (zabiju tě); tapaa sinua (potká tě) - tappaa sinua (zabije tě)
Ve finštině existuje spousta zajímavých slov pro věci, u kterých by člověk čekal, že se budou jmenovat podobně jako v češtině nebo aspoň jako v angličtině, němčině, ruštině..., ale:
telefon = "puhelin"
centrum = "keskusta"
restaurace = "ravintola"
tramvaj = "raitiovaunu"
vlakové nádraží = "rautatieasema" ("rautatie" = železnice, "asema" = zastávka)
gól = "maali"
program = "ohjelma"
sport = "urheilu"
fotografie = "valokuva"
Taky finské názvy některých zemí jsou trošku jiné:
"Ruotsi" = Švédsko
"Venäjä" = Rusko
"Viro" = Estonsko
"Saksa" = Německo
"Ranska" = Francie
"Itävalta" = Rakousko
"Alankomaat" = Nizozemí
... a samozřejmě "Suomi" = Finsko a "Tšekki" = ČR ;-)
A moc se mi líbí názvy sportů:-) Tak třeba:
"jääkiekko" = hokej
"jalkapallo" = fotbal
"lentopallo" = volejbal
"salibandy" = florbal
"hiihto" = lyžování
"mäkihyppy" = skoky na lyžích
"uinti" = plavání
"luistelu" = bruslení
"yleisurheilu" = atletika
"voimistelu" = gymnastika
Finština je prostě krásně jiná:-) I proto ji mám ráda. Při učení se s ničím moc neplete - ze všech jazyků na světě se jí podobá jen estonština;-) Ale jasně, přestože se to po mých předchozích okecech asi moc nezdá, tak některá finská slova (normaali, tyypillinen, aktiivinen...) se dají přeložit i bez slovníku:-)
A možná vás teď napadá: A co je to teda to "sulkapallo"? Malá slovníková nápověda: "sulka" = péro, "pallo" = míč, míček... Teď si můžete třikrát tipnout...;-) A určitě jste správně uhádli název jednoho sportu - badmington. Ze svého (úplně nezaujatého...) pohledu musím říct, že název "sulkapallo" je mnohem hezčí:-)
A proč tady zmiňuju právě badmington? Jednoduše proto, že naše florbalová sezóna už dávno skončila a tak teď máme čas zkoušet na tréninku kromě "salibandy" ("sähly) i jiné druhy sportů... A právě v pátek přišla řada na badmington. No, vůbec nemám nic proti badmingtonu, až na to, že tenhle sport u mě patří spolu se squashem do kategorie "nevím, jak se drží pálka a už vůbec ne, jak se to hraje..." Jen nepatrný rozdíl je v tom, že zatímco squash jsem nikdy v životě nevyzkoušela, tak badmingtonovou pálku jsem v ruce kdysi držela, mohlo mi být tak dvanáct třináct možná... Jenže jsem byla strašně marná a tak jsem toho po pár pokusech (mám pocit, že víc než třikrát jsem to ani nehrála - a slovem "hra" se to nazvat nedalo) nechala a radši jsem i dál chodila hrát fotbal na hřiště za vsí...:-)
S vědomím toho, že badmington hrát neumím, jsem při mejlové konverzaci s Astou napsala na konec mejlu "nähdään maanantaina" jako uvidíme se v pondělí, jenže Astě to asi přišlo podezřelé nebo co, tak mi v dalším mejlu nabídla, že mi jako v pátek klidně půjčí pálku... a tak jsem o tom začala malinko přemýšlet... a nakonec jsem se nechala přesvědčit - všechno je někdy poprvé;-)
A tak jsem v pátek přijela tradičně pozdě (naštěstí u nás v týmu se tohle vůbec neřeší), Asta mi půjčila pálku... dlouze jsem zkoumala, jak se ta věc drží... pak jsem to nějak chytla a "hrála" jsem spolu se Satu proti Astě (a přes druhou síť hrály Mimmu a Sarpa) a sem tam jsem se trefila, ale občas jsem si připadala spíš jako když se snažím zabíjet plácačkou mouchy ve vzduchu, protože jsem tou pálkou všelijak máchala, ale ne a ne se zasáhnout tu zelenobílou létající věc... A to mi přišlo strašně směšný:-)
... a já jsem to chtěla říct... že: "Minä olen kuin kärpästen tappaaja...", jenže jsem byla tak vytlemená, že to nešlo. A tak jsem asi vypadala jako zabíječ much a zároveň "jokin hullu Tšekistä" - nějakej blázen z Čech:-) Docela mě to bavilo, to jo... ale asi si musím u nás v Čechách sehnat nějakého podobně nešikovného sparinga - ty čtyři lidičky z Pisaby, co byli v pátek v Kontiopuisto, to uměli o dost líp... ale možná se i v Pisabě najde někdy příště nějaká podobná lama jako jsem já a budeme na ta hejna much dvě;-)

Äänekoski

10. března 2008 v 18:12 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Ve čtvrtek (6.3.2008) ráno jsme už v 7:30 odjížděli autobusem spolu s prváky a Timem do Äänekoski. Tam se nachází velký podnik na zpracování dřeva. Bohužel dneska nepřidám na stránky žádné fotky z výrobních hal a tak podobně, protože jsme měli zákaz fotografování. Ale aspoň sem tentokrát napíšu nějaké konkrétnější věci - vyfasovala jsem totiž takovou malou informační brožůrku ve finštině. Takže:
Äänekoski Oy (finské Oy = švédské Ab = a.s.) bylo založeno roku 1896. Jeho součástí byla továrna na výrobu kartonového a novinového papíru a elektrárna. Roku 1938 byla uvedena do chodu továrna na výrobu celulózy (sulfiittisellutehdas) - nevím, co přesně je "sulfiitti" a nechci kecat;-) Od roku 1957 je Äänekoski Oy součástí Metsäliitto (Metsäliiton Selluloosa Oy). V roce 1985 byly zavřeny staré továrny na výrobu celulózy a byl zahájen provoz továrny Metsä-Botnia.
Botnia (= Oy Metsä-Botnia Ab) je druhým největším výrobcem celulózy v Evropě. Z kvalitní celulózy z jehličnanů, bříz a osik se vyrábí tiskařský a kancelářský papír, karton a jemný (měkký) papír. Továrny Botnia se nachází na pěti místech ve Finsku - Joutseno, Kaskinen, Kemi, Rauma a Äänekoski. Celková výrobní kapacita je 2,7 miliónů tun vybělené celulózy ročně. V Botnia pracuje asi 1800 lidí. Botnia je částí "Metsäliitto-Yhtymä" (yhtymä = koncern, sdružení). Ve Finsku jeden z hlavních koncernů zabývajících se (zejména) dřevařským průmyslem a obchodem se dřevem (vedle Stora Enso a UPM). Vlastníci Botnia jsou M-real Oy (47 %), UPM-Kymmene Oy (47 %) a Metsäliitto Osuuskunta (6 %).
Továrna v Äänekoski vyrábí ze dřeva jehličnanů, břízy a osiky celulózu určenou dále k produkci tiskařského a kartonového papíru. Jehličnany mají délku dřevních vláken 2-4 mm, bříza asi 1,5 mm. Osika se v současnosti nepoužívá, protože ve finských lesích roste málo osik a těžko se shání dostatečné množství pro výrobu... Výrobní kapacita zdejší továrny je 485 000 tun celulózy ročně. Mezi továrny v Äänekoski patří kromě Botnia mimo jiné M-real - továrna na umělecký papír a karton a Äänevoima Oy - bioelektrárna. Dřevní surovina se vykupuje převážně z oblasti středního Finska. Zpracuje se asi 2,5 mil. m3 dřeva ročně. (Pro srovnání: v celé ČR se ročně vytěží asi 15 mil. m3 dřeva) Výrobní proces od dříví k hotové celulóze trvá asi den a noc.
Nějaká čísla:
Výrobní kapacita: 485 000 tun celulózy
Vedlejší výrobky - pára: 7 100 TJ / rok (odpovídá asi 80 000 domácností)
- elektřina: 330 GWh / rok
Spotřeba - dříví: 4,8 m3 / t celulózy
- elektřina: asi 30 MW
- práce: 1 hodina práce / 1 t celulózy

V Äänekoski jsme si nejdřív poslechli vyprávění naší paní "průvodkyně" doplněné promítáním obrázků a grafů, díky nimž se tomu dalo aspoň trošku rozumět. Občas vlastně (co se týká samotné finštiny) ani moc nezáleží na tom, co ten člověk říká... těžko se to vysvětluje, ale finština téhle paní byla naprosto úžasná:-) Jasně, z mojeho pohledu člověka, co se před nějakým časem do tohoto severského jazyka úplně beznadějně zbláznil a už ho to asi nikdy neopustí... Před vstupem do přednáškové místnosti jsme nafasovali kafe a něco jako chlebíček a to se pak hned líp poslouchá;-) A po téhle přednášce následovala prohlídka tovární haly na výrobu celulózy a také na výrobu kartonu z ní. Moc nechápu proč, ale před vstupem do továrny jsme všichni dostali ochranné brýle a ucpávky do uší. Přestože špunty jsem tradičně nepoužila, tak uznávám, že trošku hlučno tam bylo... ale ty brýle pro mě zůstávají nevyřešenou záhadou... Jen fotit jsem nesměla a to mě docela mrzí... Ale zase mám na památku karton z břízy a z borovice:-)
Naše další kroky vedly do místní jídelny. Hodinky totiž ukazovaly něco kolem půl dvanácté... A po obědě (tradiční finská hrachová polívka + palačinka s marmeládou a se šlehačkou - mňam) jsme pokračovali na další přednášku, tentokráte o výrobě toho nejkvalitnějšího papíru (na tisk knížek, časopisů a tak podobně) a dalších souvisejících věcech... Následovala samozřejmě exkurze do příslušné části továrny, abychom se podívali, jak to funguje ve skutečnosti:-)
Posledním cílem naší dnešní cesty byla několik kilometrů vzdálená továrna na výrobu překližek. Zde nás čekalo kafe a buchta - jasně, už asi čtvrté občerstvení během jednoho dne;-) Ale hlavně vyprávění nějakého dědy a pak prohlídka haly. Tam jsme viděli, jak se z borových výřezů vyrábí nejdříve dýhy, které se pak slepují na sebe a vznikají desky. Těch vrstev dýh může být porůznu, vlastnoručně jsem jich na různých deskách napočítala od nějakých pěti až po 22... Jen jsem nějak nepochopila, proč některé z těch desek pak "zničí" tím, že na ně nalepí nějakou vrstvu čehosi umělého (nevím přesně) nebo je nabarví a pak už to nevypadá jako dřevo... Ale nějaký smysl to asi má, jen mi zůstal utajen;-)
Do Nikkarily jsme se vrátili chvilku před šestou, takže akorát do sauny. A při vystupování z autobusu nám Timo věnoval březovou překližku přibližně o rozměrech papíru A4 a jako podložka na psaní (v posteli) je úplně výborná:-)


P.S.: Omlouvám se za svůj úplně amatérský popis dřevařských záležitostí... Ale průměrný český lesák, když po těchto věcech moc nepátrá z vlastní zvědavosti, tak o zpracování dřeva něco malinko tuší, ale velkou většinu z toho ve skutečnosti nikdy neviděl... A pak se najednou ve Finsku dostane do Botnia a má z toho radost jako malé děcko:-) Musím se přiznat, že trošku závidím našim finským spolužákům, kam všude se během studia na škole dostanou a jak moc je jejich vyučování praktické ve srovnání s tím naším na MZLU v Brně...

Vencíkův víkend v Nikkarile

3. března 2008 v 19:52 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Pátek (29.2.)
V pátek odpoledne jsem vyrazila na běžkách na průzkumnou cestu po okolí. První věcí, kterou jsem chtěla prozkoumat, byla stopa do Pieksämäki jiným směrem než přes jezero Kukkarojärvi. Tahle možnost sice byla nakreslená v mapě stop, ale i přesto jsem trochu pochybovala o tom, že ve skutečnosti může existovat přesně takhle… Ale až na drobný detail, spočívající v tom, že opravdu nevede tak blízko hlavní silnice, jak ukazuje "latukartta", tam tahle stopa opravdu byla:-)
Stopa podjíždí hlavní silnici podél železniční trati a pokračuje dál (zpočátku podél sloupů elektrického vedení) kolem malého jezírka a pak rašeliništěm, až nakonec překročí cestu směr Partaharju a dovede nás až k 1,2 km dlouhému osvětlenému běžkařskému okruhu.
Odtud jsem pokračovala severním směrem podle šipek s nápisem Nikula. Nevím přesně, co to znamená, cestou k jezeru Salvonen jsem si nevšimla ničeho zvláštního, co by se takhle mohlo jmenovat, s výjimkou jednoho hezkého červeného baráčku s javorem mléčem (asi) před okny… Ale možná jsem se jen špatně dívala:-) Cestou jsem si sjela jeden celkem slušný kopeček, před nímž byla dokonce upozorňující cedulka, ale tak velký zase nebyl;-)

Druhou záležitostí, kterou jsem chtěla cestou zjistit, bylo to, jestli opravdu vede z téhle stopy nějaká odbočka směrem na Pieksänjärvi. Jo, našla jsem ji!!:-) Jupíí!! Sice to není stopa, jen skútrem projetá cesta, ale to stačí k radosti:-)
Běžkovala jsem kolem jezera Salvonen a přemýšlela jsem o tom, co to vlastně je ta Ladunmaja (MAJA = obydlí, přístřeší, bouda, srub…) - název nacházející se v mapě stop a na šipkách - když žádná z chatek, co jsem míjela, nejevila ani sebemenší známky nějakého života uvnitř… Najednou vidím jakousi stromečkem vyšlapanou cestu do kopce, ale jedu dál, protože podle mapy doprava odbočovat nemám…
Cesta kolem jezera Salvonen vedla místy hezky do kopečka a z kopečka, tak jak to mám ráda:-) A pokračuju dál… a chci pak zahnout do stopy zpátky směrem ke Kukkaromäki… ale přejela jsem ji omylem, někde, ani nevím kde přesně… A tak jsem projela školním arboretem (ani jsem neměla tušení, že se tohle může stát) a najednou jsem se dostala k hlavní silnici. Tu jsem přešla a nedaleko odtud vedly koleje - slyšela jsem právě projíždějící vlak… Vůbec jsem netušila, kde se právě nacházím… Začala jsem pátrat v mapě - ne, že by to moc pomohlo, protože ve skutečnosti tady bylo rozcestí (stop) a v mapě ne;-) A tak jsem si nakonec vybrala tu "hezčí" cestu - po chvilce jsem přijela ke kolejím, kde se stejně obě cesty zase spojily - a za kolejemi jsem najednou zjistila, že jsem skoro doma v Nikkarile:-)


Sobota (1.3.)
V sobotu jsem si naplánovala výlet na Pieksänjärvi směrem od jezera Salvonen. No jasně, když jsem konečně objevila tu správnou cestu;-) Tentokrát jsem si pro změnu vybrala tu stopu, co je značená šipkami s nápisem LADUNMAJA, případně jen MAJA. Vede nedaleko vesnice Kukkaromäki (severně od ní), přes jednu docela velkou paseku. No, tohle jsem si prostě musela vyfotit - hezky do všech stran, ve směru hodinových ručiček… Ale svou velikostí určitě nezíská pomyslné první místo mezi pasekami, co jsem viděla ve Finsku.
Dojela jsem k rozcestí, kde jsem si ze dvou stop, vedoucích k místu zvanému Ladunmaja, vybrala tu delší - 2 km. Hlavně proto, že vedla za rozcestím trošku do kopce a tím mi připadala zajímavější:-) A tahle volba byla výborná!! Cesta plynula, sem tam kopeček…:-) A pak spatřím cedulku s nápisem: "SYDÄN ON KUMMA KAPINE: MITÄ ENEMMÄN SITÄ JAKAA, SEN ENEMMÄN SE KASVAA" = "Srdce je divná věc: čím víc se rozdává, tím víc roste" (jen Vencíkův přibližný překlad, nebrat vážně prosím…) Přestože jsem si to bez slovníku dokázala přeložit jen hodně přibližně, vytušila jsem, o co jde a na okamžik mi to vrtalo hlavou - než jsem se podívala do stopy před sebe… a spatřila jsem celkem slušný a dlouhý (na zdejší poměry) kopec nahoru se stopami po "stromečkování":-) Tak jsem si ještě dočetla na cedulce: "Liukasta latua sinulle ; toivottaa Pieksän Latu" = "Kluzkou (=hladkou) stopu (tobě) ; přeje Pieksän Latu" … a pokračovala jsem v cestě:-) Tenhle kopec byl jen začátek!! Objevila jsem možná nejzajímavější stopu v okolí Pieksämäki:-) Několik stromečkem vyšplhaných kopců, několik výborných sjezdů…

A najednou se přede mnou objevila Ladunmaja:-) Tahle chatka rozhodně nebyla opuštěná, před ní stálo několik párů lyží. Přemýšlela jsem, že se zajdu podívat dovnitř, ale nakonec jsem to neudělala. S vědomím, že tady nejspíš nejsem naposled - kvůli té úžasné stopě vedoucí sem - a tak budu mít ještě další příležitosti k návštěvě… Zjistila jsem, že Ladunmaja je právě to neznámé místo, kam včera (takže v pátek) vedla ta zvláštní vystromečkovaná odbočka doprava, co jsem nevyzkoušela.

Pokračovala jsem stopou dál a přibližně po kilometru jsem ji opustila a vydala jsem se stopou po skútru. Od včerejška tudy dokonce projeli i nějací lyžaři, podle stop mířili opačným směrem než teď já… Cestou jsem míjela spousty břízek a nějaké chatky a trošku opuštěně vypadající budovy včetně jakéhosi částečně rozbitého skleníku. Připadalo mi, že tou stopou po skútru jedu už strašně dlouho a začínala jsem se bát, že ta stopa vede někam do pryč a budu se nakonec muset vracet… Ale pak jsem konečně spatřila jezero Pieksänjärvi:-) Za kolejemi. Stopa skútru pokračovala podél nich… a pak se rozdvojila a stopy běžek sledovaly tu z nich směřující doprava, ale nevšímala jsem si toho a jela jsem rovně. Zanedlouho jsem po silnici překročila koleje a ocitla jsem se na Pieksänjärvi…
Zamračená obloha, snad i trošku mlha, kdesi v dálce mě čeká Pieksämäki… Potkala jsem dva skútry, vyfotila jsem pár obrázků… a pak už jsem jen běžkovala a běžkovala… a to jezero se zdálo být nekonečné…

... a paty bolely v botách, prsty zábly v rukavicích a tričko studilo na zádech… Až jsem konečně po pár kilometrech (něco přes čtyři) vstoupila do stopy náležící k tomu starému známému běžkařskému okruhu na Pieksänjärvi a docela se mi ulevilo:-) Pieksämäki… Ještě malý rychlý (předem plánovaný) nákup v Citymarketu a valila jsem do Nikkarily:-)



Neděle (2.3.)
V neděli se mojí líné hlavě nepodařilo přesvědčit ještě línější tělo k žádné větší akci… Tak jsem u přímého přenosu ze světového poháru v běhu na lyžích z finského Lahti (původně jsem přemýšlela, že se tam pojedu podívat osobně, ale přece jen je to od nás dost daleko…) fandila nejdříve finským závodnicím (Češky jsem ve startovní listině nenašla) a na konci jsem se tak mohla radovat z vítězství Virpi Kuitunen a v následujícím závodě Lukáš Bauer opět nezklamal a krásně vydrtil všechny svoje soupeře:-)
Z dlouhé chvíle, v době mezi těmi dvěma závody v Lahti, jsem jen tak přepínala televizi a na Urheilukanava jsem objevila strašně zábavný sport - fotbal na sněhu!!:-) A tak mě napadlo pár věcí typických pro zimní období, co jsou možné (a běžné) asi jenom ve Finsku:
1. PILKKIONKI = rybaření na jezeře, vyvrtanou dírou v ledu
2. AVANTOUINTI = plavání v jezeře, v díře v ledu
3. fotbal na sněhu
4. hokej s míčkem (finský název tohoto sportu si bohužel nepamatuju…)
5. windsurfing na jezeře a "draci" (nebo jak to nazvat… vypadá to jako "paraglajd") - to jsem viděla na Pieksänjärvi a je to úžasná věc:-)
6. babičky jezdící na "sáňkách", co vypadají spíš trochu jako koloběžka i tak fungují (a když není sníh, jezdí babičky na takové rádoby koloběžce - má to čtyři kolečka a vypadá to jako dvě spojené koloběžky vedle sebe…)
... a že obyvatelé Pieksämäki jezdí úplně běžně na kole i v zimě na sněhu a ledu, o tom jsem se určitě zmínila už někdy dřív:-)

Nějaké fotky jsou tady...