Duben 2008

Co týden dal...:-)

30. dubna 2008 v 17:27 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Poslední dobou trošku nestíhám psát... A tak to dneska zkusím jen stručně:-)

Středa (23.4.)
Pár záležitostí jsem tady ve Finsku vyzkoušela úplně poprvé v životě:-) A jsem za to moc ráda... Trochu by se chtělo napsat: netradičních záležitostí... Ale z finského pohledu to není zas tak pravda;-) A v mnoha z těchto věcí má prsty naše gólmanka Asta. Už to tak je:-) A tak jsem se v pátek v posilce dozvěděla, že příští týden (takže ve středu 23.4.) začíná v Pieksämäki juoksukoulu. Dalo by se to přeložit asi jako běžecká škola nebo škola běhání... První věc, co mě napadla, byla: Umřu při tom? A já pako jsem se takhle hloupoučce opravdu zeptala:)) No, kdybych nevěděla, že pár lidiček z našeho salibandy-týmu běhá maratony a naše brankářka je jednou z nich, tak bych se toho tak nebála;-) Ale co, říkám si, že vyzkoušet se musí všechno... A tak jsem ve středečním podvečeru vyrazila k jezeru Pieksänjärvi na sraz běžců;-) A bylo to fajn až na jeden "nepodstatnej" detail - mojí špatnou finštinu... Ale s pomocí mých dvou spoluhráček Asty a Minny a taky Pasiho to bylo nakonec v pohodě:-) A taky jsem se dala do řeči s jednou neznámou starší paní... A měla jsem zrovna nějakej špatnej den, takže jsem mluvila finsky ještě hůř než obvykle... Vlastně ani moc nechápu, jak je to možné, že mi ta paní docela rozuměla... Nebo to tak aspoň vypadalo;-)

Čtvrtek (24.4.)
Vyrazila jsem do Pieksämäki, abych přesvědčila místní policii, že by mi už konečně po dvou týdnech mohli poslat to potvrzení, že tady ve Finsku nejsem úplná socka - že mám peníze a domov;-) No, něco na ten způsob... Dáte jim ke zkopírování občanku, studentskou kartu, výpis z účtu za uplynulý měsíc a nepamatuju si, jestli ještě něco... zaplatíte 40 eur a oni vám poštou pošlou nějaký papír s vaším osobním číslem (nebo tak něco) - orazítkované, podepsané... A tak jsem si malinko (rádoby finsky - chudák ta paní za sklem...) postěžovala, že už je to dva týdny... Ale určitě jsem při tom nevypadala moc vážně ani naštvaně, prostě jen tak... A v pondělí jsem v příchozí poště našla velkou obálku se svým jménem - konečně!!:-)
Z policie jsem ještě pokračovala do kadeřnictví, protože moje vlasy už přerostly únosnou mez a s tím šátkem na hlavě, co jsem nosila na tréninky, do posilky a tak podobně, jsem vypadala trošku divně... No, asi trošku víc;-) A tak přijdu do toho stejného kadeřnictví jako kdysi na podzim a spatřím i tu stejnou paní, co tenkrát... A tak tuším, že s angličtinou nepochodím;-) Ale i přesto jsem se zeptala: "Do you speak english?" Zavrtění hlavou... A tak ze mě vylezlo něco jako: "Olisiko teillä aikaa tehdä mun hiukset lyhyeksi??" Jestli umíte finsky, tak od teď víte, že já ne:)) No, já jsem měla namířeno do kadeřnictví a zapomněla jsem si předtím zjistit, jak se řekne "ostříhat"... Ale paní to pochopila správně a objednala mě na hned na další den, takže všechno dobré:-)
V Alku jsem objevila další mně neznámé české pivo. Jmenuje se Bakalář a pochází z Rakovníka... Jak chutná? To ještě nevím...;-)

Pátek (25.4.)
Hned po ránu jsem se úspěšně zbavila svých běžek. Věnovala jsem je do dobrých finských rukou:-) Katja si pro ně přijela kolem desáté hodiny ranní autem a tak jsem je ani nemusela nosit nikam daleko, jen před baráček:-) Proč jsem si je nevzala domů? Daleká cesta, moc zavazadel... a taky těžko říct, jestli by je vzali do autobusu, v té době na konci léta, kdy pojede určitě spousta lidí... A tak příští zimu přestože budu už v Čechách, tak moje bývalé lyže budou pořád jezdit ve stopách po jezeře Pieksänjärvi nebo někde jinde v okolí:-)
Před obědem jsem navštívila kadeřnictví... a pár vlasů mi na hlavě zbylo, takže všechno dobrý!!:-)
Odpoledne jsem vyrazila do posilky, kde jsem se potkala s Katjou a Astou... A dozvěděla jsem se, že zítra můžu jet s nima na "lintutorni" - to je něco jako posed na pozorování ptáků. Přemýšlela jsem, jestli to stihnu, protože jsme plánovaly se Zuzkou a španělskými spolužáky výlet do Savonlinny... Předběžně jsme se ale domluvily a večer navíc z našich sobotních plánů úplně sešlo, takže jsem mohla v klidu poslat SMS, že teda jedu:-)
Jéé, taky ještě nesmím zapomenout na jeden zážitek z posilovny:-) Viděla jsem tam cvičit takovou postarší paní, možná by mohla být moje babička... A později jsme se potkaly v šatně a ta paní si napřed odnášela věci od mojí skříňky, aby mi udělala místo, a pak mi ještě pomáhala se zámkem na skříňce, kterému se při jarním odpoledni nějak nechtělo fungovat - nebo to spíš bylo rukama:)) A to byly dvě situace, kdy jsem poděkovala "kiitos" a "kiitos paljon"... A paní se tak na mě podívala a zeptala se něco jako že nejsem Finka?! A tak jsem jí to potvrdila, že opravdu nejsem:-) A pak se mě ještě ptala na pár věcí o mně, o Finsku, o Čechách... Taková milá finská babička a příjemný rozhovor v pátečním odpoledni:-)

Sobota (26.4.)
Vstávala jsem už v půl sedmé, protože v sedm mě Asta měla vyzvednout na parkovišti v Nikkarile. Pak jsme ještě naložily Katju a vyrazily jsme k blízkému jezeru Vehkalampi. Je to ještě blíž než Vangasjärvi... (mapa stop). Vehkalampi je malé jezírko hodně zarostlé rákosím. Podél jeho břehů jsou postaveny dvě lintutorni na pozorování ptáků. Přestože jsme dorazily na místo tak brzy ráno, nebyly jsme jediná ranní ptáčata a jedno auto už tam parkovalo. A tak jsme nejdřív šly úzkou pěšinou podél břehu jezera, směrem k lintutorni na protějším břehu. Cestou jsme musely překonat jeden takový potok po dřevěných kládách... Hned jak jsem tohle místo spatřila, tak mě napadlo, že dneska jsem se ještě nekoupala, tak teď se to možná stane;-) Ale nakonec jsme se v pořádku dostaly na druhý břeh:-) Po pár minutách chůze po pěšině jsem poprvé ve Finsku viděla na vlastní oči stopy losa!! Teda aspoň moje místní průvodkyně mi tvrdily, že to jsou stopy losa a já jim to věřím;-)

Hodně mě překvapilo, kolik toho taková běžná Finka, jejíž povolání vůbec nesouvisí s lesem, může vědět o přírodě... A tak už vím nejen to, jak vypadá losí stopa, ale taky jak zpívá pěnkava (peipponen), jak vypadá jeřáb popelavý (kurki), že ve Finsku mají hned několik druhů racků (lokki) a že labuť je ve Finsku něco jako národní pták:-) Na jezeře plavalo hodně lysek černých (nokikana) a taky hohol severní (telkkä) - ty vídám i na jezeře Mustonen...
Vrátily jsme se na výchozí místo, vyšplhaly jsme po schůdkách ještě na druhou lintutorni a po chvilce dívání jsme se vydaly k domovu. Cestou jsem se dozvěděla jednu moc zajímavou věc. Už pár dní jsem věděla o tom, že ve Varkausu se běží půlmaraton a jede tam Erkki (učitel z Nikkarily) a taky Minna a Satu. Ale vůbec nic jsem netušila o tom, že se tam koná taky soutěž v saunování!! To pro mě znělo opravdu mimořádně lákavě!! A tak jsem se rozhodla, že se do Varkausu pojedu podívat:-)


Omlouvám se, nestíhám... Odcházím do sauny na párty:-) Dopíšu to někdy příště, snad...

Úterý - v lese s Erkkim a s prváky

23. dubna 2008 v 12:39 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Ráno cestou do školy spatřím prváky spolu s Erkkim a Rooniem na parkovišti před školou. To vždycky znamená jen jediné - jede se rovnou do lesa. Tím líp... Jen Isa a Carlos se na tom místě nějak nevyskytovali... Zaběhla jsem teda k Isabel do baráčku a nejspíš jsme jim narušila ranní poklidné tempo, ale za chvilku došli na parkoviště i oni dva a jelo se:-) Ráno jsme navštívili nejdřív mladý porost (odhadem asi tak 4 roky po zalesnění) smrku a borovice (zalesněno smrkem, borovice nalétlá z okolních porostů), kde jsme řešili takové ty věci jako jak porost vznikl, jaká metoda přípravy půdy tam byla použita, kolik tam roste stromků na hektar, kolik by tam mělo růst, kdy se bude dělat prořezávka a tak podobně... Erkkimu se posledně nějak zalíbilo to, že rozhodí nás Španěly a Čechy do různých skupinek k našim finským spolužákům... Naštěstí Timo, Matti, Osmo a ještě jeden takový prostorově trošku výraznější člověk byli v pohodě:-)
Následovala cesta do Naarajärvi, na Erkkiho oblíbené místo - Moilas. Tam jsme si dali kafe, případně kakao (já) s nějakým tím pečivem:-) A Carlos, Isa a já jsme si ještě nakoupili spoustu chleba a housek - využili jsme výhodnou nabídku 8 eur za igelitku plnou pečiva (dle vlastního výběru), a to se vyplatí!!;-)
Z pekárny a kavárny Moilas jsme zase pokračovali do lesa. Tentokráte jsme se šli (jeli a pak kousek šli...) podívat do 26-letého porostu břízy bělokoré, částečně po probírce a částečně ještě bez... Mimo jiné jsme se dozvěděli, že bříza se vysazuje v počtech kolem 1 800 sazenic na ha, aby se pak při první probírce odstranila přibližně polovina stromů a následně znovu polovina a tak výsledný počet bříz je asi 400 na ha, případně o něco málo víc... Obmýtí je něco kolem 40 let. Ten porost, co jsme navštívili, byl právě po probírce na nějakých 800 - 900 stromů na ha a mě se zdálo, že jsou tam hodně velké mezery mezi korunami a tak jsme měla pocit, že to ještě mělo čas nebo tam těch bříz ještě mohli nechat víc... Ale dozvěděli jsme se od Erkkiho, že naopak ta probírka byla udělána pozdě, protože tyhle břízy už mají menší korunu než je ½ výšky stromu... Ty jejich břízky jsou pro mě pořád tak trochu španělská vesnice...

A pak se jelo do Nikkarily na oběd:-) Všímáte si, jak rychle se vyučuje na finských školách, jo?! Dva porosty za celé dopoledne a to se jezdí autem... Neptejte se mě, kolik se toho dá oběhat s profesorem Mauerem po brněnském školním lesním podniku pěšky za jeden den - no, teď se jen malinko usmívám před monitorem...:-) Jestli znáte ŠLP Masarykův les - Křtiny, tak si určitě dokážete představit ty kopce a kopečky... a tak si ještě k tomu představte bandu lesáků kráčející, pobíhající, unaveně se plazící, šplhající se do krpálů za tím jedním usměvavým člověkem nevelkého vzrůstu oblečeným do zeleného (jak jinak, že...), který je o pár desítek let starší než my, kouří nespočetně cigaret denně, ale i přesto mu jen málokdo stačí... Nechápu;-) A nutno dodat, že všichni býváme už předem vyklepaní z toho, že se s ním zanedlouho setkáme během zkouškového:))
Odpoledne se k nám přidala i Zuzka a naopak několik finských studentů to vzdalo a tak jsme se bez problémů naskládali do dvou dodávek - narozdíl od rána, kdy Timo (a chvilku Isa) seděl na podlaze... Naše cesta směřovala do mladého borového porostu vzniklého přirozenou obnovou, kde jsme měli jen tak zkusmo na ploše 50 m2 (= kruh o poloměru asi 4 m) vyznačit prořezávku. A já jsem poslední dobou nějak drzá nebo co... A tak jsem zarytě tvrdila Erkkimu, že když mám na pasece prostor (asi jako kruh s průměrem 3 m - hodně od oka...) a uprostřed jednu neduživou borovici, tak ji klidně označím jako strom, který tam nechám, protože lepší mrzáček než nic... Ale Erkki ten provázek stejně sundal... No jo, jsem ho asi nějak nepřesvědčila;-)
A večer jsme šly tradičně do sauny. Jen ta díra v ledu, co jsme v pondělí pracně vyrobili nám nějak zamrzla!! Přestože celý den svítilo sluníčko a bylo hezky... Jenže zrovna na tenhle břeh jezera Hautonen dopadá během dne stín. A tak Isabel klackem rozbíjela led a já paparazzi jsem si ji musela vyfotit a pak jsem taky chytla nějaký ten klacek - a led neměl šanci:-) A po sauně byla ta chladná voda moc příjemná...:-)

Další obrázky tady...

Návštěvy v Nikkarile

23. dubna 2008 v 11:45 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Během uplynulého týdne nám do Nikkarily přijelo hned několik návštěv a to se moc často nestává a bylo to fajn:-) Nejdřív v úterý večer přifrčela z Jyväskyly Lucka a později během víkendu druhá Lucka z Jyväskyly a v neděli odpoledne Alča s Hankou z Joensuu... A kromě toho v Nikkarile o víkendu probíhal sraz loňských čtvrťáků, mezi něž tak trochu patří i naše spolubydlící Mari a Leena a tak jsme se v našem baráčku taky občas potkávali...
Ve čtvrtek jsme (Isa, Zuzka a já) společně s Luckou navštívily naši saunu, abychom se k naší velké radosti dozvěděly, že máme hezčí saunu než v Jyväskyle:-) Zrovna byl hezký slunečný den a pivko před saunou chutnalo výborně...;-)
A když už jsem u toho sluníčka, tak bych se málem zapomněla zmínit o tom, že jsme minulý týden taky dvakrát zavítali (všichni zahraniční studenti, co jsme zrovna pobývali v Nikkarile - takže tři, protože Carlos ještě tou dobou cestoval s částí své rodiny po severní Evropě) do školy na Erkkiho předmět podobný našemu pěstování lesů a společně s prváky jsme při té příležitosti vyrazili do lesa. Nedozvěděli jsme se zrovna nějak moc věcí nebo nějakou úplně zásadní informaci, ale venku bylo hezky...

V pátek večer jsem zase zavítala do posilovny v Pieksämäki a pak jsme šli (s Luckou a Zuzkou) na procházku po venku (fotky zde) a večer jsme vyráběli bramboráky. A mezitím jsme se u pivka dopátrali pár nových objevů, jak už to tak bývá, a Isabel se naučila pár nových věcí česky a my ostatní pro změnu úžasné a často používané slovíčko "chodér" (a nechtějte po mě vědět, jak se to píše...) a taky "koňo"... a "puta" už znám z dřívějška;-) Jo, znám toho španělsky opravdu hodně:)) A překládat to vůbec nebudu, radši...;-)
Jedno české pořekadlo praví, že: o kom se povídá, daleko nebývá... A tak když jsme se zrovna nějak dostali na černochy (nejen v Jyväskyle), ozvalo se zaťukání a kdo si myslíte, že právě vešel?! Dva Afričani, jeden z Namibie a druhý z Botswany, kteří právě v pátek přijeli do Nikkarily:-) A spolu s nimi Marko ze druháku. Víte, jaké pivo vyzkoušeli v Nikkarile jako první?? Můžete si třikrát tipnout;-) Jasně, černýho Kozla!! Dobrá představa, že?! Dva Afričani ve Finsku popíjející české pivko... Nutno dodat, že my Češi v tom prsty nemáme!! A k tomuto setkání napíšu jen jedinou věc, protože zasvěcení vědí: "No choice! In Namibia no choice..."
V sobotu měl dojet Carlos. A zároveň se ten večer konal v Savonsolmu koncert Jenni Vartiainen!! A chudák Marko nevěděl, co dřív, protože měl na starosti Roonieho (nebo jak se jeho jméno správně píše) z Botswany a zároveň slíbil Carlosovi, že ho vyzvedne na nádraží v Pieksämäki, a my s Isou jsme chtěly vidět a hlavně slyšet Jenni...
(obrázek ze stránek: http://www.ksml.fi)
A tak jsme někdy po desáté hodině večer nasedli do školní dodávky - Marko, Isa, Roonie a já - a valili jsme na nádraží pro Carlose. Při té příležitosti jsem zjistila, že životní tempo Botswaňanů a možná Afričanů všeobecně je ještě trochu jinde než to španělské...;-) Cestou na nádraží říkala Isabel, že Carlos asi na koncert nepůjde, protože je utahanej po dlouhé cestě a chystá se už jen spát... A tak jsem jí jen tak lehce naznačila, že Jenni nejen že dobře zpívá, ale je to opravdu hezká baba:-) Isa mě pochopila správně - a nakonec tahle záležitost dopadla přesně tak, jak jsem předpokládala... Po dlouhém čekání před rychlým občerstvením nedaleko nádraží (Marko trefně poznamenal, že Carlos a Fastfood opravdu nejde dohromady - skrz tu "obrovskou" rychlost, kterou Carlos jí...) mi Carlos hned při nastupování do auta s úsměvem oznámil dobrou zprávu, že jde do Solmu s námi:-)

Jenni Vartiainen - Tuhannet Mun Kasvot

(Tohle video z Youtube.com vůbec nesouvisí s koncertem v Pieksämäki, dávám ho sem jen kvůli Jenni...)

Jenni zpívala výborně:-) Asi všechny písničky z CD s názvem Ihmisten edessä a jednu novou - Jos (= Jestliže). Jen jeden problém se objevil... Naštěstí nic vážného;-) Jen jsme s Carlosem nějak nedokázali stoprocentně vyřešit, jestli je hezčí Jenni Vartiainen nebo Johanna Koivu (Lauri Tähkä & Elonkerjuu). A těžko říct, u které z nich by měl Carlos větší teoretickou šanci, neboť Johanna je prý vdaná a má děcka a u Jenni by možná víc zabodovala některá z holek stojících pod pódiem, ale kdo ví...;-) A před Solmu jsem potkala svoji spoluhráčku z Pisaby Miiu (= Iita) a docela jsme pokecaly, anglicky...:-) O Pisabě, o florbalu, trošku o mém návratu do Čech...
O víkendu jsem taky zjistila, že jsem vlastně docela žabař, co se týká finštiny, protože Lucka z Jyväskyly je úplně jiná kategorie:-) Ale je dobré vědět, že je nás víc takových "vähän hullu Tšekistä", kdo se učí finsky...
V neděli dojely holky z Joensuu a tak jsme se dozvěděly spoustu věcí (nejen) o tom, jak to chodí na lesárně v Joensuu:-) A malinko jsme prošli okolí Nikkarily...

... ale nikoho se mi nepodařilo přesvědčit, aby se šel se mnou koupat do jezera Valkeinen. To bylo i v zimě kousek při okraji malinko rozmrzlé díky proudící vodě a teď na jaře roztálo už natolik, že se v něm dá plavat:-) Narozdíl od těch našich třech nikkarilských jezer... Jen při vstupování do jezera jsem zapadla po kolena do rašeliny, ale jinak to bylo super!!
Večer došli Španělé a Marko, občas se v baráčku mihla i Mari a tak jsme měli v Nikkarile takový trochu mezinárodní finsko-španělsko-český večer příjemně zpestřený hraním na lesnici - Alča a Hanka to umí výborně:-)

V pondělí jsme pokračovali v prohlídce Nikkarily a okolí (Partaharju) a poté, co jsme se odpoledne rozloučili a holky valily v doprovodu Zuzky na vlak směr Joensuu, jsme tak dočasně pobývaly s Luckou v baráčku a chystaly jsme se, že navštívíme nedaleký hřbitov zvířátek, kde Lucka ještě nebyla... Ale v tu chvilku došel Marko, že jde s Rooniem na ryby a jestli jdeme taky. A tak jsme šli na jezero Hautonen, kousek od baráčku, a tam se nejdřív Lucka a Roonie pokoušeli dírou vyvrtanou v ledu ulovit nějakou budoucí večeři, ale nepodařilo se...

A pak jsme společnými silami vyráběli díru do ledu, abychom se mohli jít ze sauny koupat:-) Přiznávám, že já jsem se po většinu času flákala s foťákem jako správný japonský turista, takže jsem ruku k dílu moc nepřiložila... A díra se nakonec podařila:-)

Možná teď přemýšlíte o tom chytání ryb a něco vám tam nesedí... Jo, ve Finsku jsem kdysi tohle viděla poprvé!! Ale teď už jsem si zvykla, časem... Už někdy od začátku března bývá přes den pár (no, občas docela dost, hlavně na sluníčku) stupňů nad nulou. To ale pro Finy neznamená žádný zásadní problém... A ani si nedělají těžkou hlavu z toho, že nějakých možná 50 metrů od břehu je už led rozmrzlý natolik, že je tam vidět voda...;-) Ptala jsem se Marka, jak to ví, že ještě může na led a dozvěděla jsem se, že to je o zkušenostech... A taky o tom, že si před vstupem na led vyvrtá pokusnou díru, aby věděl, v jakém stavu je led...
Led v jezeře Hautonen vypadá ještě pořád nějak takhle:

Chvilku před půl sedmou jsme šly do sauny a ze sauny do jezera, do té díry v ledu...:-)
Bohužel jsem si s sebou tentokrát nevzala foťák... Ale Isabel na cestě do sauny jsem si vyfotila už předtím:-)

Zanedlouho po saunování jsem valila na kole na trénink. Tam nás došlo asi osm a hodně dlouho se během přestávek probíral budoucí osud Pisaby... (Tomu jsem teda moc nerozuměla, ale něco málo jsem vytušila...) Totiž, tohle je strašně smutný a já z toho vůbec nemám radost, ale... Můj finský tým Pisaba končí!! Příští rok se nemůže přihlásit do soutěže, protože neposbírá dostatek hráček:-( Je to smutné, ale je to tak... Pieksämäki je malé město a velkou část týmu tvoří holky, co právě letos končí střední školu a skoro všechny se chystají do některého z velkých finských měst za studiem... A tak se náš tým tak nějak rozpadl:-( Naštěstí ne úplně, ale bude pokračovat jen jako tým hrající pro zábavu jednou týdně... A možná někdy se vrátí a možná už ne... I přesto bych moc ráda zůstala i příští rok, kdyby to šlo... Je to tak:-)
Přijedu z tréninku, zaparkuju kolo před baráčkem, vejdu dovnitř a spatřím Zuzku s Luckou popíjející jablečné cosi, rádoby víno, od naší spolubydlící Mari... Na chvilku vletím do sprchy a když se zase objevím venku, tak Lucka už stojí nad hrncem a ohřívá jahody... A zanedlouho už si všichni pochutnáváme na výborné zmrzlině s jahodami:-) Lucka umí:))
A pak postupně dojde Carlos, Isa, Marko, Hanes, Peksi a Marko z prváku... A tak se vypráví, zpívají nějaké ty odrhovačky (nejen... došlo i na kvalitnější záležitosti - teď nemyslím v našem podání, ale originály...), učí se finská, španělská a česká slova a samozřejmě - popíjí se pivko, kterým nás Marko (ze druháku) vzorně zásobuje:)) A pak jsme pokračovali ještě k Hanesovi do baráčku... A někdy kolem třetí jsem se rozloučila a zaplula v našem baráčku do postele, neboť ráno ve čtvrt na devět jsem měla být na vyučování u Erkkiho, spolu s Isabel, Carlosem a prváky...

Další fotky jsou k vidění zde...
Viikonloppu 18. - 21. 4. 2008 - kuvat tässä :-)

Juice Leskinen - Kaksoiselämää

18. dubna 2008 v 12:01 Finsko - Vencíkův finský příběh...
Tak schválně... Co se vám vybaví, když se řekne finská muzika?? Můžete mi o tom třeba napsat něco do komentářů;-)
Finská muzika má mnoho tváří... A hodně finských kapel zpívá anglicky, ale... Finština v písničkách má svoje kouzlo:))
Nedávno jsem tady psala o tom, jak jsme byli v baru, kde probíhalo karaoke... A právě tam jsem slyšela tuhle písničku:

Juice Leskinen - Kaksoiselämää
Text
Yksinäisyys ympärillä joskus ottaa hahmon ihmisen
Tiedän mitä haluan tiedän miten vähään kykenen
Yksinäisyys sydämessä, katkeriksi pisaroiksi tiivistyy
Siinä yksinäisyyden on seuraus, siinä on sen syy
Olen sinussa kiinni, sinä tiedät vaikka myönnä en
Läheisyyttäs kaipaan rakkauttasi tarvitsen
Olen sinussa kiinni, sinuun kiinni jään
Sanot: Pois! Ja minä menen, kohta huomaat etten mennyt mihinkään
Kunpa sinut tuntisin paremmin
Silloin ehkä oppisin itsenikin
Vaikken koskaan luotasi poistunutkaan
Tulen uudestaan
Yksinäisyys, yksinäisyys joskus siihen hermostun
Halki aavikon jäisen rämmin kunnes havahdun
Kadehdi en niitä jotka luotuja on kaksoiselämään
Joskus tuntuu etten kunnolla saa eletyksi tätä yhtäkään
Kunpa... (3x)
Kadehdi en niitä jotka luotuja on kaksoiselämään
Joskus tuntuu etten kunnolla saa eletyksi tätä yhtäkään
Aion tulla viereesi uudestaan
Poikki ikiroutaisen isänmaan
Vaikken koskaan luotasi poistunutkaan
Tulen uudestaan

(Text ze stránek LetsSinglt)
Pokus o překlad do češtiny - omlouvám se za chyby a nepřesnosti...
Samota kolem někdy vezme podobu člověka
Vím, co chci, vím, jak málo zmůžu
Samota v srdci do hořkých krůpějí zkapalňuje
V tom je samoty důsledek, její vina
Jsem ti nablízku, ty víš, přestože nejsem
Tvou blízkost postrádám, tvou lásku potřebuju
Jsem ti nablízku, zůstávám s tebou
Říkáš: Jdi! A já jdu, brzy si všimneš, že jsem nešel nikam
Kdybych tě poznal líp
Tehdy snad bych poznal i sám sebe
Přestože jsem nikdy od tebe neodešel
Přijdu znovu
Samota, ze samoty někdy znervózním
Skrz ledovou pustinu se brodím dokud se nevzpamatuju
Nezávidím těm, kdo vedou dvojí život
Někdy se zdá, že tohle stejně v pořádku nepřežiju
Kdybych... (3x)
Nezávidím těm, kdo vedou dvojí život
Někdy se zdá, že tohle stejně v pořádku nepřežiju
Chystám se přijít znovu k tobě
Přes věčně zmrzlou rodnou zemi
Přestože jsem nikdy od tebe neodešel
Přijdu znovu
Jak se vám líbí tahle písnička??
Kupodivu se o Juice Leskinenovi píše i na české Wikipedii:-) Nahlídněte tam, stojí to za tu chvilku času...

Fotky - lesní technika v Nikkarile (17.4.)

17. dubna 2008 v 15:53 | Vencík |  Novinky v Galerii
Dneska k nám do Nikkarily přijela skupinka lidí (údajně studentů, ale připadali nám nějak staří) ze zahraničí a Erkki nás pozval, abychom se zúčastnili jejich odpoledního programu tady v Nikkarile... Isa, Zuzka ani já jsme ještě tady v Nikkarile neměli možnost navštívit místní muzeum motorových pil (Moottorisahamuseo - nebo tak nějak...) a tak jsme se rádi připojili:-) Většina z té skupinky byli Američani a Kanaďani a s nimi několik Finů. Po Nikkarile je provázel učitel z Nikkarily Anno... A k vidění toho bylo docela dost:-)

A další obrázky jsou tady...

Fotky od Isabel ze Savonsolmu (12.4.)

16. dubna 2008 v 18:42 | Vencík |  Novinky v Galerii
O naší sobotní návštěvě koncertu Hurriganes v Savonsolmu jsem už tady na stránkách psala a dneska mi Isabel poslala slíbené fotky:-) A mám dovoleno je zveřejnit tady na stránkách, takže tady jsou...

Některé věci se nestávají každý den... Jen výjimečně máte možnost vyfotit se s Remu Aaltonenem:-) Celou cestu (pěšky) zpátky do Nikkarily si Isabel zpívala: "I will stay with Remu now and forever...":-) Jo, byla to fajn akce i cesta...;-)

Jotkin asiat eivät tapahdu joka päivä... Vain harvoin on mahdollista ottaa kuvan Remu Aaltosen kanssa:-) Kun palasimme jalan takaisin Nikkarilaan, niin koko matkan aikana Isabel lauloi: "I will stay with Remu now and forever...":-) Joo, oli hyvä tapahtuma ja myös matka...;-)
Tämän kuvan lisäksi neljä kuvaa on tässä. Kaikki kuvat ovat Isabelin.

Isa, thank you for pictures:-)

Přichází už jaro?

15. dubna 2008 v 13:32 | Vencík |  Novinky v Galerii
Dneska jsem se probudila (něco po deváté...) do slunečného rána. Teploměr ukazoval asi -1 °C... Cestou do školy jsem si vzala foťák - takže takhle to u nás teď vypadá:-)
A dalších pár (čtyři...) fotky jsou tady.

Vencíkův uplynulý týden

14. dubna 2008 v 17:18 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Návštěvy policejní stanice v Pieksämäki
Začátkem minulého týdne jsme musely v Pieksämäki spolu s Isabel navštívit místní policejní stanici, abychom dostaly jakési potvrzení o tom, že máme ve Finsku kde bydlet a máme nějaké peníze... Potřebujeme to kvůli práci ve Finsku - vyřízení nějakého osobního čísla pro placení daní na daňovém úřadě... Já vlastně ani přesně nevím, co to má být a jak to má vypadat;-) Ale musíme si to obstarat, protože máme slíbenou na květen práci ve školním lese - sázení stromků. A já to potřebuju i pro svou pozdější brigádu v Halikko, nedaleko Turku. Předložily jsme jim na policii v Pieksämäki pár osobních dokladů a papírů ke zkopírování, zaplatily jsme každá 40 eur a teď čekáme, až nám policajti pošlou nějaké to potvrzení a pak s tím ještě musíme jít na daňový úřad... Nesnáším papírování!! Ale když to musí být...
Poprvé jsem byla spolu s Isabel na policii v úterý a odtud jsme zamířili na "náměstí" v Pieksämäki, kde se konal trh... A měli tam docela zajímavé věci:-) Podařilo se mi koupit za 5 eur pivní tričko KARHU:)) A taky nějaké tradiční finské pečivo vypadající jako obrovský preclík - jen tak na ochutnání, protože jsem byla zvědavá;-) A podruhé jsem s chybějícími doklady šla na policii ještě ve středu odpoledne... A teď čekáme poštu:))

Carlosova rodina
Carlosovi dojela návštěva ze Španělska - taťka, sestra a sestřenice. Trochu cestovali Finskem, ale ve středu se objevili v Nikkarile a tak jsme vyrazili společně do Galaxy - bez taťky, samozřejmě;-) Šli jsme pěšky a ten den byla docela zima a malinko pršelo, takže i moje židenická mikina cestou trošku navlhla... V Galaxy jsme se všichni Španělé a my dvě Češky setkali se spolužáky z prváku a byla to docela fajn akce:-) Zpátky jsme jeli taxíkem a při čekání na jeho příjezd jsme potkali takového chlápka... No, docela jsme se nasmáli:)) Totiž, v Pieksämäki není jediný "hullu" Mr Sir Taf, ale najdou se občas i další;-)

Poslední koupání v Lomapirtti
Ve čtvrtek jsme se jeli tradičně koupat do Lomapirtti - naposled:-( Vzala jsem si foťák, abych získala na památku nějaké obrázky z díry v ledu jezera Vangasjärvi... A mám, jupíí:)) A taky jsem se dozvěděla pár zajímavých věcí:-) O Hurriganes jsem psala už dřív... Ale to nebyla jediná záležitost;-) Totiž, kromě nás byla v Lomapirtti ještě nějaká paní a nevím jak, protože jsem opravdu jen málo rozuměla z jejich rozhovoru, ale dostali se nejspíš nějak k veslování, protože Asta se mě pak ptala, jestli umím veslovat:-) Jasně, ale bylo mi divné, proč se ptá... A tak mi vysvětlili, že ve Finsku se v létě jezdí na lodích po jezerech a že se taky chystají na jednu takovou akci!! No jo, kdybych zůstala na léto v Pieksämäki... Ale možná někdy příště:))

Trošku sportovní pátek
Už ve čtvrtek jsme se domluvili v autě cestou z koupání, že v pátek půjdeme do posilovny. Já jsem ještě nikdy v posilovně nebyla, ale všechno musí být někdy poprvé;-) A tak jsme se v pátek ve tři odpoledne setkali v Pieksämäki, Asta mi pomohla vyřídit průkazku na deset návštěv posilky (za výhodnou cenu pro hráčky týmu Pisaba) a šlo se na věc:-) Kromě nás třech "plavců v díře" došla ještě Minna. V tomhle složení byly baby už minule. A bylo to fajn:-) Jen jsem se trošku bála, že se mi bude večer špatně hrát badmington a další den se možná nepohnu... Ale ne, zas tak hrozný to nebylo;-) Jasně, večer na sulkapallo jsem byla zase marná, ale na to jsem si už nějak zvykla... No, já jsem myslela, že se časem třeba zlepším, ale zatím to se mnou vypadá pořád stejně bledě;-) Už jste někdy prohráli 1:15?!:))
Moje pracovní léto poblíž Turku se už postupem času stalo v Pisabě věcí všeobecně známou, jak to tak bývá;-) A Minna si ze mě hned dělala srandu, že v Turku se mluví ještě hůř než v Pori... A já jsem si doteď myslela, že v Pori je nejhorší nářečí z celého Finska;-) Ale stejně to nejlíp asi vyřešila Pike: obě jsou prý stejně hrozná, jen každé jinak:))

Víkend
O víkendu jsem se tak trochu flákala, jako obvykle;-) V sobotu odpoledne jsem šla na nákup do Pieksämäki, protože mi nějak došly zásoby jídla... A potom, protože Isabel se nějak zalíbil florbal (ani se nedivím;-) ) jsme šly malinko potrénovat do tělocvičny (Isa, Zuzka a já), kde mělo být tou dobou volno. A taky že bylo... Ale pak tam kdosi přišel na šestou hodinu odpolední a ukázalo se, že je to Pasi (učitel z Nikkarily), Kirsi (učitelka taky od nás) a pár dalších lidiček. Nabídli nám, ať si jdem zahrát s nima a Isabel a já jsme do toho nakonec šly... A bylo to fajn:-)
Večer jsme vyrazili do Pieksämäki na Hurriganes!! Isa, Zuzka, Timo a já. No, mohli to mít trošku jinak nazvučené, vzhledem k tomu malému prostoru v Savonsolmu... Ale to byla asi jediná horší věc, jinak to bylo super!! Nikdy jsem ještě neviděla zpívajícího bubeníka a Remu Aaltonen to zvládá opravdu výborně:-) A Isabel se s ním nechala vyfotit!! Timovi se fotka povedla a od Isabel mám svolení dát ji sem na blog, takže se můžete těšit;-) Po koncertě (začínal až v půlnoci a končil kolem jedné...) jsme ještě na chvilku zašli dolů v Solmu na diskotéku, ale spíš jen dopít pivko. A pak nás čekala zpáteční cesta pěšky... za občasných Isabeliných pokusů o zpěv: "I will stay with Remu now and forever..." No jo, když je někdo zamilovanej;-)

O počasí
Myslíte si, že tady v okolí Pieksämäki už máme konečně jaro?? No, ještě nedávno to tak opravdu vypadalo:-) Sluníčko svítilo, sníh tál... Kdy jsem byla naposledy na běžkách? Určitě to bylo po Velikonocích a mám pocit, že v pátek, ten poslední pátek v březnu... Ale nejsem si tím úplně jistá. Jen vím, že během toho víkendu po Velikonocích už ukazoval teploměr pár stupňů nad nulou, sníh pozvolna tál a mě se vůbec do té čvachtanice nechtělo... A následujících pár dní hezky svítilo sluníčko a už to opravdu vypadalo na přicházející jaro:-)
... jenže tady jsem na severu. Minulé pondělí docela hodně pršelo a tak jsem jela na trénink v pláštěnce (na tričku), kraťasech a rukavicích a asi jsem vypadala jako úplnej magor:-) Sluníčko během minulého týdne vysvitlo opravdu jen zřídka... A včera jsem šla běhat, směrem do Kukkaromäki, kousek za tuhle vesnici a pak zpátky po cyklostezce, co se napojí zpátky na hlavní silnici z Pieksämäki a po ní domů. Ve škarpách a na stinných místech ležely ještě zbytky sněhu... Za Kukkaromäki ho bylo ještě docela dost, až mě napadlo, jestli by to náhodou ještě nešlo na běžkách;-) Vrstva sněhu byla docela tvrdá - teploměr v našem baráčku ukazoval asi -1 °C. Cestou zpátky do Nikkarily začalo zase trošku pršet... A dneska ráno se vzbudím, rozhrnu závěs... Venku sněží!!! A pořádně:-) Vydrželo to až do odpoledne... Takhle vypadá finské jaro:-)
A ještě poslední věc: Když vám řeknu, že tady u nás na severu je venku ještě v půl desáté docela vidět, budete mi věřit?? No jo, léto už se blíží:))

Velký Rybník ja sen ympäristö...

14. dubna 2008 v 14:38 | Ave |  Suomeksi
Velký Rybník on kyläni. Sijaitse Prahan ja Brnon välillä. Suurempi kaupunki noin 30 km kylästäni on Jihlava (51 079 asukasta). Pienet kaupungit ovat Pelhřimov (16 596 asukasta) ja Humpolec (10 928 asukasta) - Velký Rybník on niiden välillä. Voi katso karttaa:-)
(Kartalla vasemalla on melko hyvä "FOTOMAPA" tai "STÍNOVÁNÍ"... ja oikealla: + ja - on lähemmin ja kauemmas ja "MĚŘENÍ" on mittaus...)
Kartalla voi nähdä jotakin kuin järviä... Tšekissä on vain vähän luonnon järviä, mutta melko paljon tekojärviä (kalalampia) - eniten Etelä-Tšekissä kaupungin Třeboň:n ympärillä:-) Tekojärvet ovat enimmäkseen pieniä. Suurin on Rožmberk: 489 ha (Pieksänjärvi: 2 098 ha). Suurin Tšekin luonnon järvi on Černé jezero (= Musta järvi): 18,4 ha:))
Velký Rybník:ssa asuu vain noin 160 ihmistä. Katse lentokoneesta on tässä. Ja jotkin valokuvat ovat "Galerie"ssa: Velký Rybník a okolí (Velký Rybník) ja O Vánocích 2007 (= Jouluna 2007; kuvat 3-10).
"Velká sedlická přehrada" (tai myös "Vodní nádrž Sedlice) ja "Malá sedlická přehrada" (tai myös "Vodní nádrž Vřesník) ovat pieniä patoja Velký Rybník:n lähellä. "Velká sedlická přehrada" oli rakennettu jo vuona 1927!! Minä pidän tästä paikasta paljon:-) Mutta joka kesällä on siinä vihreää vettä ja uinti on enimmäkseen kielletty...
"Křemešník" on korkein mäki Pelhřimov:n ympärillä (765 m meren alasta). Sen päällä seisovat kirkko, näkötorni ja hotelli. Niiden lisäksi voi nähdä myös pientä kappelia ja laskettelu-mäkeä (en tiedä oikeaa nimeä...) ja käydä pienessä luonnonsuojelualueessa (37 ha) - se on metsä, jossa kasvaa pyökkejä, kuusia, vaahteroita ja jalokuusia...
"Kamenice nad Lipou" on pieni kaupunki (noin 4 100 asukasta), noin 20 km Pelhřimov:sta. Siellä asui isoäitini vielä pari vuotta siten. Tässä kaupungissa on herraskartano ja sen tarhassa kasvaa tosi vanha puu - lehmus. Tämän lehmuksen ikä arvioidaan noin 700 - 900 vuotta.

"Pelhřimov" perustetiin 1100-luvulla ja vuonna 1596 siitä tuli kuningaskaupunki (se ei olenkaan tarkoittaa, että kuningas eli siinä) ja kuningas antoi Pelhřimov:lle jotakin oikeutta... Nykyisiin Pelhřimov on Tšekissä hyvin tunnettu kuin "Pelhřimov - ennätyksien ja kuriositeettien kaupunki". Joka vuonna Pelhřimov:ssa järjestetään festivaali, jossa ihmiset yrittävät ylittää ennätykset:-) Melkein kaikessa tšekin suuremmassa kaupungissa esiintyy olutpanimo, Pelhřimov:ssa myös:-) Pelhřimov:n kaljan nimi on Poutník (= pyhiinvaeltaja). (Humpolec:ssa valmistetaan olut Bernard - minusta, se on parempaa kuin Poutník...)
"Želiv" on kunta (noin 1100 asukasta) Pelhřimov:n lähellä (noin 15 km). Siellä sijaitse luostari, joka rakennettiin vuonna 1139. Želiv:n lähellä on kaksi patoa: "Malá sedlická přehrada" (kirjoitin siitä aikaisemmin) ja Trnávka. Trnávkan alla on kanava, jossa tehdään yksi hyvä urheilu - water slalom (en tiedä suomeksi - ehkä kanoottislalom??) ja Tšekin mestaruuden aikana voi nähdä myös urheilijoita, jotka kilpailivat olympiakisoilla. Želiv:n luostarin munkit keittävät oman kaljan:-)
"Brtná" on vain tosi pieni kunta Želiv:n lähellä...
Tässä valokuvassa on sellainen tyypillinen tšekin tie kahden kylän valillä...:-) Keväällä puut kaunisti kukkivat... Romanttinen tšekkiläinen tapa on, että 1. toukokuussa rakastuneet ihmiset suutelevat kukkivan puun alla:-)

Tervetuloa!

11. dubna 2008 v 12:23 | Ave |  Suomeksi
Moi!
Ensin, pyydän anteeksi, että osaan suomea vain niin vähän... Ja en tiedä, jos se on kerran parempaa... Mutta toivon sitä:-)
Halusin tehdä vielä jonkin kuin Ave-blogi, mutta olisi ongelma kuvien kanssa... Ehkä sekablogi (tšekkiä ja vähän suomea) on melko hyväksyttävä ratkaisu.
Minulla on joitakin kuvia Tšekistä ja paljon Suomesta. Kun on aikaa, yritän kirjoittaa siitä jotain:-)
Nämä nettisivut eivät ole paljon totisia... En minäkään ole;-) Joskus kirjoitan jotain teistä, toivottavasti ei haita... En koskaan kirjoittaisi jotain huonoa.
"Komentář" tarkoittaa kommentti - sinne on mahdollinen kirjoittaa jotakin... Olen iloinen, jos kirjoitatte - mitä vaan:-)
Niin...

Tervetuloa!

P.S.: Odteď budou tyhle stránky tak trochu dvojjazyčné, protože jejich adresa se malinko šíří městečkem Pieksämäki...

Další finská muzika...

11. dubna 2008 v 10:22 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Hurriganes - I will stay


I WILL STAY

I will stay by your side now and forever,
I will always only be in love with you.
Is it true when you say that you love me
and is it true that I'll go on?

In the day we walk together,
in the night I think of you.

Is it true when you say that you love me
and is it true that I'll go on?

I will phone your mother and ask her
if I can marry you.

I will stay by your side now and forever,
I will always only be in love with you.
Is it true when you say that you love me
and is it true that I'll go on?

Znali jste Hurriganes?? Já se přiznám, že ne... Až do včerejška;-) Tahle kapela hraje v sobotu v Pieksämäki!!
Hurriganes hrají s přestávkami už od roku 1971!! Nejslavnější postavou Hurriganes je Remu Aaltonen. V kapele hraje dodnes...
V roce 2007 byl o Hurriganes natočen film s názvem Ganes - tohle video z Youtube.com, které možná teď sledujete, obsahuje právě záběry z tohoto filmu:-)
Bližší informace o Hurriganes najdete na Wikipedii, ale jen finsky a něco málo anglicky...

Kiitos Asta ja Katja:-) Eilen vielä en tienyt siitä mitään... On tosi hyvää musiikkia!!:-)



Uniklubi - Huomenna


HUOMENNA
Niin he löytävät toisensa
tuhansien tähtien joukosta
loistavat niin kirkkaina
toisiinsa ovat sidottuina

kaikki se, mitä me joskus vaalittiin

vaikka meille annettaisiin koko avaruus
vain hetki, kun sen saisin katoamaan
vaikka maailma eteeni polvistuisi,
sen vain saisin palamaan
ja huomenna, taas huomenna olen surullinen

varjo meitä kantaa kun loppuun palaa

kaikki se, mitä me joskus vaalittiin

(Text ze stránek www.uniklubi.wz.cz)


ZÍTRA

nacházejí se navzájem
ve skupinách hvězd
září tak jasně
jsou svázáni k sobě
všechno to, co jsme kdy opatrovali
třebaže by nám dali celý vesmír
jen chvilka, kdy bych to mohl nechat zmizet
třebaže by svět přede mnou poklekl
jen bych to spálil
a zítra, zítra zase budu smutný
stín nás ponese, až dohoří
všechno to, co jsme kdy opatrovali

(Tohle je jen Vencíkův pokus o překlad, berte prosím s rezervou...)

Vlastenectví... aneb Jsem špatná Češka??

9. dubna 2008 v 19:47 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
1. Ve Finsku ode mě ještě nikdo neslyšel větu, že Česká republika je nejlepší země na světě nebo že české pivo je nej...
O ČR mluvím jako o domově, který mám ráda, ale má spoustu chyb. Proč?! Protože si to opravdu myslím a nebudu lhát jen proto, aby ČR vypadala jako nějaký ráj na zemi, kterým není...
V hospodě si občas dám naše pivo, mám strašnou radost, že je to vůbec možné, ale když není, tak finské pivko mi chutná taky:-)

2. Klidně řeknu, že nemám ráda Prahu... že Helsinky se mi líbí víc a kdybych si měla vybrat, jestli strávím zbytek svého života v Praze nebo v Helsinkách, tak si bez dlouhého přemýšlení zvolím to městečko na severu Evropy...
A vůbec tím nepopírám, že v Praze je hezké historické centrum s mnoha památkami... Ale bydlet bych tam opravdu nechtěla;-)
Když mi Fin řekne, že někdy v životě zavítal do ČR a líbilo se mu tady, tak mám radost... Ale když se dozvím, že navštívil jen Prahu, tak mě to mrzí...
... a občas mi to nedá a musím poinformovat o tom, že Brno je hezké město, přestože není tak známé jako Praha;-) A fotka pelhřimovského náměstí ode mě o Vánocích přišla do všech emailových schránek spoluhráček z Pisaby:-)

3. Nemám v playlistu na Youtube.com českou hymnu ani Vltavu a nebrečím u toho ve volném čase...
Ani jedna slza neukápla, když jsem si to kdysi pustila...;-) Až tak špatný člověk jsem...
A ještě k něčemu horšímu se přiznám: Finská hymna "Maamme" se v mém playlistu vyskytuje!! A když zpívala na zimním stadionu v Pieksämäki jakási slečna tuhle písničku před zápasem Finsko-Švédsko (do 18. let), stála jsem tam s finskou vlaječkou v ruce a jedna slza se objevila...;-)
Ale v playlistu na Youtube.com mám jinak samozřejmě spoustu české muziky... a finské taky:-) A taktéž na empétrojce...

4. Když se bavím s jedním sportovním fanouškem (Antti-Pekka) z prváku a dostaneme se k hokeji, tak nehážu hned machry, že český hokejový tým je lepší než finský (Finové nevyhráli MS už od roku 1995)...
... ale když tenhle kluk, bývalý lyžař, s jiskřičkami v očích nadšeně vypráví o Lukáškovi Bauerovi, tak to strašně potěší:-) A teď už ví i to, že v českých barvách závodí mimo jiné výborná rychlobruslařka Martina Sáblíková, a já zase vím, že finský rychlobruslař se jmenuje Mika Poutala;-)
Když finská televize vysílala přímý přenos ze světového poháru v lyžování, kde startovali Češi a nepobíhala jsem zrovna někde venku, tak jsem fandila u televize:-) A až bude mistrovství světa v hokeji, možná využiju i svůj na stěně visící český reprezentační dres, jestliže půjdeme fandit někam mimo náš baráček;-)
Jasně, když Antti z prváku popíjející před baráčkem mentolovou Koskenkorvu sotva zjistil, že jsem z Čech, zahlásil: Otakar Janecký!!, bylo to fajn:-)
A nesmím zapomenout na Galaxy, po lesácké soutěži v Nikkarile... Tenkrát jsem tam spatřila finského borce v dresu Sparty se jménem Řepka na zádech!! A to jsme se samozřejmě musela zeptat (jako fanynka Brna a Slavie), proč probůh Sparta a zrovna Řepka?!?!

5. Klidně řeknu, že finská jezera jsou hezká a lepší než české rybníky...
... protože ve finských jezerech je krásně čistá voda a to se u nás jen tak nevidí...

Ale vůbec tím nemyslím, že naše rybníky nemám ráda, to ne... Mám je moc ráda:-) A Velký Rybník obzvlášť;-)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
... a takhle by se dalo pokračovat asi ještě dlouho... Když mě napadne něco dalšího, co aspoň trošku stojí za zmínku, tak to sem určitě připíšu:-)

Jsem špatná Češka?? Můžete mi o tom napsat do komentářů a vůbec mě nešetřete...

Mr Sir Taf - zpěvák z Pieksämäki :-)

9. dubna 2008 v 19:25 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
V neděli 6. dubna od 22:00 vysílala televize SubTV pořad Paskareissu. Tenhle díl byl celý o Pieksämäki:-) A tak se tam prostě musel objevit místní umělec - Mr Sir Taf...

Z nedělního Paskareissu

Z koncertu 26.5.2007 v Pieksämäki (Poleeni)


No, to já jen tak... Abyste věděli, že ve Finsku nezpívají jen Nightwish, Uniklubi, Lauri Tähkä & Elonkerjuu, The Rasmus, HIM, Lordi, Apokalyptica, Jenni Vartiainen... a tak podobně..., ale své místo zde má i Mr Sir Taf :))
... ale vůbec teď neříkám, že bych to zvládla líp;-)

Vencíkův páteční večer – yllättävän hyvää (překvapivě dobrý)

7. dubna 2008 v 16:08 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Vyprávějte mi o tom, že Finové jsou uzavření a moc toho nenamluví, a já se budu jen tiše usmívat...
Vyprávějte mi o tom, že Finsko je země abstinentů (taky jsem si to kdysi myslela...), a to už se nebudu smát jen tiše...
Ale nezkoušejte říkat o Finech něco špatného - budu je bránit klidně vlastním tělem!!! :-)


Sulkapallo - druhý pokus

V pondělí večer po tréninku v Urheilutalo se ptám Pike, jestli je v pátek trénink, a dozvídám se, že se hraje sulkapallo (badmington). Dělám si srandu, že spíš než hráčka badmingtonu jsem zabíječ much:-) Lehce tím naznačuju, že se v pátek asi nepotkáme... Ve čtvrtek v autě cestou z Lomapirtti naznačuju něco takového i Astě... Ale v pátek odpoledne už jsem byla malinko rozhodnutá, že to možná ještě jednou zkusím;-) A ještě k tomu mi Asta mezi řečí v mejlu napsala cosi o tom, že Pike se na kafi ptala, jestli dneska dojdu... No jo, nakonec jsem do toho šla:-)

Přifrčím si to asi dvě minuty před půl sedmou do Kontiopuisto a potkávám se s právě přicházející Pike. Zaparkuju kolo venku před budovou a jdu do šatny, kde spatřím právě jen Pike:-) Naštěstí zanedlouho přichází Asta a její nejstarší syn Jere. A tak jsme čtyři:-)

Nejdřív jsem hrála s Astou, která se mě snažila naučit pár sulkapallových fíglů - se střídavými úspěchy;-) Následovala Pike, do které jsem já jako úplný amatér vkládala své naděje, jenže Pike se ukázala být docela dobrou hráčkou... Zato s Jerem nám to šlo;-) Protože oba jsme to sem tam poslali omylem do síťky nebo pod ní, případně úplně jiným směrem, oba jsme občas trefovali jen vzduch a oba nás čas od času ta žlutá létající věc podivného tvaru zasáhla přímo do čela...:-) Na závěr jsme si dali čtyřhru - Asta + Jere proti Pike + Ave. No, dopadlo to špatně pro nás... A Pike to hezky okomentovala nějak takhle: "Nyt menen kotiin itkemään..." - Teď jdu domů brečet:))


Nikkarila

O víkendech jsem v Nikkarile bez přístupu k internetu (vlastní PC nemám a škola je o víkendech zavřená) a tak se po pátečním tréninku obvykle snažím ještě chvilku pobýt ve školní počítačové místnosti a povětšinou se s někým z rodiny potkám na Skype:-) A tak i tenhle pátek sedím u počítače až skoro do desáté hodiny večerní - ve 22:00 se spouští alarm. A pak se vracím do prázdného baráčku v nejspíš úplně opuštěné Nikkarile... Zuzka odpoledne odjela do Jyväskyly na jakousi pařbu Čechů, Slováků a jejich přátel a vzala s sebou i Carlose a Isabel. Možná vás napadne, proč jsem nejela taky... Vlastně jsem ani neměla žádný vážný důvod, proč ne, jen... nevím... prostě mi nějak chyběl ten pocit... A teď se tady veřejně přiznám a možná se odteď na mě budete dívat skrz prsty, ale: Ne, já nejsem velký český vlastenec. Opravdu ne... (a tohle téma si neodpustím - píšu článek;-) )

Přijdu do pokoje a jen tak ze zvyku mrknu na mobil, přestože mi SMS přichází obvykle jen ve čtvrtek od Katji nebo Asty, jestli se jede do Lomapirtti a kde a v kolik hodin máme sraz... A ty jo!! Tentokrát mi někdo nejen psal, ale dokonce i volal!! Ale kdo, v pátek večer?! Asta píše:-) Dozvídám se, že Asta jde spolu s Katjou do baru a ptá se, jestli půjdu taky a že jede autem a staví se pro mě v Nikkarile...:-) Ale čas: 20:44... Jasně, Nikkarila je od centra Pieksämäki vzdálená nějaké 4 km a Asta bydlí opačným směrem od centra města, ale tohle se tady moc neřeší... Asta jen napíše něco na způsob "voisin hakea sinut" a stačí jen odepsat, že jo... Ale mně se do toho nikdy moc nechce, připadá mi to strašně moc daleko - jet přes 10 km (počítám cestu tam a zpět) jen kvůli mně... Tím spíš, když už nám tady pomalu začíná jaro:-) A tak odepíšu, že půjdu moc ráda, jen ještě zajdu do sprchy a pak že přijedu na kole, jen ať napíše kam... Jenže Asta, přestože už sedí ve Vanha Mestari, se nezapomene zeptat, v kolik hodin jako budu připravená k odchodu;-) A tak jí ujišťuju, že na kole je to opravdu v pohodě, je krásné počasí a před jedenáctou tam budu...


Pieksämäki

... a stihla jsem to - asi o dvě minuty;-) Seznámila jsem se s Katji mladší sestrou a jednou jejich kamarádkou. Předtím, cestou do Pieksämäki, jsem se trochu bála. Ne, vůbec nemám nějaký strach z chození do hospody, to ani náhodou... ale bála jsem se, že se nedomluvíme, že jim nebudu rozumět, že budu zase tak marná jako před týdnem v Lomapirtti, kdy jsem nějak nechápala ani úplně jednoduché věty... Dokonce jsem si na cestu do hospody přibalila i slovník!! To kdybych byla opravdu ve velké nouzi...

Teď by mě opravdu strašně moc zajímalo, jak si myslíte, že to všechno pokračovalo...;-) No, já to vím...

Představte si jedno takové pako z české vesnice, co před rokem touhle dobou znalo finská slova puhelin, salibandy a Suomi a pak dlouho dlouho nic... a vlastně už asi nic víc;-), jak sedí ve Vanha Mestari v červené mikině Židenic, kterou nosí skoro všude (tím spíš, když svůj epesní zelený svetřík jednou omylem vypralo na 60 °C - asi proto, aby získal nový, naprosto originální tvar...), nad půllitrem světlého Budvaru a levou rukou stírá drobné kapičky rosy zakrývající ten český nápis na skle;-)

Představte si, jak se mě ta osůbka se jménem začínajícím na H., které si nepamatuju, třikrát anglicky ptá na tu samou věc a já jí pořád nerozumím...

Představte si Katju, jak se strašně moc snaží mluvit se mnou anglicky, přestože je to pro ni složité, jen proto, abych jí rozuměla... a představte si v té chvíli mě, jak si v duchu strašně moc přeju, ať to zkusí finsky:-)
...

A teď si možná říkáte, že jsem asi trochu cvok... A možná to tak je, kdo ví?!;-) Ale tady jde jen o ten pocit. Finsky umím jen málo, ale učím se. A čím víc rozumím finsky, tím míň chci slyšet angličtinu kvůli mně... Angličtina pro mě znamená, že jsem cizinec a nepatřím tam. Kdykoliv, kdekoliv - nemám ráda tenhle pocit...
Jen malá poznámka k věci: V jednom seriálu je hluchá Jodi naštvaná na Bette, že jí na párty tlumočí do znakové řeči, o čem se právě mluví - já jsem to nechápala. Proč?! Ale tady ve Finsku jsem na to přišla - tady jsem já svým způsobem občas Jodi...;-) Tím myslím to, že občas opravdu nerozumím, o čem se mluví... naštěstí se to pro mě ale nikdo nesnaží překládat - až na občasné nepodstatné výjimky;-)
A angličtina, to není jejich jazyk, ale ani můj... Já neumím dobře anglicky!! Už půl roku se po večerech učím finsky;-) Když se o víkendu díváme na anglicky mluvený film, občas tomu docela rozumím - ale jen díky tomu, že dole na obrazovce běží finské titulky... Já vím, jsem žabař. Carlos, který před Vánoci nevyšel z baráčku bez španělsko-anglického slovníku, teď mluví anglicky mnohem líp než já, Zuzka čte už několikátou anglickou knížku a když spolu a s Isabel mluví, tak z některých slov vůbec nejsem v obraze...
...

A tak sedím ve Vanha Mestari a později už jen s Katjou a Astou v Saunalamppu. V obou těchto hospodách právě probíhá karaoke - oblíbená zábava Finů. Na svůj slovník jsem úplně zapomněla a tak si spokojeně odpočívá na dně batohu nikým nerušen... I přesto se domluvíme:-) Převážně finsky. Nutno dodat - hodně pomalou spisovnou finštinou... A jen díky tomu, že Finové (aspoň tak, jak je znám já...) jsou úžasně trpělivé, klidné, přátelské a věčně usměvavé bytosti... Ale i přesto - jupíí!! Nedokážu si to vysvětlit, ale najednou to docela jde a rozumím jim a oni rozumí mně - někdy napoprvé, někdy ne... O tom to je;-) Jen bych moc ráda osobně poznala člověka, který vymyslel, že "v Pieksämäki" se finsky řekne "Pieksämäellä"!! Zkuste tohle říct a neudělat si při tom na jazyku uzel:))

S Katjou jsme ještě zašly do Galaxy na pár siderů a pak jsem vyrazila na kole do Nikkarily. Jelo se dobře:-)


Tenhle večer jsem mohla strávit v Jyväskyle s Čechy a Slováky, které neznám, nebo v Nikkarile nad finskou knížkou, abych se naučila pár nových slov... Místo toho jsem úplně neplánovaně zavítala mezi své finské přátele z Pieksämäki, a několik hodin jsem používala finštinu v praxi... Přesně podle hesla: "Neuč se, život tě naučí..." A byla to výborná akce:-) Jen jsem po celý zbytek víkendu neměla vůbec chuť na pivo...;-)

Vencík a finština

7. dubna 2008 v 14:28 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Právě nedávno, na přelomu března a dubna, se mi konečně podařilo dostat se na konec učebnice Finština (nejen) pro samouky, co mi přinesl Ježíšek. Co to pro mě znamená? Jednu podstatnou věc - nemám se z čeho učit:-( Texty ve Finnish foreigners II (první díl jsem dočetla před Vánoci) mi teď ve srovnání s tou českou knížkou připadají až moc jednoduché. Je to jako krok zpátky, zatímco já chci pokračovat kamsi... no, trošku dál;-)
Přemýšlela jsem, co s tím... a rozhodla jsem se, že si konečně udělám průkazku do knihovny v Pieksämäki - překvapivě tam všechno probíhá úplně zdarma!! - a půjčím si nějakou normální knížku ze života...
Půjčit si knížku nebyl problém, ale když jsem se pak večer snažila číst (nebo spíš překládat - když rozumím míň než půlce slov, tak se to asi moc nedá nazvat čtením...), objevil se jeden obrovský problém - puhekieli (= hovorový jazyk). Můžete umět dobře finskou gramatiku, třeba úplně výborně (což zdaleka není můj případ), ale když neznáte slovíčka používaná v běžné finské pouliční hantýrce, tak jste v koncích, protože tohle s česko-finským slovníkem nepřeložíte...
Tentokráte se na mě ale usmálo štěstí. Úplně nečekaně, aniž bych to hledala, se mi podařilo na internetu objevit slovník finský slang-finština!! Nějak jsem se nemohla rozhodnout, jestli si tenhle úžasný slovník (= asi 170 stran ve Wordu) tisknout nebo ne... A tak jsem odkaz na příslušné internetové stránky poslala Astě s otázkou, jestli se hodně z těch slov používá v Etelä-Savo (kraj, kde leží Pieksämäki), jestli se tady tak mluví. A zanedlouho jsem od Asty dostala odpověď, že jo... A tak jsem začala tisknout...:-)
Tenhle slovník je taková praktická, užitečná záležitost. Přesvědčila jsem se o tom hned při čtení mejlu od Asty. Opravdu hodně se snaží psát a mluvit se mnou spisovně a jsem jí za to moc vděčná:-) Ale občas i Asta napíše něco tak, jak je pro ni běžné, a tak jsem se svým finsko-českým slovníkem zkrachovala na slově "eka". Z nouze tedy nakouknu do slovníku finského slangu - a vida! Kdo by to byl řekl, že eka = ensimmäinen = první:-)
Jo, i tohle je finština a pak jim má běžný středoevropan rozumět... Chudák Jorki;-)
A dobrá zpráva na závěr: Po té dlouhé době, co jsem ve Finsku, konečně docela rozumím finsky, když na mě někdo mluví hodně pomalu, jednoduše a spisovně:-) Když pomalu mluvící Fin nebo Finka o něčem vypráví Finům, rozumím sem tam něco... Zatímco lidičkám jako je Pike, Satu a Minna občas nerozumím skoro nic, při troše štěstí vytuším pointu rozhovorů a zachytím pár známých slov... Minna je vůbec speciální případ:-) Minna pochází z Pori - města na jihozápadním pobřeží Finska. Tam některá slova mají úplně jiný význam a i běžný Fin z Pieksämäki prý někdy rozumí úplně něco jiného, než co Minna myslí...:-) No a já budu s velkou pravděpodobností v létě pracovat nedaleko Turku, taky na JZ Finska...

Lauri Tähkä & Elonkerjuu

4. dubna 2008 v 13:25 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Včera zavítal do Pieksämäki Lauri Tähkä!! Jeden z mých finských hudebních oblíbenců...
(obrázek ze stránek: www.lauritahka.com)

Sedíme takhle odpoledně střídavě v sauně a před saunou, protože je zrovna krásný jarní den - sluníčko svítí (aurinko paistaa:-) ), sníh pomalu roztává a mění se v kaluže vody... a objevil se první komár!!:-) A Isabel se zmínila o tom, že v Solmu má být dneska (ve středu 2.4.) nějaký koncert, ale nepamatovala si název... Já jsem malinko tušila, že by to mohl být Lauri Tähkä, protože občas sleduju plakáty v Pieksämäki, a nakonec Isabel zjistila, že to tak opravdu je... Přišla mi to ve čtvrt na deset oznámit s tím, že ve 21:45 půjdeme - koncert měl začínat v půl jedenácté.
Moje hodinky ukazují 21:45, čekám před baráčkem a nikde nikdo. Za pár minut se zpoza rohu vynoří Isabel a ptá se, jestli je se mnou Carlos. Po mojí odpovědi, že ne, se Isa jde podívat ke Carlosovi do baráčku... a zjišťuje, že Carlos ještě pořád večeří... Po pár minutách už je i Carlos připraven k odchodu. Podívám se na hodinky - nějakých 21:55!! A sakra!! Jen pro info: do Pieksämäki to máme nějaké 4 km!! Tuším, že tohle nemůžeme dát - už trošku znám Španěly a jejich životní tempo;-) Navrhuju jízdu na kole... napoprvé se nesetkávám s pochopením, protože Carlos právě povečeřel a Isa má otevřené pivko - auuu!!:-) Tak je chvilku překecávám a s Isou řešíme, jestli je lepší jet na kole nebo běžet... No, řešíme to ještě dalších pět minut, takže pěšmo to už opravdu přestává být reálné... Jupííí, konečně se mi podařilo přesvědčit je, že je sice tma, ale sníh a led ze silnic zmizel a ještě po celé trase svítí pouliční lampy...:)) Nechápu - já jezdím na kole na tréninky a zpátky celou zimu a v pohodě, určitě lepší, než chodit pěšky a teď je sice tma, ale teplo a suchá silnice...
Jedeme na kole do Pieksämäki. Oba moji španělští spolužáci jsou strašně nadšení z toho, že můžou jet na akci na kole!! No, zabít je občas málo:)) Ale v pohodě, hlavně že jsme se nakonec domluvili;-)
Hodinky ukazují 22:25, parkujeme kola před Savonsolmu:-) Stíháme a to je super!! Zaplatíme 13 eur a jsme v centru dění:-) Nedaleko od vstupních dveří se potkávám s Astou, Pike a jejich drahými polovičkami, tak se pozdravíme a prohodíme pár slov... Stihnu si ještě u baru koupit pivko...
... a to už přichází na pódium Lauri Tähkä & Elonkerjuu!! Teda, když sem píšu něco o pódiu, vypadá to tak rádoby velkolepě... ale ve skutečnosti to pódium v Savonsolmu je strašně malinké, stejně jako celý ten prostor:-) Ale kapela se tam nějak vtěsnala a nás fanoušků nebylo zase tak moc - ale úplně málo taky ne, vzhledem ke středečnímu večeru a také tomu, že ve stejný den jen o pár hodin dříve hrála v Poleeni (něco jako kulturní dům v Pieksämäki) slavná Värttinä...
Koncert byl výbornej!! A zároveň malinko překvapivej... Písničky téhle kapely znám docela dobře, mám tři jejich CD a taky jsem viděla kdysi pár videí z koncertů na Youtube.com. A tak jsem tušila, že Lauri zpívá výborně nejen na CéDéčkách, ale i živě:-) Ale strašně moc mě překvapila ta jediná baba v kapele - Johanna Koivu!!:-)
(obrázek ze stránek: www.lauritahka.com)

Nejen tím, že to je asi nejhezčí Finka, co jsem zatím tady ve Finsku potkala... Ale to, co předváděla se svými houslemi na pódiu, bylo úplně úžasný!!:-)
(obrázek ze stránek: http://kuvat.huumakuva.net)

Přestože jsem s sebou měla foťák, tak nemám žádné vlastní fotky ani video... Ale aspoň pár videí z Youtube.com:

Pauhaava Sydän

(Asi jste ji už slyšeli - tady na stránkách je už od října...)


Papukaija


Rakkaus ei oo pysyvää


Maailma On Renki

Po koncertě jsme ještě pokračovali do dolního patra Solmu na diskotéku, kde jsme potkali pár spolužáků z Nikkarily a tak jsme se na nějaký čas zdrželi... A za nějaký čas jsme frčeli na kole směr Nikkarila. Cestou jsem si na vývěsce nedaleko obchodu Sale všimla plakátu Lauri Tähkä & Elonkerjuu s nápisem Savonsolmu 2.4. (nebo tak něco) - a to už byla historie;-) Jasně, sundala jsem si ho...;-) I když to dalo zabrat, protože byl připevněný na mnoha místech, ale nakonec se mi ten plakát podařilo šlohnout docela vcelku a vešel se mi pod mikinu, takže jsem ho ve stejném stavu dovezla až do Nikkarily:-)

Moje bílá stěna nad postelí je odteď taková hezčí:))

Vencík jako kutil Tim

1. dubna 2008 v 9:35 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
... možná by se hodilo spíš Pat a Mat, jenže to bych musela mít nějakého "šikovného" spolupachatele;-)
Dneska jsem konečně vyřešila jednu už dlouhou dobu trvající záležitost - svou postel. Takhle vypadala doteď:
No, spát se na tom dalo... když si člověk lehal opatrně a byl smířený s tím, že se mu kousek zad malinko propadá kamsi dolů;-)
Minulý týden po té své události s alarmem jsem se rozhodla, že aspoň něco ze svých škod tady v Nikkarile bych měla napravit...
Už jednou jsem změřila to jedno prkýnko a šla jsem do Sotky (prodejna s nábytkem "v centru" Pieksämäki), kde jsme se s anglicky nerozumícím panem prodavačem finsky, rukama a pomocí obrázků domluvili na tom, co že to vlastně chci... A dozvěděla jsem se, že jednotlivá prkýnka se neprodávají a musím to koupit celé za 20 eur a to by nebyl problém, ale tenkrát to zkrachovalo na tom, že jsem si nebyla jistá, jak dlouhá ta postel vlastně je - jestli je to opravdu 2 metry nebo ne...
A tak tentokrát jsem se posichrovala, aby to už konečně vyšlo;-) Naše gólmanka Asta mi ve čtvrtek půjčila křížovej šroubovák (kdybyste náhodou chtěli vědět, jak se to řekne finsky, tak je to "ristipäämeisseli"), abych dneska mohla odšroubovat 6 šroubků, hodit si to celé do velkého batohu, sednout na kolo a vyrazit opět do Sotky...
Nejdřív jsem navštívila sportovní obchod (Sportia Kovanen - K. Kovanen Oy), abych si nechala opravit nebo vyměnit ucházející duši zadního kola. Ten kluk v obchodě byl asi mladší než já a s ním tam byl ten prodavač jako obvykle, co mi kdysi dávno pomáhal vybírat běžky... Jen se mě zeptal, jestli mám čas a když jsem mu řekla, že jo, tak to nechal dělat svého mladšího kolegu, kterému to šlo... no, asi tak jako kdybych to dělala já;-) Vypadalo to, že kola neopravuje úplně běžně...:-) Ale v pohodě. Ten starší prodavač mu pořád radil a chvilkama si z něj dělal srandu. Nakonec zjistili, že to uchází u ventilku a tak mi tam dali novou duši. Za rozumnou cenu 5 eur duše + 5 eur práce = 10 eur a vysmátý Vencík odcházející z obchodu:-)
Přijdu do Sotky. (Nachází se jen přes ulici od toho sportovního obchodu...) Ti dva prodavači (z nichž jednoho si pamatuju moc dobře poté, co jsem mu minule kreslila na papír obrázky, abychom se domluvili) tam právě něco opravovali nebo tak něco... Tak jsem jen došla k tomu pultíku, co tam mají a mezi čekáním jsem vyndala z batohu tu svou hromadu dřívek:-) Za chvilku došel ten děda, co už se spolu známe:)), vzal si metr, aby zjistil, jak dlouhá jsou ta prkýnka, a zmizel kamsi... Za chvilku se vrátil a přinesl mi nový kousek postele:-) Jen jsem se zeptala, jestli to je jako stejně dlouhé a děda jen řekl, že je to dva metry a vypadal úplně přesvědčeně, jako kdyby ta moje prkýnka ani nemohla mít jiný rozměr... Pak jsem se ještě zkusila zeptat, jestli tam jsou dírky na šroubky - teda, spíš jsem to jen ukázala... a prej že jo. A tak jsem dědovi věřila - a v tom případě jsem to táhla do Pieksämäki s sebou zbytečně a asi jsem vypadala trochu jako pako:)) Stará dřívka jsem tam rovnou nechala, abych se s tím nemusela vláčet zpátky a taky by mi byla na dvě věci...
Vracela jsem se do Nikkarily s novým kusem postele v batohu na zádech a měla jsem z toho radost:-) Jen jsem se trochu bála, jestli měl děda prodavač s těmi dvěma metry pravdu... Hned po svém příchodu do domečku jsem to šla vyzkoušet. A délka naštěstí seděla, všechno hezky pasovalo, až na jeden detail - dírky pro šroubky. Když jsem tam zašroubovala šroubek na jedné straně, tak na druhé to nevycházelo asi o půl centimetru - dírka ve dřevě postele byla dál, než bych potřebovala... Ale z toho přece nebudu stresovat!!;-) Přemýšlela jsem, že tam dám vždycky jenom jeden šroubek, ale pak jsem si řekla, že prostě budu šroubovat a uvidíme... Netušila jsem, že se dřevem dá jen tak prošroubovat, ale jde to:))
A tak mám od včerejška spravenou postel - jupííí!!!
... a večer jdu do pokoje, rozsvěcím světlo, jen to zabliká a tma... Zase já!! Naštěstí Zuzka našla ve skříni na chodbě náhradní žárovky:-)