Co týden dal...:-)

30. dubna 2008 v 17:27 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Poslední dobou trošku nestíhám psát... A tak to dneska zkusím jen stručně:-)

Středa (23.4.)
Pár záležitostí jsem tady ve Finsku vyzkoušela úplně poprvé v životě:-) A jsem za to moc ráda... Trochu by se chtělo napsat: netradičních záležitostí... Ale z finského pohledu to není zas tak pravda;-) A v mnoha z těchto věcí má prsty naše gólmanka Asta. Už to tak je:-) A tak jsem se v pátek v posilce dozvěděla, že příští týden (takže ve středu 23.4.) začíná v Pieksämäki juoksukoulu. Dalo by se to přeložit asi jako běžecká škola nebo škola běhání... První věc, co mě napadla, byla: Umřu při tom? A já pako jsem se takhle hloupoučce opravdu zeptala:)) No, kdybych nevěděla, že pár lidiček z našeho salibandy-týmu běhá maratony a naše brankářka je jednou z nich, tak bych se toho tak nebála;-) Ale co, říkám si, že vyzkoušet se musí všechno... A tak jsem ve středečním podvečeru vyrazila k jezeru Pieksänjärvi na sraz běžců;-) A bylo to fajn až na jeden "nepodstatnej" detail - mojí špatnou finštinu... Ale s pomocí mých dvou spoluhráček Asty a Minny a taky Pasiho to bylo nakonec v pohodě:-) A taky jsem se dala do řeči s jednou neznámou starší paní... A měla jsem zrovna nějakej špatnej den, takže jsem mluvila finsky ještě hůř než obvykle... Vlastně ani moc nechápu, jak je to možné, že mi ta paní docela rozuměla... Nebo to tak aspoň vypadalo;-)

Čtvrtek (24.4.)
Vyrazila jsem do Pieksämäki, abych přesvědčila místní policii, že by mi už konečně po dvou týdnech mohli poslat to potvrzení, že tady ve Finsku nejsem úplná socka - že mám peníze a domov;-) No, něco na ten způsob... Dáte jim ke zkopírování občanku, studentskou kartu, výpis z účtu za uplynulý měsíc a nepamatuju si, jestli ještě něco... zaplatíte 40 eur a oni vám poštou pošlou nějaký papír s vaším osobním číslem (nebo tak něco) - orazítkované, podepsané... A tak jsem si malinko (rádoby finsky - chudák ta paní za sklem...) postěžovala, že už je to dva týdny... Ale určitě jsem při tom nevypadala moc vážně ani naštvaně, prostě jen tak... A v pondělí jsem v příchozí poště našla velkou obálku se svým jménem - konečně!!:-)
Z policie jsem ještě pokračovala do kadeřnictví, protože moje vlasy už přerostly únosnou mez a s tím šátkem na hlavě, co jsem nosila na tréninky, do posilky a tak podobně, jsem vypadala trošku divně... No, asi trošku víc;-) A tak přijdu do toho stejného kadeřnictví jako kdysi na podzim a spatřím i tu stejnou paní, co tenkrát... A tak tuším, že s angličtinou nepochodím;-) Ale i přesto jsem se zeptala: "Do you speak english?" Zavrtění hlavou... A tak ze mě vylezlo něco jako: "Olisiko teillä aikaa tehdä mun hiukset lyhyeksi??" Jestli umíte finsky, tak od teď víte, že já ne:)) No, já jsem měla namířeno do kadeřnictví a zapomněla jsem si předtím zjistit, jak se řekne "ostříhat"... Ale paní to pochopila správně a objednala mě na hned na další den, takže všechno dobré:-)
V Alku jsem objevila další mně neznámé české pivo. Jmenuje se Bakalář a pochází z Rakovníka... Jak chutná? To ještě nevím...;-)

Pátek (25.4.)
Hned po ránu jsem se úspěšně zbavila svých běžek. Věnovala jsem je do dobrých finských rukou:-) Katja si pro ně přijela kolem desáté hodiny ranní autem a tak jsem je ani nemusela nosit nikam daleko, jen před baráček:-) Proč jsem si je nevzala domů? Daleká cesta, moc zavazadel... a taky těžko říct, jestli by je vzali do autobusu, v té době na konci léta, kdy pojede určitě spousta lidí... A tak příští zimu přestože budu už v Čechách, tak moje bývalé lyže budou pořád jezdit ve stopách po jezeře Pieksänjärvi nebo někde jinde v okolí:-)
Před obědem jsem navštívila kadeřnictví... a pár vlasů mi na hlavě zbylo, takže všechno dobrý!!:-)
Odpoledne jsem vyrazila do posilky, kde jsem se potkala s Katjou a Astou... A dozvěděla jsem se, že zítra můžu jet s nima na "lintutorni" - to je něco jako posed na pozorování ptáků. Přemýšlela jsem, jestli to stihnu, protože jsme plánovaly se Zuzkou a španělskými spolužáky výlet do Savonlinny... Předběžně jsme se ale domluvily a večer navíc z našich sobotních plánů úplně sešlo, takže jsem mohla v klidu poslat SMS, že teda jedu:-)
Jéé, taky ještě nesmím zapomenout na jeden zážitek z posilovny:-) Viděla jsem tam cvičit takovou postarší paní, možná by mohla být moje babička... A později jsme se potkaly v šatně a ta paní si napřed odnášela věci od mojí skříňky, aby mi udělala místo, a pak mi ještě pomáhala se zámkem na skříňce, kterému se při jarním odpoledni nějak nechtělo fungovat - nebo to spíš bylo rukama:)) A to byly dvě situace, kdy jsem poděkovala "kiitos" a "kiitos paljon"... A paní se tak na mě podívala a zeptala se něco jako že nejsem Finka?! A tak jsem jí to potvrdila, že opravdu nejsem:-) A pak se mě ještě ptala na pár věcí o mně, o Finsku, o Čechách... Taková milá finská babička a příjemný rozhovor v pátečním odpoledni:-)

Sobota (26.4.)
Vstávala jsem už v půl sedmé, protože v sedm mě Asta měla vyzvednout na parkovišti v Nikkarile. Pak jsme ještě naložily Katju a vyrazily jsme k blízkému jezeru Vehkalampi. Je to ještě blíž než Vangasjärvi... (mapa stop). Vehkalampi je malé jezírko hodně zarostlé rákosím. Podél jeho břehů jsou postaveny dvě lintutorni na pozorování ptáků. Přestože jsme dorazily na místo tak brzy ráno, nebyly jsme jediná ranní ptáčata a jedno auto už tam parkovalo. A tak jsme nejdřív šly úzkou pěšinou podél břehu jezera, směrem k lintutorni na protějším břehu. Cestou jsme musely překonat jeden takový potok po dřevěných kládách... Hned jak jsem tohle místo spatřila, tak mě napadlo, že dneska jsem se ještě nekoupala, tak teď se to možná stane;-) Ale nakonec jsme se v pořádku dostaly na druhý břeh:-) Po pár minutách chůze po pěšině jsem poprvé ve Finsku viděla na vlastní oči stopy losa!! Teda aspoň moje místní průvodkyně mi tvrdily, že to jsou stopy losa a já jim to věřím;-)

Hodně mě překvapilo, kolik toho taková běžná Finka, jejíž povolání vůbec nesouvisí s lesem, může vědět o přírodě... A tak už vím nejen to, jak vypadá losí stopa, ale taky jak zpívá pěnkava (peipponen), jak vypadá jeřáb popelavý (kurki), že ve Finsku mají hned několik druhů racků (lokki) a že labuť je ve Finsku něco jako národní pták:-) Na jezeře plavalo hodně lysek černých (nokikana) a taky hohol severní (telkkä) - ty vídám i na jezeře Mustonen...
Vrátily jsme se na výchozí místo, vyšplhaly jsme po schůdkách ještě na druhou lintutorni a po chvilce dívání jsme se vydaly k domovu. Cestou jsem se dozvěděla jednu moc zajímavou věc. Už pár dní jsem věděla o tom, že ve Varkausu se běží půlmaraton a jede tam Erkki (učitel z Nikkarily) a taky Minna a Satu. Ale vůbec nic jsem netušila o tom, že se tam koná taky soutěž v saunování!! To pro mě znělo opravdu mimořádně lákavě!! A tak jsem se rozhodla, že se do Varkausu pojedu podívat:-)


Omlouvám se, nestíhám... Odcházím do sauny na párty:-) Dopíšu to někdy příště, snad...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evík | 6. května 2008 v 23:24 | Reagovat

No jo, to jsou samé sauničky, srandičky, plavání, běhání a než dopíšeš duben, je pomalu půlka května..... Krásný pozdrav z našich Hor. Teď si můžeme zpívat "Křemešníčku náš, ty v sobě máš, všechny krásy světa..." Kdybys viděla, jak je tu letos zvláštní jaro. Zřejmě nedostatek vody způsobil tak divně zelené barvy listí. Stromy kvetou a nikde ani včelička. Skoro všechna včelstva vyhynula. Holátka se klubou a já musím do práce!!! Chci do důchodu!!!

Měj se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.