Květen 2008

Sbohem, Pieksämäki...

29. května 2008 v 11:12 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Dneska ve 14:41 odjíždím z Pieksämäki vlakem směr Helsinki a odtud do Salo a do Halikko.
Dneska jsem smutná...
Pravděpodobně se teď pár týdnů nedostanu k internetu. Ale až se pak koncem srpna vrátím domů, napíšu sem na blog svůj letní příběh...
Krásné léto přeje Vencík :-)


Tänään klo 14:41 lähden junalla Pieksämäeltä Helsinkiin ja sieltä Saloon ja sitten Halikkoon.
Tänään olen surullinen...
Todennäköisesti nyt pari viikon aikana en pääse tietokoneelle. Mutta kun sitten elokuun lopussa palaan kotiin, kirjoitan tänne mun kesän tarinan...
Kaunista kesää :-)
Ave

Poslední Vencíkovy dny v Nikkarile...

28. května 2008 v 13:44 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Omlouvám se, že budu dneska opravdu hodně stručná, ale čas kvapí...
Pátek
V pátek jsme dosázeli poslední stromečky na "naší" pasece:-) Kvůli tomu jsem ani nestihla tradiční páteční návštěvu posilovny, ale nevadí...

Sobota
V sobotu jsme hned ráno byli pozvaní k Erkkimu na chatu - pracovně. Cílem bylo dát jeho chatu po zimě do provozuschopného stavu... Potom jsme jeli k Erkkimu na farmu na oběd, kafe a prohlídku farmy, samozřejmě:-) K mé smůle byla hlavním chodem polívka z losa... A já tyhle zvířátka, soby a losy, nechci jíst:-( Ale co už...;-)
V sobotu večer se u Minny konala výborná akce:-) Starší část našeho týmu Pisaba (včetně mě) byla pozvaná do savusauny:-) Moc ráda jsem zavítala a bylo to fajn:-) A tahle sauna byla nejhezčí ze všech saun, co jsem kdy měla možnost tady ve Finsku navštívit:-) Poprvé jsme byly v sauně po osmé hodině večerní... Pak se vyprávělo, po očku jsme sledovaly Eurovizi... Učila jsem baby pít zelenou - "překvapivě" se to setkalo s trochu větším úspěchem než slivovice;-) A chvilku jsem byla smutná, protože jsem dostala dárek na památku a tak trochu jsme se rozloučily... A pak, v době, kdy už vy v Čechách máte dávno tmu, jsme ve čtyřech lidech jako zdravé jádro vyrazily znova do sauny:-) Hodinky ukazovaly čas kolem jedné hodiny ráno. Po sauně jsme se koupaly v jezeře a pak jsme chvilku jen tak seděly venku... Byl to hezký večer:-)
Ještě musím napsat něco o tom, co to vlastně je savusauna;-) Savusauna je tradiční finská sauna. Častěji to bývají staré sauny (ve starých domech), ale Minny sauna je úplně nová - schválně postavená jako savusauna. Savusauna se vyhřívá dřevem a trvá to několik hodin!! Kouř neodchází ven komínem, ale zůstává v sauně - až nějaký čas před vstupem do sauny se nalije na kiuas (saunová kamínka) hodně vody a kouř částečně zmizí. (Doufám, že teď nekecám...) Pak už se nemusí přikládat a v sauně zůstává ještě dlouhou dobu teplo... Poprvé jsme byly v sauně někdy po osmé hodině večer a podruhé po jedné hodině v noci - a ještě pořád tam bylo krásně teplo:-) V savusauně mě trochu štípaly oči z kouře, ale ten pocit...!! Těžko to popsat a ani nevím proč, ale v téhle sauně bylo moc příjemně:-)

Neděle
V neděli ráno na mě přišel nějaký smutek z odjezdu a tak jsem po ránu (takže kolem poledne) vyrazila s foťákem ven... Ale odpoledne bylo zase všechno v pohodě - hlavně proto, že jsme s několika spoluhráčkami z Pisaby a společně s jejich drahými polovičkami a děcky vyrazili do Kontiopuisto hrát pesäpallo - finský baseball:-) Tahle hra mě bavila, jen trefit se pořádně do míčku bylo občas nad moje síly;-) A jak člověk po tom saunovacím večeru, kdy padlo pár pivek, stál na sluníčku... Chvilkama se mi zdálo, že se mi moje opilost zase vrací;-)
Večer přijela Tuija a všichni z našeho baráčku - Mari, Isa, Carlos, Zuzka a já - jsme vyrazili na ostrov nacházející se na jezeře Mustonen. S trochou štěstí se dá na ostrov dostat suchou nohou po takové už malinko se rozpadající lávce;-) V průběhu večera za námi přišel ještě třeťák Eero a měli jsme možnost ochutnat jeho domácí víno - jo, chutnalo dobře:-)
Pondělí
V pondělí mě čekal můj poslední trénink s Pisabou... Hrály jsme proti chlapům železničářům a nepřišlo nás moc a ani vlastní brankářku jsme neměly - chytal nám nějaký děda, co vypadal strašně srandovně, protože z běžného brankářského vybavení měl jen helmu a zbytek nahradil jakousi pracovní kombinézou a rukavicemi:-) Dala jsem dva góly, ale jinak nic moc. Možná i proto, že jsem po nedělním pesäpallo cítila skoro celé tělo...;-) Prohrály jsme, ale zase ne tak moc... Po tréninku jsem se ještě stihla rozloučit se Serenou, Simo a Satu a vyrazila jsem na kole k domovu:-) A přijela jsem zrovna včas na tortilla-párty:))

Úterý
V úterý dopoledne v 9:00, jsme měli sraz před školou s Erkkim a Untem a jeli jsme si do Pieksämäki vyzvednout peníze za sázení stromků. Pak jsme byli ještě pozvaní od Unta na kafe a Carlos úspěšně prodal svoje kolo do bazaru. Ve škole jsme se pak naposledy vyfotili s několika vyučujícími z Nikkarily... Zeptala jsem se Unta, kde by se dala v Pieksämäki koupit taková výborná motyka, co jsme s ní sázeli stromky na pasece. Nakonec to dopadlo tak, že jsme šli s Untem do jedné z budov v Nikkarile (Konehalli), kde jsem si mohla vybrat, jaká motyka se mi líbí a dostala jsem ji jako dárek:-) Jupíí!!
Hned po obědě jsme odvezli Zuzku na nádraží v Pieksämäki - Carlos řídil a Isa a já jsme je jely doprovodit a zamávat Zuzce při odjezdu autobusu...
Kolem půl druhé odpoledne jsme šli Isa, Carlos a já navštívit Maikki v knihovně. Ale našli jsme tam jen lístek s informací, že Maikki odešla do hlavní školní budovy... A tak jsme se vydali za ní. Vypátrali jsme ji u Jukky v kanceláři, chvilku jsme počkali a pak Isa poprosila Maikki, jestli se s náma vyfotí a svěřila svůj foťák do rukou Kirsi...
Odpoledne se stavila v Nikkarile Minna pro kolo. Spolu s Markem jsme ho naložili a pak už nezbývalo než se rozloučit...
Před čtvrtou hodinou odpoledne jsme ještě zavítali za Maikki do knihovny - byli jsme tak domluvení:-)
A v podvečer nás čekala sauna - Carlosova poslední a tak jsme ke konci našeho času (času holek podle rozpisu) byli v sauně a v jezeře společně:-)
Po desáté hodině večerní jsem dorazila do baráčku a pomalu jsem začala s balením věcí a taky jsem ještě musela dát vyprat svoje oblečení... A jak tak jdu po půlnoci do baráčku s pračkou, tak jezero Hautonen vypadalo krásně:-)
Středa
Dneska jsme hned ráno vezli Carlose na vlak. Isa i já jsme bez řidičáku a tak musel řídit Erkki. Po odjezdu vlaku jsem šla na nákup do Citymarketu, neboť na večer plánujeme malinkou ohníčkovou akci na rozloučenou:-) Ty pivka v batohu se docela pronesly, ale nevadí...
A teď jsem tady:-) A jak tak pozoruju, tak nakonec jsem moc stručná nebyla;-)

Fotky jsou tady: víkend, úterý, Pieksämäki (středa), fotky od Isabel (úterý)

Příběh školní dodávky

22. května 2008 v 20:03 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Napsáno už v úterý večer na šmírák, ale nebyl čas...
V úterý jsme sázeli břízky - dopoledne i odpoledne, celkem asi deset hodin. Platí nás od hodiny, což není při zalesňování zrovna moc tradiční způsob... 5 eur na hodinu. Erkki to nazývá kapesné, ale já z toho mám radost, protože věřte nebo ne, za tolik peněz na hodinu jsem nikdy v životě nepracovala:-) Pravda, z pohledu finských cen to znamená, že si za hodinu vydělám sotva na jedno pivo v hospodě... ale zároveň už po čtyřech hodinách strávených na pasece si můžu koupit velké balení Karhu:-)

Naše paseka se rozprostírá podél cesty s názvem Litmasentie (jako Litmanen + cesta), jen pár kilometrů od Nikkarily. Její plocha by měla být něco nad 3 ha - soudě tak podle počtu sazenic. Jak vypadá taková paseka? Je tam dost mokro... Občas si člověk musí dávat docela pozor, aby se nezabořil někam do bahna. Skrz paseku vedou odvodňovací příkopy, jinak by se tam asi nedalo dělat vůbec nic... Paseka se nachází malinko ve svahu (z finského pohledu, žádný Křemešník...) a tak by si člověk myslel, že to na kopci bude lepší, ale už první pohled (fotka zde - ale není to moc dobře vidět) do těch míst prozradí, že to všechno bude úplně jinak... Vyskytuje se tam totiž "trošku" víc šutrů, docela mazec:-)
Zalesňování ve Finsku je v mnoha věcech úplně jiné, ale podstata zůstává stejná: Je to jednotvárná práce, na kterou se nestojí fronty. Práce, při které vás občas osprchuje déšť, komáři vás připraví o pár kapek krve a kameny pod motykou o klid - a tak občas zazní pár neslušných slov... Práce, po které při večeru občas trochu bolí ruce. Ale zároveň je příjemné pracovat venku na čerstvém vzduchu, poslouchat kukaččí zpěv, pozorovat labutě zpěvné přelétající nad pasekou...
V čem se liší?? Ve Finsku je všude trošku moc vody a s tím souvisí příprava půdy před zalesňováním. Ta spočívá ve vytvoření odvodňovacích příkopů (nebo údržbě stávajících) a vyvýšených míst - kopečků. Ve Finsku se vysazuje bříza v počtu 1 600 sazenic na hektar - bříza bradavičnatá (Betula pendula; rauduskoivu). No, když už se o tom zmiňuju, tak:
Český názevLatinský názevFinský názevPočet na ha - FinskoČR (přibližně...)
Borovice lesníPinus sylvestrisMänty2 0009 000
Smrk ztepilýPicea abiesKuusi1 600 - 1 8003 500
Bříza bradavičnatáBetula pendulaRauduskoivu1 6006 000
Bříza pýřitáBetula pubescensHieskoivu2 0006 000
Modřín sibiřskýLarix sibiricaLehtikuusi1 3003 000 *
Topol osikaPopulus tremulaHaapa2 0004 000
* modřín evropský (modřín sibiřský se nepěstuje)
České minimální (!!) počty sazenic na ha závisí na stanovišti, napsala jsem to sem jen zjednodušeně... (82/1996 Sb.)

Možná vám teď připadá zvláštní to, jak moc velký rozdíl je mezi finskými a českými počty sazenic na ha. Hodně dlouho mi trvalo než jsem si zvykla, že se na severské a naše lesy nesmím dívat stejnýma očima - jednoduše proto, že jsou úplně jiné...
Počet 1 600 sazenic břízy bradavičnaté na ha znamená v praxi to, že se na pasece vytvoří strojem (nevím, jestli to nazvat "buldozer"... ale nějaký stroj se lžící to je) odpovídající počet kopečků. Zalesňuje se pak ručně pomocí motyky na vrcholek kopečku - aby se stromky "neutopily" ve vodě.
Ze dvou zdejších lesnicky významných druhů bříz se vysazuje obvykle bříza bradavičnatá (to je ta, co roste i u nás), která má kvalitnější dřevo než bříza pýřitá. I proto je docela důležité umět poznat tyhle dva druhy bříz od sebe... Ne, v tomhle asi nemám zrovna stoprocentní úspěšnost;-)
A ještě jeden důležitý rozdíl: ve Finsku se převážně používají krytokořenné sazenice. Trošku jsem se bála toho, že se to bude hůř sázet, ale opak je pravdou!! Nějak se mi tenhle způsob začíná líbit...:-) Co mě překvapilo, tak stromky se tady sází tak hluboko, aby se kořeny překryly ještě asi 5 centimetry hlíny.
Na obrázku je sazenice smrku, protože v ten den, kdy jsme sázeli břízky, jsem s sebou neměla foťák...

A jeden důležitý rozdíl mezi zalesňováním ve Finsku a v Čechách tkví v jarním počasí. Už dříve jsem se tady na stránkách zmínila o tom, jaké máme tady ve Finsku jaro... Přestože je občas krásný den a sluníčko svítí, tak se zdá, jako by ještě nemělo sílu pořádně hřát... V žádném případě nepanuje na pasece nějaké úmorné vedro. Pro sazenice (i pro mě) jedině dobře:-) Jenže nic není černobílé, a tak se tady najaře až moc často během noci objevují mrazy a to není vůbec dobré pro sazenice smrku...
A neodpustím si něco jako Vencíkův čistě praktický postřeh: Ve Finsku se používá úplně vychytaná motyka!! Člověk s tím může mlátit do šutrů jak chce a na té věci to vůbec není poznat - snad kromě pár škrábanců... Nemám sebemenší tušení, jestli je to způsobené tvarem nebo materiálem, ale do mých nešikovných rukou je tahle motyka úplně ideální:-)
Touhle motykou jsme sázeli břízy (větší sazenice), smrky a borovice jsme sázeli pomocí pottiputki...

Pro dopravování se na paseku a zpátky jsme dostali k dispozici školní dodávku. Řízení se ujal Carlos - Isabel nemá papíry, já je mám doma a Zuzka je něco jako řidič v záloze;-) Carlos řídí dobře, jen dneska se mu podařil jeden speciální kousek, díky němuž překonal v mých očích oba své slavnější jmenovce - Carlose Sainze i Fernanda Alonsa...
Stalo se to odpoledne, něco kolem páté hodiny. Carlos vezl dodávkou stromky ze spodní části paseky do horní a sám neví proč a my taky ne... prostě ho nějak napadlo jet trošku dál od hromady se dřívím... Přecházím právě z horní části paseky do spodní a Zuzka poblíž se tak jako diví, co že tam dělá ten chlap... Carlos hrabe a hrabe... až se zahrabal docela hluboko:-) Jo jo, to jsme se ještě smáli...
Po skouknutí situace následovalo několik pokusů o vytlačení auta z díry - zahrabané bylo pravé zadní kolo... Možná nebyl moc šťastný nápad nechat řídit Isabel, neboť jsme se několikrát trochu vyděsili... Poprvé (a tím vůbec nemyslím jen jednou), když se z výfuku auta kouřilo, podle zvuku Isa notně přiblížila pedál plynu k podlaze... ale kola se ani malinko netočila - pak jí Carlos vysvětlil, že musí nejdřív zařadit jedničku... Podruhé, když se z levého zadního kola začalo celkem slušně kouřit a Isa ze volantem neslyšela naše zběsilé volání STOP!! Ale největší šok a následný záchvat smíchu přišel ve chvíli, kdy Carlos vystřídal Isabel a najednou cítíme, že něco začíná smrdět - to nic, to jen Carlos zapomněl na ruční brzdu:))
V průběhu našeho snažení jsme nacpali pár klacků pod zadní kola, Zuzka s Carlosem zkoušeli to pravé zadní kolo odhrabat motykou - jenže tam byl kamen... Prostě všechno marné!! A tak Isa a Carlos volali Erkkimu a pak Anovi - bez úspěchu. Až přišla na řadu poslední osoba z Nikkarily v Carlosově seznamu telefonních čísel - Tiina. Po zjištění, kdeže to vlastně jsme a co máme za problém, slíbila Tiina, že přijede spolu s Johannou...
A opravdu, za pár minut byly na místě a spolu s nima i Maria z kanceláře. Lano, co vezly s sebou, jsme nakonec nepotřebovali... Tiina si jako zkušená řidička sedla za volant a my ostatní jsme šli tlačit... Podařilo se nám to na první pokus!!!
A tak nás tři učitelky z Nikkarily zachránily před průšvihem:-)

Hokejový komentář - v Čechách a ve Finsku

21. května 2008 v 18:26 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Letos jsem měla jedinečnou možnost sledovat mistrovství světa v hokeji ve finské televizi. Finové jsou povětšinou kliďasové od přírody a tak jsem čekala, že jejich hokejové komentáře budou podle toho vypadat, ale to jsem se spletla... Finští komentátoři celkově sportovní přenosy docela prožívají, ať už se vysílá zápas Finsko - Švédsko z MS v hokeji nebo nějaké celkem běžné utkání španělské fotbalové ligy...
Asi nejslavnější finský sportovní komentátor se jmenuje Antero Mertaranta. Pokud vím, tak je mezi Finy sedícími u televizních obrazovek docela oblíbený a prý říká dobré hlášky a vtípky během zápasů. To ale bohužel nemůžu posoudit, protože tak dobře finsky ještě nerozumím - snad za pár let;-)

Antero Mertaranta


Pro srovnání (a možná i pro pár příjemných vzpomínek...) jsem našla hokejový komentář z olympijských her v Naganu:

Nagano 1998

Minusta Suomalaiset ovat enimmäkseen rauhallisia ihmisiä... Mutta suomalaiset urheilun selostajat puhuvat tosi nopeasti!! Joskus tuntuu, että he eivät tarvitse edes hengittää:-) Te ette voi tietää, miltä se kuulostaa, kun joku ei ymmärrä yhtään mitään kommentista, vain kuuntelee... Kun kuulin ensi kerran kommenttia televisiossa, silloin sain nauraa, minulle se oli tosi hauska:-) Mutta nyt, kun edes vähän ymmärrän, niin voin sanoa, että siitä pidän. Vain valitettavasti en osaa vielä käsittää vitsejä ja hyviä lauseita - ehkä pari vuoden jälkeen;-)
Se tšekkiläinen kommentti on Naganosta 1998 - silloin Tšekki voitti ensimäistä kerta jääkiekkoa olympiakisoissa:-) Se on jo kaukana, olin vielä nuori... Mutta kaikki Tšekkiläiset muistavat sitä:-)

Dneska jen stručně...

19. května 2008 v 17:56 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Zdravím z Nikkarily a malinko nestíhám, takže dneska jen stručně...
Rašeliništní sporty
Nedávno jsem se tady zmínila o suolentopallo (= volejbal v rašeliništi). V pátek jsem se dozvěděla v posilce od Asty, že baby si nedávno na tréninku nedělaly srandu - já jsem to tak tenkrát pochopila a vůbec jsem to nebrala vážně... Ve Finsku prý opravdu kromě suolentopallo existuje ještě rašeliništní fotbal (suojalkapallo) a dokonce florbal (suosähly)!!!:-) Bohužel si to nejspíš nestihnu vyzkoušet na vlastní kůži, protože se hraje až v létě a to už tady nebudu... Jinak bych do toho šla, sranda musí bejt;-)

MS v ledním hokeji
V pátek večer jsem sledovala hokejové utkání Rusko-Finsko v milé finské společnosti u Asty doma. Přivezla jsem s sebou všechny své hokejové rekvizity = český dres a finská vlajka:-) Bohužel ani tohle nepomohlo, nepřineslo to Finsku štěstí a tak do finále postoupilo Rusko...
Na další zápas už jsem se dívala v Nikkarile, kam jsem dorazila v malinko podroušeném stavu - pár pivek a panák tradičního finského pití (Finsku pro štěstí - ale ani tohle nepomohlo...) udělaly své... Asi poprvé v životě jsem fandila Kanadě!! Proč? Odpověď je jednoduchá - Finové se chtěli na tomhle turnaji potkat se Švédy a porazit je!! A protože Finsko prohrálo s Ruskem, tak teď muselo Švédsko prohrát s Kanadou... Stalo se:-)
V sobotu večer pak v boji o třetí místo ukázali v severském derby Finové Švédům, jak se hraje hokej - jednoznačný výsledek 4:0 a bronzové medaile Finům, jupíí!!:-) A v neděli jsem získala v sázce od Isabel pivo, neboť Rusko vyhrálo nad Kanadou:-)

Sobotní soutěž
V sobotu jsme se zúčastnily soutěže v Partaharju ve složení - Tuija, Zuzka a já. Byla to soutěž ženských týmů a trochu souvisela s armádou - nevím přesně... Mezi organizátory patřila mimo jiné naše spolubydlící Mari, dva kluci z Nikkarily, Noora z prváku a učitel z Nikkarily Ano. Sraz byl po ránu v Partaharju, kde se konalo oficiální zahájení, a odtud nás dovezli do Nikkarily na start. V sobotu bylo krásné počasí (narozdíl od neděle, kdy po ránu zase sněžilo...), sluníčko svítilo a tak se nám těch 15,4 km šlo docela příjemně:-) Na trati bylo připraveno několik soutěžních úkolů, kde cílem bylo získat co nejvíc bodů... Soutěž pokračovala ještě v neděli, ale už bez naší účasti. Ale nebyly jsme na tom po sobotní části vůbec špatně - 12. místo asi ze 32 týmů:-)
Několik fotek ze soboty zde.

Pondělí
Ve 12:00 jsme jeli (Isabel, Carlos, Zuzka a já) spolu s Erkkim a Untem do Suonenjoki vyzvednout z lesní školky stromečky a záhy po návratu jsme vyrazili zalesňovat nedalekou asi tříhektarovou paseku... Sázeli jsme břízky (a asi v tom budeme ještě dlouho pokračovat) a pak nás čekají smrky. Celkem šest tisíc sazenic, takže nějakých 1 500 na člověka - na týden docela dost...
A teď si jedu před tréninkem koupit holínky, tak se mějte hezky a já valím...:-)

Obrázky z okolí Nikkarily

16. května 2008 v 17:55 | Vencík |  Novinky v Galerii
Včera jsem se byla při večeru jen tak projít po okolí...

Další obrázky jsou tady. / Enemmän kuvia tässä.

Několik stručných zpráv...

15. května 2008 v 15:04 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Už fandím jen jednomu týmu...
Včera v podvečer jsem se vrátila z juoksukoulu (běžecké školy), malinko jsem si zaplavala v jezeře Hautonen a po sprše jsem si v českém hokejovém dresu sedla k televizi, abych shlédla zápas se Švédskem... Strašně moc jsem si přála vítězství a věděla jsem, že i velká většina Finů je při tomhle zápase na naší straně - včetně naší spolubydlící Mari:-) Bohužel, nevyšlo to... Svlékla jsem svůj dres a láskyplně ho uložila do skříně. Předtím, v dosavadním průběhu mistrovství světa, měl vyhrazené čestné místo na stěně v obýváku a moc hezky tam vypadal... Tak snad přístě;-) A pak už jsem byla jen smutná...
... a netrpělivě jsem čekala do dvou hodin v noci na zápas Finsko-USA, nebo taky Suomi-Yhdysvallat:-) Hrál se moc hezký hokej s mnoha šancemi na obou stranách, a tak i přes tu pokročilou denní dobu se mi ani nechtělo moc spát... A Finsko zvítězilo!! Můj předchozí smutek se najednou skoro vytratil a já jsem nad ránem usínala s úsměvem:-) Někdy je hezké mít dva domovy, dvě svoje země - jedna prohraje, ale druhá může jít dál...
Paljon onnea Suomalaisille!!


Halikko
A někdy je moc smutné mít dva domovy. Nikdy nemůžete žít v obou zároveň, přestože byste strašně moc chtěli, prostě to nejde... A tak se stane, že jeden z nich musíte opustit, abyste mohli žít v tom druhém - a mě to už brzy čeká... Budu se muset rozloučit s Pieksämäki:-(
Jak už asi víte, moje kroky ještě nevedou domů. Zůstávám přes léto na jihu Finska, nedaleko Turku, v městečku zvaném Halikko - jako sběrač jahod a všeho možného:-) Dneska jsem se z mejlu dozvěděla, že odjíždím přesně za dva týdny - 29. května 2008...

Počasí ve Finsku
Dneska jsem se probudila a Zuzka mi hlásí, že venku sněží!! Podívám se z okna a opravdu... No, radši jsem se ještě víc zachumlala pod peřinu a vychutnala si po probdělé hokejové noci ještě chvilku spánku:-) Dopoledne sněžilo několik hodin. V půl dvanácté ukazoval teploměr přesně 0 °C. I takhle může vypadat finské jaro v polovině května;-) Fotka z Nikkarily zde.

Moje oblíbené finské slovo
Objevila jsem úžasné finské slangové slovo:-) Víte, co to znamená "uimaranta"?? A co třeba, když se řekne "biitsi"?? No jasně, čte se to stejně jako česky:-) A pochází to z angličtiny... Připomíná vám to něco?? Co třeba pláž - anglicky beach...;-) Já tu finštinu fakt miluju:))

Karma blogu
Jestli se vám líbí tenhle blog, můžete mu zvýšit karmu - v šedém sloupci vlevo na stránce... Děkuju:-)

Vencíkova fotbalová vzpomínka na mládí :-)

15. května 2008 v 12:56 | Vencík |  Jen tak...
Nedávno proběhla na Seznamu kratičká zpráva o tom, že Poborského lob na EURO 1996 v zápase proti Portugalsku zvítězil v anketě o nejhezčí gól historie evropských šampionátů. Tenkrát v roce 1996 to bylo moje první EURO, které jsem sledovala v televizi. A pamatuju si z něj jeden jediný gól - právě tenhle:
EURO 1996, Anglie - Karel Poborský

Od té doby zbožňuju fotbal:-) Teda, hlavně jako fanoušek...
A kdybyste chtěli vědět, proč při florbalu hraju nejradši v dresu s číslem 8...;-) Ale Karel není můj jediný důvod. V Naganu oblíkal tohle číslo Teemu Selänne!! A pár dalších oblíbenců by se našlo... Ale moje sedmička v Pisabě byla taky dobrá:-)

Pár zpráviček a fotek...

14. května 2008 v 15:05 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Jaro v Nikkarile
Už jsem na světě zažila mnoho jar... Ale tohle jaro je moje první tady na severu:-) První občas znamená neopakovatelné a nezapomenutelné - a přesně takové asi tohle jaro je... Takové jiné. Trochu zvláštní, neobvyklé... a hezké:-) Břízkám, osikám, modřínům a pár dalším jen zřídka se vyskytujícím druhům opadavých stromů pozvolna raší drobné lístky, každým dnem se jejich koruny zdají být víc a víc zelené. Kytičky poznenáhlu rozkvétají po škarpách, kolem baráčků, na březích jezer a všude, kde se jen dá... Ptáci zpívají od časného rána až dlouho do noci, která se čím dál tím víc krátí... a jen výjimečně občas sněží, tak jako zrovna dneska:-)

Ne, nesněžilo moc, jen několikrát během dopoledne a časného odpoledne a vždycky jen na okamžik. A vlastně to ani není tak úplně sníh, jen takové drobné bílé krupičky připomínající trochu zrníčka polystyrénu:-) Při pohledu na teploměr jsem kolem desáté hodiny dopoledne svýma rozespalýma očima (trošku jsem si dneska přispala, neboť zatímco zápas ČR-Švédsko se hraje už večer, tak Finsko zvítězí nad USA až nad ránem - teda aspoň v to doufám...) spatřila nějakých +4 °C... A na cestu do pekárny Moilas v Naarajärvi jsem si tentokráte radši oblíkla dlouhé kalhoty;-)
Včera v nějakých 22:00 to v Nikkarile vypadalo takhle:-) Klidně by se ještě dalo jít na večerní procházku... Jen byla trošku zima. Teploměr ukazoval jen 1 °C. Už odpoledne mě v rukavicích na kolo bez prstů docela záblo, ale v kraťasech se to dalo v pohodě:-)


Co je možné jen ve Finsku...:))
Na nástěnce v Citymarketu visí mezi nejrůznějšími plakáty a inzeráty taky tohle:
Bez komentáře:))
Info v angličtině a finštině zde.


Výlet z Tahiniemi podél břehu jezera Pieksänjärvi
Z mého pohledu člověka pocházejícího z Čech je Pieksänjärvi obrovské jezero!! Finové to nejspíš vidí jinak;-) Stejně jako si asi nikdy neporozumíme v tom, co pro nás znamená "blízko" a "daleko", tak velikost jezer bude nejspíš podobná záležitost...:-)
Slovem Tahiniemi se nazývá jedna z částí Pieksämäki. Ta, co se nachází za Citymarketem, podél východního břehu jezera Pieksänjärvi... Z Tahiniemi vede podél břehu jezera pěšina - jen kousek, pár kilometrů... a pak se stáčí zpět do Tahiniemi.
A tak jsem tudy šla na malou procházku kolem velkého jezera:-)

A pár dalších fotek je tady...

Vencíkův pátek a víkend

12. května 2008 v 17:47 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
V průběhu týdne jsme se postupně po mejlu domluvili na tom, že v pátek se sejdeme v Molly (irský bar). Naše akce nesla název peli-ilta a znamenalo to karetní večer:-) Setkání jsme měli naplánované na devátou hodinu večerní, po skončení zápasu Finsko-Lotyšsko na MS v hokeji.
V té souvislosti si samozřejmě musím postěžovat, jak je to strašně nefér, že český hokejový fanoušek musí ímrvére čekat na zápas až do dvou hodin v noci, zatímco Finové hrají povětšinou v docela rozumnou dobu... Ale vůbec mi nevadí, když můžu v půl páté ráno usínat s příjemným pocitem, že český tým vyhrál:-) Bohužel tohle není úplně pravidlem...
Noční zápasy končívají obvykle kolem půl páté ráno... Tou dobou je venku již po rozednění a ptáci zpívají jako o život:-) V kolik hodin u nás na severu svítá?? Díky hokejovým zápasům mám tohle docela vypozorované:-) A tak vám můžu říct, že už ve tři hodiny ráno začíná být obloha více tmavomodrá než černá, nebe pozvolna více a více prosvítá mezi korunami borovic před baráčkem... A kolem čtvrté hodiny ranní už přichází den:-)

Pátek
V pátek v posilce jsem se dozvěděla, že nás večer nepřijde mnoho, ale pak Asta přemluvila Katju, aby večer zavítala mezi baby z Pisaby:-) A nakonec jsme se dohodly tak, že se my tři sejdeme už předem u Asty doma, podíváme se na hokej a pak pojedeme na kolech do Molly:-) No jasně, po pekelně dramatickém zápase, kdy Finové prohrávali od druhé minuty 0:1 a pak dlouho marně ostřelovali výborného lotyšského brankáře, až se jim nakonec podařilo těsně vyhrát, jsme před Asty baráčkem šláply do pedálů... a hned nedaleko odtud, ve vedlejší ulici, jsme vyzvedly Satu a frčely jsme na kolech ve čtyřech:-) Asi bych to neměla přiznávat takhle veřejně, ale už v té době jsem měla vypitá dvě pivka, dva velké panáky slivovice (proběhla další ochutnávka a poslední malinké Vencíkovy zásoby tím padly...) a jeden salmiaki - pití s příchutí pendreků, typická finská záležitost:-) Řídilo se mi dobře, šlapalo vesele a kecalo v pohodě:-)
V hospodě jsme při pivkách a siderech hrály nejdříve "risti-seiska" (křížová sedma) a pak rommi - už vím, co budeme hrát příští rok v Rybníku a v Lešově o deseťáky kromě žolíků...;-) Asi v půlce rommi dorazila ještě Mirvuška a ještě chvilku poté jsme zůstaly v Molly, proběhlo ještě jedno kolo risti-seiska a po závěrečném štamflíkovi čehosi jsme pokračovaly do Wanha Mestari, přičemž já jsem ještě navštívila Liisu - rychlé občerstvení v Pieksämäki fungující dlouho do noci... Přišel na mě totiž příšernej hlad;-) V Mestari jsme stihly před zavíračkou jen jedno pivko - no, stihly... Právě že nestihly:( Ale tak nějak jsem ho pronesla ven;-) No jo... mě by to asi nenapadlo, ale Astu jo... a já jsem měla už nějak veselou náladu, tak jsem si ho opravdu vzala s sebou... a teď mám tak trochu výčitky... Ke Galaxy se s tou sklenicí v ruce řídilo trošku hůř;-) Ale zvládly jsme to nakonec všichni dobře - už zase jen ve třech...
V Galaxy jsme potkaly pár známých osob... a taky Isabel a Carlose. No, když máte na blogu nějaké fotky, tak se občas může stát, že najednou vaši finští kamarádi znají ty španělské a vy se jen divíte, jak je tohle možné...;-)
Vyšli jsme před Galaxy. Venku už dávno začal nový den:-) Přesně podle starého známého hesla, že slušný člověk chodí domů za světla;-) Stáli jsme před Galaxy, pod modrým nebem - Isa, Carlos, Asta a já... a vyprávělo se anglicky, finsky a španělsky (česky ne, to nebylo s kým)... a rukama nohama občas;-) Vůbec nemám tušení, jak dlouho jsme tam asi mohli jen tak postávat... Ale úplně jistě si pamatuju ten pocit, že to bylo strašně fajn:-) A na vlastní oči jsme v ulici před Galaxy viděli místního hudebního umělce Mr Sir Tafa!!:)) A pak už byl čas jít spát a tak jsme se před Galaxy rozloučili a vydali se do svých domovů...
Ručička na hodinkách ukazuje něco kolem půl šesté. Šlapu na kole domů, po cyklostezce a pak po silnici, v levé ruce třetinkovou flašku piva Karjala a jsem vysmátá jak jetel:-) V tom tričku s krátkým rukávem je nad ránem malinko zima, ale to je mi tak nějak volný... Frčíme si to domů a moji španělští kamarádi ze mě nestíhají, neboť mojí nejoblíbenější částí silnice je ta čára přímo uprostřed (a jedu po ní kupodivu docela rovně), rozpaženýma rukama jen tak lehce hladím vzduch a příležitostně popíjím své pivko... Jedinému projíždějícímu autu uhýbám na správnou stranu silnice a připíjím mu pivkem "kippis":)) No, asi se po ránu trošku divil, jaké pako to vidí v protisměru... Mezitím jsme kecali, smáli se a zpívali náš oblíbený song "I will stay" od Hurriganes a měli radost z toho krásného rána...:-)

Sobota
V jedenáct hodin ráno mi zazvonil budík na mobilu a tak jsem otevřela jedno oko a rozhodla jsem se pro jistotu napsat zprávu Katje, abych náhodou nevstávala zbytečně. A zanedlouho mi přišla odpověď, že všechno platí tak, jak jsme se domluvily včera v noci, tedy že ve dvanáct přijedu na kole a pak pojedeme autem na Katji budoucí chatu...
Úžasné místo!! Jezero, pár chat na jeho březích a všude kolem les... Kdybych byla Finka, měla dost peněz a mohla si kdekoliv ve Finsku postavit chatu, úplně jistě bych věděla kde;-) Ale to říkám teď... Ve skutečnosti by se tady určitě dalo najít spousta podobných míst - jen o nich zatím nevím a tohle už znám:-)
Spolu s jedním moc sympatickým dědou jsme trošku pracovali na stavbě sauny a taky se hodně vyprávělo a tak jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí:-) Chvilkama jsem se musela smát, když jsem si v souvislosti s naším konáním vzpomněla na večerníček Pat a Mat... A je to!!:-) Během jízdy v autě mi Katja ukazovala některé zajímavé věci a místa, co jsme míjely, a vyprávěla o těch, co se nachází někde poblíž... A tak při zpáteční cestě, už docela blízko Pieksämäki, mi Katja pověděla o linnakivi... A to už víte:-)

Linnakivi a pár fotek z Nikkarily

12. května 2008 v 16:20 | Vencík |  Novinky v Galerii
V neděli jsem se vydala na takový menší výlet na kole, k linnakivi nacházejícímu se nedaleko Pieksämäki směrem na Mataramäki. Co je to linnakivi?? Linna = hrad a kivi = kámen... Ve skutečnosti to je něco jako velký kámen nebo malá skála:-)

Kiitos Katjalle:-) Ilman sua en tietäisi siitä...
Pár obrázků od "linnakivi" a z Nikkarily zde... / Pari valokuvaa linnakiven retkestä ja Nikkarilasta tässä.

A takhle to vypadá v Nikkarile v půl páté ráno:-) Sledovala jsem v televizi hokej Švédsko-ČR a prohráli jsme a já jsem měla tak nějak smutnou náladu, tak jsem si chtěla aspoň něco vyfotit... A pak jsem šla spát.

Tässä kuvassa on Nikkarilan järvi Hautonen. Kello oli noin puoli viisi. Just loppui ottelu Ruotsi-Tšekki ja minä olin surullinen...

Výlet do Jäppily – 1.5.2008

7. května 2008 v 19:05 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Nedávno jsme byli v posilovně a Minna se zmínila o tom, že cestou domů do Jäppily ji čeká několik kopců… Já jsem jí samozřejmě nevěřila a s úsměvem jsem prohlásila něco ve smyslu, že ve Finsku nejsou žádné kopce!! V duchu jsem si představovala náš Křemešník…;-)
Na prvního máje bylo venku krásně a tak jsem se rozhodla, že si udělám výlet na kole - do Joroinenu. Jedu po hlavní silnici směrem na Varkaus, vítr zrovna foukal přímo proti mě a já jsem pořád marně vyhlížela šipku s nápisem Joroinen… Nakonec jsem to po nějakých 10 km vzdala a odbočila jsem na Jäppilu - asi 11 km to mělo být.

Ve Finsku by se mi hodil na kole tachometr asi ještě víc než v Čechách. Proč? Totiž, když jsem jela po té silnici, tak kolem mě byl pořád jen les a sem tam nějaký baráček a zase pořád les, občas malé pole - zdálo se mi, že jedu strašně dlouho, ale ve skutečnosti to podle značek bylo třeba jen 4 km, zatímco mě to připadalo skoro jako věčnost;-)
V Jäppile jsem jednou už byla, ale jen jsme tudy projížděli školními dodávkami, v prosinci brzy ráno, kdy byla ještě tma... A tak jsem neměla možnost si tuhle vesnici nějak dobře prohlídnout. Vzpomínám si jen, jak mě tenkrát trochu překvapilo, že to nejsou úplné kotěhůlky;-)

Na prvního máje všude vlála spousta finských vlajek. Pro mě je to trochu zvláštní, že má někdo před domem stožár, aby tam mohl vyvěšovat státní vlajku při zvláštních příležitostech, ale je to hezký zvyk:-) Jezera byla ještě místy zamrzlá (narozdíl od našich jezer v Nikkarile) a na stinných místech ležely občas poslední malé zbytečky sněhu, ale ve škarpách podél cest se už objevilo mnoho žlutých kvítků podbělu a rozkvetly kočičky... Konečně je tady jaro:-)

A jak to vypadá v Jäppile?? Hezky, moc se mi tam líbilo:-) Ale tahle vesnice se vůbec nepodobá žádné, co znám v Čechách. Nachází se zde hned několik jezer a baráčky jsou rozptýleny podél jejich břehů a tak porůznu v okolí... V Jäppile mají knihovnu, hospodu, kostel, pobočku banky (!), hned několik obchodů, požární zbrojnici, hřiště... Zajímavá vesnice;-)
Domů do Nikkarily jsem to z Jäppily měla nějakých 15 km - na šipce v "centru" Jäppily bylo napsané: Pieksämäki 19 a k nám je to trošku blíž... A těžko se to přiznává, ale Minna měla pravdu!!:-) Zatímco na hlavní silnici do Varkausu jsou k vidění jen malé kopečky a z Pieksämäki do Jyväskyly i Kuopia je to totéž v bledě modrém, tak cesta do Jäppily má svoje osobité kouzlo:-)

Chvilkama jsem si připadala skoro jako u nás v Čechách, přestože žádný Křemešník se zde nekonal a zároveň jsem měla pocit, jako bych se vrátila o pár staletí zpět - jen pár baráčků jsem spatřila během cesty... Už jsem tady ve Finsku nějakých devět měsíců, ale asi nikdy se nepřestanu divit tomu, jak málo jsou tyhle končiny obydlené ve srovnání s mým domovem...

A když už jsem u toho... Ani až budu stará babička, tak nikdy nezapomenu na ta rána ve Finsku. Vzbudím se, rozhrnu závěs a podívám se z okna našeho pokoje - jeden žlutý dům, borovice a břízky, jezero Kukkarojärvi... Jo, jsem tady už dlouho, ale na tohle si nikdy nezvyknu a každé ráno mě vždycky překvapí tím, jak hezké může být:-) Tím spíš právě teď, kdy na břízkách před okny právě začínají rašit drobné lístky:-) Ale nepotrvá dlouho a už začnu na prstech počítat ta rána, co mi tady zbývají... A bude mi z toho trochu smutno:-( Už teď je, když na to jen pomyslím...
Joo... Troška nostalgie při večeru;-)

Fotky ze svého výletu jsem dala do Galerie sem.

Valokuvat mun Jäppilän retkestä ovat tässä. Nyt jo uskon, että Suomessakin voi olla paljon mäkiä:-)

Finové – co asi nikdy nepochopím...

7. května 2008 v 15:15 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
... aneb Pár Vencíkových zážitků z minulého týdne:-)
Pondělí odpoledne. Ze zatažené oblohy se snáší drobné kapky deště. Přemýšlím, jestli nejsem trochu cvok, když v dešti šlapu na kole do pekárny Moilas v Naarajärvi a přitom jsem si mohla nakoupit nějaké pečivo v Citymarketu...
Ale v ulicích Pieksämäki ani na cyklostezce zdaleka nejsem sama:-) Co na tom, že prší?! Většina lidí, co právě míjím, se usmívá... Ať už šlapou na kole, jdou kamsi pěšky, telefonují s někým, vypráví si něco s paní odvedle na zastávce autobusu nebo se vezou v autě...
Auta - řidiči už daleko před přechodem brzdí, přestože mi k němu zbývá ještě nějakých deset metrů... A netváří se naštvaně kvůli tomu, že museli zastavit.

Středa, dopoledne. Krásný slunečný den. Stejný směr cesty - pekárna Moilas. Po prvních pár křižovatkách mě napadá: sakra, musím se někoho zeptat, jestli tady má chodec a cyklista vždycky přednost nebo jak to vlastně funguje, protože to opravdu nějak nechápu...
Na jezeře Vangasjärvi hnízdí v rákosí potápka roháč:-)
Přifrčím si to na kole k Lidlu, zaparkuju poblíž vchodu... V obchodě objevím velké balení plechovek Karhu jen za necelých 18 eur - asi mám šťastný den!! Vezmu si ještě párečky a jdu k pokladně. Stojím si tak ve frontě... Najednou mi takový starší pán přede mnou něco říká a naznačuje rukou... Už vás někdy jen tak pustil někdo v obchodě před sebe, když už měl na pásu vyloženou asi tak půlku nákupu, jen proto, že nakupuje o něco víc věcí než vy?? A ještě se při tom usmívá, stejně jako další lidi ve frontě...

Středa, odpoledne.
Po delší době jsem zašla do naší školní knihovny v Nikkarile. Naše paní knihovnice se jmenuje Majky. Nevím, jak se to správně píše... Vlastně ani nevím, jestli se tak opravdu jmenuje nebo je to jen nějaká přezdívka. Majky je starší, věčně usměvavá, šedovlasá paní s brýlemi, co jí do důchodu asi moc let nezbývá a opravdu to je taková babička, skoro jako vlastní... Přijdete do knihovny, pozdravíte finsky a Majky se na vás přátelsky usměje, odpoví na pozdrav a povětšinou se hned zeptá: "Mitä kuuluu?" (Jak se máš?) A když jí finsky odpovíte, tak Majky vypadá, že má i z takové maličkosti radost...:-)
Poslední dobou spolu mluvíme finsky. Majky mi všechno říká hezky pomalu, jak malému děcku, takže jí povětšinou dobře rozumím:-) A právě ve středu jsem si přišla do knihovny půjčit jeden atlas ptáků, abych si nakonec odnesla celkem tři atlasy a dvě CD - a to jsem ještě odmítla knížku o ptákách žijících v Laponsku:)) A dozvěděla jsem se, že venku právě zpívá peipponen (pěnkava) - vůbec netuším, jak to všichni Finové poznají (ne, všichni asi ne, teda aspoň doufám...) - a že před knihovnou pod borovicí kvete kangasvuokko:-) Že nevíte, co to je? No, já jsem to taky nevěděla, ale Majky mě tam dovedla podívat se a pak mi ještě ukázala sinivuokko a až roztaje sníh, malý zbytek z hromady sněhu před knihovnou, tak prý se tam objeví valkovuokko:-) Hezky po pořádku: kangasvuokko = koniklec jarní (Pulsatilla vernalis), sinivuokko = jaterník podléška (Hepatica nobilis), valkovuokko = sasanka hajní (Anemone nemorosa). A pak jsme se rozloučily s tím, že příští týden se uvidíme znovu:-)

Po návštěvě knihovny jsme ještě se Zuzkou zašly za Tiinou, aby nám dala nějaké tabulky potřebné k udělání našich úkolů v lese... Tiina ještě byla u zkoušky a když z té třídy odešel už i Henrik jako poslední student na zkoušce, dostaly jsme několik flašek tradiční finské limonády a pytlík koblížků:-) To donesla Tiina děckám jako občerstvení při zkoušce a hodně toho zbylo...
A večer mi přišlo mejlem od Asty pozvání na chatu:-)


Jací jsou Finové a Finky?? Stejní jako my a zároveň strašně jiní... Až vám někdy bude vrtat hlavou, proč se mi tak moc líbí ve Finsku, až budete přemýšlet o výletu na sever a nebudete si jistí tím, kterou zemi si vybrat nebo až budete chtít na MS v hokeji fandit Švédům, vzpomeňte si, prosím...;-)

(Napsáno ve čtvrtek 1.5.2008)

Co týden dal... (část druhá)

7. května 2008 v 14:37 | Vencík
Neděle (27.4.)
Během uplynulého víkendu nám postupně rozmrzla jezera... V neděli jsem se byla koupat v jezeře Mustonen a Isabel se mi podařilo přesvědčit taky, zatímco Carlos a Zuzka zůstali na břehu i přes četné argumenty vypovídající o tom, že jít se dneska koupat je vlastně úplně výbornej nápad:-) Voda se zdála být zase o trochu teplejší. Jak by také ne, když na jezeře zůstaly už jen opravdu malinké zbytky ledu...
Naše nejbližší jezero Hautonen úplně rozmrzlo (u schůdků poblíž sauny) až na prvního máje:-)

Pondělí (28.4.)
Pokaždé, když vyfotím hodně obrázků, tak pak musím strávit nějaký ten čas u počítače a nejinak tomu bylo i tentokrát...
Po obědě jsme měli pěstování lesa s Erkkim a ve skupinkách jsme vyrazili ven - samostatně, vlastními auty. Úkolem bylo na osmi zkusných ploškách spočítat sazenice smrku. Cesta tam a zpět zabrala možná víc času než samotný pobyt v lese;-)
Během deštivého odpoledne jsem pak vyrazila na kole do Pieksämäki, abych pokročila ve vyřizování "verokortti", což je jakési daňové číslo, abych mohla zaplatit daně, až tady budu pracovat. Snažila jsem se s tou paní úřednicí komunikovat finsky a nakonec jsme se domluvily, přestože mi chudák většinou musela všechno říct dvakrát... Dokonce to chvilku vypadalo, že mi to vyřídí na počkání, ale nakonec si to nějak rozmyslela a že to pošle poštou... Odtud jsem ještě pokračovala do Naarajärvi, do pekárny Moilas - a o tom se zmíním v dalším článku;-)
Večer jsem valila na trénink do Kontiopuisto a před baráčkem jsem potkala Erkkiho se španělskými učiteli, kteří právě přicestovali do Nikkarily. Naštěstí i přes drobné seznamovací zdržení se mi podařilo dorazit na trénink včas - no, musela jsem po cestě slušně šlápnout do pedálů;-) Hrály jsme my baby z Pisaby proti chlapům železničářům a byla to dobrá hra, až na to, že jsme jako tradičně strašně moc prohrály...:-( Ale na tom zas tak nezáleží, hlavně že byla sranda:-) V brance tentokrát Asta chytala výborně a zachraňovala tak naše skóre, aby nevypadalo ještě hůř než špatně;-)
Nastoupily jsme v počtu 7 (+Asta) = 3 obránci (Pike, Satu, Serena) + 3 útočníci (Miia I., Miia S., Anni, Ave). A prohrály jsme nějakých asi 5:hodně :)) Dala jsem dva góly a poslala jednu úspěšnou přihrávku, ale chvilkama jsem kazila i to, co se snad ani nedalo...;-)

Úterý (29.4.)
V úterý dopoledne jsme se šli podívat na přednášku španělských učitelů o lesnictví ve Španělsku. A jako už tradičně jsme si při té příležitosti dělaly se Zuzkou srandu, že ve Španělsku stejně žádné pořádné lesy nemají;-) Jasně, ve Španělsku je 50 % lesů!! ... jenže do toho počítají snad všechna místa, kde se vyskytuje aspoň jeden strom na hektaru;-) Ne, teď kecám, ale to číslo je včetně olivových plantáží a jakýchsi pastevních lesů, co svou hustotou vypadají podobně jako třeba brněnský park v Lužánkách:-) A patří tam i spousta dalších rádoby lesů a ráda bych znala to opravdové procento "normálních" lesů, ale to jsem se zatím nedozvěděla...
Ze Španělska přijel znovu Ramon, který tady v Nikkarile pobýval už na podzim a trošku se známe, a spolu s ním ještě jeden učitel a taková docela mladá učitelka... A chudák Isabel se musela v jejich blízkosti snažit neříkat svá oblíbená španělská slova - jasně, ta jediná španělská, co znám...;-)
Odpoledne jsme vyrazili školními dodávkami do Joroinenu - druháci, finští učitelé Jukka a Johanna, španělští učitelé, my čtyři finsky nehovořící studenti a Roonie. V Joroinenu se nachází obrovská lesní školka vlastněná společností UPM s mnoha skleníky a roční produkcí asi 15 milionů sazenic!! Teda jestli jsem rozuměla správně...
Pár dalších obrázků z Joroinenu je k vidění tady.
V půl sedmé jsem se zase spolu se skupinkou běžeckých nadšenců z Pieksämäki zúčastnila juoksukoulu, tentokráte výjimečně jako jediný člověk z našeho salibandy-týmu...

Středa (30.4.)
Probudila jsem se do krásného slunečného rána a přemýšlela jsem, co podniknu... A nakonec jsem se vydala na kole na malou projížďku do pekárny Moilas pro své oblíbené pečivo a vyzkoušení dalších věcí - tentokráte jsem si koupila jakýsi müsli-chleba nebo něco na ten způsob:-) A odtud jsem pokračovala do Nikkarily s malou zastávkou v Lidlu, kde jsem sehnala balení Karhu za výbornou cenu necelých 18 eur, jupííí!! (A něco malinko o tom ještě napíšu...)
Odpoledne jsme ještě se Zuzkou musely oběhat několik kilometrů lesem v okolí Nikkarily, abychom zavčasu splnily jeden Tiinou zadaný úkol... Jakžtakž jsme to stihly a poté Zuzka vyrazila vlakem do Jyväskyly a odtud do Laponska...
Přelom dubna a května se ve Finsku nese ve znamení svátku Vappu. Vlastně o tom moc nevím, snad jen že je to svátek studentů... Z Nikkarily skoro všichni odjeli domů nebo někam pryč, takže se nic moc velkého nedělo. Ale něco přece jen - několik prváků dělalo malou saunapárty v naší sauně-baráčku v Nikkarile na břehu jezera Kukkarojärvi. A tak jsme se s Isabel a Carlosem přidali a bylo to fajn:-) Ale nezdrželi jsme se zas tak moc dlouho... Isabel a Carlos celou dobu přemýšleli o tom, jestli pojedou nebo nepojedou do Tampere. Nakonec se rozhodli, že jdou na vlak ve 21:49 a přesvědčovali mě, ať jedu taky, ale to se jim nepodařilo:-) Jen pro představu - najděte si v mapě Finska městečko Pieksämäki a "trošku" větší město Tampere...;-) Z mojeho pohledu je to malinko z ruky... A tak jsem ještě na chvilku zavítala zkontrolovat svých několik emailů a dozvěděla jsem se úžasnou věc - Asta mě zve na pátek a sobotu na chatu!! A takové pozvání se neodmítá...:-)

Varkaus (26.4.2008)

7. května 2008 v 8:52 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Po deváté hodině ranní jsem byla zase zpátky v Nikkarile a pořád mi ty plánované události ve Varkausu vrtaly hlavou... V baráčku nám na nástěnce visí několik jízdních řádů, ale ten do Varkausu ne. Ptala jsem se Mari, jestli čistě náhodou nevlastní i tenhle... A ne, ale Mari má v pokoji noťas a tak se nám to podařilo najít:-) Jen jsem netrpělivě čekala, až se v baráčku objeví Zuzka... Ale to se nestalo a pak už jsem musela jít na nádraží, abych se tam dostala v nějaký rozumný čas a nemusela běhat za vlakem;-) Před baráčkem jsem potkala botswaňana Roonieho. Čekal tam na Erkkiho - mířili taktéž do Varkausu. Erkki se chystal startovat v půlmaratonu a Roonie jel s ním jako divák a taky prohlídnout si Varkaus. Jenže jsme s Rooniem nevěděli, jestli bude mít Erkki v autě volné místo, a tak jsem radši pokračovala v cestě na vlak...

Na nádraží v Pieksämäki jsem ještě stihla poslat Astě sms-pozdrav z vlaku, aby věděla, že teda opravdu frčím do Varkausu:-) Během cesty vlakem jsem zkoušela natočit nějaké video, ale to se mi bohužel nepodařilo. Za oknem se míhaly lesy - nebo možná jen jeden les vcelku;-) Ba ne, tentokrát jsem měla možnost spatřit i docela velká pole (na zdejší poměry), pár baráčků, malinkých vesnic, jezera, paseky v lesích...

Přibližně za půl hodiny jsem už vystupovala na nádraží ve Varkausu. Tohle město samozřejmě skoro vůbec neznám a tak jsem nějak netušila, kam mám vlastně jít... Ale zvolila jsem nějaký aspoň trošku důvěryhodný směr a za chvilku jsem spatřila cedulku s nápisem LIIKEKATU (nebo tak nějak), což znamená něco jako ulice s obchody a tak jsem následovala tuhle šipku a opravdu jsem se dostala na takovou hlavní ulici, svým způsobem je to něco jako centrum Varkausu...
Ale stejně jsem neznala správný směr kam jít, nevěděla jsem, kde startuje půlmaraton ani kde se koná saunovací soutěž... Chvilku jsem šla s davem a pak jsem se rozhodla zeptat se jedné slečny nasedající právě na kolo před jedním z obchodů. Ale přestože jsem využila všechny své chabé znalosti finštiny, nějak to nepomohlo, protože tahle holka neměla sebemenší tušení o tom, že se něco takového v jejich městě vůbec děje...:-) Naštěstí jsem hned vzápětí potkala Roonieho. Šel právě od startu půlmaratonu na obhlídku města a detailně mi popsal správnou cestu:-)

Na startu půlmaratonu už bylo všechno připravené k zahájení závodu. Běžci ve svých rozmanitých různobarevných oblečcích, někteří v čepici nebo s kšiltovkou, jeden borec dokonce s kočárkem - jasně, místo odpolední procházky půlmaraton;-) A všichni měli na sobě slušivě připevněné startovní číslo. V té skupince závodníků jsem nejprve spatřila Erkkiho a později i své dvě spoluhráčky z Pisaby - Minnu a Satu. V okolí startu se moc diváků v tu dobu nevyskytovalo a tak moje přítomnost nezůstala bez povšimnutí a v mezičase mezi svými pokusy o aspoň trošku dobrou fotku ze startu jsem si všimla, jak na mě moje spoluhráčky mávají:-) A tak jsem se na chvilku ještě vydala za nima, ale to už závod skoro startoval...
Startovní výstřel! Někteří vyběhli takovou rychlostí, že já bych takhle neodstartovala ani do patnáctistovky, natož do více než 20 km... (Jéé, teď přemýšlím o tom, jestli je půlmaraton 21 km nebo opravdu přesně polovina z 42,195 km - nevím a nechci kecat...)
Ptala jsem se jedné holky, co jsem ji v těchto místech tak náhodně potkala jako divačku, jestli náhodou neví, jak dlouho takový závod trvá, kdy můžu vidět běžce v cíli... A dozvěděla jsem se jen takový hodně hrubý odhad, takže vlastně skoro nic důležitého, až na to, že tahle osoba není Finka, ale Nizozemka:-) Koho všechno člověk může potkat ve Finsku... Její manžel byl mezi běžci a tak jsme se chvilku společně dívaly, jak nás pár set metrů od startu všichni znova míjí, a obě jsme zkoušely vyfotit své známé... A pak se naše cesty rozešly, neboť já jsem se vydala podle šipky směrem k jakémusi náměstí, kde se konala soutěž v saunování (zjistila jsem to podle plakátu) a ona měla namířeno kamsi do centra.

To náměstí jsem našla docela snadno. Bylo to jen kousek odtud - naštěstí pro mě, když jsem měla v plánu sledovat obě soutěže najednou... Na náměstí byl zaparkován jeden speciální reklamní kamion a byl zde postaven obrovský stan. A právě uvnitř tohoto stanu probíhalo veškeré podstatné dění... Vstup mě stál 5 eur a při té příležitosti jsem dostala na ruku epesní fialové razítko a do ruky program soutěže. Podle výsledkové listiny na stole nedaleko od vchodu jsem zjistila, že dneska se konají závody družstev. Už včera (v pátek) probíhaly závody borců a nejlepší dosavadní čas byl asi 16 minut 49 vteřin - dneska v 16:30 je čekalo finále. Hned mě trochu zamrzelo, že je neuvidím, protože už v 17:00 mi jel poslední (pravděpodobně, jestli jsem dobře hledala) spoj z Varkausu do Pieksämäki. Ale nevadí... Právě byla nějaká skupinka lidí v sauně a postupně vycházeli ven... Pravda, napoprvé jsem moc netušila, jak to vlastně probíhá, ale časem jsem se v tom jakžtakž zorientovala.

Teď trochu přemýšlím, jak o tom všem napsat nějak smysluplně... Já jsem totiž několikrát přešla mezi startem půlmaratonu a saunovací soutěží a ještě jsem se mezitím snažila fotit město Varkaus:-) Ale asi v tom radši nebudu dělat zmatky a napíšu o tom zvlášť a vůbec ne popořádku...


Půlmaraton
Závod odstartoval ve 13:00. Tipla jsem si, ani nevím proč, že kolem druhé hodiny odpolední bych se mohla přijít podívat někam zpátky ke startu a můj odhad byl docela správný:-) Stihla jsem všechno důležité - to znamená všechny tři běžce, které jsem znala:-) V určitém časovém rozpětí, samozřejmě. Zjistila jsem, že Erkki je opravdu docela dobrej!! A baby z Pisaby samozřejmě taky, přestože je od Erkkiho pár minut dělilo:-)
Myslela jsem si, že v tuhle chvíli mají závodníci před sebou ještě polovinu závodu a tak jsem jim dala hodinku k dobru a šla jsem se podívat zpátky do stanu a taky vyfotit pár obrázků z Varkausu... Ale někde se stala chyba:-( Když jsem došla někdy po třetí hodině odpolední do prostoru startu, nic už jsem neviděla - asi pozdě, no... A tak žádné zážitky ani fotky z cíle půlmaratonu nemám... A trošku mě to mrzí, to jo... Ale co už s tím?!


Soutěž v saunování
Umíte si představit takovou soutěž v Čechách? Já teda ne... Něco takového může asi probíhat jen tady na severu:-) V čem taková soutěž spočívá? Je to úplně jednoduché - zvítězí ten, kdo vydrží v sauně nejdéle... Ale je v tom jeden háček. Tentokrát to (výjimečně...) není o tom, že si partička přátel sedne s pivkem do sauny a vypráví si cosi, jak jde život a tak podobně - jak už to tak v sauně chodí:-) Tahle soutěž je trochu drsnější... V pravidlech se píše (kromě dalších strašně důležitých věcí, jako je např. povolená velikost plavek... nebo zákaz konzumace alkoholu během soutěže), že v sauně by měla být teplota 110 °C (v naší sauně v Nikkarile se teplota pohybuje někde v rozmezí 80 - 90 °C) a každých 30 vteřin se na kamínka nalije půl litru vody...

Říkala jsem si, že to není zas tak hrozné... Ale vlastně si to neumím moc představit, jak velký je rozdíl mezi 90 °C, co znám na vlastní kůži, a 110 °C v sauně při soutěži... A zanedlouho jsem se přesvědčila o tom, že to asi taková sranda nebude a finále žen mě v tom jen utvrdilo.

Jako první jsem sledovala týmovou soutěž. Při ní vstoupí najednou do sauny 6 lidí = 2 tříčlenné týmy. Podle toho, kolikátý jdete ze sauny dostáváte body pro tým (takže: 1 je nejmíň a 6 nejvíc) a celému týmu se sčítá výsledný čas... Dívala jsem se na dvě skupinky závodící v týmové soutěži (= 4 týmy)... Od začátku, od vstupu do sauny, až do konce. Dalších několik týmů jsem stihla jen zčásti, takže to nepočítám. Jako první jsem viděla dva týmy borců (fotka), asi tak kolem pětadvaceti let...

Malá poznámka: Představte si finský způsob života - sauna je jeho úplně běžnou součástí. Skoro každý má doma saunu, i v bytovkách se sauny úplně běžně vyskytují, ať už v každém bytě zvlášť nebo jako společné pro více bytů, i v každém finském hotelu je sauna... Finové navštěvují saunu už jako úplně malá děcka:-) O víkendu, asi 2.5. to bylo, jsem se ze zvědavosti zeptala mimo jiné na to, v kolika letech "jde" takový běžný Fin poprvé do sauny... No, já jsem si myslela tak ve dvou třech letech, to byl můj tip - špatný. Kolik let byste odhadovali vy?? Předtím jsem dala slovo "jde" do uvozovek proto, že v té době ještě malé Fiňátko neumí ani chodit... dokonce ani sedět - je jen pár měsíců staré... nebo třeba jen jeden měsíc, i to je možné!! Jen se prý v přítomnosti takhle malých děcek nelije voda na kamínka, ale i tak je v sauně běžně nějakých těch osmdesát devadesát stupňů...:-)

A teď si tipněte, po jaké době vylezl ze sauny první borec??
No, já to nevím úplně přesně, ale určitě to bylo pod dvě minuty!! Jen něco málo přes minutu a půl... A další borci na tom nebyli o moc líp. Vydrželi tam dýl, to jo, ale ne o moc - pár minut... Mám takový pocit, že nad 5 minut se nikdo nedostal, ale těmi čísly si teď už nejsem úplně jistá...

Zato ta druhá skupinka soutěžících, co jsem měla možnost sledovat, to bylo úplně jiné kafe!! V jednom z týmů nastoupily samé baby a ve druhém chlapi. Co měli na první pohled společného? Všichni byli středního věku a všichni měli nějaké ty tukové zásoby;-) No, jeden chlápek mi svým vzezřením, pivním bříškem, trochu připomínal bývalého pana hospodského z naší vsi... Bohužel mi už nikdy žádné pivko nenatočí, ale od něj snad i ten pelhřimovský Poutník chutnal tak nějak líp:-)
Za soutěžícími se zavřely dveře sauny, rozhodčí ve svém epesním hokejovém dresu neustále kontroloval situaci a my diváci jsme čekali, koho spatříme jako prvního zase venku... Čekali jsme... hodně dlouho jsme čekali, 5 minut už pryč... Pořád nic!! Moderátoři se chudáci snažili něco zajímavého vyprávět a komentovat situaci... No, není to jednoduchá úloha, být moderátorem soutěže v saunování:)) A představte si, že ještě po několika minutách od spuštění časomíry nám moderátor popisoval dění v sauně tak, že se tam pořád ještě vypráví a vypráví:-) I přes to vedro, co tam muselo panovat...
První člověk vylezl ze sauny po více než osmi minutách!! Tipněte si - ženská nebo chlap?? Jasně, v sauně zůstaly i nadále tři ženy:-) A těch pět zbývajících soutěžících vydrželo v sauně společně ještě další čtyři minuty!! Až když časomíra přeběhla kamsi přes 12:00 minut, nepamatuju se přesně, tak se otevřely dveře sauny a všichni soutěžící vyšli společně:-) Takový happy end;-)

Poslední, co jsem stihla shlédnout před odjezdem domů, bylo finále žen. Do soutěže nastoupily takové spíše postarší paní. Zastoupení zde měl samozřejmě Varkaus (2x) a také nedaleký Joroinen a dále Lahti (2x) a Helsinki. Přála jsem vítězství domácím, ale nakonec si ho odvezla paní z Helsinek s časem 5:47. Finále mužů jsem bohužel nestihla:-(

Přiznávám, že kdybych bývala o téhle soutěži věděla o mnoho dřív (tak abych se stihla přihlásit), strašně moc bych to chtěla zkusit!! Ráda bych věděla, jestli bych po více než půlroční zkušenosti se saunováním vydržela v sauně aspoň poloviční dobu než nejhorší Finka;-) Ale opravdu nevím... Možná se někdy přihlásím do soutěže a pak se uvidí:-)


Město Varkaus - ošklivé nebo hezké?!
O Varkausu jsem tady na stránkách už kdysi psala, v souvislosti se Stora Enso, ale tenkrát jsem nemohla k článku přiložit skoro žádné fotky města... Teď už nějaké mám:-) Můžete se na ně podívat zde.

Pro Finsko jsou úplně typickou záležitostí lesy - no jasně, nic nového pod sluncem...;-) Zaujímají asi 86 % souše (10 % Finska tvoří jezera) - z toho produktivní lesy 66 %... A s tím samozřejmě souvisí zpracování dřeva. Ve Varkausu sídlí jedna z továren společnosti Stora Enso a její přítomnost dává městu zvláštní, netradiční ráz... A taky vůni - nebo smrádek (těžko říct) vznikající při výrobě celulózy. Už je to tak - zatímco v Pelhřimově (a vlastně skoro v každém větším městě v ČR...) občas všichni obyvatelé úplně přesně vědí, kterým směrem se nachází místní pivovar, tak ve Varkausu totéž platí o Stora Enso:-)

Stora Enso je ve městě Varkausu prostě nepřehlédnutelná. A po těch mnoha letech se už stala tak nějak jeho součástí... Mám takový pocit, že hlavně kvůli zdejší továrně je pro mě tohle město zajímavé - díky ní totiž nevypadá stejně (no dobře, skoro stejně...) jako dalších deset, možná dvacet finských měst srovnatelné velikosti...;-)

Jak se vám líbí město Varkaus? Je hezké nebo ošklivé??
Přidávám úplně jednoduchou anketu - zobrazí se po kliknutí na nadpis článku...