Říjen 2008

VENCÍKOVO LÉTO VE FINSKU (6)

23. října 2008 v 12:21 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Juhannus


Co je to Juhannus?? Na finské Wikipedii se píše přibližně tohle:

Juhannus je oslava "nejsvětlejšího" období roku. Slaví se v červnu kolem letního slunovratu. Církev to slaví jako svátek Jana Křtitele. Ve Finsku je to také den finské vlajky a oficiální den vyvěšování vlajky. Od ostatních dnů vyvěšování vlajky se liší tím, že vlajka se vyvěšuje už v předvečer (v pátek večer) v šest hodin a zůstává přes noc nahoře nepřetržitě až do "juhannuspäivä" (následující den - tedy sobota) do deváté hodiny večerní.

Juhannus býval ve Finsku dnem, kdy se konalo nejvíce svateb, ale v současnosti jsou svatby na Juhannus vzácnější.

(Opravdu netuším, jak udělat přídavné jméno od slova Juhannus, teda jestli to vůbec jde;-) A tak odteď dál budu psát "svatojánský"…)


Období Juhannusu

Tradiční místo Juhannusu je 24. června. Například v Norsku, Estonsku a Lotyšsku je Juhannus ještě pořád na svém tradičním místě. Ve Finsku se Juhannus rokem 1955 počínaje slaví v období mezi 20. a 26. červnem - vždy v sobotu. Stejná praxe je také ve Švédsku.

Den před "juhannuspäivä" je "juhannusaatto", což je tedy pátek spadající do období mezi 19. a 25. červnem. Na většině pracovišť ve Finsku je to volný den, i když ne oficiálně svátek. Obchody však jsou tehdy všeobecně otevřeny do jedné hodiny odpolední.

Juhannus je ve Finsku oslava "keskikesä" (střední léto) a "yötön yö" (noc bez noci). Na sever od polárního kruhu (= napapiiri) sluníčko při letním slunovratu vůbec nezapadá. V současnosti je Juhannus ve Finsku velkou národní slavností.

K letnímu slunovratu patří v severských zemích podobné slavnosti jako na Vánoce. V období letního slunovratu je sluníčko ve své největší síle. Podle víry (mýtu) je na Juhannus také moc kouzel nejsilnější, zvláště ve svatojánské noci. Používal se také svatojánský smrk, který se liší od vánočního smrku v tom smyslu, že se tenhle smrk oklesťoval až k vrcholku koruny.


Současné zvyky na Juhannus

Můžeme říct, že Juhannus je ve Finsku druhou z největších slavností během kalendářního roku - po Vánocích.

K současným finským zvykům vztahujícím se k Juhannusu patří svatojánské břízy a kvítí. Na Juhannus je zvykem zapalovat svatojánské ohně ("juhannuskokko") v místech, kde jsou tyhle velké hranice dobře vidět, obzvláště na březích nebo v otevřených prostorech. Těmito ohni se sluníčku dodává síla, ale také se předpokládá, že zahání zlé duchy.

Zvláště svatojánská noc je velkou slavností. Vrchol léta se slaví mimo jiné pořádáním nočních koncertů, plní se taneční parkety.

Juhannus znamená pro nejvíce lidí "chlastací akci" - takový Vencíkův hodně volný překlad…;-) Například prodej v Alku (jediný obchod s alkoholem ve Finsku) je v týdnu před Juhannusem o 70 % větší než normálně. V prodeji piva je tento týden největší "sezóna" v roce. Kvůli hojné konzumaci alkoholu, zvýšenému cestování po silnicích (na akce a zpět) i pohybu na vodě na Juhannus zahyne mnoho lidí... Juhannus zaměstnává také policii a záchrannou službu zraněními, řízením v opilosti a nehodami…


(Nepřekládala jsem všechno, protože to bych seděla u počítače ještě pozítří…)


K Juhannusu se váže množství zvyků a tradic - jak se i na finské Wikipedii píše… A já bych se teď ráda podělila o své osobní zážitky s nimi spojené:-)

Juhannus se obvykle slaví na chatě. Pokud nevlastníte chatu, možná máte to štěstí, že vás někdo pozve:-) A když ne, tak třeba i ve městě se najde spousta míst a příležitostí…

Úplně nezbytnou záležitostí je velký oheň ("kokko") na břehu jezera - nebo někde jinde, když se poblíž žádné jezero nenachází… Svou velikostí se ve většině případů nedá srovnávat s našimi ohni na čarodějnice, ale zároveň to není ani žádný trpaslík!;-)

Jedna stará finská tradice se týká svobodných holek, takže i mě;-) A kdybych nebyla v opilosti zapomnětlivá, možná bych už měla v životě jasno:)) Ne, nevěřím… Totiž, když nasbíráte na Juhannus "v noci" 7 různých druhů kytiček a před spaním si je položíte pod polštář, zjeví se vám ve snech člověk, kterého si jednou vezmete:-) Já jsem je nasbírala, ale pak jsem na ně tak trochu zapomněla…:( A tak musím čekat na příští Juhannus;-) Takže až mě uvidíte příští rok v červnu pobíhat s baterkou kolem baráku, tak víte proč:)) Vzala jsem si kvítka aspoň na památku domů…

Na Juhannus se poprvé jedí letošní brambory… Jsou malinké:-)

A samozřejmě, nezbytnou záležitostí je Suomen lippu - finská vlajka. V tomhle se my Češi a Finové strašně moc lišíme… Finové jsou hrdí na svou zemi a její vlajku. Nezávisle na tom, jestli na mistrovství světa v hokeji finský tým porazí Švédsko nebo ne…
Ve Finsku běžně před domy a chatami spatříte stožár pro vlajku. Na Juhannus (v předvečer - tedy v pátek) se večer vyvěšuje finská vlajka a ta pak vlaje před domem až do následujícího večera. A vůbec nezáleží na tom, jestli bydlíte uprostřed města, na samotě v lese nebo zrovna pobýváte na své chatě u jezera…
Upřímně se přiznávám k tomu, že právě tohle jim, Finům a Finkám, opravdu strašně moc závidím… Ale nemyslím to vůbec špatně! Ta země má svou duši. Cítíte ji na každém kroku, ať už chcete nebo ne… A vlastně to vůbec není o těch vlajkách v ulicích a už vůbec ne o nějakých velkých slovech. Čím víc poznáváte Finsko a Finy, tím víc to vnímáte - ve všem. Neumím to vysvětlit, nenacházím vhodná slova… Finové jsou pro mě takový malinký národ s obrovským srdcem, co se nikdy nevzdá.

Katri Ylander - Rankkasateet

21. října 2008 v 16:37 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...



Rankkasateet

Ei tänäänkään katseemme kohtaa
Me vain tapellaan taas turhista asioista
Ei kumpikaan ota hiljaisuuteen nojaa
Ja molemmat tahtoo jotain muuta
Jotain aivan muuta

ref.:
Kerro mulle vain kaunis tapa lähtee
Niin lähden niin
Kerro mulle ne sanat joilla laulaa
Niin laulan sulle niin
Mut älä päästä tätä rankkasateisiin

Eikö voitais vihdoin se jo tunnustaa
Ei suunnitelmat ehkä toimineetkaan
Kun sydämenmuotoiset kyyneleet
Vain muistelee aikaa
Kun kaikki oli toisin
Kun kaikki oli aivan toisin

ref. (2x)

Sade piiskaa vaakasuoraan
Ei meidän ajatukset kohtaa
On myrskyn merkit ilmassa
Kohta salamoita taivaalla

ref. (2x)

(text z: lyrics.time)


Vencíkův pokus o překlad - berte s rezervou prosím…:

Průtrže mračen (= lijáky, slejváky…)

Ani dneska neuvidíme východisko
Jen se rveme zas o zbytečné věci
Ani jeden z nás dvou nezůstane zticha
(ani jeden z nás dvou si nevezme ticho jako oporu)
A oba si přejí něco jiného
Něco úplně jiného

ref.:
Řekni mi jen krásný způsob odejít
Ano, odejdu tak
Řekni mi ta slova, co se zpívají
Ano, zazpívám tobě tak
Ale nedostávejme to do průtrží mračen

Nemohli bychom to konečně už přiznat?
Žádné plány asi nefungovaly
Když jen slzy ve tvaru srdce
Si vzpomínají na dobu
Kdy všechno bylo jinak
Kdy všechno bylo úplně jinak

ref. (2x)

Déšť bičuje vodorovně
Naše myšlenky (plány) se nesetkají
Jsou známky (stopy) bouřky ve vzduchu
Brzy blesky na obloze

ref. (2x)

VENCÍKOVO LÉTO VE FINSKU (5)

20. října 2008 v 1:29 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Yötön yö…


(napsáno 9. srpna 2008)

Dlouze jsem přemýšlela, jak nazvat tenhle článek, co právě začínám psát… A tentokráte u mě jasně zvítězila finština, výjimečně;-) Yötön yö… Tahle dvě slova totiž jednoduše a dokonale vyjadřují celou podstatu věci. Skrývá se v nich všechno:-) Jako malé severské tajemství… Úžasné, krásné a neuvěřitelné!:-)
Yötön yö - noc bez noci…

Ne, bohužel jsem ve Finsku nespatřila půlnoční slunce - Halikko se nachází úplně na jihu (vlastně jihozápadě) Finska, asi 50 km od Turku, a "keskiyön aurinko" je záležitost severu - Laponska. Ale i přes to… nikdy jsem nebyla blíž;-)


Přihodilo se mi to hned několikrát, nezávisle na sobě… Byl sychravý pozdní podzim, ze zamračené oblohy se co chvíli snášely kapky deště a na prstech jedné ruky by se dalo spočítat, jak dlouho trvá den - kolik hodin je světlo… Smutný předvánoční čas. Sem tam jsem se přestala usmívat na okolní svět a jen jsem se zahloubala kamsi do svých černých myšlenek… A nepřestávala jsem se divit tomu, jak v takové tmě můžou Finové přežívat každý podzim, znovu a znovu… Občas na to s někým padla řeč… A pokračování bývalo stejné:-) To se na vás Fin nebo Finka jen tak přátelsky zadívá, s takovým svým opatrným úsměvem, očima modrýma jako nebe a pohledem klidným jako hladina jezera v bezvětří - nezapomenutelná záležitost… A poví vám něco na způsob: Jo, to je podzim… Ale máme tady hezké léto:-)

A občas vám o něm malinko vypráví. O letních nocích bez tmy - o nocích, co nejsou…

Jenže já jsem "ulkomaalainen" - cizinec. Mnohokráte jsem se snažila představit si takovou "noc"… Marně. A dodnes si myslím, že kdo nezažil, nepochopí…

Původně jsem měla opustit Finsko už na sklonku května, kdy tady končí školní rok. Odjet před létem… Z mého pohledu by to bývalo bylo stejné jako vzdát se znenadání něčeho, co se nachází tak neskutečně blízko… dotýkat se konečky prstů s vědomím té úžasné možnosti vzít si to celé - nebo ne… A tak jsem oběma rukama chytla tuhle šanci! Zůstala jsem ve Finsku přes léto:-) A teď už vím…:-)

Vlastně je to takový trošku zvláštní, divný pocit… Člověk má v životě ty svoje jistoty, obyčejné věci, co pokaždé přijdou nebo se běžně stávají každičký den - a tak vůbec nemá smysl se jimi nějak zabývat… Tak třeba: Na podzim padá listí. Kočka loví myši. Vlak jezdí po kolejích. Vlaštovky odlétají na jih. V noci je tma.

A najednou zjistím, že to může být úplně jinak! V noci NENÍ tma:-) Prostě není… Jen trochu šero.

Sedím na prahu dveří svého baráčku a popíjím pivko. Takový poklidný letní večer:-) Sluníčko pomalu zapadá, ale pořád ještě malinko svítí do korun stromů. Ručičky hodinek ukazují třičtvrtě na jedenáct - měla bych už jít do postele, zítra brzy vstávám do práce… A tak se snažím spát, ale… Půlnoc. Pořád světlo! Přetahuju si peřinu přes oči a konečně usínám…
Cože, sluníčko?! Já jsem určitě zaspala, měla jsem v 6:45 odjíždět na pole! Kolik je hodin?! Osm? Devět?? Dívám se na hodinky… Půl páté ráno:-) Jen se otáčím na druhý bok a pořádně se přikrývám peřinou:-)


(A sakra…;-) To jsem zase jednou měla nějakou trošku rádoby poetickou náladu nebo co…)

Večerní práce na poli. Přikrývali jsme okurky. Celé velké asi dvouhektarové pole, několika širokými pásy takové tenké bílé látky, které se finsky říká "harsot". Chviličku před desátou hodinou večerní jsme naposledy došli za traktorem na druhý konec pole, až k té úplně poslední okurce:-) Sluníčko už svítilo nízko nad obzorem, ale zároveň se ještě nechystalo odejít spát… Jen tak letmo jsem se podívala na naši čerstvě dokončenou práci… A v ten malý okamžik se mi naskytl takový zvláštní zlatavě třpytivý večerní obrázek - bílý "harsot" ve slunečních paprscích:-)

Ale jedenkráte mi zdejší pole připadalo ještě hezčí… To když jsme naopak smotávali "harsot" z obrovského pole s jahodami nad stodolou. Tlačila jsem "harsot" jako velkou kouli k cestě nad polem… Možná jsem při tomhle počínání malinko připomínala brouka hovnivála, co si valí tu svou kuličku;-) A potom už jsem se jen pomalu vracela (něco málo před devátou hodinou večerní a čekala mě už jen cesta autem domů…) tou dlouhou pěšinou mezi jahodami ozdobenými množstvím bílých květů… Teď v podvečer byly plné včel. Tak trochu unaveně jsem kráčela tím polem… Sluníčko svítilo a všude kolem mě bzučely včely - celé to pole bzučelo ve večerním tichu jako jeden obrovský úl:-)


Letní noci ve Finsku… Pro mě naprosto úžasná záležitost, nad kterou jsem mnohokráte jen nevěřícně kroutila hlavou… Nikdy jsem si úplně nezvykla, nikdy jsem ji nepřestala obdivovat a těšit se z ní. A tak strašně pomíjivá… Bohužel, bohudík?!

Koncem července jsem se tak během práce na poli dozvěděla, že v noci se už zase na chvilku stmívá a dají se pozorovat hvězdy… A za pár dní jsem si i já všimla, že v půlnoci už tady máme tmu, přestože tou dobou nebe ještě není úplně černé, možná později v noci…

Bohužel, právě až tou dobou jsem si uvědomila, že jsem si zapomněla pořídit na památku nějakou hezkou a výstižnou fotku letní noci ve Finsku… A teď je pozdě, už to nestihnu:(

Naštěstí mám aspoň něco málo:-)
Tohle jsem vyfotila cestou ze Salo "domů" 22. června 2008, přibližně v jednu hodinu po půlnoci…


A jak jsem se vyskytla v noci v Salo? To jsem takhle kdysi ve Finsku slavila svůj první Juhannus…;-)

VENCÍKOVO LÉTO VE FINSKU (4)

12. října 2008 v 3:17 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Finské léto


(napsáno 8. srpna 2008)

Jedno finské přísloví praví: "Suomen kesä on lyhyt ja vähä luminen."
(Kiitos, Asta:-) )

Přeložit by se to dalo nějak takhle: "Finské léto je krátké a málo sněžné (sněhové??)"

Už vím proč… / Jo tiedän miksi;-)

Když jsem 9. června sbírala jahody v zimní čepici, připadalo mi to strašně srandovní a vysvětlovala jsem si to jednoduše tím, že ještě nezačalo léto… Ale když mě začátkem srpna (5.8.) chladné a větrné počasí - ten den dokonce kvůli silnému větru vanoucímu ze severu nejezdily malé trajekty mezi Helsinkami a Talinem - donutilo znovu sáhnout do svých zimních zásob, pomalu ale jistě mi došlo, že tohle není náhoda… Vy mě znáte. Myslíte si, že bych chodila v létě po poli v pletené čepici jen tak?!;-) Ne… To mi totiž 4. srpna byla na poli ve dvou tričkách a mikině taková kosa, že jsem si další den pro jistotu přibrala ještě jednu vrstvu (třetí tričko…), navrch pláštěnku, protože celé dopoledne střídavě mrholilo a pršelo, a na hlavu jsem si narazila čepici:-) V tu chvíli jsem měla opravdu velkou radost, že jsem od Vánoc ani jednou nenavštívila domov, abych se zbavila "nepotřebného" zimního oblečení. Doufám jen, že boty na běžky zůstanou až do 6. září, kdy nastoupím v Turku na trajekt do Stockholmu, jen tak bez užitku zabalené v igelitce pod postelí…:-)

29. května jsem přijela sem na jih Finska. Během několika následujících dní, kdy jsme sázeli okurky a já jsem se náhodou dostala do dvojičky s Raijou, jsem se dozvěděla mimo jiné to, že letos je počasí tak nějak divné… V zimě tady na jihu nenapadlo pořádně sněhu, ani nemrzlo tak jako obvykle, ale hodně pršelo… A naopak teď na jaře už mnoho týdnů ani nekáplo. Ze zdejší řeky zbyl spíše takový potok a v jejím korytě ční kameny… Oficiálně bylo vyhlášené nebezpečí požáru a během jednoho týdne tady v okolí hořel les hned dvakrát. Poprvé nedaleko města Salo lehly popelem 4 ha lesa a několik budov. Podruhé hořelo tak blízko, že jsme z pole mohli pozorovat dým stoupající odněkud z lesa. Odtud to vypadalo, že hoří někde daleko. Jak jsme ale později přijížděli autem k domovu, viděli jsme kouř stále blíž a blíž… A Raija říkala, že hoří kdesi u vedlejší lesní cesty!

Jo, ten můj první týden na jihu… Tenkrát bylo krásné počasí, sluníčko svítilo:-) Dokonce opalovací krém jsem si tehdy koupila… Přitom v době před mým příjezdem prý bylo docela zima a v noci klesal občas teploměr až lehce pod nulu - nezvykle chladné jaro… Teď všechno dobré, jen na ten déšť všichni už netrpělivě čekali… Brzy přišel, hned následující týden. Jenže od té doby naopak snad každý druhý den aspoň chvilku pršelo a sluníčko se zdálo být malinko unavené životem… Pro nás to znamenalo nemilou skutečnost, že jsme občas museli sbírat jahody i v dešti a hodně často byly odporně mokré. To zas tak moc nevadí, nejsem žádná citlivka;-) Ale když je po ránu mokro a zároveň chladno, tak to opravdu pekelně zebe…:-(

Naštěstí se občas objevilo sluníčko a to pak bylo na poli docela příjemně:-) Pár dní se dalo i trošku opalovat. Sluníčko se usmívalo z modrého nebe (většinou jen dočasně…), ale pořád to pro mě bylo spíš jaro než léto… Ze srandy jsem posílala Astě do Pieksämäki zprávu s otázkou, kdy už konečně přijde léto do Finska, jestli vůbec…

Dočkala jsem se:-) Přesně vím, jak dlouho trvalo ve Finsku (vlastně - v Halikko a okolí, neboť Finsko je moc velká země…) opravdové léto - z mého pohledu: od 23. července do 2. srpna. Během těchto pár dní vůbec nepršelo a teplota vzduchu pravidelně překračovala 25 °C - jen tak lehce, o pár stupňů… Takové hezké léto:-) Tenkrát jsem několikrát jela do práce už v půl šesté ráno. Vstávala jsem kolem páté hodiny, kdy nad poli právě vycházelo sluníčko:-) A cestou do Vässilä jsem se těšila z úžasné přírodní scenérie: z řeky stoupající páry se po ránu líně povalují v údolí a jen pomalu postupně mizí… Tenhle obrázek si budu pamatovat ještě dlouho:-) Bohužel, zůstává jen v mé hlavě a už se mi to asi nikdy nepodaří vyfotit…Tenkrát jsem musela do práce:-( Vždycky to byl takový pocit marnosti - míjet tohle autem bez zastavení…

Jenže 2. srpna večer začalo pršet a ochladilo se. Skoro jako na podzim. S kratičkými okamžiky, kdy zpoza mraků vysvitne sluníčko, trvá tohle počasí doteď… Zdá se, že léto právě skončilo a do Finska se letos už nevrátí… Nikdo v to už nevěří.

Přes to všechno mám finské léto ráda:-)

Ale… V celém Finsku a obzvlášť v Laponsku letos umřeli v hnizdech malí ptáčci. Hodně velké procento z nich, hlavně u některých druhů… Tak moc chladné a deštivé je letošní léto:-(

P.S.: Bohužel, až do 6. září, kdy jsem opustila Finsko, se na počasí nic zásadního nezměnilo a léto se už do Finska opravdu nevrátilo. Zato na mě doma čekala třicetistupňová vedra… Ta ale po pár dnech náhle skončila a během následujícího týdne se ochladilo tak, že u nás v Čechách byla najednou ještě větší zima než ve Finsku! Možná se mi, aspoň co se týká téhle záležitosti - tedy počasí, podařilo přivézt si kousíček Finska s sebou domů…;-)

VENCÍKOVO LÉTO VE FINSKU (3)

12. října 2008 v 1:47 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Krajina jižního Finska - v okolí městečka Halikko


(napsáno 3. srpna 2008)

Krajina v okolí Halikko vypadá úplně jinak, než na co jsem byla zvyklá z Pieksämäki. Svým způsobem se víc podobá té naší, ale jen do jisté míry…

Zatímco v okolí Pieksämäki se všude rozprostírá nekonečný les, jen občas přerušený nějakým jezerem nebo rašeliništěm, a jen výjimečně se tam vyskytne malé políčko, tak tady na jihu naopak spatříte spoustu polí, málo lesů a jezera vůbec… Ale přestože říkám "málo lesů", tak jich je tady možná víc než u nás na Vysočině;-)


Zato pořádné jezero jsem tady v okolí nepotkala. Jen úplně malinká jezírka (nebo rybníčky?), co by člověk přeplaval deseti dvaceti tempy… Tři taková se nacházejí u nás "doma" - jedno přímo před mým baráčkem, další před saunou (dá se v něm docela dobře koupat) a poslední mezi polem s hrachem a řadou rakytníků řešetlákovitých (= tyrni).

Krajinou se jako nekonečný had v mnoha kličkách vine taková docela hezká řeka, ale voda v ní není zrovna moc čistá - z pohledu člověka zvyklého na průzračnou vodu finských jezer, rezavě hnědou od rašeliny. Jméno té řeky neznám. Vím jen, že ústí do moře - do zátoky nedaleko Halikko. (Ke zdejšímu moři jsem jedenkráte zavítala při svém výletu na kole - možná se zmíním později, v některém ze svých příštích příspěvků…)

V lese, ale častěji ve volné krajině a nejčastěji asi v okolí domů, tady kromě typických smrků, borovic a bříz rostou stejné stromy jako u nás - osiky (trochu víc než v Pieksämäki), jeřáby ptačí kolem cest, duby letní, javory mléče, jabloně, lípy, kaštany, sem tam jilm… A hodně "tyrni":-)


Na polích se tak jako u nás pěstuje obilí a řepka, ale kromě toho ještě jahody, okurky, hrách a dokonce melouny!! A taky cosi zeleného divného, co vůbec netuším, ale je toho nedaleko hned celé pole…
Tahle pole se ale od těch našich podstatně liší - čím? Tady se říká, že na Juhannus (původně 24.6.) má být ještě všechno zelené. Kdy u nás kvete řepka? Tady začala pozvolna rozkvétat až v červenci!
A narozdíl od českých polí a políček jsem se tady vůbec nesetkala s kukuřicí - supermarkety nepočítaje;-) a na otázku týkající se pěstování máku jsem se dočkala jen trochu nejisté odpovědi pojednávající o vlčím máku jako okrasné rostlině pěstované před některými domy…

Odhadem necelých půl kilometru od mého bydliště vede železnice spojující Helsinki a Turku. Z mého čistě praktického pohledu má jen jedinou chybičku - nejbližší zastávka se nachází v asi 14 km vzdáleném Salo:-)

Přestože to odtud nemáme daleko k moři, není tady úplně rovina, ale zároveň se to ani náhodou nedá srovnávat s cestou z Pieksämäki do Jäppily:-)

Zvláštní ráz téhle krajině dodávají lidská obydlí a stodoly. Vypadají, jako by je někdo jen tak ledabyle rozházel po krajině, mezi pole a lesy… Mají svůj typický vzhled a často jsou dřevěné - tak jako všude ve Finsku:-)


VENCÍKOVO LÉTO VE FINSKU (2)

12. října 2008 v 1:20 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Vencíkova cesta z Pieksämäki do Salo - čtvrtek 29. května 2008


(napsáno pár dnů poté…)


Pieksämäki, vlakové nádraží

Před chviličkou jsem se rozloučila s Isou a teď ji jen tak po očku sleduju, jak postává na nástupišti před oknem vagónu a čeká, až se můj vlak dá do pohybu směrem na Mikkeli. Ta chvilka se zdá být nekonečná… Netrpělivě pozoruju hodiny na malé obrazovce v Pendolinu a očima se snažím posunout je dál, až k času 14:41. Vůbec nezáleží na tom, že zbývají jen dvě minuty - já chci už odjet!! Dívám se na Isu a snažím se usmívat, přestože kdesi uvnitř to strašně bolí a slzy nechtějí zůstat skryty… Bojuju. Ale tenhle zápas neumím vyhrát. Já nechci brečet, jinak Isa bude taky smutná. Jenže oči už vlhnou a já zatraceně nevím, co s tím…

Naštěstí se vlak už konečně rozjíždí. Naposledy si s Isabel máváme a posíláme vzdušnou pusinku:-) V tom okamžiku se ještě usmívám - abych už za pár vteřin brečela jak malé děcko…

Opouštím Pieksämäki, svůj finský domov. V jediné chvíli ztrácím všechno, co jsem tady měla ráda. Zůstanou jen vzpomínky, fotky, pár věcí na památku… a jedno veliké přání - vrátit se sem. Ještě jednou…


Salo, 19:28

Vystupuju z vlaku na malém nádraží v Salo. Po 488 km, s přestupem v Helsinkách. Nedaleko Lahti si to Pendolino frčelo rychlostí 221 km/h!!


Stojím tam s velkým batohem, na němž mám pečlivě připevněné holínky, pantofle a motyku - prostě typickej vidlák z Čech:-), s ještě objemnější taškou, florbalovým vakem na hokejku, malým školním batohem a svou novou epesní kabelkou - ale ne až tak doslova, tak moc mě Finsko zase nezměnilo;-)

Na liduprázdném nádraží dlouho netrpělivě vyhlížím chlápka jménem Esko… A nakonec si mě přijela vyzvednout paní Raija:-) To se stává;-)

Sbírám z chodníku svou hromadu harampádí a nastupuju do auta…

Začíná moje první léto ve Finsku:-)

VENCÍKOVO LÉTO VE FINSKU (1)

12. října 2008 v 1:13 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...
Vlastně bych se asi už neměla dívat zpátky… Stýská se mi po Finsku, strašně moc mi chybí…, ale nejde to vrátit.

Už jsem ani nechtěla psát o svém létě na severu, protože mi to připadá tak nějak strašně dávno a daleko… Ale nakonec jsem se rozhodla, že to udělám - ještě naposledy budu, v několika následujících článcích, vyprávět o Finsku:-)

… a potom ho už jen mlčky uzavřu kamsi hluboko do svých myšlenek, abych zase mohla v klidu žít svůj obyčejný život - život bez Finska…

V lese na podzim / Metsässä syksyllä

12. října 2008 v 0:40 | Vencík |  Velký Rybník a okolí
Asi každý z nás má nějaké svoje oblíbené místo, kam se rád vrací. Pro mě je takovým místem kopec Špičák (733 m n. m.) nedaleko Třeště na Jihlavsku. Svým způsobem je to u nás na Vysočině takový maličký ostrůvek přírodě blízkého listnatého lesa v moři smrků... I proto bylo tohle území v roce 1964 vyhlášeno národní přírodní rezervací. Bližší informace o tomto bezesporu zajímavém chráněném území si můžete přečíst třeba zde.

A jaké je to vaše oblíbené místo??? Kde se nachází? Nebojte se napsat cokoliv do komentářů, budu moc ráda:-)

(A dál už jen finsky... Mám toho hodně co psát, vzhledem k tomu, že v Pieksämäki pravděpodobně vůbec neznají buk lesní a nejbližší pořádný kopec se nachází v Laponsku;-) )


Viikonloppuna kävin metsässä, josta kirjoitan yhtä isoa työtä kouluun... Mutta samalla tykkään paljon tästä paikasta ja sen takia se on melko mukavaa homma:-) Ja silloin, kun kävelin siinä metsässä, muistin Suomea sillä tavalla, että teillä ei voi olla mitään sellaista kuin tämä metsä on. Siksi päätin, että laitan blogiin pari kuvaa ja kirjoitan siitä vähän ja nyt toivon vaan, että se on teille ainakin jonkin verran mielenkiintoista...

Ensimmäisenä mun pitäisi kirjoittaa, että tämä ei ole aivan tavallinen metsä täällä, missä asun. (Muualla Tšekissä on...) Meillä kasvatetaan paljon kuusia - paljon enemmän kuin normaallisesti luonnossa ilman ihmisiä olisi esiintynyt, mutta on edullisempaa kasvattaa kuusia... Koska tällainen metsä on meillä harvinainen, tuli tästä paikasta (noin 46 ha) suojelualue.

Tässä metsässä kasvaa eniten euroopanpyökki ja sitten vuorivaahtera, metsävaahtera, saarni, vuorijalava, kuusi, saksanpihta ja myös vähän tervaleppä, kotipihlaja, tammi, euroopanvalkopyökki (teidän Wikipediassa ei ole mitään siitä), euroopanlehtikuusi, raita ja tietysti pari koivua;-)

Suomi on mulle jotain kuin toinen koti:-) Mutta viime vuonna silloin tälloin kaipasin mäkiä - meillä on niitä enemmän... Tämän mäen nimi on Špičák ja sen korkeus merenpinnasta on 733 m. Siis, kun sanon "mäki", kuvittelen tätä:


Mutta Uhomäki on myös hyvä!!:-) Ja kerran poljin pyörällä Jäppilään...;-)

Ja vielä viimeinen valokuva. Otin sen vain pari sataa metriä kaukana sieltä, missä kasvaa niin paljon euroopanpyökkejä... Tavallinen metsä meillä näyttää (valitettavasti) tältä:


Více obrázků je k vidění tady... / Enemmän kuvia tässä...

Fotky z léta ve Finsku konečně zde...

3. října 2008 v 23:14 | Vencík |  Novinky v Galerii

Tady jsou...

Tässä on valokuvia kesästä.