Prosinec 2008

CMX

29. prosince 2008 v 22:54 | Vencík |  Suomi / Finsko
Všechno, co sem teď píšu o CMX, pochází z finské Wikipedie...

CMX je finská rocková kapela. Začínala s hardcore-punkem a během své více než dvacetileté historie vyzkoušela různé styly. Často bývá označována za zástupce progresivního rocku. Bez ohledu na docela nepatrné hraní v rádiích vyhrálo CMX desetkrát v hlasování čtenářů rockových novin Rumba o nejlepší kapelu roku a jednou dokonce hlasování v novinách o nejlepší kapelu všech dob.

Jedním z nejznámějších rysů kapely jsou mnohoznačné texty zpěváka a baskytaristy jménem A. W. Yrjänä. Náměty k textům pocházejí mimo jiné z gnosticismu, okultismu, mytologie a národních tradic. A. W. Yrjänä je autorem všech textů kapely a také skládá většinu hudby. Studoval teologii a vydal také mnoho básnických sbírek.

(Obrázek ze stránek: www.ilosaarirock.fi - odkaz na obrázek zde...)


Začátek CMX

Kariéra CMX začala v roce 1985 v Tornio (město na severním pobřeží Botnického zálivu, na hranici Finska a Švédska) pod jménem Cloaca Maxima, když se osmnáctiletí A. W. Yrjänä a Pekka Kanniainen rozhodli založit novou kapelu. Už dříve spolu dělali demonahrávky pod jinými jmény, ale bez větších úspěchů. Během následujícího půlroku se ustálilo složení - Kanniainen byl bubeník, Yrjänä baskytarista a zpěvák. Jako kytarista byl nalezen Kimmo Suomalainen. Z Yrjäny se stal také textař. Jméno kapely se následující rok zkrátilo na CMX. První minialbum EP Johannes Kastaja bylo nahráno v roce 1987 v Kemi a vydáno roku 1988. Ve stejném roce se CMX objevilo poprvé jinde než v Tornio a okolí, když koncertovali na punk-festivalu (Liedon punkfestivaali). V roce 1989 malá společnost Bad Vugum vydala EP Raivo. Po jeho vydání následovalo první vystoupení v Helsinkách. První album Kolmikärki bylo vydáno v lednu 1990.


Členové kapely

Současní:
A. W. Yrjänä - zpěv, baskytara (1985-)
Janne Halmkrona - kytara, vedlejší zpěv (1990-)
Timo Rasio - kytara (1991-)
Tuomas Peippo - bicí, vedlejší zpěv (1997-)

Bývalí:
Mara Salminen (klávesy, 1994-1999)
Pekka Kanniainen (bicí, 1985-1997)
Kimmo Suomalainen (kytara, 1985-1990)
Pasi Isometsä (kytara, 1990)


Diskografie

Celá diskografie je k nalezení na výše zmíněných stránkách finské Wikipedie.

Poslední vydané album (5.11.2008) se jmenuje Kaikki hedelmät, což by se dalo přeložit jako "Všechny plody" a jak už samotný tento název napovídá, jedná se o výběr z muziky CMX z let 1992 až 2008...
(Obrázek z oficiálních stránek CMX: http://www.cmx.fi)

... ale kromě těchto starých známých (a dobrých!) věcí dvojcédéčko Kaikki hedelmät obsahuje navíc i dvě zcela nové skladby: "Kivinen kirja" a "Rautalankaa". Obě se mi moc líbí, ale na Youtube.com bohužel ještě není žádné opravdu dobré video a tak se nemůžu podělit:(

Mezi moje oblíbené písničky od CMX patří třeba tohle:

Vallat ja väet


Maailma on uniluoma
yhteinen satu, tarina
tornit kohoaa korkeuteen
kirkot auki taivaaseen
tehtaat puskee usvaa
koneet tuottaa onnea
teräsrunkojen seassa uinuu ihmisromua

Kun hahmo turvaksi luotu ei riitä enää mihinkään
mustapukuinen saarnamies ei riitä koossa pitämään
alkaa taistelu uskomisesta
asioista joiden vuoksi kuolla
vaikka olisi väärässä, vieras aikansa silmissä

Vallat ja väet
minussa hengittää ja tahtoo vapauteen
vallat ja väet
minussa rakastaa ja tahtoo elämää (2x)

Teot muuttaa meitä
sanat sanotut
toiveet toteutuvat
pelot aineellistuvat
kipu on todellista
kaupunki liitto pimeää vastaan
uutiset rukousmyllyjä
jotta huominen tulisi

Vallat ja väet... (3x)


Vencíkův pokus o překlad:

Státy a lidé

Svět je výtvor snů,
společná pohádka, příběh
věže se tyčí do výšky
kostely otevřeny do nebe
továrny odstrkují mlhu
stroje vyrábí štěstí
mezi železnými kostrami (kmeny) spí lidské harampádí

Když postava (osoba) pro bezpečí stvořená nestačí už na nic
černě oblečený kazatel to nedokáže udržovat pohromadě
začíná boj o víru
záležitosti, pro něž se umírá
přestože by to nebylo správné, v očích jiné doby

Státy a lidé
ve mně dýchají a chtějí na svobodu
státy a lidé
ve mně milují a chtějí život

Skutky (činy) nás mění
slova řečená
přání (touhy) se plní
obavy (strach) se zhmotňují
bolest je opravdová
městská společnost proti tmě
zprávy mlýnky modliteb
aby přišel zítřek


Ei yksikään


Mistä ne lauloivat
mistä ne kertoivat
varastivat yösi ja varastivat päiväsi
joskus tunsin kasvosi
joskus soitin kieliäsi
joskus ehkä puhuin sanoja ikuisuudesta

Yön aavat notkuu märkää, valevirstat väsyttää

Kuka ihmisten kuningas on tunteidensa valtias?
Kuka viisauden rakastaja rakkautensa ruhtinas?

Kerto:
Ei yksikään! (4x)

Hymysi murtuivat
kätesi hento herkesi
päivät meni sijoiltaan
yöt raapi ikkunaa
jos uskalsi kuunnella
kuuli pimeän puhetta
joka ei kuiskinut enää lohdun sanoja

Silmän veitsi terävämpi, sylin ahjo syvempi

Kuka liitonrakentaja on uskonsa ylipappi?
Kuka taivaanliitäjä on taivaankannen tappi?
...

Vencíkův pokus o překlad:

Ani jeden

O čem zpívali
o čem vyprávěli
ukradli tvé noci a ukradli tvé dny
občas jsem cítil tvoji tvář
občas jsem hrál na tvých strunách
občas jsem snad říkal slova o věčnosti

Šíře noci se krčí v slzách, míle lží unavují

Který král lidí je vládcem svých citů?
Který milovník moudrosti své lásky knížetem?

Ref:
Ani jeden! (4x)

Tvé úsměvy se rozbily
tvá drobná ruka přestala
dny odešly
noci škrábaly na okno
jestliže se odvážilo poslouchat
byl slyšet hlas tmy
který nešeptal již slova útěchy

Očí nůž ostřejší, výheň klína hlubší

Který zakladatel společenství je své víry (nad)kněz?
Který vznášející se v nebi je nebeského víka zátka?
...


Minne paha haudattiin


Sorahtaa laulu ja pakenee täältä
sen itkun kuulen viiman meren aavain sanoiks muuttaneen
Kirkot, temppelit sille rakensin
petin, kärsin, valhein itseltäni suojelin

Oikeinko rakastin vai kuten lauluissa
korvaten herkkyyttä voimalla, tahdolla

Hiljaisuutta kieleksi luulin
kaiken kuulin muka aina ihan sanomattakin
Etsin suuntaa suunnatonta
ikuisuuden meren rantaan hiekan päälle talon rakensin

Minne paha haudattiin
sinne minut haudatkaa

Kerto:
Älä mene - nyt kun se tuntuu
pahemmalta - kuin kuolla kesken
painajaisen - jossa ei oo
mitään hyvää - tehnyt kellekään

Nyt taivas hehkuu tulta hautoen
vesi raskas loiskii syvänteiden päällä pronssinen
Ilma tuoksuin syksyn aavistaa
lento pääskyn muistaa talven tuulet paeten

Elämän henkäyksen takana aukeaa
loputon pelko; se laulajaa ajaa

Minne paha haudattiin
sinne minut haudatkaa

Kerto 2x


Vencíkův pokus o překlad:

Kam se pohřbilo zlo

Píseň zavrzá a prchá odtud
její pláč slyším, širého moře vítr se ve slova změněný
Kostely, chrámy pro něho jsem postavil,
podváděl jsem, trpěl, lží chránil

Miloval jsem doopravdy nebo jako v písních
nahrazujíce citlivost silou, vůlí

Mlčení jsem považoval za jazyk
všechno jsem prý slyšel vždycky úplně beze slova
Hledal jsem směr beze směru
na břehu moře věčnosti na písek dům jsem postavil

Kam se pohřbilo zlo
tam mě pohřběte

Ref.:
Nechoď - teď když se to zdá být
špatné - jako umřít uprostřed
noční můry - ve které není
nic dobrého - uděláno nikomu

Teď nebe září zahřívajíce oheň
voda těžká šplouchá na propasti bronzová
Vzduch vonící podzim předvídá
let vlaštovky si pamatuje zimní větry a prchá

Za dechem života se otevírá
nekonečný strach; to žene zpěváka

Kam se pohřbilo zlo
tam mě pohřběte


Minun sydämeni on särkynyt


Kuule kuinka se sanoo
jätä lapsenkasvosi tähän
paina kätesi multaan
jää odottamaan valon nousua
murhe tässä kuin köyhyys
kuin lupaus autiomaan
kangastusten kalkki
eikä kipu mene pois

Kerto:
Kirjoita se hiekkaan
hiekka pitää sanansa
kirjoita se virtaan
vesi matkaa kotiinsa
kirjoita se ilmaan
linnut nousevat siivilleen
kirjoita se muistoihin
ne haarautuu kuin tie

Katso missä on viisaus
joka rakensi kaupungit
kirjoitti kirjastot
täyteen yksinäisyyttä
kun erämaan tuuli
nuolee jokesi uomaa
ja mahtavat lauseet
kuivuu kitalakeen kii

Kirjoita se valoon
valo matkaa tyhjyyteen
kirjoita se iltaan
ilta yöhön laskeutuu
kirjoita se pelkoon
pelko kavahtaa itseään
kirjoita se sanoihin
sanat muuttuu toisikseen

Kun muistosi ei enää satuta ketään
silloin särkyy sydämeni
kun muistosi ei enää satuta ketään
sydämeni kulkee
yli rauhattoman maan
minun sydämeni hajoaa
tuulen kanssa kulkemaan
...


Vencíkův pokus o překlad:

Moje srdce je zlomené

Poslouchej jak říká
nech svou dětskou tvář tady
vtiskni své ruce do země (hlíny)
zůstaň a čekej až vyjde světlo
žal (zármutek) v tomhle jako chudoba
jako slib (přísaha) pustině
zjevení (přelud) …
ani bolest neodejde

Ref.:
Napiš to do písku
písek drží slovo
napiš to do proudu
voda putuje domů
napiš to do vzduchu
ptáci stoupají na křídlech
napiš to do vzpomínek
rozvětvují se jako cesta

Podívej kde je moudrost
která postavila města
napsala knihovny
osamělosti
když divočiny vítr
líže tvé řeky koryto
a velké věty
zasychají na patře

Napiš to do světla
světlo putuje do prázdnoty
napiš to do večera
večer klesá do noci
napiš to do strachu
strach uhýbá sám před sebou
napiš to do slov
slova se mění v jiná

Když tvé vzpomínky už nikomu neublíží
tehdy zlomí mé srdce
když tvé vzpomínky už nikomu neublíží
mé srdce půjde
nad neklidnou zemí
moje srdce se rozbije (rozpadne)
a půjde s větrem
...



Oficiální stránky kapely CMX: http://www.cmx.fi

Na Last.fm je možné poslechnout si muziku CMX - je tam toho spousta:-)
... a na MySpace.com se píše o CMX v angličtině...



Opět nové obrázky v galerii

29. prosince 2008 v 18:46 | Vencík |  Novinky v Galerii
Další obrázky zde...

Enemmän kuvia tässä...

Půlnoční překvapení na maturáku 4.A (2003)

28. prosince 2008 v 21:47 | Vencík |  Jen tak...

O tahle videa se prostě musím podělit!:-) Se všemi z vás, kdo jste tenkrát nemohli být při tom a ještě teď vás to strááášně moc mrzí... nebo jste třeba i byli při tom, ale z toho plesu si toho moc nepamatujete - tak jako já... nebo prostě jen vzpomínáte na mládí, jak kdysi před mnoha a mnoha lety měla gymplácká 4.A maturák...;-)

Děkuju Filipovi, že to hodil na Youtube.com... A tady to je:

1.část


2. část



Aven luokan tanssiaiset... joskus nuorena, lukiossa:-)

Pár obrázků z procházky po okolí...

27. prosince 2008 v 1:41 | Vencík |  Novinky v Galerii
Další fotky jsou k vidění zde.

Enemmän valokuvia tässä. Ei ole mitään lunta, mutta ainakin vähän pakkasta on...:-)

UNIKLUBI

20. prosince 2008 v 23:56 | Vencík |  Suomi / Finsko

17. září 2008 vydala kapela Uniklubi nové CD s názvem Kaikki mitä mä annoin 2003-2008. Album obsahuje nejznámější písničky této kapely a navíc dvě novinky: "Rakkaudesta hulluuteen" (Od lásky k šílenství) a "Liian lähellä" (Příliš blízko), a také akustickou verzi songu "Kiveen", dříve nevydanou.


Rakkaudesta hulluuteen



Liian lähellä



A nakonec jedna starší, moje oblíbená: Kaikki mitä mä annoin



Texty tentokráte nepřidávám, jsou k nalezení na stránkách: Uniklubi.wz.cz
Zároveň na těchto výborných stránkách naleznete spoustu užitečných a zajímavých informací o Uniklubi:-)
(Obrázek ze stránek YLE - Free Your Mind; odkaz na obrázek zde...)

Oficiální stránky kapely: Uniklubi.net

Uniklubi na MySpace.com a Wikipedia.fi...


A možná jste si všimli, že jsem se tady na blogu zmínila o Uniklubi už dřív a dokonce hned několikrát... Není to jen náhoda. Jejich muziku mám opravdu moc ráda:-)

Můj finský příběh skončil…

20. prosince 2008 v 22:00 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Vrátila jsem se, abych dokončila svůj poslední zbývající rok ve škole.

V pondělí 8. září jsem vystoupila z autobusu na brněnské Zvonařce a pak jsem pokračovala dál, až tam k nám - domů:-)

V duchu jsem si představovala, že se prostě jen tak vrátím do těch svých dřívějších zaběhnutých kolejí… Přála jsem si to tak, ale zároveň jsem měla pochybnosti. Postupně, během těch více než třech měsíců po návratu, jsem si opravdu uvědomila, že to není možné. Jednoduše proto, že moje někdejší stopy jako by svál čas, všichni jsme o rok dál a hodně věcí se změnilo.

Ne, to nevadí:-) Takhle to mělo být. Nikdy nebudu litovat svého roku stráveného ve Finsku. Jen mě trochu mrzí, že jsem nemohla žít zároveň tady, s vámi. Už je to tak - potřebovala bych dva souběžné životy…

A tak jsem zpátky a vyšlapávám si tu svou novou cestičku životem, někam dál… A vězte, že mě to baví a užívám si to, mám to tady ráda:-) Skoro tak jako dřív…

Chodím tak světem, rušnými ulicemi měst i tichem lesů, a hledám nějaký směr té svojí cesty… Co bude dál? Kdo ví…?! Já ne. Jen malinko tuším…

Prosím, neptejte se mě, jestli se mi stýská po Finsku a jestli se tam chci vrátit - moji pravdivou odpověď pravděpodobně nechcete slyšet… Neptejte se mě, jak dlouho bych tam chtěla zůstat - nevím, uvidíme… Neptejte se mě, co se mi tak strašně moc líbí na Finsku - neumím odpovědět krátce…

Jen sem chci napsat, že mám opravdu moc ráda Čechy, Moravu a Slezsko. Naši vesnici tam v údolí, kde nám v zimě vždycky mrzne až praští, náš rybník skoro na návsi, třešňovou alej nad vsí, stařičký dub za naší stodolou… A Brno taky, samozřejmě. A všechny dobré lidi. A moc mi to všechno chybělo, celý ten rok…

… jenže teď mi zase naopak chybí Finsko, strašně moc… A finština, ten druhý nejhezčí jazyk na světě:-) Nevím, co s tím. Mám teď své dva domovy a oba mám ráda. A vždycky mi ten druhý bude chybět.

Možná se už navždycky budu jen znovu a znovu vracet - tam a zpět… Jako zoufalec, co pořád jen něco hledá. I sama sebe…

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tímhle článkem končím s vyprávěním o svém vlastním životě. Všechno, co jsem kdy chtěla komukoliv vyprávět o Finsku, se nachází na tomto blogu, to ostatní zůstává ve vzpomínkách… Nadále chci pokračovat ve psaní blogu, ale už "jen" o Finsku - ne o mně;-)



VENCÍKOVO LÉTO VE FINSKU (10)

20. prosince 2008 v 21:47 | Vencík |  Finsko - Vencíkův finský příběh...

Co se jinam nevešlo…


Jak mi začaly chutnat salmiakki

Před mým odjezdem z Pieksämäki jsme se jednou večer sešly se starší částí spoluhráček z Pisaby u Minny v savusauně. Při té příležitosti jsme se tenkrát i rozloučily a florbalistky mi věnovaly na památku pár věcí. Mezi nimi i pytlíček tradičních finských pendrekovitých bonbónků salmiakki. Tekuté salmiakki mi chutnaly už dřív, to jo;-) Ale tyhle tmavě hnědé věci nejrůznějších tvarů a velikostí se ani po celých těch devíti měsících strávených doposud ve Finsku nestaly nějakou mojí oblíbenou a kdovíjak vyhledávanou pochoutkou… Právě naopak! Odjakživa jsem se jim vyhýbala jak jen se dalo:-)

Prvních několik dní v Jokikausta mi bylo opravdu hodně smutno. Teprve jsem si zvykala na svůj nový prozatímní domov a jen pozvolna jsem se smiřovala s tím, že Pieksämäki zůstalo kdesi daleko a můj návrat tam je nejistý… Stýskalo se mi po Pieksämäki a zároveň i po svém domově v Čechách a hodně jsem přemýšlela o budoucnosti, což se u mě nestává zrovna běžně…

Občas jsem po práci jen tak dlouze vysedávala s pivkem Karhu v ruce na prahu dveří baráčku. Jednou mě tak napadlo: 'Co takhle ochutnat ty salmiakki?! Dát jim ještě jednu šanci…' Přestože jsem věděla, že tyhle bonbónky opravdu nemusím - pár pokusů v Nikkarile proběhlo… Ale tenhle balíček byl přece od bab z Pisaby! Kvůli nim jsem to musela aspoň zkusit. A tak jsem statečně rozžvýkala první salmiak… nic moc;-) A další… a ještě jeden… A mezitím jsem tak trochu nostalgicky vzpomínala na Pisabu a na ty naše společné okamžiky…:-)

A tak se přihodilo, že jsem během několika takových dlouhých večerů vyprázdnila celý balíček salmiakki - svůj první. Všechno musí být někdy poprvé;-) A co čert nechtěl - nějak mi to zachutnalo…:-) Nakonec jsem si v září vezla domů z Finska asi deset pytlíků salmiakki. Nutno dodat, že jen málokdo to chápe - tím spíš poté, co ochutná svůj první salmiakki;-)


Spleť všemožných jazyků na finském poli

aneb Jak jsem se učila rusky

Nedávno jsem se dívala na ruský film Kukuška. Vypráví o tom, kterak se za války kdesi v severské pustině náhodou potkají Laponka, Fin a Rus a každý z nich mluví jen svým vlastním jazykem… Při některých jejich rozhovorech jsem se před obrazovkou počítače smála jako malé děcko:-) Totiž, v létě jsem pár takových zvláštních situací zažila osobně a alespoň o dvě z nich se musím podělit…

První:
Kráčím si to po polní cestě. Asi půldruhého metru vedle mě jde Inna, estonská Ruska. Mlčíme. Ale zároveň se co chvíli po sobě podíváme, jen tak jedním okem… a malinko se na sebe usmíváme. Přece jen spolu makáme už nějaký ten pátek a tak by určitě bylo hodně o čem pokecat, ale… obě víme, že já neumím rusky, Inna neumí nic jiného než rusky a češtinu už jsem na ní kdysi celkem bezúspěšně zkoušela…:-(

A přece to nakonec po pár desítkách metrů společné chůze zkoušíme. Kdo z nás to začal? To už si opravdu nevzpomenu, ale to asi ani není zas tak moc důležité… Jak probíhal náš rozhovor? No, já jsem použila skoro všechna ruská slova, co znám, a pravděpodobně jich nebude víc než deset:)) … a pak několik českých a naštěstí pár z nich bylo asi podobných a když jsem do toho ještě vložila rádoby ruský přízvuk;-) A protože každý Čech rozumí od přírody aspoň malinko rusky, tak jsme se nakonec domluvily na tom, kdy jedeme domů, jakým dopravním prostředkem a kolik hodin (v mém případě dnů) trvá cesta, kolik dnů nám tady ve finských polích ještě zbývá… A po tomhle našem "rozhovoru" jsem se dozvěděla, že prej gavarim po rusky charašó:)) … a ruský národ silný!! (Teď se omlouvám za své neznalosti ruštiny, ale chtěla jsem to sem napsat aspoň nějak…)

Z téhle události jsem byla ještě dlouho vysmátá jak jetel:-) Ale ještě to nebylo vůbec nic ve srovnání s mým druhým zážitkem:

Pracujeme na poli, vytrháváme po sezóně okurky ze země celé i s kořeny. A náhodou se při této činnosti ocitnou vedle sebe Finka Raija, která umí asi tři slova rusky, a Inna, která je na tom asi tak stejně s finštinou… Ale to přece ničemu nevadí, vlastně je to jen takový malinký nepodstatný detail;-) Najednou se totiž tyhle dvě osoby dávají spolu do řeči a v té chvíli se s mojí polskou kolegyní na sebe jen tak s úsměvem podíváme ve zvědavém očekávání toho, co přijde...

… a opravdu!:-) Teď už vím úplně přesně, co si mám představit pod rčením: "Jeden o koze, druhý o voze":)) Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát nahlas, protože na duši mi v té chvíli bylo opravdu veselo:-) Ty dvě spolu mluvily a na první pohled to vypadalo, že zabředly do nějakého úplně vážného rozhovoru… jenže už na první poslech bylo i mně jasné, že každá z nich vypráví úplně o něčem jiném!! Kdo neviděl, neuvěří…:-)


Ve Finsku jsem přišla z vlastní zkušenosti na pár věcí:
Když lidi opravdu chtějí (nebo nutně musí), tak se vždycky nakonec nějak domluví, i kdyby si to měli kreslit na papír jako obrázky…
Když si lidi spolu chtějí jen tak pokecat a nebojí se to zkusit, tak to nakonec vždycky nějak jde… V extrémním případě si třeba navzájem vůbec nerozumí, ale na to se neumírá;-)
A občas může být lidem spolu dobře i přesto, že jsou z jiné země a rozumí si jen úplně malinko - že by opravdu v určitých případech fungovala jakási telepatie?!


Jéé, a ještě se nesmím zapomenout zmínit o zapeklitosti slovanských jazyků!! S Dorotou z Polska jsme se výborně bavily nad slovíčkem "šukat":-) To je taková všeobecně známá záležitost, že Poláci tím myslí jen obyčejné "hledat"… Ale kromě toho teď už vím, že když Ruska říká "nevěrná", nemusí to nutně znamenat, že se veřejně k něčemu přiznává…;-) Podle toho, jak často jsem tohle slovo slýchávala, by se dalo usuzovat, že všechny Rusky (a rusky mluvící Ukrajinky a Estonka), co jsem potkala tam v polích na jihu Finska, jsou … No jasně, beztak jsou všechny "děvky"!!:)) … protože v ruštině slovo "děvka" vůbec není nijak hanlivé označení a je to asi totéž jako česky "dívka", zatímco v polštině zas "dívka" znamená to, co u nás děvka:-) V tom aby se prase vyznalo…;-)


Sbírání hub ve Finsku

Nevím, jestli jsem se o tom už někdy dřív zmínila, ale ve Finsku jsou plné lesy hub!! Nacházíte je skoro všude, přestože vůbec nechcete a nijak je nehledáte…

V Jokikausta jsem bydlela v malém baráčku a kousek odtud, odhadem něco málo přes 50 m, jsme měli k dispozici saunu. Bylo to takové hezké žlutě natřené stavení na břehu malinkatého jezírka nebo rybníčku (nebo co to vlastně bylo). Cestou do sauny jsem se pokaždé pečlivě dívala pod nohy, abych nezakopávala o houby:-) Ne, teď si nedělám srandu. Opravdu tam rostly, přímo po cestě. Každým dnem jsem pozorovala, jak se postupně zvětšují a mění svůj tvar. Bylo docela zajímavé je sledovat:-)

Většina Finů sbírá jen lišky. Ale neměla jsem sebemenší tušení o tom, že někteří ani nic jiného neznají!! Až do toho jednoho deštivého srpnového večera. Tenkrát mi Esko, náš pan domácí, přinesl hromadu lišek a já jsem marně přemýšlela, s čím se dají jíst lišky, tím spíš když v mojí lednici se nevyskytovalo zrovna příliš vhodných ingrediencí… A tak jsem se rozhodla, že si teda výjimečně posbírám všechny ty houby rostoucí cestou do sauny. Jen jsem se tak prošla od baráčku k sauně a našla jsem čtyři kozáky, dva křemenáče a jednoho hřiba!:-)


Kráčela jsem si tak po cestě s houbami v náručí. Usmívala jsem se z radosti nad tím, že chodit na houby k sauně a zpátky je asi opravdu možné jen ve Finsku…:-) A vtom jsem znovu potkala Eska a nedalo mi to, chtěla jsem se jako správný český houbař pochlubit svým sběračským úspěchem;-) A ten člověk najednou vypadal strašně moc vyděšeně a pořád mi opakoval cosi o tom, ať to nejím, že to může být jedovaté!! Nepřesvědčilo ho ani moje ujišťování o tom, že tyhle houby znám, protože u nás v Čechách rostou taky:-) Naštěstí (bohužel) neznám finské názvy hub, jinak by nejspíš v té chvíli byla moje drzost silnější než já a řekla bych mu, že u nás v Čechách znají hřiby, křemenáče a kozáky i malá děcka!:-) (Když jsem několikrát slyšela cosi podobného o finštině…)

Moje bývalé spoluhráčky z Pisaby mi tvrdí, že běžný Fin zná samozřejmě víc hub než jen lišky (= kantarelli) a tak jim věřím;-) Ale taky je dost dobře možné, že v téhle záležitosti není Salo a okolí stejné jako Pieksämäki…


Oblíbené finské pořekadlo pro cizince

… zní nějak takhle:

"Finština vůbec není těžký jazyk. U nás na vesnici umí finsky každé malé děcko!"

Ve skutečnosti ale Finové svůj jazyk za těžký považují. Možná je to trochu způsobené i tím, že průměrný Fin vůbec netuší, co obnáší čeština;-) Každopádně jsem často mívala pocit, že Finové mají radost z toho, když se nějaký cizinec (jako třeba já) opravdu snaží naučit finsky a jsou opravdu hodně tolerantní, co se správnosti týče… Ještě teď jim jsem za to vděčná:-) Jinak bych si asi moc nepokecala…


Jak jsem cestovala trajektem z Turku do Stockholmu

Radši vynechám vyprávění o tom, jak jsem z vlakového nádraží až do svého pokoje na trajektu přemísťovala tuhle hromadu věcí… Nicméně, povedlo se:-)


A tak přicházím ke dveřím svého pokoje, odemykám pomocí papírové kartičky s kódem a zdravím přítomné pasažérky… Dívají se na mě malinko divně… A když vzápětí s pocitem úlevy, že už jsem na místě a pro dnešek už mě nečeká žádné další vláčení se se všemi těmi zavazadly, pronesu něco ve smyslu: "Jéé, doufám, že tady ještě máte místo, já mám strašně moc věcí…", všímám si až moc dobře těch úplně nechápavých pohledů a přemýšlím, kde se stala chyba… A tak se anglicky ptám: "Where are you from?" A dozvídám se, že mými spolubydlícími jsou dvě Rusky a jedna Češka! A já pako jsem na ně mluvila finsky, včetně pozdravu… No jo, stane se a co už s tím…

Chtě nechtě si musím přiznat, že ty více než tři měsíce strávené ve Finsku v poli trošku změnily moje vnímání světa… A teď mi najednou došlo, že ta moje milovaná finština opravdu není nic víc, než jazyk jednoho malého severského národa a už v přístavu v Turku mi může být na dvě věci…Ale o to víc ji zbožňuju;-)

Měla jsem opravdu velkou radost, že jedna z mých spolubydlících je Češka:-) Chtěla jsem se s ní hned dát do řeči, samozřejmě!! Vždyť jsem už tak strašně dlouho nepotkala žádného svého krajana a česky jsem mluvila jen opravdu výjimečně telefonem s našima… No právě:-( A tak té holce hned říkám "Ahoj" a že jsem taky z Čech a představuju se… a v té chvíli si připadám jako nejhloupější Češka pod sluncem a je mi z toho smutno… Slyšela jsem sama sebe mluvit česky a znělo to dost hrozně a opravdu mě to až vyděsilo! Nechápala jsem, jak je tohle možné a dost jsem se styděla vůbec něco říkat… Jenže zároveň jsem měla opravdu pekelně rozkecáno, když jsem po dlouhé době zase nemusela přemýšlet nad každým slovíčkem. Nakonec jsme strávily celý večer vyprávěním svých zážitků z Finska a bylo to fajn:-) Pomalu ale jistě jsem se začínala smiřovat se skutečností, že Finsko se čím dál tím víc vzdaluje kamsi do vzpomínek a někde daleko, až na samém konci téhle dlouhé cesty, mě čeká domov.


Poznámka na závěr

Totiž, chci se tak na samý závěr svého vyprávění o Finsku k něčemu přiznat. Ne, nic skandálního ze mě nedostanete;-) Já jen… Kdysi na začátku svého studijního pobytu tam na severu, v zemi tisíce jezer, někdy na přelomu srpna a září, jsem se rozhodla, že se chci už o Vánocích vrátit domů… Proč? Jednoduše proto, že pro mě bylo dost těžké smířit se s tím, že nerozumím ani slovo finsky a všichni tam tak mluví… V té době existovala jediná záležitost, kvůli níž bych bývala zůstala - florbal. Jenže tenkrát to byl jen takový zdánlivě nesplnitelný sen, že bych si snad opravdu našla nějaký tým, kde by mě vzali… Ale povedlo se! Objevila jsem salibandy tým Pisaba:-) A zůstala jsem… Teprve později jsem se tak beznadějně a navždy zamilovala do Finska a finštiny;-) Stručně a jasně: Za všechno může florbal - SALIBANDY…:-)



FINSKO - vítěz mistrovství světa ve florbalu 2008 !!

15. prosince 2008 v 20:29 | Vencík |  Suomi / Finsko

ONNEKSI OLKOON, SUOMI !!! :)
(Fotografie ze stránek WFC 2008 - www.wfc2008.cz)

www.wfc2008.cz - více fotek ke stažení zde / valokuvia tässä