Březen 2009

Z-Nadoraz

28. března 2009 v 21:21 | Vencík |  Jen tak...
Právě před chvilkou mi dohrálo v počítači CD kapely Z-Nadoraz. Poslouchala jsem je po delší době... A napadlo mě, že bych mohla sem na blog vložit nějaký jejich klip - teda jestli se někde na internetu vyskytuje... Naštěstí jo:-) Takže tady je:

Z-Nadoraz - Sen bezdomovce


Jak se vám líbí???

Více o kapele Z-Nadoraz zde - na jejich stránkách...

Poslední záraz

26. března 2009 v 23:33 | Vencík |  Jen tak...
Ahoj, kdybyste někdo náhodou chtěl přijít na lesáckou pařbu - POSLEDNÍ ZÁRAZ našeho ročníku, tak pozvánka je tady:


Možná se taky objevím, zatím je to ve hvězdách...



Záviš - kníže moravského pornofolku

21. března 2009 v 17:05 | Vencík |  Jen tak...

aneb "skupina Záviš a nikdo" :)


Představovat tady Záviše je asi zbytečné... Ale v případě, že ho přece jen ještě neznáte, tak bližší info se dá najít třeba tady nebo tady nebo i na Wikipedii :)

(Obrázek pochází ze stránek: http://zavis.mysteria.cz)

Pár ukázek z koncertů Záviše se vyskytuje na Youtube.com:

Záviš - V Prostějově v jednom domě



Záviš - Nenázvuhodná prasečina



Záviš - Kdyby mě někdo sháněl



A s trochou štěstí je na internetu možné objevit i některé z jeho básní:-) Tak třeba:

KOUZELNÍK

Na vlakovém nádraží přišel kouzelník
na peróně vybafal tři žvára
jedné babě začaroval kundu
a poté se vypařil jak pára



PENALTA

Fotbalový stadión
Penclu kope šampión
Poškrábe se v prdeli
Zamíří a vystřelí
Fanoušci řvou "Do piče!"
Trefil pouze do tyče


A ještě jedna, asi bez názvu...:

Na dětském hřišti
děti si hrají
Copak z nich bude?
mámy se ptají
Z holčiček děvky
z chlapečků pasáci
není to lehké dnes
zakopnout o práci


(Obě ze stránek: Znojemský týden)


A na závěr jedna fotka z koncertu v Pelhřimově 13. března 2009 v Tygříkovi:


... a ještě toto:


















Záviš je mistr!! Teda aspoň pro své fanoušky určitě...

A jak se líbí vám???

Stará fotka...

16. března 2009 v 14:26 | Vencík |  Jen tak...

Tak nějak náhodou jsem dneska doma narazila na tuhle fotku z roku 1984 a napadlo mě, že by tady na blogu mohla vypadat docela hezky mezi všemi těmi fotkami ze současnosti... Snad se bude líbit nejen mně;-)
Vanha valokuva vuodesta 1984...

P.S.: Makro umí můj foťák docela dobře:-) Ani to moc nevypadá jako fotka z fotky...

Tšekkiin liittyviä linkkejä...

14. března 2009 v 17:20 | Vencík |  Suomeksi

Suomi-Tšekki-seura (1): lehti Näköala Tšekkiin (2)

Eero Balk - suomentaja muun muassa tšekin kielestä... (3)

Bohemia-seura ja Bohemia-lehti (4)

PRAHA-forum (5) - Miksi aina vain Praha?! :( En ymmärrä...


27.5. 2009: No viihdoinkin!! :) Löysin jotain EI Prahasta...
MTV3.fi: Tsekin romanttisin kaupunki Český Krumlov (6)


Kun joskus onnistuisi löytää lisää, kirjoitan sen tänne vielä...

Oletko Suomalainen? / Jsi Fin(ka)?

10. března 2009 v 22:06 | Vencík |  Suomi / Finsko

Tätä luin Facebookissa...

Tohle jsem četla na Facebooku :)

1. Molemmat vanhempasi ovat suomalaisia.
Oba tvoji rodiče jsou Finové.

2. Olet syntynyt Suomessa.
Narodil(a) ses ve Finsku.

3. Sukunimesi päättyy -nen tai -la/-lä.
Tvoje příjmení končí na -nen nebo -la/-lä.

4. Tunnet vähintään viisi ihmistä, joiden nimi on Matti/Pekka/Juhani/Liisa/Susanna/Elina.
Znáš nejméně 5 lidí, jejichž jméno je Matti/Pekka/Juhani/Liisa/Susanna/Elina.

5. Sinun nimesi on Matti/Pekka/Juhani/Liisa/Susanna/Elina.
Tvoje jméno je Matti/Pekka/Juhani/Liisa/Susanna/Elina.

6. Olet alkoholisti.
Jsi alkoholik.

7. Olet (ollut) masentunut tai tunnet vähintään viisi ihmistä, jotka ovat (olleet) masentuneita.
Jsi v depresi nebo znáš nejméně 5 lidí, kteří jsou…

8. On suuri mediatapahtuma, kun joku ulkomaalainen B-julkkis mainitsee kotimaasi.
Je velká mediální událost, když se nějaká zahraniční béčková "celebrita" zmíní o tvé zemi.

9. Sinulle "rusketus" tarkoittaa sitä, että erottuu lumihangesta.
"Opálení" pro tebe znamená to, že se odlišuješ od sněhové pokrývky.

10. Olet äärettömän kiinnostunut ulkomaalaisten ajatuksista kotimaastasi.
Bezmezně tě zajímá, jaké mají cizinci mínění o tvé zemi.


Tähänastinen tulos: ?
Prozatímní výsledek: ?


1. Pidät hernekeitosta ja tiedät, mihin viikonpäivään ja jälkiruokaan se kuuluu yhdistää.
Máš rád(a) hrachovou polívku (hernekeitto) a víš, se kterými dny v týdnu a dezerty se hodí skombinovat.

2. Rakastat suklaata ja/tai salmiakkia.
Miluješ čokoládu a/nebo salmiakki.

3. Rakastat ruisleipää.
Miluješ žitný chleba.

4. Olet ostanut nakkikioskilta makkaraperunat.
Kupuješ si v "rychlém občerstvení" (v kiosku) párky a brambory (asi hranolky s kousky buřtů).

5. Olet tapellut nakkikioskin jonossa.
Pereš se ve frontě před kioskem.

6. Juot kahvia useamman kupin päivittäin.
Piješ hrnek kafe denně.

7. Syöt perunaa melkein joka päivä.
Jíš brambory skoro každý den.

8. Itsenäisyyspäivää kuuluu viettää sytyttämällä kaksi kynttilää ja katsomalla, kuinka presidentti kättelee julkkiksia kaksi tuntia.
Den nezávislosti (ve Finsku 6.12.) se patří oslavit zapálením dvou svíček a sledováním, jak se prezidentka dvě hodiny dívá na celebrity.

9. Muistelet vieläkin vuoden 1995 jääkiekkomaailmanmestaruutta.
Vzpomínáš ještě pořád na hokejové mistrovství světa v roce 1995.

10. Muistelet vieläkin, kuinka Aino Acktén lausuma "aja hiljaa sillalla" valittiin kauneimmaksi lauseeksi Pariisin maailmannäyttelyssä vuonna 1900.
Vzpomínáš ještě pořád, jak "aja hiljaa sillalla", odrecitované Finkou Aino Ackté, bylo vybráno za nejkrásnější větu na pařížské světové výstavě v roce 1900.


Tähänastinen tulos: ?
Prozatímní výsledek: ?


1. Sauvakävelet.
Chodíš s hůlkami (nordic walking).

2. Kuuntelet raskasta musiikkia.
Posloucháš tvrdou muziku.

3. Seuraat formula 1:tä ja/tai mäkihyppyä.
Sleduješ formuli 1 a/nebo skoky na lyžích.

4. Marjastat ja/tai sienestät.
Sbíráš lesní plody a/nebo houby.

5. Sinulla tai perheelläsi on kesämökki.
Ty nebo tvoje rodina máte chatu.

6. Juhlit juhannusta.
Slavíš Juhannus.

7. Saunot säännöllisesti.
Chodíš pravidelně do sauny.

8. Halaaminen on mielestäsi rakastavaisten puuhaa.
Objetí je podle tebe záležitostí zamilovaných.

9. Puhut ulkomaalaiselle väkisin englantia, vaikka tiedät tämän ymmärtävän suomea.
Toisaalta puhut ulkomaalaiselle suomea, vaikka tiedät, ettei tämä ymmärrä.
Mluvíš na cizince anglicky, přestože víš, že rozumí finsky.
Naopak zas mluvíš na cizince finsky, přestože víš, že nerozumí.

10. Sinusta suurin osa lauluista, jotka eivät ole mollissa ovat huonoja.
Většina písniček, co nejsou v molu, je podle tebe špatných.


Tähänastinen tulos: ?
Prozatímní výsledek: ?


1. Sinulla on jotain Marimekon valmistamaa.
Máš něco vyrobené firmou Marimekko.

2. Sinulla on jokin tuote, jossa on Marimekon Unikko-kuosi.
Máš nějaký výrobek, na kterém je vzor typický pro Marimekko.

3. Sinulla on Iittalan/Arabian/Hackmanin astioita/keittiötarvikkeita.
Máš nádobí nebo nějaké kuchyňské potřeby od firem Iittala, Arabia nebo Hackman.

4. Luet Aku Ankka -lehteä.
Čteš komiksy s Kačerem Donaldem.

5. Rakastat Muumeja.
Miluješ Mumínky.

6. Tasavallan presidentistä puhuttaessa puhutaan "siitä," lemmikkimarsusta puhuttaessa puhutaan "hänestä."
Když se mluví o prezidentce (prezidentovi) republiky, říká se "to", když se mluví o domácím mazlíčkovi morčeti, říká se "on/ona".

7. Sinusta järvet eivät ole eksoottisia.
Jezera podle tebe nejsou exotická.

8. Tiedät, että aamulla ei kuulu puhua.
Víš, že ráno se nemá mluvit.

9. Odotat että vihreä valo vaihtuu, vaikka kadulla ei olisi yhtään autoa.
Čekáš, až se světlo na semaforu změní v zelené, i kdyby v ulici nebylo žádné auto.

10. Sinusta on ihan tavallista, ettet kävelyllä törmää yhteenkään ihmiseen.
Je pro tebe úplně běžné, že za chůze nevrazíš ani do jednoho člověka.


Lopullinen tulos: ?
Konečný výsledek: ?

Reissuni Libereciin

10. března 2009 v 3:07 | Vencík |  Suomeksi

Pyydän anteeksi jo etukäteen, että en kirjoita niin yksityiskohtaista kertomusta, kuten oma kielellä kirjoitin tästä tapahtumasta… Koska suomen kielellä se voisi kestää pari päivää ja mulla ei ole nyt niin paljon aikaa;-)

Hyvän aikaa ennen kuin Liberecissä alkoi hiihdon MM-kisat haaveilin siitä, että menisin katsomaan sinne, jotta näkisin näitä suuria kisoja livenä. Tahdoin katsella mäkihyppyjä ensimmäistä kertaa elämässäni suoraan katsomosta. Mutta sitten sain tietää, kuinka paljon maksaa halvin lippu mäkihyppyyn - ja siinä hetkessä mun intomielinen hymy haihtui… Ja mieluummin tyydyin siihen tilanteeseen, että taas olen vain fani sohvalla telkarin edessä, niin kuin aina:-)

Katselin televisiosta lähes kaikkia kilpailuja ja pidin peukaloa pystyssä suosikeilleni. Totesin, että hiihto on mulle paljon parempi urheilu kuin jääkiekko. Miksi? Koska voin ihan rauhassa olla suomalaisten ja tšekkiläisten fani yhtä aikaa:-) Varsinkin naisten hiihdossa on tällä kaudella melko selkeitä tuloksia - Suomalaiset tulevat maaliin ensimmäisten hiihtäjien joukossa ja meidän kilpailijat jossain takana;-) Sen takia ei ole mitään ongelmaa siinä, että olen molempien fani:-)

Suureksi ilokseni heti ensimmäisessä kilpailussa Aino-Kaisa voitti ja sen lisäksi Virpi loppui neljänä ja Pirjo seitsemänä. Seuraavana päivänä olin onnellinen, kun Lukáš Bauer sai hopeamitalin:-) Kaikki alkoi kauniisti:-) Edelleenkin vain katselen televisiota… Mutta sen jälkeen, kun Aikku ja Virpi voittivat yhdessä sprintissä, rupesin ajattelemaan: 'Ehkä olisi kiva tehdä retken Libereciin…'

Keskiviikkona oli pakko käydä koulussa Brnossa. Mutta se 3 tuntia oli niin uskomattoman ikävä ja hiihto niin mielenkiintoista, että koko ajan koulussa (tietokoneen äärellä) vietin netissä lukemalla uutisia Liberecistä… Silloin jo tiesin, että viikonloppuna matkustan sinne - päätin näin. Vain en ollut varma, olenko hyvä Tšekkiläinen, kun haluan nähdä 30 km naiset suomalaisten kilpailijoiden takia ja ei 50 km miehet, jossa voisin uskoa, että Tšekkiläiset olisivat hyviä…

Perjaintain iltapäivällä kävin Brnon keskustassa, jotta ostaisin pääsylipun MM-kisoihin. Ja sitten tietysti tarvitsin vielä tšekin lipun. Tšekissä ei ole niin helppo löytää sen jostain kaupasta… Koska meillä ei koskaan nosteta lippu tavallisten talojen edessä. Mutta lopulta se onneksi onnistui:-) Valitettavasti mun pienen suomen lipun unohdin kotona… Mutta olisi varmasti vaikea käyttää kaksi lippua samaan aikaan;-) En luule, että olisin niin kätevä ihminen…

Perjantaina illalla kävin vielä katsomassa tärkeää salibandyn peliä. Židenice Brno A (olen Židenice C-joukueen pelaaja) pelasi ottelua, joka päätti, pysyykö Židenice A ensi kaudeksi naisten Extraliigassa (= parhaimmassa tšekin sarjassa). Židenice hävisi 1:5 ja minä olin surullinen, koska tämä tulos tarkoitti, että ensi vuonna pelataan extraliiga ilman Brnoa…

Lauantaina kello 6 jo lähdin linja-autolla Brnosta Libereciin. Mun täytyy tunnustaa, että en ole koskaan ennen käynyt Liberecissä, koska se on kaukana: Brnosta noin 240 km, kodistani noin 220 km. Tietysti, Suomessa tämä on lähellä;-) Olin iloisesti yllättynyt, kuinka mukava kaupunki Liberec on:-) Sen ympärillä on tosi paljon korkeita mäkiä. Kaupungista pääsee hiihtäjä bussilla suoraan rinteille tai laduille:-)

Asemalta pääsin perille melko nopeasti, vaikka kerran vähän hävisin… Matkustamisen aikana tapasin paljon muita faneja. Olin ylpeä, kun kannoin meidän lipun:-) Ja vielä ennen kuin kuljin tarkastuksen kautta sisään, onnistui ostaa suomen lippalakin. Varmaan näytin jonkin verran hullulta, kun tulin suomen lakin ja tšekin lipun kanssa, mutta ei se haittaa…

Reittiä pitkin seisoi paljon ihmisiä monenlaisista maista - varsinkin Puolasta, Norjasta, Saksasta, mutta myös Suomesta, Italiasta, Venäjältä a tietysti Tšekistä. Varmasti meitä olisi voinut tulla Libereciin enemmän ja ehkä television edessä ajattelitte, miksi ei… 1. Hiihto ei ole meillä niin paljon suosittu kuin teillä Pohjois-Euroopassa; 2. Aika - aikaisin iltäpäivällä ihmiset ovat töissä ja vain varsinkin joku ottaa lomaa hiihdon takia; 3. Pääsylippujen hinta - se oli tehty ulkomaalaisille, ei meille:-( On vahinko…

Ensimmäinen hämmästyttävä kokemus oli nähdä norjalaisia faneja:-) Kun joskus seuraavassa elämässä voisin olla hiihtäjä, haluaisin olla Norjalainen!! Tai ainakin Suomalainen… tai Tšekkiläinen:-)

Kilpailun aikana löysin hyvän paikan stadionin edessä. Siellä oli viimeinen mäki ylöspäin. Kun ensimmäistä kertaa katsoin hiihtäjiä, olin onnellinen samalla tavalla kuin pieni lapsi:-) Ei se on tapahtunut joka päivä, että Aikku, Virpi, Justyna Kowalczyk, Therese Johaug ja muut hyvät hiihtäjät kilpailisivat niin lähellä… En osaa käsittää, kuinka voi joku hiihtää sellaisella vauhdilla 30 km!! Telkarissa kaikki tuntuu olevan hitaampaa…

Libereciin tuli katsomaan paljon Puolalaisia. En ihmettele, kun Justyna on niin hyvä tänä vuonna. Kun viimeisessä kehässä Justyna kiirehti ensimmäisenä maaliin ja hänellä oli jo aivan varmasti kultamitali, voin huutaa mitä tahansa, mutta kuulin vain yhtä sanaa: "Justyna"…

Olen tosi iloinen, että sain tilaisuuden nähdä hiihtoa livenä. En tiedä ollenkaan, kummassa maassa olen ensi talvena, mutta nyt olen ihan varma, että mielelläni kävisin Nové Městossa tai Lahdessa… sen mukaan, jos olen äsken Tšekissä tai Suomessa:-)



Vencíkův výlet do Liberce

9. března 2009 v 19:43 | Vencík |  Jen tak...

Dávno před začátkem Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci jsem snila o tom, jak se tam pojedu podívat, abych viděla tyhle velké závody živě. Moc mě lákalo sledovat skoky na lyžích poprvé ve svém životě nejen v televizi, ale přímo tam někde z tribuny pod můstkem… Jenže pak jsem zjistila, kolik stojí nejlevnější lístek na skoky - a v tom okamžiku můj nadšený úsměv zmizel. A smířila jsem se s tím, že budu jako obvykle fandit jenom z gauče v kuchyni… Teda ne, že by to bylo špatné fanouškovské místo, to vůbec ne!! Tím spíš, když za zády příjemně hřeje topení;-) Ale přece jen tomu něco chybí…

Dívala jsem se v televizi skoro na každý závod a držela jsem palce svým oblíbencům. Zjistila jsem, že lyžování je pro mě mnohem příznivější sport než hokej. Proč? Jednoduše proto, že můžu v klidu fandit zároveň Češkám / Čechům i Finkám / Finům:-) Obzvlášť mezi ženami je to v letošní sezóně rozvržené povětšinou tak, že Finky dojíždějí v první části výsledkové listiny a naše holky v té druhé, takže žádný problém;-)

Hned v prvním závodě na 10 km žen klasicky zvítězila Aino-Kaisa Saarinen a Virpi Kuitunen doběhla čtvrtá, Pirjo Muranen sedmá... V následujícím závodě mě moc potěšil Lukáš Bauer. Jo jo, začalo nám to hezky:-) A já pořád jen tak vysedávám před tou televizí… MS pokračuje skiatlonem a pak přicházejí na řadu sprinty. Po vítězství Aikku a Virpi ve sprintu dvojic to začíná hlodat. 'Sakra, že bych si přeci jen udělala výlet do Liberce?!'

25.2.2009, sprint dvojic: Aino-Kaisa Saarinen, Virpi Kuitunen (www.liberec2009.cz)

Ve středu jsem odjela do Brna do školy, ale na úžasně nudném cvičení z lesnické ekonomiky mi to stejně nedalo a skoro celou dobu jsem se probrouzdávala internetovými stránkami týkajícími se lyžování… V té době už jsem začínala mít jasno:-) Ale pořád ještě moje lenost tak nějak vítězila nad konkrétními činy;-) Ve čtvrtek jsem před televizí v přízemí našich kolejí, zvaných též Tauferky, netrpělivě sledovala štafetu žen a krásné vítězství Finek!! A pak jsem šla při odpoledni spřádat plány na pokoj (= spát)…

Věděla jsem, že jestli se opravdu vypravím do Liberce na lyžování, tak chci vidět ten nejdelší závod na konci - běžkařský maraton. Ale dlouho jsem váhala nad jednou podstatnou záležitostí: budu "správná Češka" a pojedu se podívat na závod mužů, kde naši mají šance na dobré umístění, nebo opravdu pojedu fandit Finkám?!?! A Češkám samozřejmě taky, k dobrému umístění… Jasně, nakonec jsem si zvolila tuhle druhou možnost. A zpětně, po shlédnutí obou závodů v televizi (50 km chlapů) a na internetu na stránkách České televize (30 km žen), opravdu nelituju!!

26.2.2009, štafeta žen 4x5 km: Aino-Kaisa Saarinen (www.liberec2009.cz)

A tak jsem v pátek odpoledne skoukla onu, z českého pohledu nepříliš nevydařenou, štafetu mužů… A hned po skončení přímého přenosu jsem vyrazila do brněnských ulic shánět lístek na sobotní volnou třicítku žen. To proběhlo úplně v pohodě, neboť jsem přesně věděla, kam se mám stavit - stačilo najít Dům Pánů z Lipé na Náměstí Svobody. Jasně, tenhle obrovský barák se prostě nedá přehlédnout;-) Zato sehnat v Brně českou vlajku se zprvu zdálo být úkolem přímo nadlidským… Ale nakonec jsem měla štěstí a ve třetím armyshopu bylo moje pátrání úspěšné:-) Bohužel jsem si na cestu z domova do Brna zapomněla přibalit svou malou finskou vlaječku… ale stejně by to bylo trochu "technicky obtížné", fandit se dvěma vlajkami zároveň;-)

V pátek večer jsem ještě pobývala v Brně a v žádném případě jsem neplánovala nějaký odjezd domů na Vysočinu nebo v předstihu do Liberce. V Brně se totiž právě konal florbalový zápas mezi Židenicemi A a Pepinem Ostrava. A nebyl to jen tak ledajaký zápas! Rozhodovalo se o setrvání Židenic v ženské extralize… Nechci nikterak rozebírat průběh utkání, jen sem napíšu konečný výsledek: 1:5. Na kolej jsem šla pěšky. Jen tak jsem kráčela prázdnou ulicí… Drobně pršelo. Líně se snášející kapičky se třpytily ve svitu pouličních lamp a mizely v loužích rozzářených odlesky světel večerního města. Voda z chodníkových kaluží se krok za krokem čím dál víc vkrádala do tenisek, podobně jako smutek do mých myšlenek…

Sobotní ráno, poslední únorový den. V očekávání davů lyžařských fanoušků dopravujících se právě v sobotu ráno z brněnské Zvonařky do Liberce jsem vyrazila z kolejí s patřičným předstihem… aby nakonec kromě mě nastoupilo do autobusu jen několik babiček. Ne, to malinko kecám;-) Ale ti moji spolucestující prostě vůbec nevypadali, že by se chystali na výlet do Liberce na mistrovství světa v lyžování:-) Bylo krátce po šesté hodině ranní…


Před jedenáctou hodinou jsem poprvé v životě spatřila kopec zvaný Ještěd:-) Byla jsem z toho nadšená jak malé děcko. Už zdálky to místo vypadalo úplně majestátně… A vůbec celé okolí Liberce, jak jsem jej měla možnost sledovat z okýnka autobusu, vypadalo moc hezky:-) Chvilku po jedenácté jsem už vystupovala v Liberci. Zeptala jsem se na cestu na vlakové nádraží a naštěstí nebylo vůbec složité tam trefit, neboť se nachází přímo vedle autobusáku. Můj plán byl takový, že po skončení závodů budu pokračovat vlakem ještě o něco "málo" dál od domova - směr Děčín. A tak jsem si chtěla nechat svoji dost obrovskou tašku v úschovně zavazadel na nádraží, abych si ji pak mohla co nejrychleji zase vyzvednout a nezmeškala kvůli tomu třeba zbytečně nějaký vlak…

Na většině českých (a moravských a slezských…) vlakových nádraží čas od času, zvláště pak za mrazivých zimních dnů a nocí, přežívá, pospává, mžouravě se dívá, alkoholické nápoje popíjí, okolní prostory nevábnou vůní a podivnými zvuky obohacuje, občasné výlety během nudných odpolední tamější policii obstarává, a od kolemjdoucích, nezřídka obloukem se vyhýbajících, lidí drobné mince žebrá nějaký ten bezdomovec, houmles, bezdík, sociální případ… A tak ani Liberec není výjimkou. Ale od průměrného nádraží v naší malé zemi se to liberecké přesto aspoň malinko odlišuje - v tom pozitivním slova smyslu... V úschovně zavazadel zde totiž pracuje takový příjemně upovídaný starší pán, co se spěchajícími cestujícími obvykle prohodí pár slov:-) A taky se zde nesmím zapomenout zmínit o tom, že během mého tamějšího pobytu poletovali přímo v nádražní budově dva holubi, což se taky nestává úplně běžně;-)

Z internetu jsem měla vyhledané, že cesta k běžeckým tratím do Vesce je vlastně docela jednoduchá. Stačilo nasednout před nádražím do šaliny číslo 3 a na zastávce Fügnerova přestoupit do autobusu směřujícího k zastávce s názvem Mařanova. Kdybych se během jízdy nekochala pohledem na doposud nenavštívené a tudíž ani malinko nepoznané město Liberec a nezkoumala všechny ty uličky a jejich zákoutí, obchody, reklamní cedule, lidi postávající na zastávkách a spoustu dalších maličkostí míhajících se za okny šaliny, možná by se mi opravdu podařilo včas vystoupit a neprojela bych se jen tak lážoplážo skoro až na konečnou a zase zpátky… Ale zároveň bych neviděla jednu takovou moc hezkou část města s velkými starými domy, co mi trošku připomněly Jánské Lázně, kde jsem byla kdysi dávno (ještě na základce) na horách.

Liberec se mi vůbec tak nějak zalíbil:-) Už na první pohled. Hlavně ty úžasné kopce hned za městem! A lidi v ulicích, s nazutými běžkařskými botami a s lyžemi v ruce, jak čekají na ten správný autobus MHD, který je doveze až někam na začátek stopy:-) Co víc si v zimě přát?! A ani nemusí cestovat nikam do hor na dovolenou…

Zastávka Fügnerova je vlastně takový velký přestupní uzel, odkud se dá jet nejrůznějšími směry. Naštěstí v době konání lyžařského šampionátu byl ten správný směr označen takovou už z dálky stěží přehlédnutelnou žlutou barvou, a to včetně příslušných čísel autobusů. Navíc odtud odjížděly i autobusy vypravené speciálně pro fanoušky. Tam jsem taky postupně začala rozpoznávat fanoušky z nejrůznějších zemí. A začínalo mě to bavit:-) Najednou jsem měla pocit, že je vlastně úplně neuvěřitelné a úžasné být na mistrovství světa v lyžování a nést si v ruce českou vlajku:-) A to jsem v té chvíli byla od nejbližší běžkařské stopy ještě opravdu hodně kilometrů daleko…

Z autobusu jsem vystoupila na téže zastávce jako několik německých fanoušků. To byla taková moje jistota, že asi opravdu jedu správně:-) Nedaleko autobusové zastávky jsem spatřila první stánek s vlajkami, šálami a kšiltovkami různých zemí a také se tam daly sehnat řehtačky a podobné fanouškovské záležitosti. Ale vlajku už jsem měla a tak jsem bez nějakého delšího zastavování u stánků pokračovala dál k běžeckým tratím… Cestou od zastávky jsem konečně rozložila svou dost obrovskou českou vlajku, která měla jedinou drobnou chybičku - chyběl jí "klacík"… Tuhle maličkost se mi ale podařilo dořešit brzy, neboť v jednom velkém stánku ještě před vstupními turnikety jsem si všimla zapíchnutých dřevěných tyček, sloužící určitě právě k tomuto účelu. A tak jsem přistoupila blíž a poprosila tu paní o jednu tyčku k vlajce… Jenže ta paní vypadala, že mi nerozumí ani slovo… A tak přišla po delší době opět ke slovu moje chabá angličtina a za vydatného použití obou rukou i samotné vlajky jsme se nakonec nějak domluvily;-) Zastavit se v tom stánku byla asi trošku chyba. Mé pozornosti totiž neunikla jedna taková strašně moc krásná kšiltovka ve finských barvách s nápisem "Finland team"! Jasně, něco jako "Suomen joukkue" by samozřejmě bylo hezčí, ale…;-) A tak jsem neodolala tomu vábení bílomodrých barev…:-) Přes turniket jsem tak po nezbytné kontrole všech kovů po kapsách prošla s finskou kšiltovkou na hlavě a českou vlajkou v ruce…

Po delším strategickém hledání toho nejvýhodnějšího místa u trati, abych toho ze závodu viděla co možná nejvíc, jsem nakonec zakotvila u posledního stoupání před vjezdem na stadion. Podél trati tam postávalo docela dost lidí, ale zároveň se tam pořád ještě našlo dost místa i pro mě:-) Hned po startu jsem na okamžik spatřila závodnice v tom prvním stoupání nad stadionem, ale to ještě jely všechny v jednom balíku a jen se tak mihly… Pak jsem se přesunula právě na to již zmíněné fanouškovské místo a netrpělivě jsem čekala, až se objeví první závodnice. Několik desítek metrů ode mě stála velká obrazovka, kde běžel televizní přímý přenos tohoto závodu, ale sledovat nějak důkladně celé to dění se zdálo být prakticky nemožné nejen kvůli té vzdálenosti, ale také bylo obtížné rozeznat jednotlivé běžkyně od sebe… A ani jsem nějak neměla v úmyslu nechat se rozptylovat televizí, s vědomím, že to všechno můžu v některém z následujících dnů v klidu shlédnout doma na internetu…

A tak jsem jen tak postávala u trati, zkoumavě jsem si prohlížela své okolí a užívala si všechnu tu atmosféru kolem. V televizi je k vidění jen zlomek z toho všeho, co člověk vnímá, když se nachází přímo v centru dění:-) Lidé z nejrůznějších zemí - Češi, Poláci, Němci, Norové, sem tam i někdo z Finska, Itálie, Ruska… Směs vlajek, jazyků, zvuků. Nejvíc mi v paměti utkvěli určitě Norové. Asi ne nadarmo se říká, že u nich je lyžování národním sportem. Už se těším, až budu sledovat mistrovství světa na Holmenkollenu:-) Živě nebo v televizi? Kdo ví;-) Takoví typičtí norští fanoušci, jak jsem měla možnost je v ten den potkávat, chodili kolem tratí povětšinou s takovým šedohnědě zbarveným, poněkud ošuntěle vypadajícím batohem, vyzdobeným malou dřevěnou lyží a spoustou malých norských vlaječek. Oblečeni byli v takových zvláštních svetrech, co na mě působily dojmem nějakého národního kroje nebo nevím… Něco na ten způsob to asi bylo:-) Mnoho Norů s sebou neslo i velké vlajky, kromě těch nezbytných malých… A na hlavách se jim často moc hezky vyjímaly rohy v národních barvách:-) Už jen vidět na vlastní oči takového norského fanouška nebo fanynku byl pro mě obrovský zážitek;-) A snad to nebylo naposledy…

Běží se první kolo závodu. Stojím u trati, spolu s dalšími fanoušky, a sem tam v dálce spatříme projíždějící skupinku lyžařek. Najednou se blíží k nám. Sjíždí kopec… A čeká je poslední stoupání před stadionem. Jsem v sedmém nebi:-) Tep se zvyšuje… Připadám si trochu jako malé děcko, ale nemůžu si pomoct! Mockrát jsem viděla lyžování v televizi, ale živě je to jiné - zajímavější, úžasnější, neuvěřitelnější… Míjí nás vedoucí skupinka závodnic. Je to jako sen. Aino-Kaisa Saarinen, Justyna Kowalczyk, Therese Johaug… a spousta dalších. Nejlepší lyžařky světa jen pár metrů ode mě! Skoro nedýchám… Vůbec nechápu, jak může někdo valit do kopce takovým tempem!!

Jediná věc mě mrzí - Virpi Kuitunen se nepohybuje snad ani v první dvacítce… Nevadí. Mám radost, že ji můžu vidět živě:-) A fandím jako o život… My všichni. Od začátku startovního pole až do konce. Holkám z Kyrgyzstánu, Nového Zélandu, Brazílie… Jasně, všechny jely tu třicítku rychlejším tempem, než bych já zvládala nějaký kratičký závod na 1 kilometr nebo tak;-) Televize zkresluje. Zdá se, že závodnice jedou pomalu, ale ve skutečnosti to tak vůbec není. Vážím si i té poslední běžkyně v cíli. A také našich závodnic - při pohledu do výsledkové listiny skončila Helena Erbenová na 39. a Klára Moravcová na 46. místě. Už nikdy nebudu machrovat u televize, slibuju…;-)
28.2.2009, 30 km žen: Helena Erbenová (www.liberec2009.cz)

Už při prvním průjezdu startovního pole kolem našeho fanouškovského plácku před stadionem nešlo přehlédnout početnou skupinku polských fanoušků, natož pak neslyšet jejich nadšené povzbuzování:-) V posledním kole závodu se do vedení dostala Polka Justyna Kowalczyk. Ve chvíli, kdy nás míjela, už bylo na 99 % jasné, že ta holka si jede pro zlato. Už když se objevila pod kopcem, spustili polští fanoušci takový povyk, že se to snad nedá ani popsat… Viděla jsem, že dvě Finky, Aino-Kaisa Saarinen a Riitta-Liisa Roponen, bojují ze všech sil, aby se dotáhly na čtyřčlennou skupinku běžkyň před nimi - Justynu nepočítaje. Ta už si vepředu vytvořila nedostižný náskok. Povzbuzovala jsem Finky z plných plic, ale i přesto jsem slyšela pořád jen jedno slovo: "Justyna…" A pak už jsem jen na obrazovce sledovala její radost v cíli:-)
28.2.2009, 30 km žen: Justyna Kowalczyk (www.liberec2009.cz)

Výsledková listina, jak se na ní teď zpětně dívám, vypadá pro Finky moc hezky:-) Na 6. místě dojela Riita-Liisa a hned za ní Aikku. Pirjo Muranen vybojovala hezké 10. místo. Poslední z Finek v cíli, Riikka Sarasoja, skončila pětadvacátá. Virpi Kuitunen závod nedokončila, vzdala své trápení kdesi v polovině… Ale i přesto jsem šťastná, že jsem ji mohla vidět:-) Mojí oblíbenkyní se stala už v průběhu loňského světového poháru, kdy jsem ji sledovala v našem školním baráčku v Nikkarile ve finské televizi. Tenkrát mi připadalo úplně úžasné slýchat ji v rozhovorech mluvit finsky;-) Hezčí by v jejím podání mohla být už jedině čeština…:))

U trati jsem si spolu s několika dalšími fanoušky počkala poctivě i na tu úplně poslední závodnici… A pak jsem se vydala směrem k východu. Šla jsem do kopce a na chvilku jsem se zadívala na stadion pode mnou, kde se shodou okolností právě předávaly kytičky nejlepším závodnicím. Tenhle malý slavnostní ceremoniál jsem viděla nejen živě, ale zároveň jsem všechno mohla sledovat i na velké obrazovce na stadionu. Počkala jsem si na to vyhlášení, abych zjistila, kdo vlastně skončil na druhém a třetím místě. Přibližně jsem tušila, kdo se vyskytoval v té čelní skupince, ale do cíle závodu jsem nedohlédla a na obrazovce u trati jsem to nemohla všechno sledovat, neboť bych nezvládala zároveň fandit… A tak jsem se až po závodě dozvěděla, že stříbrnou medaili získala Ruska Evgenia Medvěděva a bronz Ukrajinka Valentina Ševčenko.
28.2.2009, 30 km žen: 1. Justyna Kowalczyk (Polsko), 2. Evgenia Medvěděva (Rusko), 3. Valentina Ševčenko (Ukrajina) (www.liberec2009.cz)

Pak už jsem mohla s klidem na duši odejít. S českou vlajkou na rameni mezi všemi těmi fanoušky z různých zemí… Srolovala jsem ji až na libereckém hlavním nádraží:-) A tak vlastně skončilo moje fanouškovské putování. Nelituju. Je to pro mě nezapomenutelný zážitek! Kolikrát ještě budu mít podobnou šanci?! Možná ještě mockrát, ale třeba taky už nikdy. Nemám zdání, ve které zemi budu trávit svou příští zimu. Ale ať už to bude Česká republika nebo Finsko, určitě zavítám na závod světového poháru - do Nového Města nebo do Lahti. Zažít to všechno znova…:-)