Duben 2009

Pár dalších fotek...

29. dubna 2009 v 0:39 | Vencík |  Novinky v Galerii

Další fotky tady / enemmän valokuvia tässä.

Jak přichází jaro...

24. dubna 2009 v 22:17 | Vencík |  Velký Rybník a okolí

Možná by se dalo říct, že právě v těchto dnech do Finska konečně přichází jaro. Prý byl dneska první opravdu teplý den, sluníčko svítilo.. :)
Podle stránek www.fmi.fi to tam dneska v devět ráno vypadalo nějak takhle:
Jasně, jestli tahle mapka sněhové pokrývky nelže, tak v Pieksämäki pořád ještě zůstávají poslední zbytečky sněhu...

Přestože mám zimu, sníh, led a vlastně všechno, co k tomu patří (avanto!!!) strašně moc ráda, tak jsem teď tak trochu vděčná svému osudu, že jsem ve Finsku pobývala loni, kdy byla zima o něco málo kratší. Nevím nevím, jak bych tohle přečkala a jestli bych pak měla Finsko stejně ráda jako teď...;-) Ale myslím, že jo:-)


A takhle to dneska vypadalo u nás, ve Velkém Rybníku a okolí:


... a pár dalších obrázků zde / enemmän tässä.


Dívám se na svět jinýma očima než kdysi. Samozřejmě, i tenkrát pro mě jaro bylo hezké... Ale zároveň jsem jej považovala za takovou z jistého úhlu pohledu docela běžnou, každoročně se opakující záležitost:-) Neuvědomovala jsem si, že všechno může být jinak. Úplně jinak...

Vzpomínám si, jak jsem loni prvního května seděla v autě na zadním sedadle a dívala se ven. Za oknem se monotónně míhaly lesy, nebo spíš možná jen jeden obrovský nekonečný les, jen občas přerušený nějakým jezerem, rašeliništěm, úzkým políčkem, lidským obydlím... Sluníčko svítilo z modrého nebe a na vrcholcích některých bříz již bylo možné spatřit rozvíjející se malinké lístky. Do jižního Savo poznenáhlu ale neodvratně přicházelo opravdové jaro... Konečně! Už jsem se začínala bát, že ta zima snad nikdy neskončí. Ale právě tyhle březové lístečky jako by opatrně oznamovaly světu, že zima už nadobro odešla a hned tak se nevrátí:-) V Nikkarile nám už úplně roztálo jezero Hautonen... Někdy v té době začínaly poblíž tamější školní knihovny vystrkovat své bílé hlavičky první sasanky a vzápětí rozkvetly také jaterníky, koniklece, prvosenky a další kvítka. Na jezerech jsme začali vídat kachny, vracející se odněkud z teplejších končin. A dny se najednou začaly úplně neuvěřitelně prodlužovat... Moje PRVNÍ jaro na severu:-)

A teď jsem doma. Projíždím zdejší krajinou a dívám se. Z vlaku, z autobusu, z auta, ze sedačky svého kola... Jako děcko pozorující svět svým bezstarostným pohledem... Po dvou letech znovu všude kolem vídám rozkvetlé stromy, v alejích podél cest i v zahradách - třešně, jabloně, kaštany, javory, duby... Nepřestávám obdivovat ten úžasně zelený odstín bukového listí, co vydrží jen krátký čas a poté zevšední. Všímám si kytiček v trávě, postupně víc a víc se objevujících. Vnímám zvláštní neopakovatelnou směs jarních vůní, poslouchám švitoření ptáků a bzukot včel na květech... Zbožňuju celou tu nádhernou pomíjivost jara:-)

A z těch dvou způsobů jara žádný není hezčí než druhý... Jen jedno jaro můžu mít - a po tom druhém se stýská:-(