Červenec 2009

Přeju vám všem hezké léto...

3. července 2009 v 0:49 | Vencík |  Jen tak...

... a budu se těšit na shledání někdy v září, až se vrátím z Finska, kam právě zítra (3.7.) odjíždím :-)

S pozdravem
Vencík

Jak Vencík hledal a našel :-)

3. července 2009 v 0:19 | Vencík |  Jen tak...

Tak už to v životě chodí - občas musí něco skončit, aby něco nového mohlo zas začít. Vždycky jsem věděla, že jednou přijde čas odejít... A tak po pěti studijních letech strávených v Brně teď tohle město opouštím, abych někde jinde začala svůj život lesáka :-) Nesmutním. Mělo to tak být a zároveň ve skrytu duše vím, že jakýkoliv další rok strávený v té stejné škole by pro mě znamenal jen to, že se stanu ještě větším flákačem a ignorantem než jsem teď a to mě tak trochu děsí ;-)

Původně jsem měla v plánu, že na nějaký delší čas odjedu do země finofilům zaslíbené... Jenže jsem postupem času zjistila, že se sháněním stálejší práce to tam bohužel není úplně jednoduché. A taky to byl, a doposud je, takový složitý vnitřní boj mezi jakoukoliv prací v mém milovaném Finsku a lesáckou prací tady u nás, kde to nemám ráda o nic míň - jen trošku jinak. Právě tohle je příšerně těžká volba! I když se to nezasvěcenému člověku na první pohled možná nezdá... Nakonec jsem se rozhodla, že tohle léto opět strávím na severu jako sběrač jahod, okurek a hrachu (na stejném místě jako loni) a od října si najdu práci tady - ale i tak si nemůžu pomoct a neuplyne den, kdy bych se "náhodou" nepodívala na stránky www.mol.fi, jestli zrovna nějaký zaměstnavatel ve Finsku nehledá právě mě...

Poslala jsem svůj životopis na tři místa v ČR a ze dvou mi přišla pozvánka na pracovní pohovor. O Horní Plané jsem se už zmínila... Ale už dřív, ve středu 24. června, jsem cestovala do středních Čech do Brandýsa nad Labem na ÚHÚL - Ústav pro hospodářskou úpravu lesů. Pohovor mi začínal od 11:00 a tak jsem pro jistotu už někdy v deset ráno vystupovala z vlaku na nádraží ve Staré Boleslavi. Ale jako správný smolař hodný své pověsti jsem na ÚHÚL (vrátnici!) dorazila teprve asi dvě minuty před začátkem, tedy v čase 10:58 - vypadající všelijak, jen ne elegantně, lehce zmoklá, nohy v botách odřené, příšerně nevyspalá a schopná přemýšlet a snít jen o úplně "přízemních" záležitostech jako jsou suché ponožky v ještě víc suchých teniskách, měkoučká peřina v posteli, příjemně vychlazené pivo... a případně jen tak lehce v duchu rozjímat nad tím, že Polabí je celé takové divně placaté a rostou tam křivé borovice a vůbec tak celkově je tam strašně málo lesů... => co tady vlastně dělám?!?!

Naštěstí pro mě se začátek pohovoru shodou náhod trošku posunul oproti původnímu plánu, ale ani to mi příliš nepomohlo k tomu, abych stihla posbírat aspoň poslední zbytky ze své dost sporadické výřečnosti, co se mi navíc během té komplikované cesty někde vytratila... Moc souvislých vět ode mě na tom pohovoru teda opravdu neslyšeli :-/ (Naštěstí to aspoň částečně bylo o číslech...) O to víc mě hned následujícího dne překvapil telefonát sdělující mi milou zprávu, že mě tam berou a počkají na mě do října :-)

A já už pomalu ale jistě začínám věřit náhodám... když právě vyprávím šťastný konec svého příběhu o tom, kterak Vencík ke své první opravdové práci přišel :-)