Únor 2010

Masopust (13.2.2010)

14. února 2010 v 21:29 | Vencík |  Novinky v Galerii


... a další fotky z Masopustu jsou k vidění tady. / Katso enemmän valokuvia tässä :-)

10 000, jupííí!!! :-)

14. února 2010 v 19:55 | Vencík |  Jen tak...

Ahoj vám všem :-)

Možná jste si všimli, že to číslo znamenající počet návštěv blogu se dnes změnilo v pěticiferné!! Mám z toho opravdu velkou radost a chci se o ni s vámi tímto podělit... A hlavně vám chci poděkovat, že chodíte na tyto stránky, protože návštěvnost, to jste VY :-)

Když jsem před pár lety psala první článek sem na stránky, tak překonání hranice 10 000 návštěv pro mě bylo jen takovým nesplnitelným snem a vůbec jsem nevěřila, že by se to snad někdy mohlo opravdu stát... A teď je to pravda :-)

Moc děkuju taky za komentáře, co si od vás čas od času můžu přečíst. Vždycky se moc těším na každý další :-) Budu ráda, když budete psát i nadále a třeba i víc než doposud. A vězte, že ani kritické postřehy mi nevadí, právě naopak - vždycky je dobré vědět, co se vám nelíbí a co bych měla zlepšit...


Tämän blogin vieraiden määrä pääsi tänään 10 000:n yli ja minä olen tosi iloinen siitä :-) Kiitos kaikille, että tulette silloin tällöin katsomaan näitä sivuja ja kiitos kommentistakin!!

14. helmikuuta: Hyvää Ystävänpäivää kaikille! :-)


Hezký Den přátel (Ystävänpäivä) vám všem, kdo máte rádi tuto finskou verzi Valentýna ;-)



16. září - Vencíkův příjezd do Helsinek

7. února 2010 v 2:14 | Vencík |  Léto ve Finsku (2009)

Odjížděla jsem vlakem z Pieksämäki, ale tentokrát jsem to nevnímala nikterak tragicky... Opouštět tohle městečko po necelém týdnu bylo mnohem snažší než kdysi po dvou semestrech školního roku 2007/2008. A to i přesto, jak moc pro mě doposud znamená a že stále zůstává mým finským domovem, obestřeno nesčetnými vzpomínkami... :-)

Sledovala jsem krajinu míhající se za okenním sklem - poněkud monotónní, ale zároveň zajímavou a hezkou. Její zvláštní nepopsatelné kouzlo působí vždycky a znovu, skoro jako tenkrát - poprvé. Lesy, jezera, rašeliniště... sem tam domek, vesnice... města a jejich nádražní budovy... skokanské můstky v Lahti... Hartwall Areena, jupííí :-) To znamená, že už jsem v Helsinkách, svém nejoblíbenějším hlavním městě z těch, co jsem prozatím stačila navštívit nebo alespoň profrčet v autobuse, případně na kole ;-)


Ručičky hodinek ukazovaly něco po čtvrté hodině odpolední, když jsem se před nádražím vecpala i se dvěma svými objemnými zavazadly do šaliny jedoucí směrem k Olympijskému stadionu. Byla jsem trochu nervózní, neboť se mi bohužel o den dříve u počítače v knihovně v Pieksämäki ani po dlouhém usilovném snažení nepodařilo přijít na to, jak si přes internet zarezervovat pokoj v hostelu, a tak jsem si teď nemohla být ničím jistá... Naštěstí jsem se už o pár desítek minut později na recepci Stadion Hostelu dozvěděla, že volné místo mají :-) Zaplatila jsem 60 euro za 3 noci, což je na Finsko docela příznivá cena. A dostala jsem tuhle přeloženou papírovou kartičku (1), kam paní recepční dopsala: huone 16, peti 9 - tedy pokoj 16, postel 9. A uvnitř tohoto obalu byla vložená plastová karta sloužící k otevírání dveří.

No jasně, ten pokoj nebyl nikterak luxusní... (2) Celkem tam bylo nějakých 14 lůžek, což není tak úplně málo. Ale protože by mě ani ve snu nenapadlo očekávat za tuhle cenu něco bůhvíjak extra, tak jsem byla úplně spokojenej člověk :-) A jak by také ne! Poprvé v životě jsem měla možnost povídat si s Japonkou - studující ve Francii, Bulharkou - cestující za prací do Ruska, prohodit pár slov se dvěma Němkami...

Ale úplně první spolubydlící, co jsem potkala na našem pokoji, byla taková postarší Švédka... Do té doby jsem si myslela, že švédština je ve své podstatě jen jedna, ať už ji používá Švéd nebo švédsky mluvící Fin (pro 5,4 % Finů je švédština mateřským jazykem, jak se píše na finské Wikipedii). Tahle paní ze Švédska se ale výborně bavila tím, jak hrozně mluví Finové švédsky :-) Tak teda nevím... Její snaha naučit mě cosi švédsky (už si nevzpomínám, co přesně to bylo) vyšla poněkud naprázdno, což při mém antitalentu na jazyky snad ani nemůže překvapit ;-) Po mé zmínce o tom, že už jsem trasu Malmö - Stockholm (a naopak) několikrát projela autobusem cestou do Finska, ale jinak jsem ještě neměla příležitost nějak víc Švédsko poznat, mi samozřejmě bylo doporučeno, že bych to měla napravit ;-) A prý když se stavím v tom městě, kde bydlí - a co si ho taktéž už nepamatuju... - tak mě prý naučí švédsky :-) No tak to bych opravdu teda chtěla vidět! :)) Jen jsme se jaksi neshodly v názoru na finštinu a přestože jsem tenhle ugrofinský jazyk bránila opravdu zarytě a statečně, tuhle paní jsem o jeho skrytých krásách nepřesvědčila... No jo, neví o co tím přichází, když považuje finštinu jen za divnou nesrozumitelnou hatmatilku ;-)

Přede mnou byl celý dlouhý večer a tak jsem ještě na chvilku vyrazila na takovou menší procházku ulicemi Helsinek :-) Ani mě nějak nenapadlo shánět mapu města, z dřívějška jsem ho už jakžtakž znala - aspoň co se týká centra a blízkého okolí... A hlavně - kdyby nejhůř bylo, tak každý obyvatel Helsinek určitě zná Olympijský stadion ;-) Ale nebylo to vůbec potřeba, nezabloudila jsem ani malinko.

Usínala jsem s nevšedním pocitem, že pobývám přímo na stadionu, kde Emil Zátopek získal v roce 1952 tři zlaté olympijské medaile... a přemýšlela jsem, ve kterém pokoji asi tehdy spal?! :-)


A pár fotek (celkem 6) je tady...