Březen 2010

Vencíkův výlet na Suomenlinnu (17.9.2010)

21. března 2010 v 15:28 | Vencík |  Léto ve Finsku (2009)

Následující text souvisí s mým dřívějším článkem Pevnost Suomenlinna.

Ve středu ráno jsem se jen tak procházela po Helsinkách, až jsem se postupem času ocitla na Kauppatori... A jak jsem tam tak stála a kochala se výhledem na moře, napadlo mě, že bych si mohla dopřát nějaký trošku akčnější výlet ;-) A Suomenlinna, to byla jasná volba!!

Lodě na Suomenlinnu odjíždějí z Kauppatori docela často. Pokud si dobře vzpomínám, tak každou půlhodinu. Byl příjemný (skoro) podzimní den. Létem unavené sluníčko se z oblohy opatrně usmívalo na okolní svět a moje nálada byla taktéž veskrze pozitivní :) Foukal chladný vítr a tak na lodi byla trochu zima - v kraťasech se to dalo, ale v tričku moc ne, takže svou oblíbenou židenickou mikinu jsem se radši ani neodvážila sundavat :)

Zprvu jsem vůbec nechápala, čím to je, že někteří moji spolucestující na lodi vůbec nevypadají jako turisti... Dokonce několik školou povinných dítek s batohy na zádech - že by právě šly ze školy a vypravily se jen tak na výlet na Suomenlinnu?! Nějak se mi to nezdálo...

Na palubě cesta hezky ubíhala :) Své malé zklamání jsem si totiž odbyla hned na začátku: Nemám nic proti lesnicko-dřevařské společnosti Stora Enso, ale ta jejich nově postavená budova (1) mi radost teda rozhodně neudělala... Nejen že nevypadá nikterak úžasně, ale hlavně při pohledu z moře zakrývá výhled na Uspenskou katedrálu :(

Suomenlinna je od Helsinek - přesněji teda od pobřežního tržiště Kauppatori - co by kamenem dohodil, a tak ani naše plavba po moři netrvala nijak dlouho... A zároveň mi ta trasa kdovíproč připadala nějaká povědomá ;-) Míjeli jsme jeden takový malý ostrůvek (2), který docela hodně odpovídal mým snílkovským (tudíž patřičně nereálným) představám o tom, kde bych si ráda někdy postavila chatku se saunou a trávila tam svůj samotářský život :) (Teď nevidíte ten zasněný výraz...) Ale smůla, další chata by se tam nejspíš k těm stávajícím už nevešla :( I přesto jsem se vydržela s úsměvem na rtech dlouze dívat na ten ostrov...

... a když mě to už aspoň malinko přestalo bavit, všimla jsem si konečně kostelní věže na jednom z ostrovů před námi.... a po chvilce už nebylo pochyb, že právě tohle je Suomenlinna :) Totiž, jen stěží by jiný ostrov v okolí Helsinek mohl z moře vypadat právě takto:
Suomenlinna: ostrov Iso-Mustasaari z moře

Loď zakotvila v místě zvaném "Suomenlinnakeskuksen laituri" a jak už samotný tento název napovídá, tak hned v nejbližší budově fungovalo informační centrum (Suomenlinnakeskus) a taky Suomenlinna-museo. Nejdřív jsem přemýšlela o tom, že zavítám i do muzea... ale pak jsem realisticky zhodnotila své jazykové schopnosti a tuhle možnost jsem vzdala s tím, že si radši všechno projdu po svých, hezky zblízka prohlídnu... a do muzea se třeba půjdu podívat někdy příště, až se za pár let (možná) naučím trochu líp finsky (o své angličtině radši nemluvě). V informačním centru jsem si přečetla alespoň základní info o Suomenlinně, vzala jsem si tam letáček s mapkou a vyrazila jsem na průzkum ostrovů :)

Pokračovala jsem od infocentra dále po ostrově Iso-Mustasaari. Míjela jsem jakési muzeum (3 - nejspíš vojenské muzeum nebo tak něco), tou dobou bohužel zavřené, pak taky požární stanici... a jak jsem se tak motala v jižní části toho ostrova, tak jsem najednou zjistila, že na Suomenlinně se dá bydlet!! No jo, to je tak, když je někdo líný shánět si předem bližší info o místě, kam má zrovna jako turista namířeno ;-) Tak už jsem pochopila, proč ne úplně všichni ti cestující na lodi připomínali svým vzhledem a chováním turisty... Každopádně, může to být docela zajímavý život, tam na Suomenlinně :)



Dominantou ostrova Iso-Mustasaari je nepochybně kostel Suomenlinnan kirkko (4). Z informační cedulky umístěné před ním jsem se dozvěděla, že původně vypadal o dost jinak, protože během ruské nadvlády byl postaven v pravoslavném stylu s kopulovitými věžičkami... Chtěla jsem si ho prohlédnout i zevnitř. Otevřela jsem dveře, nakoukla jsem tam... a zrovna tam probíhala nějaká mše, takže jsem radši rádoby nenápadně zase vycouvala ;)

Z ostrova Iso-Mustasaari jsem po mostě přešla na ostrov Pikku-Mustasaari, kde jsem ale neobjevila nic moc zajímavého, a odtud pak na Länsi-Mustasaari. Tenhle ostrov mi připadal malinko divný, protože jsem neustále měla pocit, jako bych lezla nedopatřením někomu skoro až na dvorek, nikde ani živáčka a pořád jsem se ostražitě dívala všude kolem, odkud na mě vyběhne nějaký hlídací pes... :) Ale veškerá moje nejistota pominula v okamžiku, kdy jsem tak nějak neplánovaně došla na břeh moře. Moc se mi tam líbilo, bylo to takové zajímavě neudržované pobřeží, kam se člověk dostal jen po úzké pěšině vedoucí skrz přerostlou trávu a různé plevely :) Ale ta cesta rozhodně stála za to! Všechna ta pobřežní skaliska, kameny, tráva, doutníky (orobince) a stromy... Zkrátka, bylo to tam takové zvláštně hezké :) Vencíkova ideální představa moře vypadá právě nějak takhle:
Länsi-Mustasaari

Nějakou chvíli jsem strávila kocháním se tím úžasným výhledem na moře... A když jsem se aspoň trošku (ne, nemůžu říct "dostatečně"...) nabažila, tak jsem vykročila po té již zmíněné pěšině dál, do malého kopečku. A tam jsem je konečně spatřila!! :) Bylo to takové strašně moc romantické zákoutí... se dvěma velkými děly :) A já jsem z nich byla na větvi jak malé děcko a měla jsem velkou radost z toho, že si je můžu prohlídnout ze všech stran, vyfotit si je, dotknout se rukou - ne, kopnout jsem si nezkoušela ;-) Fakt jsem z toho byla hodně nadšená :) A to jsem ještě nevěděla, co mě čeká na ostrově Kustaanmiekka... ;-)


Dělo na ostrově Länsi-Mustasaari

Od místa s děly byla na dohled jedna taková částečně rozbořená část opevnění - a nevím teď, jak to nazvat... (5) A postupně jsem tam podobných malých staveb objevila víc. V jednu chvíli se mi nějak ztratila pěšina pod nohama, ale mně se opravdu nechtělo vracet stejnou cestou! Tak jsem to vzala hezky rovně z kopce dolů tou trávou, směrem k lidským obydlím... A jak si tak vykračuju svým vidláckým krokem (jít tou trávou elegantně se nedalo - ale vůbec netvrdím, že něco takového umím...), koukám na svou tenisku a divím se, jak je možné, že mi z ní tráva čouhá až odkudsi zpod toho velkého kloubu za palcem (= asi z 1/3 délky mojí boty)... No jasně, žralok jak prase!! :)) K vidění tady na fotce :) No nic, pokračovala jsem v cestě dál...

Vrátila jsem se přes Pikku-Mustasaari a Iso-Mustasaari až k infocentru, kde jsem začínala svou procházku po Suomenlinně, a tentokrát jsem odtud zamířila úplně opačným směrem - přes most na ostrov Susisaari. Tam jsem hned vzápětí spatřila jakýsi tunel (6) a jak si jistě domyslíte, i kdybych se k tomu snad já sama nepřiznala, moje zvědavost mi nedovolila míjet toto lákavé místo bez povšimnutí. Opatrnými kroky jsem vešla do té díry, vzdáleně připomínající jihlavské katakomby, ale tato chodba vedla na úrovni okolního terénu, takže tam naštěstí nebyla tma, jen takové šero sem tam přerušené světlem linoucím se z výklenků ve stěně. Těmito okýnky se dalo dívat přes zátoku na protější břeh, tedy na ostrov Iso-Mustasaari:
Pohled skrz výklenek směrem k Iso-Mustasaari

... a také na mořskou hladinu, stromy, lodě, modré nebe... Ale i přesto jsem se mezi těmi kamennými stěnami chodby necítila úplně ve své kůži, převládal takový stísněný pocit - a zároveň mě opravdu moc bavilo tudy (7) procházet...

Po chvíli jsem se opět ocitla venku a po jedné z cestiček jsem se dostala do parku s názvem "Piperin puisto" (8, 9). Bylo to takové hezké, klidné místo. Kachny jakožto stálé obyvatelky tohoto parčíku byly tak ochočené, že jsem si je mohla fotit úplně zblízka a vůbec jim to nevadilo :-) Kromě nich jsem tam potkala ještě skupinku rusky mluvících paní, co tam na lavičce o něčem dost vášnivě debatovaly a dívaly se na mě malinko divně, jak jsem tam tak pobíhala a fotila ty kachny ;-)

Z Piperin puisto jsem se vydala vstříc ostrovu Kustaanmiekka - poslednímu z pěti ostrovů Suomenlinny. Přestože všechny mají svoje jedinečné kouzlo, tak právě ostrov Kustaanmiekka se mi líbil asi nejvíc. Objevila jsem tam spoustu zajímavých zákoutí a taky jsem znovu zavítala na břeh moře :-) A hlavně - byla tam spousta děl a zvláštních kopečkovitých, trávou porostlých objektů.

Kustaanmiekka

Jak jsem se tak procházela podél pobřeží Kustaanmiekka, všimla jsem si najednou, že přímo kolem tohoto ostrova projíždí trajekt Silja!! Bylo to pro mě docela překvapivé zjištění. Uvědomila jsem si totiž, že jsem kolem Suomenlinny během svých cest trajektem ze Stockholmu do Helsinek a zpět musela projet určitě už třikrát... Ale ani jednou jsem si toho nějak nevšimla :( Jenže není se co divit, když cestou do Helsinek (dvakrát) jsem v těchto místech kousek před přístavem nejspíš už stála se svými zavazadly někde v chodbičce, připravená k výstupu na Olympiaterminaali, nebo v horším případě jsem možná ještě ve spěchu dojídala snídani...;-) A když jsem jednou cestovala opačným směrem, tedy z Helsinek do Stockholmu, tak tenkrát před Vánoci byla v pozdním odpoledni venku už úplná tma a na té palubě se v zimě ani nedalo vydržet nějak dlouho - a nebyl důvod, když jsem neměla ani sebemenší tušení, že už za několik minut po vyplutí budeme míjet právě Suomenlinnu...
Trajekt Silja Line odjíždí z Helsinek...

A protože lodní doprava mezi Helsinkami a Stockholmem bude nejspíš hodně lukrativní byznys, tak zanedlouho jsem si v dálce všimla trajektu společnosti Viking Line (10), co měl taktéž namířeno do Švédska. Rozhodla jsem se, že si na něj s foťákem počkám :-) Nebylo kam spěchat. Nacházela jsem se právě v jihovýchodním cípu ostrova Kustaanmiekka. Seděla jsem skoro až na samém okraji vysoké zdi opevnění, na posečené, místy proschlé trávě, s výhledem na nedaleký maják...

Maják na Kustaanmiekka

Toho večera panovalo zrovna takové příjemné podzimní počasí, a tak někteří z cestujících postávali nahoře na palubě lodi a jak tak proplouvali (11) kolem Suomenlinny a dívali se z výšky na malé postavičky nás výletníků, začali nám někteří z nich mávat... a postupně se přidali skoro všichni na lodi i na pevnině :-) A byl to takový moc fajn okamžik...

Od majáku, nejzazšího místa na Kustaanmiekka, jsem se pak už jen vracela po východním pobřeží ostrova směrem k výchozímu bodu - Suomenlinnakeskuksen laituri. Odtud odjíždějí lodě zpět k helsinskému Kauppatori. Cestou jsem míjela jedno zvláštní místo - Kuninkaanportti (12). Tento název znamená něco jako "královská brána" a ta dřevěná sklápěcí vrata (13) byla fakt obrovská!! Bohužel jsem nevěděla, že lodě na zpáteční cestě ze Suomenlinnakeskuksen laituri staví i tady v přístavišti u brány. Ale možná je to tak lepší, protože bych bývala přišla o některá zajímavá místa, co jsem míjela cestou...

Na ostrově Kustaanmiekka

Blížila jsem se k ostrovu Susisaari a protože jsem sledovala hodinky a věděla jsem, že čas do odjezdu lodi se krátí, přidala jsem trochu do kroku, abych aspoň tuhle loď už stihla... Ve zbývající části cesty jsem si už tolik neprohlížela okolí (většinou těch míst jsem prošla už dříve, cestou na Kustaanmiekka), takže jsem ten úsek zvládla docela rychle a za chvilku už jsem spokojeně seděla na lodi :-) Po pěti hodinách strávených na Suomenlinně jsem měla hlavu plnou zážitků, ve foťáku spoustu fotek a v nohách pár kilometrů chůze vycházkovým tempem... A moje nálada byla taková hezky pozitivní :-)

Ten výlet mi opravdu udělal radost. Bylo to úplně jiné, než když se člověk u nás v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku vypraví na nějaký hrad... Žádnou námořní pevnost u nás jaksi nemáme ;-) A moc se mi líbila ta volnost pro návštěvníky! Když chcete navštívit Suomenlinnu, zaplatíte na Kauppatori 6,50 eur za zpáteční (tím myslím jako obousměrnou) jízdenku a svezete se lodí. Na Suomenlinně pak můžete strávit klidně celý den - záleží jen na vás, v kolik hodin nastoupíte na loď zpátky :-) Jak už jsem zmínila dříve, pobyla jsem na Suomenlinně celkem 5 hodin. Ale umím si představit, že bych tam klidně zůstala i na delší čas a pořád by bylo co objevovat... Tohle místo je totiž úžasné!! :-) A protože nejspíš ještě nemám prozkoumaná úplně všechna zajímavá zákoutí, tak se už teď moc těším, že až se někdy příště vydám na sever, tak... Však víte :-)


Více fotek z Vencíkova druhého dne v Helsinkách je k vidění zde. / Enemmän valokuvia toisesta päivästä Helsingissä voi nähdä tässä.



Rannikon puutarha - nabídka práce na léto

15. března 2010 v 16:59 | Vencík

Ahoj všichni,

Rannikon puutarha hledá 2 až 4 lidi na polní práce.

Kde? Na jihu Finska - přibližně 100 km od Helsinek, 50 km od Turku, 11 km od Salo… půl kilometru od nejbližších sousedů :)) Na mapě: Mapy.cz (Salo), ViaMichelin.com (přesnější poloha).

Pracovní náplní je hlavně sbírání jahod, hrachu a okurek + související práce.

Nástup nejraději od začátku června (ale předpokládám, že je možné domluvit se i jinak).


Pracovala jsem tam během dvou sezón celkem 5 měsíců - práce trochu drsnější, na plat si rozhodně nestěžuju ;-)

O bližší info se ráda podělím, jestli máte někdo zájem… Něco můžete vyčíst i tady na blogu (léto 2008 - pod názvy "Vencíkovo léto ve Finsku"; a léto 2009).


Kdybyste měl někdo zájem, tak dejte vědět nebo napište rovnou jim…

Internetové stránky naleznete na adrese: www.rannikonpuutarha.fi

Finština - testy

13. března 2010 v 3:23 | Vencík |  Suomi / Finsko

Našla jsem na netu na stránkách http://testy.nanic.cz tři testy týkající se finštiny a tady jsou:





Vencíkův stav: 100 %, 100 %, 90 %
No jasně, stydím se... chtěla jsem 3 x 100 % ;-)

První kytičky...

7. března 2010 v 16:28 | Vencík |  Jen tak...