Duben 2010

Pár obrázků z Brna - Ořešína

24. dubna 2010 v 21:47 | Vencík |  Novinky v Galerii

...

Šla jsem kousek pěšky a vytáhla jsem z báglu foťák - tady jsou nějaké obrázky.

Tässä voi katsoa enemmän valokuvia kylästä nimeltään Ořešín, joka kuuluu vielä Brnoon, vaikka se ei ollenkaan näytä kuin kaupunki :)

Brandýs nad Labem - v pozdním odpoledni...

11. dubna 2010 v 14:11 | Vencík |  Novinky v Galerii


Další fotky z této procházky městem jsou k vidění tady. / Enemmän valokuvia tässä.

Pár velikonočních fotek...

4. dubna 2010 v 18:57 | Vencík |  Novinky v Galerii

Vencíkův výtvor :)

Trochu jsem fotila během barvení vajíček, další obrázky jsou tady. / Otin pari valokuvaa munien maalauksesta - tässä voi katsoa niitä.

Vencíkův poslední den v Helsinkách (18.9.2010)

4. dubna 2010 v 1:52 | Vencík |  Léto ve Finsku (2009)

Tento článek píšu podle svých někdejších zkratkovitých zápisků a taky podle fotek, tak jak jdou za sebou... A své současné poznámky k věci, co mě zrovna napadají, pro pořádek odlišuju kurzívou.


Ráno jsem se probudila do hezkého slunečného rána. Po snídani v jídelně Stadion Hostelu (1) jsem opět vyrazila se svým malým batůžkem do městských ulic. Před sebou celý dlouhý den a zároveň žádný podstatný cíl cesty. Vlastně to byl takový docela příjemný stav :-) Nemusela jsem nikam spěchat, za něčím se hnát... S vědomím, že už zítra v podvečer nastoupím na trajekt směr Švédsko, tedy na cestu domů, chtěla jsem se jen tak naposledy projít Helsinkami a navštívit některá ze svých oblíbených míst a zákoutí... a třeba i poznat ještě nějaká nová. A také jsem měla v plánu, že zavítám cestou do pár antikvariátů, obchůdků se suvenýry a tak různě podle toho, na co zrovna náhodou narazím ;-)

Helsinki nejsou bůhvíjaké velkoměsto a nepobývala jsem tam poprvé, takže jsem teď ani nevlastnila žádnou mapu - nějak jsem to nepovažovala za nutné... Zároveň se mi ale už nechtělo jít směrem do centra po té hlavní trase, kde jezdí šaliny a kudy jsem během těchto dnů už několikrát procházela. A tak jsem se rozhodla, že se tentokrát vydám od Stadion Hostelu na opačnou stranu - jen tak, vyzkoušet tuhle trasu :-) Samozřejmě, v tu chvíli jsem přibližně tušila, kam že to vede ;-) A když se teď dívám zpátky, tak vím, že jsem se ani moc nespletla...

Procházela jsem takovými klidnými, nepříliš rušnými místy a potkávala jsem lidi na kolech nebo s pejskem na vodítku nebo běžící nějaký svůj okruh, často se sluchátky na uších... A jak si tak kráčím po jedné z cestiček mezi stromy, najednou jsem spatřila tak úžasný dům, že jsem se tam chtě nechtě musela zastavit a dlouze jsem se jen tak mlčky dívala a obdivovala všechny ty promyšlené detaily... Nikterak netoužím po velkém domě, ale kdybych třeba někdy byla neskutečně bohatá a rozhodla bych se, že si teda jako nějaký postavím ;) ... tak by nejspíš vypadal podobně jako tenhle:

Dům snů :)

... a pak bych si možná zpívala jednu písničku, co byla za mého mládí na diskotékách opravdovým hitem, a teď právě se mi tak nějak sama od sebe vybavila při pohledu na tuhle fotku :-) "Chtěl(a) jsem jednou mít, krásnej bílej dům, s krásnou dívkou žít a s ní spoustu dětí mít..." Ale ne, ve skutečnosti mám mnohem skromnější a povrchnější představy o životě ;-)

Pokračovala jsem dál - přes most (2) nad železniční tratí (3), pak chvilku po stezce podél kolejí, kde v jeden okamžik zrovna profrčelo pendolino (4), a pak kolem zátoky (5), na jejímž břehu rostly v dlouhé řadě kaštany...

Kaštany (jírovec maďal)

... až jsem se nakonec zase dostala do ulic města :-) Chtěla jsem napsat "do rušných ulic města", ale to by asi bylo poněkud zkreslující ;-) A brzy poté mě zaujala jedna velká cihlová budova, co vypadala dost zvláštně, spíše jako nějaká továrna, a tím divnější mi připadalo to, co bylo v podobě siluety dvou žen v šatech a kovových písmen napsáno nad střechou: "HAKANIEMEN KAUPPAHALLI":

Hakaniemen kauppahalli

Že by tam uvnitř opravdu fungoval nějaký obchod nebo tak něco?!?! To mi v tu chvíli teda fakt hodně vrtalo hlavou!! ;-) A nějak jsem si to neuměla představit... No jasně, tohle jsem prostě musela prozkoumat!!! :-)

Po chvilce váhání jsem pomalu, trochu nejistě otevřela ty velké vstupní dveře... a vzápětí mě ovanula podivná směs rozmanitých vůní. Po pár krocích jsem se najednou ocitla v místě, co žije svým vlastním životem, přestože při pohledu zvenčí působí tak poklidně, jakoby liduprázdně. Ale zdání někdy klame ;-) Malinko teď váhám nad tím, jak nějak smysluplně popsat to všechno... Každopádně: Zkuste teď zapomenout na všechny ty supermarkety, kam možná taky chodíte nakupovat do obrovských vozíků nejrůznější všední zboží, kde kličkujete mezi regály a snažíte se vyhýbat těm největším "dopravním zácpám" u všelijakých věcí v akci, na tamější pípající pokladny... Uvnitř Hakaniemen kauppahalli totiž spatříte úplně jiný svět :-) Mnohem více se to tam podobá nějaké tržnici - ale na vietnamské tržnice teď taktéž zapomeňte ;-) Vlastně musím říct, že přestože podrážkami svých bot šimrám matičku zemi už takovou spoustu let, něco takového jako Hakaniemen kauppahalli jsem nikdy předtím neviděla - nebo si to teda vůbec nevybavuju...

Když teď zavřu před monitorem oči a ve vzpomínkách se znovu procházím tím pro mě tolik zvláštním místem, trošku mi možná připomíná - ale jen strašně moc vzdáleně - tradiční vánoční trhy v Brně :-)

V přízemí budovy se nacházela spousta malých "stánků" s nejrůznějšími druhy jídla. U některých jsem se raději příliš nezdržovala - obzvlášť čerstvé ryby a mořské potvůrky jsem míjela tak nějak rychleji, protože tu jejich typickou "vůni" nikterak moc nevyhledávám ;-) A někdy i svým vzhledem vypadaly trošku nevábně - pohledem mě jako Češky, co zná víceméně jen vánočního kapra... :)) O to delší čas jsem ale trávila u některých jiných stánků - zajímavějších a zároveň taky o poznání voňavějších. S radostí a nadšením jsem objevovala stále další a další druhy pečiva, uzenin, čokolád, sýrů, koření, nakládaných věcí... Byl tam opravdu neskutečně rozmanitý výběr všeho možného, na co si jen člověk vzpomněl :-) A jak jsem se tam tak procházela a pozorně se dívala na všelijaké maličkosti kolem sebe, všimla jsem si, že snad na každém tom mrňavém obchůdku byl velkým písmem uveden název firmy nebo něčí jméno - hrdě, všem na očích. Připadalo mi to nezvyklé a takové strašně moc sympatické a milé :-)

Poté, co jsem v přízemí zavítala snad už do všech zákoutí a důkladně jsem si je prohlédla, zamířila jsem po schodech do prvního patra v dychtivém očekávání, co mě asi čeká tam... A ani tohle patro mě nezklamalo, spíš naopak! Svým způsobem bylo možná ještě zajímavější než to přízemí :-) Kromě oblečení a tak vůbec - textilních záležitostí všeho druhu, včetně dobře známého a již tradičního Marimekko (info v angličtině zde), zde byly k vidění různé drobnosti a doplňky do domácnosti a taky věci, co by snad bylo možné nazvat slovem "suvenýr", ale zároveň to tady nikterak nepůsobilo dojmem: "určeno pro turisty". Nejzřetelněji mi v paměti utkvěly dřevěné hodiny. Tenkrát jsem si při pohledu na ně vzpomněla na Carlose - nějaké takové hodiny si totiž kdysi chtěl odvézt z Finska na památku, ale nikde je nesehnal...

Zpětně mě trochu mrzí, že tam odtud - z Hakaniemen kauppahalli - nemám ani jediný obrázek... Ale tenkrát, když jsem si vykračovala mezi těmi stánky/obchůdky, neměla jsem sebemenší zájem na tom, abych vypadala jako nějaký japonský turista a zbytečně tak poutala příliš mnoho pozornosti. Nechtěla jsem nikterak narušovat tu atmosféru tam a svůj vlastní pocit malého děcka, co vidí něco poprvé skrze nadšením rozšířené zorničky ;-) A koneckonců - až vy sami někdy navštívíte Helsinky, můžete si tohle úžasné místo prohlédnout na vlastní oči... A možná to bude takové hezké, milé překvapení... :-)

V těsném sousedství Hakaniemen kauppahalli se rozkládá prostorné náměstíčko Hakaniementori - pro změnu jakési venkovní tržiště, aneb (z mého Brnem poznamenaného pohledu) helsinský "zelný trh". Už z dálky bylo možné spatřit červené stříšky stánků a pod nimi zajímavou směs přírodních barev - prodávali tam hlavně ovoce, zeleninu a houby. Náměstí v tuto denní dobu působilo takovým příjemně klidným dojmem...

Hakaniementori

... A někde přibližně uprostřed tamního dění sedělo před jedním takovým větším stanem pár lidí na židličkách u stolků. Usrkávali kávu, povídali si mezi sebou, usmívali se... a poslouchali ladné tóny harmoniky :-) Kdopak to asi hraje?! Podívám se tím směrem... Jůůů :-) Stejná blondýnka, jako tenkrát! Jen o dva roky starší... Tak jako i já.

Vzpomenete si na ni ještě? Upřímně, dost o tom pochybuju... Psala jsem tady na stránkách o různých lidech, co jsem ve Finsku potkala - ať už na delší dobu nebo jen na kratičký okamžik. A ona bezesporu patří do té druhé kategorie, i když jsem tenkrát v září 2007 měla to štěstí, že jsem ji úplně náhodou potkala během jediného dne a noci hned dvakrát ;-) Zmiňuju se o tom ve svých starších článcích: 1, 2.

V té chvilce, kdy jsem ji tam spatřila, mě najednou zničehonic úplně převálcoval takový zvláštně nostalgický, smutný pocit. Stála jsem tam, dívala jsem se na ni a poslouchala jsem tu pohodovou melodii, co zrovna hrála... Ale jen krátce - pak jsem se otočila a pokračovala jsem dál v cestě. Radši ;-) Loudala jsem se pryč od těch stánků a rukávem jsem si střídavě otírala svoje vlhké oči... Ne, tohle se mi stává jen možná tak jednou za uherskej rok! I když teda ve skutečnosti nemám ani tušení, jak dlouho takovej uherskej rok trvá - ale určitě to znamená nějaké strašně moc dlouhé období, soudě podle toho, jak to zní ;-) V ten okamžik mi totiž něco došlo...:

Potkala jsem ji tenkrát v září 2007, když jsem poprvé spolu se Zuzkou navštívila Helsinky. A teď znovu, v září roku 2009 - přibližně o dva roky později. Stejné náměstí, stejně milý úsměv... Stejná písnička? Ne, to nevím - nemám sloní paměť ;-) Možná tady hrála každičký den, co mezitím uplynul. Já zítra odjíždím z Helsinek a celkově z Finska... A co ona? Ona nejspíš zase přijde sem na náměstí a bude hrát :-) Co jí je po tom, že já už tady nebudu? Na tom  přece vůbec nezáleží!! Nikomu. Helsinki budou dál žít svým poklidným životem. Bude tady i příště, až se vrátím? Za rok, za dva... za deset let??? Uslyším ještě někdy její písničku? To nevím. A vrátím se sem vůbec ještě někdy?! Kdo ví... Možná - a možná taky ne. Ale ona tady bude i zítra. Bude sedět na Hakaniementori a se svou harmonikou rozdávat radost lidem. I nějakým těm turistům, co sem do Helsinek zavítají po mně - na krátký čas, než zase pofrčí někam dál... Tak jako i já.

Od Hakaniementori mé kroky vedly směrem ke Kauppatori a dále do centra… Během svého posledního dne v Helsinkách jsem se ještě jednou, tak trošku na rozloučenou, chtěla projít po svých oblíbených místech a zákoutích. Cestou jsem míjela přístaviště se spoustou malých i větších lodí. Pokaždé se na ně ráda dívám a připadají mi zvláštní, úžasné, fascinující…

...

… no jo, jsem takový typický suchozemec ;-)

Po dlouhém rovném chodníku podél pobřeží (6) jsem se po chvilce dostala k Uspenské katedrále a odtud už bylo vidět Kauppatori. Vydala jsem se tam, ale nikterak jsem nespěchala - a tak jsem si ještě na památku vyfotila Uspenskou katedrálu (7), trajekt Silja na Olympiaterminaali (8) a samozřejmě také prezidentský palác (9). Přemýšlela jsem, jestli se tam někde uvnitř právě v tento okamžik vyskytuje Tarja Halonen. A představovala jsem si ji, jak sedí ve své velké útulné kanceláři a na něčem důležitém zrovna usilovně pracuje :-) Upřímně, trošku Finům a Finkám tu jejich paní prezidentku závidím…

Tak jako předchozího dne, ani tentokráte jsem neodolala nutkání "zaplout" mezi stánky na Kauppatori. A znovu jsem se zastavila u jednoho z nich, kde jakási paní prodávala trička s finskými motivy, taková ta pro turisty ;-) Nakonec jsem se po delším váhání a vybírání rozhodla, že si k těm třem tričkům ze včerejška koupím ještě jedno. Paní se na mě tak nějak zkoumavě zadívala… a pak se zeptala, jestli jsem to já, co jsem u ní včera kupovala 3 trička?? Když jsem přikývla, jako že jo, tak mi to čtvrté tričko dala taktéž se slevou (při nákupu 3 a více triček stálo každé z nich o 1 euro míň, než byla cena za 1 ks), takže jsem ušetřila 1 euro a to se vyplatí!! :-)

Jak jsem se tak procházela po Kauppatori a prohlížela jsem si všechny ty suvenýry a různé jiné zajímavé věci, všimla jsem si, že tam u jednoho stánku s ovocem, zeleninou a houbami ještě i teď, kdy se zbývající letní dny již daly odpočítávat na prstech jedné ruky, prodávali jahody - a u nich byla cedulka s nápisem "Suonenjoki"!! Docela mě překvapilo, že se jim může vyplatit převážet jahody na vzdálenost asi 340 km (do Pieksämäki to je z Helsinek asi 300 km, odtud do Suonenjoki dalších 40 km..), ale asi jo, jinak by to nedělali ;-)

A pak mě zaujala jedna taková menší, nenápadná budova. Už dávno jsem znala její název - Vanha kauppahalli (10). A pokaždé jsem jen tak ledabyle prošla kolem, když jsem tudy měla cestu. Jenže poté, co jsem dnes úplně náhodou objevila Hakaniemen kauppahalli, mě najednou napadlo: 'Co se asi tak skrývá za zdmi Vanha kauppahalli??' Oba dva ty názvy si totiž byly nápadně podobné ;-) A jak jsem se už zanedlouho přesvědčila, nebyla to náhoda… (To je tak, když někdo nečte turistické průvodce, že?! ;-) Ale nic není černobílé, a tak i tenhle poněkud lajdácký přístup skýtá pár neocenitelných výhod..) Uvnitř Vanha kauppahalli to vypadalo takhle:

Vanha kauppahalli

Nabídka zboží se do jisté míry podobala tomu, co bylo k vidění v přízemí Hakaniemen kauppahalli. A přibližně uprostřed té podlouhlé budovy se nacházela kavárnička se stolky a židlemi. Tak celkově se mi zdálo, že je tohle místo více zaměřené na turisty - jak by také ne při jeho poloze v centru dění ;-) Ale v žádném případě se nedá tvrdit, že by snad kvůli tomu postrádalo své osobité kouzlo!! :-) Tak schválně - už jste někdy viděli medvědí maso v plechovce?! Já teda ne :-) Přiznávám teda, že už samotný pohled na tu konzervu zvenku mi stačil k dětinské radosti z nového objevu a nějak jsem v té chvíli vůbec netoužila po ochutnávce téhle speciality… Podobný pocit jsem měla i při pohledu na sobí salám - ve skutečnosti to spíš bylo na tenké plátky nakrájené uzené sobí maso - ale nakonec jsem se přece jen odhodlala k tomu, že toho aspoň malinko koupím a dovezu to domů pro zbytek rodiny. Aby se mě už nemuseli zvědavě vyptávat, jak vlastně chutná takový sob ;-) Ne, fakt jsem neměla vůbec žádný strach z toho, že bych snad náhodou po cestě nevydržela a snědla jim všechnu tu pochoutku :)) Maso ze soba a losa totiž jím jen v největší nouzi, když se to opravdu nedá ze společenských důvodů odmítnout…

Mě osobně lákaly mnohem víc obchůdky s rychlým občerstvením - a lihapiirakka obzvlášť! :-) Chvilku jsem jen tak mlsně obcházela kolem - tam a zpět těmi úzkými uličkami ve Vanha kauppahalli - až jsem se konečně zastavila u jednoho pultíku, kde obsluhovala taková starší paní cikánka. Poprosila jsem o kinkkupiirakka, což je lihapiirakka plněné šunkou nakrájenou na drobné kostičky. Trošku mě zaskočila otázkou, s čím to chci - jestli se vším? A tak jsem jí to odkývala, že jako se vším :-) A pak jsem už jen netrpělivě čekala a po očku jsem sledovala, co všechno do toho dává… A výsledek?! Ten si můžete prohlídnout zde:

Kinkkupiirakka plněné vším, co se dalo :-)

No jasně, nejdřív jsem si malinko kousla a až pak mě napadlo, že bych si to třeba mohla vyfotit…;-)

Ve Finsku existuje hodně druhů pečiva, kde se v názvu objevuje "piirakka". Ale to, čemu se říká lihapiirakka (nebo v tomto případě kinkkupiirakka), bývá obvykle vyrobené z jakéhosi koblihového těsta a uvnitř bývá mleté maso (lihapiirakka) nebo šunka (kinkkupiirakka) nebo něco jiného - a tomu pak většinou odpovídá ten název. Moje kinkkupiirakka obsahovalo kromě již zmíněné šunky ještě tohle: nakrájenou cibuli, kousky kyselé okurky a rajčete, jednu celou nakládanou feferonku, hořčici, kečup… a bůhvíco ještě ;-) A chutnalo to výborně!! Až se mi dělaly boule za ušima :-)

Po důkladném prozkoumání Vanha kauppahalli jsem se ještě vypravila do pár obchodů, abych přivezla něco zajímavého a taky chutného domů. Nejdříve jsem se stavila v jednom větším krámku se suvenýry (11) přímo na Esplanadi a ke své radosti jsem tam objevila úplně úžasné (aspoň z mojeho pohledu teda určitě!) tričko s vlkem a tomu se fakt nedalo odolat :-) … a žolíkovým kartám s obrázky helsinských pamětihodností taky ne ;-)

Také jsem zašla hned do několika antikvariátů, s jasným cílem - zkusit tam najít nějaké původní knížky o Mumínkách. Dozvěděla jsem se totiž od Katji, že ti původní Mumínci jsou nejen trošku jinak nakreslení, ale jejich příběhy jsou také poněkud smutnější - ve srovnání s televizním seriálem Muumilaakson tarinoita. Bohužel, žádnou takovou knížku se mi nepodařilo sehnat :-( Nevadí, třeba někdy příště… Však to tam mám domluvené, že až přijedu příště do Helsinek, tak se zase přijdu zeptat ;-) Opravdu, nekecám!! Kde? No přece v antikvariátu v uličce pod Senátním náměstím :-) To je totiž můj oblíbený obchod…Už loni jsem odtud odcházela s knížkou v ruce a tentokrát se na mě opět usmálo štěstí. Už předchozího dne, abych byla přesná - takže během toho včerejšího výletu na Suomenlinnu mi na dně batohu leželo, k mé velké spokojenosti, Waltariho dílko Tanssi yli hautojen (Tanec nad hroby).

V pátek jsem sice při svých pochůzkách mezi různými zapadlými antikvariáty nebyla tolik úspěšná, ale přesto se mi podařilo objevit jednu zajímavou knížku:

Knížka v antikvariátu

Po delším přemýšlení, jestli jako jo nebo ne, jsem si ji nakonec nekoupila s tím, že si vystačím jen s fotkou :-)

Za výlohou jednoho obchodu se suvenýry jsem později spatřila jedno opravdu originální tričko (12) a nemít tam v pozdním odpoledni už zavřeno, tak tuším, jak by to dopadlo ;-)

Taky jsem se stavila v "Alku", abych dodržela svůj slib, že přivezu do Čech pár lahví borůvkového vína ;-) A při té příležitosti jsem také zjistila tohle: 0,5 l Becherovka stojí ve finském obchodě Alko 18,28 euro!!! (Jen pro pořádek bych měla dodat, že loni v létě Becherovku v Alku ještě neměli, to až letos…)

Při večeru jsem pak zavítala ještě do pár větších obchodů, nákupních center a tak podobně… To není nikterak důležité, takže to nebudu ani dlouze rozebírat, ale:
Myslela jsem si, že už Helsinky znám tak dobře, že se ani bez mapy nemůžu ztratit, ale… Prostě jsem vyšla z obchodního centra malinko jiným směrem, než bych měla - a vlastně by to nebyl až tak obrovský problém, kdybych předtím nevypila velké kafe ;-) A tak zatímco jsem si v těch ulicích připadala víc a víc ztracená, začínala jsem se už pomalu ale jistě rozhlížet po nějakých pouličních keřících :)) Jenže to bylo beztak úplně marné, když to tam všude vypadalo nějak takhle:

Kdesi v Helsinkách při večeru...

Sakra!! Zeptala jsem se nějakého chlápka na cestu a tak jsem si aspoň už byla jistá, že jdu správným směrem… Ale co mi to bylo platné, když zaběhnout se nikam nedalo :-/ Tím spíš, když na jedné straně ulice - ke vší smůle byla navíc docela frekventovaná - stála velká budova nemocnice a na druhé se rozprostíral hřbitov!! :-) Mimochodem, nepřijde vám tahle kombinace trochu morbidní?! Už dříve jsem měla takové tušení, že Finové jsou prakticky smýšlející lidé… ale že až takhle, to mě teda fakt překvapilo! ;-) Naštěstí se mi o chvilku později, po dlouhém zoufalém snažení, konečně podařilo dojít k záchytnému bodu - benzínce ABC… Ve srovnání se hřbitovem působilo tohle místo najednou jako ráj na zemi :)) Z vděčnosti jsem si na té benzínce koupila aspoň bagetu ;-) A hned vzápětí jsem odtud skrze potemnělé město vykročila směrem k olympijskému stadionu…

Olympijský stadion

Později, během večera ve Stadion Hostelu mě napadla jedna taková bláznivá myšlenka a neustále mi to vrtalo hlavou… Napůl vážně jsem hloubala nad tím, jak se zítra se všemi svými bágly dostanu na Kauppatori, abych si mohla dát ještě jednou kinkkupiirakka u paní cikánky ve Vanha kauppahalli :-)


Všechny fotky jsou k vidění v Galerii. / Enemmän valokuvia on tässä.