Květen 2010

Antero Mertaranta - nejlepší komentátor na světě!! :)

24. května 2010 v 1:13 | Vencík |  Suomi / Finsko

Já toho chlapa fakt zbožňuju!!! :D

Mielestäni paras selostaja maailmassa :) Kiva että Youtube.com on olemassa, kun Yle.fi ei toimi ulkomailla...


Finsko - ČR  (Suomi - Tšekki)




Švédsko - ČR  (Ruotsi - Tšekki)




Rusko - ČR  (Venäjä - Tšekki)



Jak se vám to líbí???


*****

A totéž v českém znění:
Selostus tšekin televisiossa:


Finsko - ČR




Švédsko - ČR




Rusko - ČR


  
Jupííí!!!!!!!!!!!! :)


*****

A po pár dnech - dne 26.5.2010 - mi to nedá, abych sem nevložila ještě pár odkazů :)

Mertarantův komentář k zápasu Švédsko - ČR se objevil v následujících zpravodajstvích:
Mertarannan selostus ottelusta Ruotsi - Tšekki ilmestyi näissä uutisissa:

Televize / TV-kanavat

ČT1 - Branky, body, vteřiny (25.5.2010)

NOVA - Televizní noviny (25.5.2010)


Internetové zpravodajství / Uutiset netissä

iDNES.cz (25.5.2010, 10:20)

lidovky.cz (25.5.2010, 12:00)

Týden.cz (25.5.2010, 12:36)

TN.cz (25.5.2010, 12:40)

Deniksport.cz (25.5.2010, 17:41)

ČT24.cz (25.5.2010, 21:17)


No jasně, byla jsem rychlejší!! 24.5.2010, 1:13 :-)




... a ve finských novinách píšou zas o tom, kterak byl Mertarantův komentář v českých zprávách na Nově :)

Iltalehti.fi (25.5.2010, 22:51)



Sobotní odjezd z Helsinek (19.9.2009) a cesta domů

9. května 2010 v 13:40 | Vencík |  Léto ve Finsku (2009)

Tenhle text jsem sesmolila do svého poznámkového sešitu během zdlouhavého čekání na trajekt v přístavu v Turku.

Včerejší večer se malinko protáhl... Něco přes půl čtvrtou ráno :-) To jsem se totiž v jídelně hostelu náhodně potkala s jedním o pár desítek let starším Čechem a dali jsme se do řeči. Jako první jsem promluvila česky já, protože jsem moc dobře věděla, že můžu: už během čtvrtečního rána při snídani jsem si letmým pohledem všimla, že tenhle pán má na internetu otevřený Seznam.cz :-)

Nevím, nedokážu to vysvětlit, ale... Některá setkání v životě možná nejsou tak úplně náhodná ;-) Stává se to sice jen zřídka, ale sem tam opravdu mívám tenhle pocit. Kromě již zmíněného čtvrtka jsme se totiž i v pátek vyskytli u snídaně ve stejnou dobu a dokonce jsme chvilku seděli vedle sebe u dvou počítačů s internetem!! To jsem ještě mlčela… Ale když jsme se večer v jídelně opět nějakou zvláštní náhodou ocitli vedle sebe u stolu, tak už mi to nedalo.

Možná vám teď malinko vrtá hlavou, co můžou dva úplně cizí lidé rozebírat tak dlouho - něco přes šest hodin!! :-) V tom případě vězte, že bych vám opravdu přála potkat někdy člověka, který procestoval asi polovinu světa! Ten děda o tom navíc uměl moc hezky a poutavě vyprávět, navíc s takovou obdivuhodnou pokorou a skromností… A čas plynul tak nějak rychleji ;-) Ještě i teď mě trochu mrzí, že se s největší pravděpodobností už nikdy neuvidíme a nemáme na sebe žádný kontakt :( Ale možná to tak mělo být.


Ráno jsem se někdy kolem jedenácté hodiny konečně sbalila na cestu. Nejdřív jsem si věřila, že půjdu část cesty pěšky, ale samozřejmě to dopadlo tak, že jsem asi půl kilometru od olympijského stadionu při první příležitosti nastoupila do šaliny směr centrum. Původní můj plán byl takový, že vystoupím na nádraží, jenže pak jsem si vzpomněla na kinkkupiirakka ve Vanha kauppahalli poblíž tržiště Kauppatori a protože tahle tramvaj směřovala na Senátní náměstí, což je odtud opravdu kousek, tak jsem se nakonec svezla až tam :-)

Vkročila jsem do budovy té staré tržnice (Vanha kauppahalli) a protože v tamějších úzkých uličkách je mezi ostatními turisty trošku složité prodírat se s velkým batohem na zádech a ještě větší taškou na kolečkách za sebou, tak jsem došla k jídelním stolečkům a položila jsem obě svá zavazadla jen tak do kouta s tím, že si na chviličku odběhnu pro vytoužené kinkkupiirakka a jsem hned zpátky… A vtom se ozvala paní od stolečku vedle, že mi prý na ty věci dá pozor :-) A tak jsem si v klidu mohla zajít ke svému oblíbenému obchůdku.

Při návratu s jídlem v ruce jsem se ve své rozesmáté náladě jen tak zmínila o kvalitách zdejších kinkkupiirakka a taky o tom, že jsem se před návratem domů ještě naposledy stavila na jeden kousek :-) Paní se mě zeptala, kam že to vlastně cestuju domů… A moje odpověď ji nějako překvapila a prý jaktože mluvím finsky?!?! :-) A tak jsme si chvilku povídaly o Helsinkách a taky o Praze...

... Ale o té naštěstí ne moc, neboť vzhledem ke skutečnosti, že ta paní tam kdysi strávila celý týden, by nejspíš velmi rychle vyšlo najevo, že já naše hlavní město skoro vůbec neznám - nikdy jsem se neprošla po Karlově mostě (ani si nevybavuju, že bych ho snad někdy aspoň z dálky viděla), Národní divadlo znám jen zvenku, o Petříně matně tuším, že by tam asi měla stát nějaká rozhledna... Jo, trošku se stydím ;-)

A poté, co ta paní zjistila, že ruisleipä (žitný chleba) je zbytečné mi doporučovat, protože se už v mém batohu veze domů, jsem se dozvěděla, že prý se mám stát pro české turisty průvodkyní po Helsinkách a Finsku, když to tam u nich znám a domluvím se finsky :)) No, to nevím... Ta paní ale vypadala, že to myslí opravdu vážně ;-)

K vlakovému nádraží jsem docela v pohodě došla s báglama pěšky a ve 13:03 jsem odjížděla z Helsinek - poté, co jsem poslala SMSku paní Raije do Jokikausta, aby věděla, že asi za hodinu a půl budu míjet jejich baráček a pole na cestě domů...

V Turku jsem šla chvilku z nádraží pěšky směrem k přístavu, abych si aspoň malinko prohlídla město. Měla jsem spoustu času, nebylo kam spěchat... Jenže jak jsem se tak potila pod tíhou zavazadel, tak jsem to po chvíli radši vzdala a nasedla jsem do autobusu městské dopravy. Město Turku jsem tedy opět jen tak profrčela, aniž bych jej stihla blíže poznat... Už potřetí :-/ Jenže s těmi zavazadly se to opravdu nedá.

A pak jsem už jen tak seděla v přístavní budově, do odjezdu trajektu směr Stockholm zbývalo pořád ještě několik hodin a já jsem se nudila... Až jsem si po chvilce vzpomněla, že mám přece v batohu sešit a tužku! :-) A tak jsem začala psát tenhle text, co jste právě dočetli...


*****

Jak jsem se dozvěděla později po příjezdu domů, Raija s informací o mé cestě vlakem z Helsinek do Turku naložila po svém:

Můj vlak :)

Se on Raijan ottama valokuva minun junasta. Ja vielä toinen valokuva on tässä :)

A druhá fotka od Raiji je tady :)

Kiitos valokuvista, Raija!!


*****

Během cesty autobusem ze Stockholmu se mi tentokrát konečně podařilo vyfotit cedule nad silnicí:

Stockholm - cedule nad silnicí

Myslím, že to nemusím nikterak komentovat :))

Tämän valokuvan otin jossain Tukholmassa (tai ainakin Tukholman lähellä). Se sininen taulu on todella mielenkiintoinen ja naurettava - minun (kuten tšekkiläisen) katseesta... Tiedätkö, mitä tšekin kielellä tarkoittaa KURVA ?? Se on hyvin rivo sana ja minun sanakirja sanoo, että suomeksi se on: huora, lutka, prostituoitu... Meilläkin on olemassa enemmän sanoja, jotka tarkoittavat tätä, mutta "kurva" on todennäköisesti pahin sana niistä ;-) Aina on hauska, kun matkustan Suomeen (tai takaisin Tšekkiin) Ruotsin kautta ja huomaan, että Tukholmassa on "kurva" kirjoitettu jokaisella toisella taululla :-)

*****

Mezi švédským městem Malmö a dánskou metropolí Kodaní vede dálnice přes moře. Tenhle úsek cesty je pro mě pokaždé úžasným zážitkem!! Jen jednou jsem ho omylem zaspala a pak mě to ještě dlouho mrzelo... Proč? No, posuďte sami:


Silnice Malmö - Kodaň

*****

V létě 2009 jsem asi dva a půl měsíce pobývala ve Finsku. A během té doby (ponejvíce v září, po skončení práce) jsem strávila docela hodně času v tamějších tichých a pohodlných vlacích, najezdila jsem odhadem něco přes 2000 km... Finské vlaky se nedají moc srovnávat s tím, co u nás provozují České dráhy. Finské vlaky jsou prostě skvělé!! Jenže zároveň tak trochu nudné ;-) Opravdu. Ale v žádném případě teď nemám na mysli ten úžasný výhled skrz okenní sklo na monotónní finskou krajinu - ten totiž zbožňuju a nikdy se pro mě nestane všedním!!

Ale zkuste si představit tohle:
Havlíčkův Brod - vlakové nádraží. Na nástupišti čeká malý žlutočervený vláček - takový ten typický jeden vagónek. Nacvičeným pohybem do strany otevírám dveře a nastupuju. Mlčky se dívám ven skrz ušpiněné okno - pomalu ale jistě se smiřuju s tím, že Finsko zůstalo kdesi daleko a je mi z toho všeho trochu smutno... Po nějaké chvíli pan strojvedoucí nastartuje. Ten malinký vlak se celý rozklepe a rozdrnčí... A nakonec se s obrovským rachotem rozjíždí :-) Zavírám oči a poslouchám tu jednotvárnou melodii, co tak dobře znám. No jasně, právě tohle mi v těch finských vlacích chybělo!! Najednou vím, že se blížím k domovu: Havl.Brod, Dolík, Petrkov, Lípa, Radňov, Herálec...

Herálec
... Slavníč, Kamenice u Humpolce, Plačkov - a Humpolec.
Vzdálenost 25 km trvá 40 minut :-) Vláček staví skoro na každé mezi... A já už se zase usmívám.

*****

A tak končí Vencíkovo vyprávění o Finsku :-) Prozatím. Moc ráda se tam někdy zase vrátím, až přijde čas...


P.S.: Další fotky z cesty domů jsou tady. / Enemmän valokuvia kotimatkalta on tässä.


Pár obrázků z okolí Brandýsa nad Labem

2. května 2010 v 8:27 | Vencík |  Novinky v Galerii

Jizera v Novém Vestci

Další obrázky zde. / Enemmän valokuvia tässä.