Červenec 2011

Arttu Wiskari - Tuntematon potilas

25. července 2011 v 0:06 | Vencík |  Suomi / Finsko



Vencíkův pokus o překlad:

Mun kotiin murtaudutaan joka yö,
Do mého domu se vloupají každou noc,
mä oon varma et ne on yläkerran jätkät
jsem si jistý, že to jsou flákači z horního patra,
kuivamuonatkin ne kaapista syö
i sušené jídlo ze skříně jedí
ja tuhkakuppiin jättää Boston-sätkät
a v popelníku nechávají špačky Boston
Olen kyllästynyt pelkäämään,
Už mě nebaví se bát,
siks nukun pistooli mun tyynyn alla
proto spím s pistolí pod polštářem,
sitä tottunut oon käyttämään,
tu jsem zvyklý používat,
se mua palveli jo rintamalla
ta mi sloužila už na frontě

Stalin valtas tänään Helsingin, siitä hoitajalle ilmoitin
Stalin dneska okupoval Helsinki, to jsem ošetřovatelce oznámil
Ja maastoidun sänkyni alle, tietenkin
a zalezl jsem pod postel, samozřejmě
Ne toi taas uuden pillerin, sen patjan väliin piilotin
Přinesli mi zas nový prášek, schoval jsem ho pod matraci
Tämä tauti vei järjen, vaikka vastaan taistelin
Tahle nemoc mi vzala rozum, přestože jsem s ní bojoval

CHORUS
Kuule mun toive, mä haluan pois
Slyš moje přání, já chci pryč
Eikö aikani täynnä jo ois?
Nenaplnil se už můj čas?
Olen jo nähnyt tämän elämän, kaiken sain ja vielä enemmän
Už jsem viděl tenhle život, všechno jsem získal a ještě víc
Kuule mun toive, mä haluan pois
Slyš moje přání, já chci pryč
Eikö aikani täynnä jo ois?
Nenaplnil se už můj čas?
Tahtoisin lähteä kuin sotilas, terveisin tuntematon potilas
Chtěl bych odejít jako voják, s pozdravem neznámý pacient

Viime kerralla kun vaarin näin,
Naposledy, když jsem dědu viděl,
ei se enää mua tuntenut
už mě nepoznal
kunto romahtanut alaspäin
jeho stav se o moc zhoršil
Raatteentielle takas kadonnut
ztratil se zpátky na Raatteentie*

Sain eilen soiton hoitokodista,
Včera mi telefonovali z domova důchodců,
vaari pois on päässyt sodista
děda se dostal pryč z válek
Vaikka itken, mä uskon,
Přestože pláču, věřím,
että vielä me tavataan
že se ještě potkáme
Kun sinun arkkua me kannetaan,
Když neseme tvoji rakev,
poikki kävelemme kirkkomaan
kráčíme přes hřbitov,
Nyt ymmärrän pyynnön,
teď rozumím prosbě,
joka sai minut suuttumaan
co mě rozhněvala

CHORUS
Kuule mun toive, mä haluan pois
Slyš moje přání, já chci pryč
Eikö aikani täynnä jo ois?
Nenaplnil se už můj čas?
Olen jo nähnyt tämän elämän, kaiken sain ja vielä enemmän
Už jsem viděl tenhle život, všechno jsem získal a ještě víc
Kuule mun toive, mä haluan pois
Slyš moje přání, já chci pryč
Eikö aikani täynnä jo ois?
Nenaplnil se už můj čas?
Tahtoisin lähteä kuin sotilas, terveisin tuntematon potilas
Chtěl bych odejít jako voják, s pozdravem neznámý pacient


(* Raatteentie - název jedné cesty na východě Finska, bojiště v Zimní válce)


Vencíkův návrat

2. července 2011 v 0:22 | Vencík |  Suomi / Finsko

Ručičky na mém budíku ukazují, že se pomalu ale jistě blíží půlnoc... Páteční večer. Tak jako obvykle sedím u počítače ve svém malém pokojíčku v nejvyšším patře jednoho z mnoha plzeňských paneláků a přemýšlím, jestli už půjdu spát nebo se ještě chvilku budu jen tak bezmyšlenkovitě prohrabávat nějakými stránkami na internetu. Ale přesto je dneska něco jinak než obvykle. Vedle mě, opřený o postel, stojí můj velký černomodrý batoh. Jezdívám s ním na své pracovní cesty, letos do Merklína v Krušných horách, co o něm někdy mluvím jako o obydlené zatáčce mezi třemi kopci a myslím, že to není tak úplně od věci ;-) Každopádně, hospodu tam mají a vaří tam výborné bratislavské plecko, mimo jiné :-) Ale ne, Merklín tentokrát není tím místem, kam se chystám odjet. Zítra vyrážím někam dál. Možná tušíte kam... :-)

Zítra touhle dobou budu nejspíš usínat v hostelu na Olympijském stadionu v Helsinkách - tam, kde v roce 1952 získal Emil Zátopek 3 zlaté medaile!! No jasně, tohle musím pokaždé zmínit :)) V téhle záležitosti jsem asi trochu pyšná Češka, výjimečně. A pozitří? Pozítří budu usínat kdesi za severním polárním kruhem, v národním parku Pallas- Yllästunturi :-) Je to tak, vracím se na místo činu. Vracím se tam a věřím, že tentokrát bude štěstí stát při mně a podaří se mi dojít z Hetta až na jih a nebudu to opět muset vzdát někde v půlce cesty... No, uvidíme. Možná si v následujících dnech splním svůj velký sen :-) A možná taky ne... Vydávám se na svou pouť s pokorou člověka, co už jednou prohrál.

Ať už se moje putování vyvine jakkoliv, určitě se později tady na blogu podělím o své zážitky, nové zkušenosti a samozřejmě o fotky. A budu se moc těšit na - doufám - šťastné setkání po návratu!! :-) Do té doby se opatrujte a mějte se moc hezky :-)

Z Plzně zdraví
Vencík