Únor 2012

Vencíkova zpáteční cesta

28. února 2012 v 22:52 | Vencík |  Moje dovolená ve Finsku (2011)

Trajekt Turku - Stockholm

Tahle cesta trajektem byla moc fajn a myslím, že na ni budu ještě dlouho vzpomínat. Když cestujete sami nejnižší třídou, v patře pod auty, jsou vaši spolunocležníci vždycky trošku loterie... A já jsem tentokrát měla obrovské štěstí!!! Nafasovala jsem Finku a Američanku, obě přibližně mého věku.

Zkraje večera jsem se spíš tak náhodou dala do řeči s Bell a musím říct, že jsem díky ní ztratila všechny ty nesmyslné předsudky týkající se obyvatel USA :-) Bell byla moc milá holka s až neskutečným přehledem o spoustě věcí. Právě cestovala kolem světa!! Opravdu. Spolu s pár přáteli se vydali z USA přes Portugalsko kamsi do Afriky (vybavuju si zmínku o JAR), Indie, Indonésie, Číny, Ruska, přes Finsko do Stockholmu... a pak prý do Vídně, Budapešti, možná do Prahy... a bůhvíkam ještě, protože jejich cesta prý začala asi před dvěma a půl měsíci a přibližně stejnou dobu měla ještě pokračovat. A během téhle své cesty prý natáčejí o tom všem dokument.

Tahle baba byla prostě neuvěřitelná, obdivuhodná osoba :-) A stydím se. A už nikdy se nebudu hloupě smát vtípkům o Američanech, kterak si pletou ČR s Čečenskem a tak podobně... A poctivě si nastuduju mapu USA, abych napříště už věděla, kde se nachází South Carolina a neptala se na sníh... :)) Jo, až takové pako jsem, přiznávám. A taky si přečtu Nesnesitelnou lehkost bytí, abych měla aspoň tušení, o čem to vlastně je, protože ona, Američanka, to četla a já ne... Trošku se mi ulevilo až teď, když jsem si na Wikipedii zkontrolovala, že Milan Kundera opravdu ještě žije kdesi ve Francii - protože to jsem jí říkala, aniž bych si byla 100 % jistá... Kdybych i v tomhle byla z obrazu, asi by mi nezbývalo nic jiného, než si obstarat lopatu, abych se mohla jít zahrabat... ;-)

A ta Finka? S tou jsme si vyprávěly o všem možném - nekecám - několik hodin, asi do půl druhé v noci :-) Jo, viděly jsme se poprvé. Až vám bude někdo tvrdit, že Finové jsou uzavření a mlčenliví, nevěřte tomu... A já občas taky nejsem ;-) Probraly jsme spolu spoustu záležitostí - od půlnočního slunce přes hokej, Mumínky, avantouinti (plavání v díře v ledu) a tak porůznu... až po nevyjasněnou otázku: Proč a jak umřel Mika Myllylä?


Stockholm - Plzeň

Během cesty autobusem ze Stockholmu jsem střídavě sledovala ubíhající krajinu, přemýšlela o své právě končící dovolené a tak vůbec o životě, a dospávala jsem tu krátkou uplynulou noc... A v Malmö jsem dostala spolupasažéra na vedlejší sedačku - v Itálii žijícího Súdánce. Chvíli jsme oba jen tak mlčky sledovali cestu. A pamatuju si, že to trvalo přesně do okamžiku, kdy jsem si při přejezdu dlouhého mostu přes moře mezi Švédskem a Dánskem (Malmö a Kodaní) všimla napůl potopené, na bok převrácené lodi a snažila jsem se ji vyfotit. To jsem bohužel moc dobře nestihla :-/ Ale nějak jsme si v té souvislosti začali povídat a docela jsme se nasmáli a cesta příjemně ubíhala... :-)

Po mnoha hodinách cesty jsem vystoupila v Praze na Florenci. Odtud to do Plzně, kde jsem teď jakože doma, bylo už jen kousek :-)

* * * * *

A tak skončilo jedno z dalších pokračování mého finského příběhu. Nebylo poslední, v to věřím...



Počet komentářů: 2

Turku

27. února 2012 v 23:58 | Vencík |  Moje dovolená ve Finsku (2011)

Něco málo z finské Wikipedie:

Turku se nachází na jihozápadním pobřeží Finska, v kraji Varsinais-Suomi, při ústí řeky Aurajoki. Odhaduje se, že město vzniklo koncem 13. století, což z něj dělá nejstarší finské město. Turku bylo dlouho nejvýznamnějším centrem osídlení ve Finsku, bylo prvním hlavním městem Finska (1809 - 1812) a do 40. let 19. století také největším finským městem. V roce 1827 bylo poničeno velkým požárem.
Nynější město již není celostátně tak významné jako dříve, ale pořád je místně-správním, hospodářským a kulturním centrem. V roce 2011 bylo Turku spolu s estonským Tallinem hlavním městem evropské kultury.
Ke dni 30. listopadu 2011 mělo Turku 178 670 obyvatel, což jej řadí na 5. místo mezi finskými městy. Turku je oficiálně dvojjazyčné město, pro 5,2 % jeho obyvatel je mateřským jazykem švédština.




O Turku už jsem slyšela ledacos :-) Ostatní Finové si z něj občas dělají srandu a o jeho obyvatelích říkají, že jsou divní... :-) A naopak, podle nich jsou prý nejvíc divní obyvatelé Savo - kam patří mimo jiné i Pieksämäki :)) Jako cizinec do těch jejich žabomyších válek moc nevidím, natož abych se přikláněla k některé straně... Asi ani nemůžu, když jsem kdysi bydlela nějakých 9 měsíců v Pieksämäki a (celkem) 5 měsíců poblíž Salo - nějakých 50 km od Turku :-) Ale jednu záležitost nejde nepostřehnout - místní nářečí. Ani v Pieksämäki se nemluví bůhvíjak spisovně, ale s jihozápadem Finska se to vůbec nedá srovnávat. Tam se totiž často zkracují koncovky a některá slova jsou jiná. Docela to trvá, než si člověk zvykne. A zároveň, Turku je finské město, kde se občas nedomluvíte finsky, protože rodilý Fin se vám omlouvá, že bohužel neumí dobře finsky...
Zrovna jsem se potřebovala zeptat, jestli jdu správně do přístavu. Jenže jsem si zaboha nemohla vzpomenout, jak se řekne anglicky přístav. A švédsky neumím ani slovo, natož "přístav" ;-) A tak s první paní jsem to vzdala - věřila jsem, že napodruhé budu mít víc štěstí... Jenže ta druhá paní, co jsem ji náhodou potkala tam na břehu řeky Aurajoki, mluvila taktéž švédsky :-/ Ale domluvily jsme se :-) Vynechala jsem všechna bezvýznamná zdvořilostní slovíčka a svou otázku jsem zjednodušila na "satama??", přičemž jsem rukou ukázala tím směrem, kam jsem měla namířeno... A paní přikývla. A já jsem díky tomu věděla, že jdu opravdu správně :-)

Proč jsem se ptala na cestu do přístavu, když jsem šla při břehu řeky? No, bude to znít asi trochu divně, ale mně pořád připadalo, že ta řeka Aurajoki (1) teče opačným směrem, než by měla :-) Jako fakt!! Prostě si nějak neumím vysvětlit, jak můžou vlnky na řece směřovat proti mně, když jdu do přístavu... A jsem si docela jistá, že jsem byla střízlivá ;-) Nejspíš je to tak, že zdání klame - že ta řeka je úplně normální, jen já jsem tak trochu pako... Ale těžko říct, protože ve Finsku je možné skoro všechno :-)


Jak si tak vykračuju podél řeky, nedalo mi to, abych se nezastavila v hospůdce se slovem Panimoravintola v názvu - představovala jsem si totiž, že v pivovarské restauraci budou točit nějaké vlastní pivo, něco fakt speciálního... Přišla jsem k baru a ptám se té mladé slečny, jestli mají nějaké svoje pivo. A ona prý, že bohužel už tři roky tam pivo nevaří, ale může mi nabídnout výborné české pivo Budějovický Budvar :-) To mě trošku pobavilo (a rozesmutnilo zároveň) a tak povídám: Já jsem Češka... A ona se na mě tak trochu překvapeně podívá, usmívá se, a nabízí mi točený Carlsberg - taktéž se netvářím asi moc nadšeně, protože radši bych finské pivo... A ona to vytuší a ukazuje mi dva lahváče s tím, že tahle pivka jsou místní :-) A tak jsem si po chvilce odnášela ven na terásku pivko Aura - předtím jsem jako obvykle ještě musela krátce vysvětlit, jaktože jsem Češka a mluvím finsky, ale na to už jsem byla po téhle dovolené zvyklá... :-)

Blížil se večer, čas mého odjezdu trajektem směr Stockholm. Cestou k přístavu jsem ještě stihla malinko zvenku (a z nádvoří) obhlídnout hrad Turun linna (2). Dovnitř se mi nějak nechtělo, i když otevřeno nejspíš bylo - musím si něco nechat taky na příště ;-) Už teď mám pár tipů, kam se chci ve Finsku ještě podívat.


V Turku se mi moc líbilo, hlavně nábřeží (3) řeky Aurajoki. Za slunečného počasí to bylo takové docela idylické místo s mnoha kavárničkami (4) a zmrzlinovými stánky a při břehu kotvily lodě - mezi nimi i několik starých plachetnic. Ty sloužily zároveň nejspíš jako součást nedalekého námořního muzea, neboť za poplatek bylo možné jít se podívat dovnitř.


A přímo před tím muzeem byla dokonce nějaká vojenská loď (5) nebo tak něco a ještě jedna taková velká (6)... No jasně, lodě jsou pro mě úplná španělská vesnice :)) A nejen řeka Aurajoki, ale i centrum města vypadalo hezky. Nejvíc mě zaujala tramvaj (7) upravená ve zmrzlinový stánek :-)


Další fotky z Turku jsou k vidění tady.



Přidat komentář

Střípky z Helsinek

24. února 2012 v 22:56 | Vencík |  Moje dovolená ve Finsku (2011)

Pozor na racky! :-)

Sedím si na kamenné dlažbě na břehu moře, kousek od tržiště Kauppatori, a svačím - ta buchta koupená u jednoho ze stánků na Kauppatori chutnala výborně :-) Zasněně se dívám na lodě proplouvající kolem, sluníčko krásně svítí, racci poletují nad mořem... Idylka :-) Najednou ucítím jakýsi prudký pohyb a letmý dotyk na svém rameni - a už se můžu jen překvapeně, naštvaně a pobaveně zároveň dívat za nad moře odlétajícím rackem, jak si nese v zobáku zbytek - to jest asi půlku - té mojí nakousané svačiny :)) A teď už vím, proč, a nebudu se nechápavě usmívat, až mi bude zase paní zmrzlinářka říkat: "Varo lokkeja!" Pozor na racky!


I když vypadají jako největší neviňátka :-)

* * * * *

Suomenlinna

Tentokrát to nebylo tak klidné a úžasné místo jako posledně, když jsem tam zavítala někdy ve druhé polovině září... Na můj vkus tam bylo až moc přelidněno a navíc tam na několika místech probíhaly nějaké drobné opravy. Na volných prostranstvích si lidé v příjemném, sluncem prozářeném letním dni dělali piknik, mnoho skupinek tam všude posedávalo - a vím, že být tam zrovna v tu dobu s nějakou partičkou, nejspíš bych si to s radostí užívala taky :-) Ale protože jsem na Suomenlinně čekala spíš klídek a pohodu, tak přiznávám, že mě to místo tentokráte trošku zklamalo - ale opravdu jen trošku ;-)


Konečně jsem si prohlídla ponorku Vesikko. Minule jsem totiž prošmejdila na Suomenlinně kdeco, ale ponorku jsem omylem nějak minula :-/ I zvenčí vypadala docela zajímavě, ale hlavně ten vnitřek stál za to!! Už jste byli někdy uvnitř ponorky? ;) No jasně, mám odtud fotky - ale nejsem si úplně jistá, jestli se tam smělo fotit, takže si je radši nechám pro sebe... Stejně by to nebylo ono, to se musí vidět živě... Tolik všelijakých páček, tlačítek, měřáků!! A taky trubky, kabely, šrouby... Celé to vypadalo tak nějak složitě :-) Připadala jsem si jako v nějakém retro sci-fi filmu :)) A asi nejvíc mě zaujaly tamější postele. Byly strašně malinké - na šířku i na délku. Nedokážu si moc představit, jak tam mohli spát... A pobývat v tak stísněném prostoru!! Myslím, že už docela chápu, proč se používá slovní spojení "ponorková nemoc". Tohle prostředí muselo být fakt extrémní!! Já bych se zbláznila možná už po pár dnech :)) A taky mě napadá, že po světě chodí asi jen několik málo lidí, se kterými bych se nebála vyrazit na výlet ponorkou :-)


Jedna záležitost mě na Suomenlinně asi nikdy nepřestane fascinovat - to zvláštní propojení historie a současnosti, turismu a běžného života. Na těch několika ostrovech a ostrůvcích se rozprostírá stará vojenská pevnost Suomenlinna, památka UNESCO, a zároveň tam stálí obyvatelé žijí svým běžným životem. A tak se vám klidně může stát, že vylezete z nějakého temného tunelu a ocitnete se na dvorku :-) Ne, o slípku jsem tam naštěstí nezakopla, ale i tak to jako dvorek vypadalo...

* * * * *

Večerní plavba kolem Helsinek

Po návratu ze Suomenlinny jsem po delším váhání na poslední chvíli na Kauppatori nastoupila na další loď a vyrazila jsem na okružní plavbu kolem Helsinek. Proč mi to dalo tolik přemýšlení? Jednoduše proto, že jsem s sebou neměla žádné oblečení navíc a trochu jsem se bála, že v těch kraťasech a tričku se ze mě během té dvou a půl hodinové plavby stane rampouch!! :-) Ale šla jsem do toho - s představou, že večerní plavba při pomaličku zapadajícím slunci bude určitě moc fajn... A byla!! :-)


Navíc, tahle plavba při večeru je o hodinu delší než během dne - ne, není to tím, že by loď plula pomalejc ;) , ale trasa je trochu jiná - a za stejnou cenu, a to se vyplatí!! :-) Ta zima se dala přežít, nebylo to tak zlé, i když teda husí kůži jsem měla snad úplně všude :)) Kosa tam byla slušná, to jo...

* * * * *

A pár stručných poznámek na konec :-)

Na tržišti Hakaniemen tori ta blondýnka harmonikářka (na staré fotce tady) nejspíš už nehraje :( Nebo jsem jen měla smůlu, tentokrát. Místo ní tam byli nějací tři starší chlápci - a dobře hráli, to jo, jen to už nějak nebylo ono ;-)

V Helsinkách se v jedné z ulic nachází zároveň dva gay-kluby a jeden křesťanský spolek - zajímavá to kombinace... :-)

I tentokrát jsem bydlela ve Stadion Hostelu a poprvé jsem dostala pokoj v 1. patře. Že by 1. patro bylo pro stálé zákazníky?!

Suomenlinna za slunečného počasí láká k nejrůznějším aktivitám a tak se občas z projíždějící lodi naskytne pohled vskutku nevšední :)) Ale protože nejsem žádnej šmírák nebo tak něco, vyfotila jsem si radši ponorku ;-)

Viděla jsem zblízka medůzu, mořského koníka, žraloka, piraňu, kraba... a hafo rybiček a dalších vodních zvířátek. V akvárcích v Sea Life - mořském světě...


* * * * *

A to bude o Helsinkách vše - pro tentokrát ;-) Fotky z Helsinek jsou k vidění v Galerii (12. - 14. červenec).

Z Helsinek jsem cestovala do Turku přes Halikko a stavila jsem se ve Vässilä, kde jsem kdysi pracovala jako sběrač jahod, okurek, hrachu... A protože jsem šla z Halikko do Vässilä pár kiláčků pěšky, tak mám i odtud nějaké fotky - tady.



Počet komentářů: 2

Tampere - Pieksämäki - Joensuu - Helsinki

24. února 2012 v 22:32 | Vencík |  Moje dovolená ve Finsku (2011)

V porovnání s celou tou štrekou z Kolari do Tampere by to odtud do Helsinek bylo opravdu už jen kousek a ten můj vlak měl cílovou stanici právě ve finské metropoli... Jenže já jsem ještě měla v plánu pár návštěv - v Pieksämäki a v Joensuu. A proto jsem z Tampere do Helsinek pokračovala právě po téhle trase. O svých setkáních nebudu nikterak dlouze vyprávět, napíšu zde jen, že to bylo moc fajn a své zajížďky ani malinko nelituju!! :-)


Joensuu pro mě bylo milým překvapením. Netušila jsem, že je to tak hezké město. Bylo zase trochu jiné než ostatní finská města a městečka, co jsem doposud měla možnost navštívit (ne, nebylo jich nikterak moc). Z mého středoevropanského pohledu pro mě bylo trochu zvláštní, že se i v centru města sem tam nachází dřevěné stavby a vypadaly na pohled malinko jinak než domky v Pieksämäki - ale nevím, čím to bylo nebo proč mi to tak připadalo. A nedá mi to, abych zde nezmínila dvě taková, pro mě úplně úžasná, místa:

1 - Carelicum. Tohle muzeum rozhodně stojí za návštěvu. Byla tam k vidění a k přečtení spousta zajímavých věcí týkajících se Karélie. Od pradávné historie až po současnost, od pravěkých nástrojů až po motor stíhačky ze druhé světové války... A historie nebyla jediným tamějším tématem. Ta expozice byla tak zajímavá a moje rychlost čtení tak bídná, že možná nechybělo moc a omylem bych přespala v muzeu - po páté hodině odpolední za mnou přišel chlápek, že už je po zavíračce, a pouštěl mě východem pro zaměstnance :))

2 - Veřejná sauna v Joensuu. Provozují ji Joensuun jääkarhut (1) (Joensuuští lední medvědi) a je to moc příjemné místo. Když jsme s Isou střídavě pobývaly v sauně, koupaly se v jezeře a vyhřívaly se na sluníčku, přemýšlela jsem, co všichni na té jižní Evropě vidí ;-) A Isa vyprávěla, že v zimě je tam prý obrovská díra v ledu, kde se dá docela dobře plavat.. :-)


Další fotky jsou tady.

Přidat komentář

Nedělní ráno v Tampere

19. února 2012 v 21:32 | Vencík |  Moje dovolená ve Finsku (2011)


Ospalé nedělní ráno. Všude mrtvo, všechno zavřené, ulice zaneřáděné povalujícími se odpadky a sem tam člověk nebo skupinka lidí trousící se za ranního světla z hospody domů. Do ulic vyrážejí první uklízecí vozy a nešťastníci s košťaty :-) Policajt trpělivě budí chlápka spícího na lavičce. Jak se tak rozhlížím kolem, bude mít pan policista nejspíš tohle ráno hodně práce...

Projdu kousek města a za nějaký čas se vracím zpátky směrem k nádraží. V uklizených ulicích se pomalu ale jistě začínají vyskytovat i střízliví lidi :)) Napadlo mě, že pracovat v Tampere jako uklízeč ulic vlastně vůbec nemusí být špatný džob ;-)

Tampere mě nikterak moc nenadchlo. Možná proto, že jsem kdysi slyšela zvěsti o tom, že je to hezké město, a tak jsem čekala víc... A taky, viděla jsem jen jeho malou část.


Další fotky jsou tady.

Přidat komentář

Prozatímně fotky...

18. února 2012 v 23:12 | Vencík |  Novinky v Galerii


... z Tampere, Joensuu, Helsinek (1, 2, 3), okolí Halikko a z Turku. Příležitostně ještě něco málo napíšu :-)

Přidat komentář