Trajekt Turku - Stockholm
Tahle cesta trajektem byla moc fajn a myslím, že na ni budu ještě dlouho vzpomínat. Když cestujete sami nejnižší třídou, v patře pod auty, jsou vaši spolunocležníci vždycky trošku loterie... A já jsem tentokrát měla obrovské štěstí!!! Nafasovala jsem Finku a Američanku, obě přibližně mého věku.
Zkraje večera jsem se spíš tak náhodou dala do řeči s Bell a musím říct, že jsem díky ní ztratila všechny ty nesmyslné předsudky týkající se obyvatel USA :-) Bell byla moc milá holka s až neskutečným přehledem o spoustě věcí. Právě cestovala kolem světa!! Opravdu. Spolu s pár přáteli se vydali z USA přes Portugalsko kamsi do Afriky (vybavuju si zmínku o JAR), Indie, Indonésie, Číny, Ruska, přes Finsko do Stockholmu... a pak prý do Vídně, Budapešti, možná do Prahy... a bůhvíkam ještě, protože jejich cesta prý začala asi před dvěma a půl měsíci a přibližně stejnou dobu měla ještě pokračovat. A během téhle své cesty prý natáčejí o tom všem dokument.
Tahle baba byla prostě neuvěřitelná, obdivuhodná osoba :-) A stydím se. A už nikdy se nebudu hloupě smát vtípkům o Američanech, kterak si pletou ČR s Čečenskem a tak podobně... A poctivě si nastuduju mapu USA, abych napříště už věděla, kde se nachází South Carolina a neptala se na sníh... :)) Jo, až takové pako jsem, přiznávám. A taky si přečtu Nesnesitelnou lehkost bytí, abych měla aspoň tušení, o čem to vlastně je, protože ona, Američanka, to četla a já ne... Trošku se mi ulevilo až teď, když jsem si na Wikipedii zkontrolovala, že Milan Kundera opravdu ještě žije kdesi ve Francii - protože to jsem jí říkala, aniž bych si byla 100 % jistá... Kdybych i v tomhle byla z obrazu, asi by mi nezbývalo nic jiného, než si obstarat lopatu, abych se mohla jít zahrabat... ;-)
A ta Finka? S tou jsme si vyprávěly o všem možném - nekecám - několik hodin, asi do půl druhé v noci :-) Jo, viděly jsme se poprvé. Až vám bude někdo tvrdit, že Finové jsou uzavření a mlčenliví, nevěřte tomu... A já občas taky nejsem ;-) Probraly jsme spolu spoustu záležitostí - od půlnočního slunce přes hokej, Mumínky, avantouinti (plavání v díře v ledu) a tak porůznu... až po nevyjasněnou otázku: Proč a jak umřel Mika Myllylä?
Stockholm - Plzeň
Během cesty autobusem ze Stockholmu jsem střídavě sledovala ubíhající krajinu, přemýšlela o své právě končící dovolené a tak vůbec o životě, a dospávala jsem tu krátkou uplynulou noc... A v Malmö jsem dostala spolupasažéra na vedlejší sedačku - v Itálii žijícího Súdánce. Chvíli jsme oba jen tak mlčky sledovali cestu. A pamatuju si, že to trvalo přesně do okamžiku, kdy jsem si při přejezdu dlouhého mostu přes moře mezi Švédskem a Dánskem (Malmö a Kodaní) všimla napůl potopené, na bok převrácené lodi a snažila jsem se ji vyfotit. To jsem bohužel moc dobře nestihla :-/ Ale nějak jsme si v té souvislosti začali povídat a docela jsme se nasmáli a cesta příjemně ubíhala... :-)
Po mnoha hodinách cesty jsem vystoupila v Praze na Florenci. Odtud to do Plzně, kde jsem teď jakože doma, bylo už jen kousek :-)
* * * * *
A tak skončilo jedno z dalších pokračování mého finského příběhu. Nebylo poslední, v to věřím...