Březen 2012

Mikael Granlund na finské poštovní známce

22. března 2012 v 22:26 | Vencík |  Suomi / Finsko


Jak se vám líbí? :-)

Mika Myllylä (12.9.1969 - 5.7.2011)

8. března 2012 v 0:14 | Vencík |  Suomi / Finsko

Už si nevzpomenu, v jakém to bylo přesně roce nebo jaký to byl závod, ale úplně jasně si vybavím dvě jména z té doby: Bjørn Dæhlie a Mika Myllylä. Tenkrát jsem je sledovala v televizi a oba pro mě byli hrdinové :-) A bylo těžké rozhodnout se, komu z nich vlastně fandím. Jenže pak přišlo mistrovství světa v Lahti 2001 a dopingový skandál finských běžců. Mika Myllylä byl potrestán za doping dvouletým zákazem činnosti. Na čas tak zmizel ze sportovního světa, kam se později už nedokázal vrátit. Zemřel letos v červenci ve věku 41 let.

Tady u nás vyšel o Mikovi jen stručný článek na iDNES.cz. Ale já jsem se ve dvou finských časopisech - "Seiska" a Seura - dočetla trochu víc a aspoň o něco z toho se chci podělit... Všechno to je jen Vencíkův pokus o překlad, takže to berte prosím trochu s rezervou, jsem amatér ;-)


Testament Miky Myllyläho z roku 2001


Původní text "Testamenttini Suomen kansalle" tak, jak tehdy vyšel v novinách Ilta-Sanomat, je ke shlédnutí v PDF zde.

"Můj testament finskému národu. Tohle je testament, co jsem nevěřil, že budu kdy psát. Potkal mě hluboký smutek. Moje srdce je zlomené, své trápení nedokážu slovy popsat. Velká část mého světa se rozpadla 28.2.2001, kdy jsem se ke svému velkému šoku doslechl, že můj dopingový vzorek odevzdaný na mistrovství světa v Lahti je pozitivní. Začala nejhorší noční můra mého života.

Ve svém životě jsem se vždycky snažil být sám odpovědný za své činy a záležitosti týkající se mého života, a to dělám i teď. Jako vrcholový sportovec bych sám měl určit a být si vědom, že mnou užívané látky povedou k pozitivnímu dopingovému výsledku. Teď za tuhle velikou chybu draze platím. V mé mysli krouží mnoho otázek, a přestože se jakkoliv snažím vůči nim protestovat, nemůžu změnit, co se stalo.

Věřím, že Bůh to tak chtěl. Z hloubi svého srdce se chci omluvit za svou chybu finskému národu a celému sportovnímu světu. Zároveň vyslovuji pokorné díky všem, co mě v průběhu let podporovali. Vy jste mi spolu s rodinou pomáhali a pomáháte vydržet. Teď je podpora třeba víc než kdy jindy.

Sport mi dal hodně, hodně také vzal. Teď už není spěchu. Je dobojováno. Je čas na nový život. Dlouho poté, co jsem jako malý kluk poprvé zabořil nohu do Tervaneva (rašeliniště - Vencíkova poznámka), začalo v mém životě velké dobrodružství, z něhož se stalo nekonečné trápení. Klesal jsem a stoupal, pořád znovu a znovu. Tisíce litrů potu a slz získaly teď nádech smutku. Odtud nabírám také sílu, s jejíž pomocí se vzpamatuju i z tohoto neúspěchu.

(Obrázek ze stránek http://kunnonvuodatus.blogspot.com)

Ještě jednou se do mých uší donese mystické pozvání té tiché Tervanevy. Pokorně, vděčně a osaměle tudy teď naposledy v protivětru projdu, pokleknu, přiznám svou prohru a poprosím o klid pro svou duši.

V Haapajärvi 6. března 2001
Mika Myllylä"


* * * * *

Z dopingové deprese do drogové spirály


Podle článku "Doping-masennus suisti päihdekierteeseen" v časopise "Seiska" 27/2011.

Cesta dolů začala pro olympijského vítěze Miku Myllyläho před 10 lety dopingovým skandálem na mistrovství světa v Lahti. Po dvouletém zákazu závodění se Myllylovi už nepodařilo vrátit se do reprezentačního týmu a v roce 2005 ukončil kariéru.
Po událostech v Lahti na tom byl dlouho špatně, ale říkal, že je z nejhoršího venku díky podpoře finského národa a pomoci své rodiny.

Rozvod v roce 2007

Po dopingovém skandálu - a hodně kvůli němu - byl Myllyläho život pořádná horská dráha.
Někdy bývalého lyžaře kvůli nadměrnému pití alkoholu zrazovalo zdraví. Jindy byla k vyjasnění vztahů uvnitř rodiny Myllylů potřeba dokonce úřední pomoc, když manželka Suvi utekla z domu a policisté odklidili z domu všechny Mikovy střelné zbraně.
Nakonec Suvina míra přetekla a Suvi se s dětmi přestěhovala z Haapajärvi do Kiiminki.
Pár podal svou žádost o rozvod na konci srpna 2007. Při rozvodu se dělil mimo jiné rodinný dům v Haapajärvi a desítky hektarů lesa, co Mika dostal svého času darem za své lyžařské medaile.

(Obrázek ze stránek Suomenkuvalehti.fi)

Přiznal své problémy

Myllylä přiznal své problémy s alkoholem a chtěl s tím přestat.
"Dělám všechno kvůli svým blízkým," poznamenal v září 2007 a hledal občas útěchu ve víře.
Dvojice se pokusila vrátit k sobě a v létě 2009 si opatřila si dům v Nivale. Šťastný společný život však netrval déle než do podzimu. V říjnu 2009 se Suvi se třemi dětmi přestěhovala do Kokkoly. Znovu se vrátila se stěhovacími krabicemi do Nivaly v létě 2010.
Ani tentokrát se jejich návrat k sobě nevydařil tak, jak Suvi doufala. Vrátila se do Kokkoly.

Uklidňující léky

V posledních letech byl Myllylä několikrát slyšen u soudu. V roce 2008 byl odsouzen místním soudem v Haapajärvi ke 3 měsícům a 10 dnům podmíněného trestu, k zaplacení 40-denní pokuty (pozn. päiväsakko - pokuta placená státu, jejíž velikost se určuje podle příjmů) a k 8 měsícům řidičského oprávnění pod dozorem, kdy mohl řídit jenom "alkozámkem" vybavené auto.
(Vencíkova poznámka: Na finské Wikipedii se píše, že "alkolukko" je zařízení v autě vyžadující od řidiče dechový vzorek před jízdou a při překročení povolené hranice množství alkoholu zabrání nastartování auta.)
"Alkozámek je dobrá věc," řekl tehdy Mika časopisu Seiska.
Bývalému hrdinovi běžkařské stopy byla přičtena mimo jiné hrubá jízda v opilosti, neoprávněné řízení dopravního prostředku a pokus o navádění k falešnému prohlášení.
Během policejního vyšetřování Myllylä přiznal, že užíval uklidňující léky a alkohol zároveň.
"Požíval jsem léky na uklidnění a antidepresiva. Sem tam jsem také pil zároveň alkohol a byl jsem v pomateném rozpoložení nejméně dva týdny poté."
Ujišťoval však, že je v dobrém stavu a že se snaží dát své záležitosti do pořádku.


* * * * *

Tohle je můj osud


Podle článku "Tämä on oleva minun kohtaloni" v časopise Seura ze dne 14.7.2011. Kurzívou jsou vepsány úryvky z knihy Miky Myllyläho "Riisuttu mestari".

Mika Myllylä v roce 2001 věřil, že dopingový stín z Lahti a opovržení sebou samým jsou jeho osudem. Smutné je, že měl pravdu.

Jedu autem z Lahti směrem domů. Všimnu si, že mi ve Volvu svítí kontrolka: palivo začíná docházet. Jak se dostanu domů? Jak probůh dostanu do svého auta benzín? Nemůžu jít na žádnou benzínku, lidi na mě budou plivat!
V roce 2011 se Mika Myllylä právě doslechl, že Janne Immonen byl chycen při užívání dopingu. Myllylä odjížděl uprostřed závodů domů.
Immonen používal stejnou látku HES-plasmaexpander jako Myllylä, a oni oba byli testováni poté, co finský lyžařský tým vyhrál zlato ve štafetě na mistrovství světa v Lahti 2001. HES slouží k tomu, aby maskoval užívání zakázaného hormonu EPO.
Myllylä si je naprosto jistý, že chytnou i jeho.
Konečně Myllylä nachází prázdnou "bezobslužnou" benzínku. (Vencíkova poznámka: "kylmäasema" je benzínka bez obsluhy fungující tak, že se do stojanu vloží platební karta) Tam zvládá natankovat, ukrytý před zraky lidí.
Z cesty se odváží zatelefonovat jen své ženě Suvi.
Myllyläho myšlenky jsou černé. Uvažuje dokonce, že odejdu pryč z tohoto světa, už nikdy se nevrátím. Ostuda a pocit neúspěchu jsou veliké.
Myllylu trápí, co provedl svým přátelům a lidem, kteří mu věřili - zvláště svým nejbližším. Suvi je ve vysokém stupni těhotenství. Do rodiny přibude ke čtyřletému Benjaminovi a roční Olivii třetí dítě, Wiljami, už za dva měsíce.
Vlastní rodina ho bude podporovat.
Lyžařská legenda je si jistá, že jiné podpory se mu nedostane.
Jak mě teď budou lynčovat?
I vrahům se může odpouštět, co národnímu hrdinovi?

Bohužel, Mika Myllylä lynčovací náladu lidí ve své mysli nezveličuje.
V následujících týdnech, měsících a dokonce letech si to prožije.
Začnou jej považovat za zrádce země, když i jeho B-vzorek se ukáže být pozitivním.
Média bez milosti přetřásají dopingový skandál. Neznámí lidé na Myllyläho pokřikují. Přichází spousta pošty. Přestože největší část dopisů je povzbuzujících, spolu s nimi přichází i podřadné pozdravy.
Redaktoři a paparazzi-fotografové se cpou do Myllylových domovních dveří.
Klid nenachází ani v Posion piilopirtti (Vencíkova poznámka: zatím se mi bohužel nepodařilo vypátrat, co přesně to je). Myllylä musí uprchnout do odlehlé chaty v blízkosti ruských hranic.
Myllylä se začíná zdržovat jen ve společnosti své rodiny. Zůstává mu příliš času na smutnění. Tak Mika, Suvi i malý Benjamin pláčou.
Myllylä se utápí v sebetrýzni.
Ta nikdy neskončí.
Prostupuje mě opovržení sebou samým: to já jsem mizerný, zkažený člověk! Jsem tak bídný, že jsem si tohle všechno zasloužil: tohle je můj osud.

Kromě Miky Myllyläho na závodech v Lahti dopovalo i pět dalších finských běžců. Všichni dostávají maximální možný trest, tedy dvouletý zákaz závodění. Trenéři dostávají doživotní zákaz funkcionářské činnosti a lyžařský šéf je odvolán z funkce.
Tisk a politici schvalují tvrdé tresty.
Nicméně, užívání dopingu není skutečným zločinem. Doping je otázkou porušení soutěžních pravidel a s tím související trestní praxe.
Přesto Mika Myllylä zažívá celonárodní pranýřování.
Všichni ostatní se v průběhu let dostávají přes dopingový stín, ale Myllylä je citlivější než ostatní. Nad událostmi v Lahti přemítá až do konce svého života.
Během závodů vždycky visel na Myllyläho krku kříž, na němž byl ukřižovaný Ježíš. Myllylä byl vychován, aby věřil v Boha, modlitby a trest.
"Jako dítě mě učili, že nebeský otec trestá. Udělal jsem já něco tak špatného, že jsem teď takhle trestán?"
Už v mládí byl Myllylä k sobě tvrdý. Nic si neodpustil, běhal až do vyčerpání rašeliništěm Tervaneva. Ve chvíli neúspěchů Myllylä cítil odpovědnost k celému finskému národu. Také nevydařené závody ve Falunu ho dlouho strašily v mysli.
Provinění ho tížilo citelněji než jiné.

(Obrázek ze stránek http://vaherkoski.blogspot.com)

Návrat po Lahti do vrcholového sportu se ukázal být nemožným.
Po svém zákazu závodění se Myllylä vrátil do závodní stopy, ale ne do reprezentace. Vyhrál však několik mistrovství Finska předtím, než definitivně ukončil svou kariéru po sezóně 2004/2005.
Ukončení sportovní kariéry bylo obtížné, protože Myllylä měl silný závodnický instinkt.
Vrcholový sportovec je jako chrt: když se otevře brána, sportovec jen běží veden svým závodnickým instinktem, nevidí nic než jako mlhu trať obklopující diváky, neslyší nic než jako hučení křik ze stran ve svých uších, cílem je jen a pouze ten vpředu běžící zajíc. Chrtovi nevadí ani to, že ve skutečnosti už ví, že jeho cíl je pro opravdový život nereálný - jen k jídlu nepoužitelný umělý zajíc.
Kam by tak směřoval všechnu svou energii?
Mika Myllylä se mnohokráte pokoušel vstát, ale už se mu to nepodařilo. I přesto, že si pro sebe sehnal mnoho nových zaměstnání.
V roce 2006 Myllylä pracoval v Oulu v podniku prodávajícím oblečení pro myslivost a turistiku, přestože se už dostával do problémů s alkoholem. Zaměstnání netrvalo dlouho.
Kvůli problémům s alkoholem přišel také rozvod v roce 2007. Přestože děti bydlely od té doby se svou matkou, Myllylä zůstal v jejich životě například skrze pohybové aktivity.
Myllylä upadnul do depresí.
Koncem roku 2008 se zdálo, že Myllyläho život se ubírá zase lepším směrem, když získal práci v lyžování, kde obstarával sponzory mimo jiné pro seriál závodů Tour de Barents. Ve stejné době se jej snažili získat pro práci v Mezinárodní lyžařské federaci.
Na začátku roku 2009 se Myllylovi vrátili k sobě, aby začali znovu. Ale téhož roku na podzim se opět rozešli.
Zátka byla zase otevřená.
V posledních letech se Myllylä vrátil k lyžařskému sportu, když prošel mezinárodním kurzem pro lyžařské technické experty a působil jako technický expert při národních soutěžích. Myllylä získal místo funkcionáře například při závodech v Salpausselkä, ale musel se toho vzdát kvůli obžalobám z ublížení na zdraví a řízení v opilosti minulý rok.
Myllylä také zkoušel pracovat jako realitní makléř - jezdil na kole, protože měl zabavený řidičák. Kromě toho také chodil pomáhat zadarmo kamarádovi do sportovního obchodu, aby měl něco smysluplného na práci.
Se svým milovaným lyžováním nikdy nepřestal.

Mika Myllylä se nikdy nepřenesl přes události v Lahti. Byly příliš traumatizující.
Užívání dopingu a s tím spojené urážky na cti se začaly projednávat u soudu. To prodloužilo Myllyläho trápení na více než desetiletí.
Po mnohaletém střežení svého tajemství se v loňském roce Myllylä přiznal k užívání EPO během své kariéry v 90. letech. Stal se klíčovým svědkem dopingového případu. Soud považoval za potvrzené, že se užívání dopingu netýkalo je Myllyläho.
Nikdo další kromě Myllyläho nepřiznal užívání dopingu ani při výsleších.
Myllylä se stáhl do ústraní poté, co se přibližně před rokem přestěhoval do Kokkoly. Utápěl se v alkoholu. Ani odvykací léčba na přelomu letošního května a června mu nepomohla.
V úterý 5. července bývalý národní hrdina zemřel sám.
Na kolečkových lyžích pověšených na verandě jeho domu se už nikdy nebude jezdit.
Finský národ sportovních nadšenců si bude navždy pamatovat svého lyžařského hrdinu, jehož posledním skutkem byla upřímnost.