Červen 2012

Helsinki

27. června 2012 v 21:28 | Vencík |  Suomi 2012

Z Helsinek jsem toho, pravda, nestihla zrovna moc. Přesouvala jsem se tam z Turku. Cesta přes Turku na vlakové nádraží proběhla i s těmi mými batožinami úplně v pohodě, i díky tomu, že jsem měla z předchozího dne ještě pořád platnou 24-hodinovou kartičku na MHD a taky jsem měla trochu štěstí, že jsem zrovna chytla jíž vyzkoušený bus č. 8 a nemusela jsem tak zkoumat, co jezdí směrem k nádraží.

Jen jedna trochu zvláštní věc se mi přihodila. Při čekání na lístek - na nádraží v Turku se chodí k okýnku podle čísel na lístku z automatu, tak jako u nás v ČR třeba na poště nebo v bance - si sedla kus ode mě jedna paní. Ptala se mě, kam cestuju s tolika zavazadly. A prohodily jsme ještě pár slov o Turku, finských jezerech a tak různě… Byla docela milá. A zničehonic se mě ptá, jestli chodím do kostela :)) Tak jsem se přiznala, že teda jako ne. A paní se rozpovídala o tom, jak je to fajn tam chodit… Ne, nemyslím si, že byla nějaká jehovistka nebo tak něco, nesnažila se mě nějak přesvědčovat, že bych tam měla chodit taky - jen o tom vyprávěla :-) Zajímalo by mě, co na tom ti Finové mají… Kdysi totiž Isabel (někdejší spolužačka z Nikkarily) musela vyplňovat kolonku "náboženství" v pracovním dotazníku! :-)

Z okna vlaku jsem znovu viděla baráček a pole v Jokikausta, kde jsem kdysi dvě léta (celkem 5 měsíců) pracovala na poli. Ani jsem to nikterak nehlídala, nevím totiž, podle čeho ve směru Turku-Helsinki poznat, že za chvilku to bude - ale zrovna jsem se ve správnou chvilku podívala z okna a stihla jsem to :-)

Cestou jsem vymyslela plán - dát si oba velké bágly do úschovny (= do velké zamykací kovové skříňky) na nádraží, vyndat si jen to nejnutnější a vyzvednout si je další den, kdy stejně pojedeme do Hankasalmi právě odtud, z hlavního nádraží… Takže do Stadion Hostelu, což je pro mě již tradiční místo k nocování ve finské metropoli, jsem jela jen s malým batůžkem, papírovou taškou v ruce a lístkem MHD na 24 hodin v kapse :-)

A pak zase zpátky do města, omrknout pár známých míst - protože nebylo moc času, stihla jsem zavítat aspoň na Kauppatori (tržiště na pobřeží) a do Kauppahalli, projít se po Esplanadi, stavit se v Akateeminen Kirjakauppa, kde jsem si tentokrát koupila jen pohled, ale byl to boj, když kolem bylo tolik knížek :)) A taky jsem zašla do jednoho většího obchodu se suvenýry, kde jsem hledala jen jednu konkrétní věc - puk z právě probíhajícího mistrovství světa v hokeji, ale nenašla jsem… Trošku i v té souvislosti mě napadlo, že bych se mohla jet jen tak podívat k Hartwall areeně, jaké to tam vlastně je, při mistrovství světa - a když už jsem měla tu neomezenou jízdenku ;-)


Mám moc ráda Finsko i Helsinki, ale tohle mě docela zklamalo :-( Nejenže v centru Helsinek nebylo skoro ani poznat, že se v tom městě koná MS, ale ani poblíž stadionu… Ještě pár set metrů před Hartwall areenou se procházelo takovým velkým staveništěm :-/ U Hartwall areeny stál velký "stan", pár nikterak zajímavých stánků (spíše reklamních než fanouškovských) a stěna s portréty finských fanoušků, nechvalně proslavená tím, že se tam objevil i Breivikův obličej - pořadatelé si nevšimli, že si někdo dělal srandu a poslal místo své fotky tu jeho… No, čekala jsem, že taková hokejová země, jakou Finsko bezesporu je, bude víc prožívat domácí mistrovství světa. Ale vzhledem k přehnaným cenám lístků to úplně chápu :-/ Samozřejmě, taky mě napadlo, že bych se možná přece jen mohla zajít podívat na nějaký zápas - ale dát za zápas ve skupině 65 eur a víc?! Tak to asi fakt ne… Když začali ze stadionu vycházet diváci, překvapilo mě, že to jsou vesměs finská děcka - že by se ve školách rozdávaly lístky zdarma, aby to hlediště v televizi nevypadalo tak prázdné?? Mám takové podezření… Je to škoda.

Večer v hostelu jsem potkala takovou přátelskou, usměvavou Korejku. Když jsem jí řekla, odkud jsem, hned na mě vybalila: "děkuju"!!! Zůstala jsem překvapeně koukat… Prý že byla nedávno na pár dní v Praze a tohle slovo si zapamatovala :-) Dozvěděla jsem se, že cestuje 2 měsíce po Evropě a Finsko je její poslední země před návratem domů… :-)

Následující den (16.5.) po poledni jsem jela na letiště vyzvednout zbytek naší pracovní party (byli jsme čtyři). Možná vás napadne, proč tak složitě, proč jsem neletěla s nimi? Ve zkratce: 1 a půl dne trvající cesta autobusem a trajektem, s možností vzít s sebou 2 velká zavazadla, bez nutnosti procházet trapnými bezpečnostními kontrolami a připadat si sama jako nějaké zavazadlo, je pro mě lepší volbou - když mě netlačí čas :-) Z letiště jsme dojeli autobusem přímo k hlavnímu nádraží, kde jsme po chvíli čekání nastoupili do vlaku. Naší konečnou zastávkou bylo Hankasalmi. Shodou okolností jsme přestupovali v Pieksämäki, mém někdejším domově - ale protože jsme měli na přestup jen 5 minut, nebyl na nostalgické vzpomínání čas ;-) V Hankasalmi nás čekal šéfík s autem… Moje pracovní dovolená začala :-)


2. den v Turku

23. června 2012 v 22:47 | Vencík |  Suomi 2012

Ráno jsem konečně vyrazila do obchodu s jídlem. Můj nákup vypadal takhle: balení riisipiirakka, pytlík sýrových housek, jeden salát v květináči, krabička bramborového salátu, česnekový salám a (extra)slané máslo. Byla jsem spokojený člověk :-)

Venku bylo chladno a zataženo, což mi trochu zkomplikovalo plány - původně jsem si totiž chtěla půjčit v hostelu kolo a vyrazit někam na výlet. Ale nechtěla jsem zmoknout, a tak jsem se snažila spolu s brožurkou o pamětihodnostech a zajímavých místech v Turku a okolí vymyslet nějaký náhradní program. Hodně možností mi padlo kvůli tomu, že v pondělí je zavřeno - hrad Turun linna a skoro všechna muzea… Nakonec jsem se po dlouhém zkoumání rozhodla, že že se pojedu podívat na nedaleký ostrov Ruissalo. Ale jak se tam dostat? Věděla jsem, že hodně autobusů (možná, že všechny, nevím..) jezdí z náměstí Kauppatori, a že je tam na rohu taky jakési informační centrum a prodejna jízdenek pro městskou dopravu. A tak jsem zamířila tam - s tím, že už se nějak doptám…

Cestou jsem se stavila v Kauppahalli. Ta budova byla zvenčí dost podobná té poblíž Kauppatori v Helsinkách. A uvnitř vlastně taky :-) (1) Ale kromě "tradičních" záležitostí jako jsou kavárničky a nejrůznější obchůdky - s uzeninami, pečivem, čaji a kořením, sýry, rybami a tak podobně - mě zaujala dvě místa. Prvním z nich byla kavárna, připomínající interiér nějakého staršího vagónu, s takovými těmi typickými vlakovými sedačkami - nutno dodat, že mnohem víc než jako v nějakém současném finském vlaku to tam vypadalo jako v takovém tom malém českém jednovagónku :-) (2) A druhým zajímavým místem pro mě (jakožto vetešáka od přírody) bylo minimuzeum starých věcí. Za sklem tam byly vystavené všelijaké staré plechovky, piksly a lahve od ledasčeho… A u stěny tam stála figurína prodavačky v bílé pracovní zástěře a čepci, takže to celkově připomínalo retroobchůdek :-) (3)

Z Kauppahalli to bylo jen kousek na Kauppatori, kde jsem se v infocentru zeptala paní u okýnka, jak se dostanu do Ruissalo, a ona mě poslala na bus číslo 8 na protější straně ulice. Tam jsem na ceduli zjistila, že si můžu pořídit jednodenní jízdenku za 5,50 eur, takže jsem hned ještě valila zpátky, protože jsem věděla, že se mi to vyplatí víc než kupovat jízdenky… A pak už jsem frčela na ostrov Ruissalo, známý svými lázněmi a botanickou zahradou se skleníkem. A právě tam jsem měla namířeno, kromě toho, že jsem se chtěla dostat k moři :-)

Jedu si takhle busem, nejdříve kousek po městě a pak už převážně lesem, a najednou koukám, že nějaký starší pán s paní zmáčkli tlačítko na znamení. Jéé, támhle je skleník!! A tak vystupuju taky, na poslední chvíli. A na té zastávce se mě najednou ta paní švédsky ptá, jestli mluvím švédsky (nejspíš, jistě to nevím..) - jen zavrtím hlavou, protože švédsky znám celkem dvě slova… Jo, měla bych se naučit větu "neumím/nemluvím/nerozumím švédsky" :-) A pak se ptá anglicky, tak říkám, že jako jo… A ona začne vytahovat mapu - hned jí říkám: "Ale já jsem tady poprvé! Jen jsem viděla ten skleník, tak jsem vystoupila…" Smějeme se tomu, jsme na tom totiž úplně stejně :-)

Ten skleník byl úžasné místo!! Bylo tam hned několik oddělených místností, zaměřených vždy na určité druhy rostlin. Připadala jsem si tam trochu jako někde v tropech, tím spíš, když co chvíli se od stropu spustilo zmlžování - ve všech místnostech bylo teplo, vlhkost byla proměnlivá.


Po důkladné prohlídce všech zákoutí skleníku jsem ještě prozkoumala vekovní prostranství a následně jsem se vydala už mimo botanickou zahradu, do jakéhosi parku (tak to psali v mapě) na břehu moře. A odtud jsem pokračovala dál podél břehu, směrem k lázním. Cestou jsem míjela mnoho hezkých dřevěných vilek i menších chatek a úplně při břehu moře tam stály malé baráčky - sauny.


Po pár kilometrech procházky jsem pak zamířila zpátky k hlavní cestě (přibližně uprostřed ostrova) a do lázní jsem pak popojela autobusem. Jen jsem se chtěla zvenčí podívat, jak vypadají takové finské lázně. No, nikterak zvláštně (4) - ty domečky u moře byly mnohem zajímavější :-) Ještě jsem se zašla podívat kousek přes cestu, na protější břeh ostrova Ruissalo, a pak už jsem frčela zpět na Kauppatori.

Stavila jsem se "doma", abych něco povečeřela, a vzápětí jsem vyrazila zpět do centra - do Hospody :-) Na hokej a na pivo. Hrálo právě Finsko s Kazachstánem. Tak pomalu jsem plzničku ještě nepila - snažila jsem se, ale stejně jsem s jedním pivkem vydržela jen dvě třetiny zápasu :)) Přiznávám - protože jsem došla moc brzy před zápasem, zvládla jsem předtím ještě jedno Karhu ;) A od slečny barmanky jsem se dozvěděla, že bývalý majitel chtěl mít českou hospodu, ale teď že zbyl už jen český název… A taky české pivo - v Hospodě totiž kromě finských piv točí i Pilsner Urquell a Kozla :-)


1. den v Turku

2. června 2012 v 22:03 | Vencík |  Suomi 2012

Po sedmé hodině ranní jsem vystoupila z trajektu (1) a ocitla jsem se v Turku, na dohled od tamějšího zvenčí trochu oprýskaného hradu (2). Ve Finsku mě přivítalo sluníčko, ale zároveň bylo docela chladno. Zatímco v Čechách už bylo jaro v plném proudu, tady na jihu Finska se teprve poznenáhlu probouzelo, a tak lípy v ulicích byly ještě bez listí, podobně jako některé další stromy (3) …

Nechala jsem obě svá velká zavazadla uskladněná ve skříňce v přístavu a tak jsem si to do centra Turku vykračovala jen s malým batůžkem, kde jsem si nesla ty úplně nejnutnější věci potřebné k tomu, abych nějak přečkala dobu do třetí hodiny odpolední, kdy jsem se mohla jít ubytovat do hostelu. Tam jsem měla předem zarezervované místo, takže v pohodě, až na jednu maličkost - v tom předcestovním spěchu jsem si nějak zapomněla na internetu dohledat, kde přesně se ten hostel vlastně nachází… Věděla jsem jen, že je to někde v ulici Linnankatu, co vede od přístavu do centra. A tak jsem šla tou ulicí pořád rovně a pozorně jsem se dívala kolem, abych to náhodou nepřešla. Naštěstí, už zdálky byla vidět odbočka k hostelu - byla tam velká dopravní značka s obrázkem :-) Tak jo, když už jsem věděla, kde budu nocovat, mohla jsem se v klidu vydat na menší průzkum města. Trochu jsem ho znala od loňska a tak jsem si v duchu říkala, že mě nejspíš už ničím nepřekvapí a přemýšlela jsem, jestli tam vůbec ještě najdu něco zajímavého...

Ne, vůbec jsem nečekala, že by mohly být v neděli dopoledne otevřené nějaké obchody - nebyla jsem ve Finsku poprvé ;-) A tak jsem se nejdřív vydala jen tak na menší procházku kolem řeky Aurajoki. Vedla tam taková pěkná, udržovaná cesta, kde jsem potkávala lidi na kolech, pěšmo i běžmo. (Existuje slovo "běžmo"? No, snad jo…) Podél řeky to vypadalo docela hezky, ale samotná řeka Aurajoki je dost špinavá :-/ A docela mě pobavily finské "technokratické" kytičky :-) (4)


Po návratu do centra města jsem se chvilku jen tak poflakovala ulicemi a čekala jsem, až konečně otevřou nějaké obchody s jídlem. V R-kioski bylo otevřeno už od 10:00, jenže tam nemají jídlo, jen čokoládu, bonbóny a tak… Doufala jsem, že ve 12:00 se dočkám. Jenže když jsem chvilku po půl dvanácté procházela kolem velkého obchodního domu Stockmann, všimla jsem si cedulky u vstupních dveří, kde bylo napsáno, že na Den matek (Äitienpäivä) 13.5. mají zavřeno. Kolikátého je dneska? A sakra!!! Šla jsem se podívat ještě k jinému supermarketu, ale bylo to stejné… To jediné, co mi po cestě ještě zbylo v batohu k jídlu, bylo jedno jablko :( Tak to bude do rána pěkně daleko, říkám si…

Co budu dělat, když obchody jsou zavřené a na procházce jsem už byla? No jasně, záložní plán!! :-) To jsem si totiž ze zvědavosti před odjezdem do Finska hledala na netu info o tom, jestli se čistě náhodou v Turku nebo v Helsinkách nehraje zrovna nějaký fotbal. A není to snadné, vyznat se ve finských sportovních zkratkách :)) Ale nakonec se mi podařilo dohledat, že v Turku se v neděli od 14:00 hraje zápas TPS : VPS a že TPS je jakože Turku a VPS Vaasa. Hrálo se na stadionu pojmenovaném po slavném finském běžci - Paavo Nurmi Stadion. Podle mapy, co jsem ukořistila na trajektu, se nacházel na druhé straně řeky Aurajoki, někde na okraji parku - a tak jsem se vydala tím směrem.

Paavo Nurmi Stadion byl před zápasem a během něj tak nějak zvláštně provizorně oddělen od parku a z té strany pouštěli jenom lidi, co už měli lístek (jestli jsem to správně pochopila), takže já jsem si musela obejít půlku stadionu, abych se dostala k pokladnám. A tam jsem zjistila, že být baba je vlastně docela fajn - u pokladny byl totiž připevněný papír s textem, že ženy mají vstup do všech sektorů za 5 eur :-) Jenže tam nebyl datum a tak jsem si nebyla jistá, jestli to platí. Pro jistotu jsem si u pokladny řekla o lístek na "aurinkokatsomo" - nekrytou tribunu naproti té hlavní. Ale ten nápis opravdu platil, šla jsem na fotbal jen za 5 eur!! :-) Netuším, jestli to byla speciální akce v souvislosti se Dnem matek nebo jestli to takhle mají běžně, ale bylo to fajn. Protože jinak nejlevnější lístek, tedy na "aurinkokatsomo", stál 13 eur, na spodní část hlavní tribuny 15 eur a na horní část 18 eur.

Tohle nevím, jestli se řeší i v Čechách, protože v Brně ani v Plzni jsem asi nikdy nešla na fotbal s tak různorodou sbírkou věcí v batohu - ale chlápkovi, co mi kontroloval batoh, vadily moje dvě prázdné (!) PET flašky, protože prý mají víčka a tím pádem by se daly házet na hrací plochu!! A tak jsem přišla o obě flašky :( No jasně, stačilo by vyhodit zátky, ale k čemu by mi pak byly flašky?! :-/ A tak část mého majetku putovala do popelnice. Naštěstí jablko mu nevadilo, protože jinak bych přišla i o své poslední jídlo :))

Na "aurinkokatsomo" jsem si zabrala úplně luxusní flek nahoře skoro uprostřed - moc těžké to nebylo, když jsem dorazila skoro hodinku před začátkem utkání… Ale nechtěla jsem riskovat, že ten stadion nenajdu včas. A nenudila jsem se, protože jsem stihla ještě rozběhání hráčů a tak vůbec, všechno bylo takové nové :-) Ale zároveň tak nějak povědomé… (5) Chtě nechtě se mi vybavila moje první návštěva stadionu Viktorky Plzeň, bylo to první kolo v sezóně 2010/2011. Tenkrát, na začátku sezóny, byla ještě Viktorka nevýznamný provinční klub ;-) Ale já jsem byla nadšená jak malé děcko, že můžu zase chodit na 1. fotbalovou ligu. Stála jsem na nekryté tribuně naproti té hlavní a na trávník jsem se dívala přes atletickou dráhu… Tak jako i teď, v Turku.

Byla jsem zvědavá, jaká je vlastně 1. finská fotbalová liga z pohledu fanouška, jestli je v tom nějaký rozdíl, chodit se dívat na plzeňskou Viktorku nebo na TPS. A všimla jsem si pár menších i větších odlišností:
Návštěvnost. Zatímco při dvou posledních zápasech Viktorky padla hranice 10 000 diváků a běžně chodí přibližně 6 000, na zápas týmu TPS se přišlo podívat odhadem tak 500 diváků!! Možná to bylo kvůli Dni matek a jindy jich chodí víc, ale těžko říct… V sektoru hostů nebylo víc než 10 fanoušků (to mě s ohledem na vzdálenost Vaasy od Turku zas tolik nepřekvapilo), domácí "kotel" tvořilo nějakých 20 - 30 fanoušků.


Reklamy. Už před utkáním běžely na obrazovce - vypadalo to jako běžné televizní reklamy a pouštěli to i se zvukem. A během utkání při drobných přerušeních hry, jako třeba po odpískání faulu, rohu nebo přímého kopu, četl místní hlasatel reklamy sponzorů!! Úplně vidím tu situaci, jak v Plzni Pavel Horváth kráčí k rohovému praporku a do toho někdo čte reklamu třeba na banku, autoservis, pekárnu… :)) A nejvíc divné na tom je, že když je ta reklama zrovna nějaká delší, tak míč už letí do skrumáže hráčů před brankou hostí, fanoušci jsou napjatí - padne z toho gól?!, hráč domácích hlavičkuje - míč prosviští těsně nad břevnem!! …a hlasatel pořád ještě čte svým monotónním hlasem reklamu :-)
"Viktorián" versus "arpa". Před stadionem Viktorky se prodává časopis Viktorián, kde se fanoušek dozví předzápasové informace a nejrůznější klubové novinky a zajímavosti, a kromě toho má každý časopis své číslo, které jde do slosování o ceny. Na zápase TPS byl časopis k právě hranému zápasu s VPS k mání zdarma ze stojánku u vchodu, ale malí kluci, fotbalisti TPS, nabízeli přicházejícím divákům "arpa" - los. Funguje to tak, že jim dáte do kasičky 2 eura a můžete si vybrat jeden smotaný papírek, skrývající uvnitř číslo - a ta čísla se pak losují. Takto vybrané peníze jsou pak použity k podpoře mládežnických týmů.
Pivo. Že se v Turku prodává na fotbale pivo, to mě trochu překvapilo. (Před 4 lety v Pieksämäki na hokejovém stadionu pivko vůbec neměli.) Byl tam dokonce přistavený jakýsi kamion (velký stánek) s pivem Fosters - teda, jestli se dá značce Fosters říkat pivo ;-) Ale s pivem vás nepustí zpátky do hlediště, musíte ho vyžahnout za plotem u stánku - naštěstí je i odtud vidět na hřiště. (Já jsem vábení zlatavého moku tentokrát odolala.)
Kafe. Kafe na fotbale? Proč ne :-) Na stadionu byly 2 stánky s pivem a hned několik - asi tak 5 - stánků s kafem, limonádou, finskými buřty a sladkostmi. A kromě toho ještě fanouškovský stánek TPS.

Kdyby se na hřišti letos setkaly týmy Viktorky a TPS, vsadila bych si určitě na Viktorku a vůbec ne proto, že jsem plzeňská náplava ;-) Ale tím nechci říct, že by se mi zápas TPS : VPS nelíbil. Nebyl až tolik fotbalově "hezký", ale byl koukatelný a zajímavý, byl to takový hodně rychlý, běhavý fotbal. Zápas skončil vítězstvím domácích 1:0, gól vstřelil hráč s číslem 10. Konec zápasu byl hodně dramatický :-) Nejdříve brankář VPS skosil v pokutovém území hráče TPS - vyfasoval za to červenou kartu a následovala penalta. Protože tým VPS už využil všechna 3 střídání (běžela už 85. minuta zápasu), musel se do branky postavit hráč z pole. Penaltu šel kopat kapitán TPS a úplně ji zazdil :-) A pak "brankář" VPS vychytal ještě jednu tutovku!!

Po ubytování se v hostelu následovala pěší cesta do přístavu, kde jsem od rána měla ve skříňce uzamčenou velkou tašku a batoh - musela jsem s tím dojít do hostelu, podle cedule nějakých 2,5 km, ale dalo se to :-) Už předtím jsem si všimla, že během dne začaly postupně otevírat restaurace (ale tak bohatá asi nejsem) a taky stánky a fastfoody všeho druhu. A tak jsem se po návratu z přístavu vydala do centra, protože jsem měla od rána fakt pekelnej hlad… Jenže náhodou jsem zrovna cestou narazila na velkoplošnou obrazovku před hospodou - zrovna běžel zápas Rusko-ČR, takže jsem tam prostě musela zamířit :-) Dala jsem si velkej Hoegarden, s limetkou i s citrónem, protože na otázku, co do toho chci, mě nenapadla lepší odpověď než že obojí - barmana to docela pobavilo, ale tohle přání mi splnil. Usadila jsem se na židličku před hospodou a sledovala jsem hokej… (6)

Zatímco v Čechách panovala tropická vedra, tak v Turku odpoledne během fobalového utkání svítilo na tabuli střídavě číslo +14 až +17 °C - podle toho, jestli sluníčko zrovna zalezlo za mrak nebo ne. Ale většinu zápasu svítilo, takže jsem si opálila půlku obličeje :-) Ale zároveň jsem byla celou dobu zachumlaná v mikině a říkala jsem si, že fanouškovská šála by se dneska hodila i kvůli teplu, o čepici ani nemluvě :)) K hokeji jsem se přichomýtla asi ve čtvrt na osm a odcházela jsem po první třetině zápasu Slovensko-Švýcarsko, něco před devátou. Takhle k večeru už byla docela zima, ale i přesto jsem ani chvilku nebyla před hospodou sama a seděli tam i lidi, co si šli jen tak pokecat u piva a hokej nesledovali - šli byste na zahrádku před hospodou večer, při nějakých (odhadem) 10 °C ?! Finové jsou v tomhle asi trošku "jiní" :-)

Cestou z hokeje jsem se na náměstí stavila u jednoho stánku pro lihapiirakka, abych zahnala hlad, a pak už jsem spokojeně pokračovala do hostelu… Když jsem cestou už poněkolikáté v ten den míjela Hospodu, napadlo mě, že zítra bych mohla na hokej zavítat právě tam :-)


A to byl v tu chvíli vlastně můj jediný konkrétní plán … Teda, nepočítaje návštěvu obchodu a nakoupení jídla :-)

Vencíkova cesta do Finska

2. června 2012 v 21:30 | Vencík |  Suomi 2012

(11. května 18:45 Praha Florenc - 13. května 7:00 přístav v Turku)

… pokolikáté už? Jestli dobře počítám, tak popáté. A z toho čtyřikrát autobusem Bohemian Lines. Ale stejně je to vždycky trochu zvláštní, stát na tom nádraží a vědět, že tentokrát nebudu za nějakou hodinku a půl vystupovat v Plzni nebo v Humpolci, ale že moje cesta bude "trošku" delší…

Kdesi poblíž německých hranic nás chytnul fakt pekelnej slejvák. Naštěstí :-) Možná i díky tomu nás němečtí fízli tentokrát nezastavili a neotravovali s kontrolováním cestovních dokladů, jak bývá jejich "dobrým" zvykem :-/

V noci mi v autobuse byla docela zima. Já pako jsem si totiž v samém nadšení z nastupování do busu zapomněla vyndat z velké tašky mikinu, takže jsem jela celou cestu v košili s krátkým rukávem a v kraťasech - no, moc jsem se nevyspala :)) Ve dne jsem si pak prohlídla část Dánska, kde většinou ještě spím… ale úplně jsem zaspala svou oblíbenou Kodaň a probudila jsem se až na mostě spojujícím Kodaň a Malmö.

Ve Stockholmu jsem dávala velký pozor, jestli bude z autobusu vidět hala Globen - byla, i když hodně z dálky. A na jedné z ulic poblíž autobusového nádraží jsem si všimla třech lotyšských fanoušků :-) Ve Stockholmu jsem tentokrát jela do přístavu sama, nikdo další necestoval až do Finska. V ulicích bylo zrovna nějak hodně aut, za chvilku jsem zjistila proč - projížděli jsme totiž kolem fotbalového stadionu, nejspíš právě před začátkem zápasu… A jak tak ti dva řidiči autobusu vezli jednoho Vencíka přes půl Stockholmu (no, tak daleko to asi nebylo, ale připadalo mi to tak..) do přístavu na trajekt, ptal se mě jeden z nich, jestli jsem s nimi nedávno necestovala z Finska? Říkala jsem mu, že jo, ale že to bylo už v létě… Vrtalo mi hlavou, čím to, že si mezi všemi těmi cestujícími zapamatoval zrovna mě - že by to bylo tou mojí spotřebou plechovkového piva?! :-)

Protože jsem v Plzni nakupovala jídlo na poslední chvíli - a to jsem na to málem zapomněla úplně - trošku jsem to neodhadla a na trajektu mi tak k večeři zbyly jedny Bébéčka a jablko. Ztrestala jsem sušenky… a koupila jsem si své první finské pivko - Karhu :-)

Na trajektu jsem bydlela v 8. patře!!! Teprve podruhé v nějakém patře nad auty :-) Už jednou jsem dostala pokoj v 5. patře. Ale stejně jako tenkrát, i teď to byl jen "vnitřní" pokoj, takže místo okna s výhledem na moře tam bylo velké zrcadlo…

Cestou nejdříve droboučce pršelo a pak sice přestalo, ale pořád bylo zataženo a zima - nejen v tričku, ale i v mikině. Takže tentokrát jsem se výhledem na moře a stockholmské ostrovy a ostrůvky nevydržela kochat moc dlouho a radši jsem zapadla dovnitř…


V televizi ve Whisky Baru právě běžel hokejový zápas Švédska s někým (možná s Itálií, už si přesně nevzpomenu), ale Švédi vedli už 3:0, tak jsem se ani nešla dívat - nechtělo se mi kvůli tomu kupovat pivo za severské ceny ;-) Ale několikrát jsem strašně nenápadně prošla kolem, abych zkontrolovala stav utkání :))

Tentokrát jsem si dala obzvlášť pozor, abych nezmeškala snídani na trajektu (je v ceně jízdenky - nebo aspoň té jízdenky, co mívám já), a tak jsem tam čekala už asi 10 minut před otvíračkou, mezi prvními šesti nejhladovějšími pasažéry :-) A už vím, že švédsky se snídaně řekne "frukost" - protože nějaký týpek tam pořád dokola opakoval tohle slovo :-) Při snídani jsem na sobě nešetřila - naštěstí!! Nějak mě totiž nenapadlo, že ve Finsku bude zrovna 13.5. 'Äitienpäivä" - svátek matek… :))