Vzpomínky na léto ve Finsku

5. ledna 2013 v 3:04 | Vencík |  Suomi 2012

Vencíkovo přechodné bydliště a jeho okolí

... aneb Trocha zeměpisu a statistiky, avšak k věci ;)

Už z dřívějška, kdy jsem na rok vlastnila studentskou průkazku lesnické školy v Pieksämäki, jsem si pamatovala Hankasalmi, ale nikterak blíže jsem tohle městečko (spíš by se hodilo říct "velkovesnici") neznala. Bylo to prostě jen první sídlo cestou z Pieksämäki na západ (směr Jyväskylä), co stálo za zmínku - po nějakých 45 km cesty... (viz mapa na Googlu)

Na Wikipedii (ENG, FI) se uvádí, že obec Hankasalmi má 5 443 obyvatel - jenže k ní náleží kromě samotné "kirkonkylä" Hankasalmi (tímhle názvem se označuje ta část obce, kde se nachází kostel - připomíná městečko nebo vesnici v tom českém slova smyslu) ještě dalších 11 "vesnic". Ne, nedá se to nazvat vesnicemi - jsou to spíš takové shluky několika domků (a přilehlé samoty, roztroušené po krajině). Tohle se těžko popisuje, neboť Finové osidlují krajinu úplně jinak, než je zvykem ve střední Evropě...

obec Hankasalmi v číslech (z Wikipedie):
- celková rozloha: 687,75 km2 (to přibližně odpovídá čtverci 26 x 26 km), z toho 115,90 km2 (17 %) zaujímají jezera
- počet obyvatel: 5 443
- hustota zalidnění: 9,52 obyvatel/km2 (v celém Finsku to je 17,8 obyv./km2, ve finském Laponsku 1,98 obyv./km2; v ČR 130 obyv./km2)


Dva a půl měsíce, od poloviny května do konce července, jsem pobývala v místě zvaném Kärkkäälä, jedné z "vesnic" patřících k Hankasalmi. Nějakých 20 km od Hankasalmi a 13 km od Konnevesi (trasa Hankasalmi-Kärkkäälä-Konnevesi na Google mapě), jehož "kirkonkylä" je ještě menší než Hankasalmi :-)

obec Konnevesi v číslech (z Wikipedie):
- celková rozloha: 680,96 km2, z toho 167,95 km2 (25 %) zaujímají jezera
- počet obyvatel: 2 908
- hustota zalidnění: 5,67 obyv./km2


Pro zajímavost, takhle vypadá mapa obce Hankasalmi - osídlení. Ty malé černé čtverečky jsou domy, vedle nich číslo popisné a všechny větší cesty mají svůj název s koncovkou -tie (=cesta). To je moc fajn záležitost, protože na každém rozcestí je cedulka s názvem té oné cesty a díky tomu se dá snadno orientovat v krajině, třeba při výletu na kole :-) Zvláštností ve srovnání s ČR je, že naprostá většina těch černě nakreslených cest (i některé červené) nejsou asfaltky, ale šotolina.


Názvy cest jsou různé:
- podle sídel, kam směřují - např. Hankasalmentie, Konnevedentie, Sirkkamäentie;
- podle zeměpisných názvů - např. Saksalansaarentie (podle názvu ostrova), Matinlahdentie (podle názvu zátoky), Ohenlammentie (podle názvu jezírka), Ristiniementie (podle poloostrůvku), atd.;
- ...a některé jsou prostě roztomilé :-) - např. Mansikkamäentie (mansikka = jahoda, mäki = kopec), Karhukorventie (karhu = medvěd, korpi = "hluboký jehličnatý les", jak říká můj slovník :-) ), Sinivuokontie (sinivuokko = jaterník podléška).

V létě jsem se na zadní straně mapy dočetla, podle čeho vzniká číslo popisné - je to prý vzdálenost v metrech od rozcestí (tam, kde začíná cesta s tím oním názvem) vydělená deseti.


Život v Kärkkäälä z Vencíkova pohledu

... aneb Proč Vencík zdržoval nějakým tím zeměpisem, statistikou a mapami ;)

Bydleli jsme v bytě 3+1 v budově bývalé školy. Z jedné strany budovy je fotbalové hřiště (takové opuštěné...), u vchodu malé parkovišťátko, vzadu sušák na prádlo a ohniště s grilem, jinak stromy. V sousedství (ale s patřičným odstupem) se nachází několik dřevěných domků, v okruhu půl kilometru jich není víc než deset - jeden z nich slouží jako jakési centrum pro mládež (v létě to fungovalo jako malá provizorní kavárna), další z nich se zdál být prázdný, ale dříve tam prý býval obchůdek s potravinami, a POZOR - asi 100 m od té "naší" školy funguje pobočka banky!! :-) Otevírací doba je sice jen 2 hodiny jeden den v týdnu, ale i tak... ;) A přímo před školou pravidelně jednou týdně parkuje autobus - pojízdná knihovna.


U hlavní silnice, kousek od našeho bydliště, jsem si všimla autobusové zastávky. Tak si říkám, mrknu se na netu, jak se dá dostat do Hankasalmi na vlakáč - zrovna jsem totiž plánovala výlet do Pieksämäki. Zadala jsem to do vyhledávače spojení... A výsledek? 2 možnosti: 1. pěšky - čas 7h19min (30,8 km), 2. pěšky-bus-pěšky-bus-pěšky - čas 4h21min :)) Naštěstí jsem měla od Samiho (šéfíka) půjčené kolo :))

Nejbližší hospoda 13 km (Konnevesi), "zkratkou" přes Siikakoski nějakých 20 km. V Konnevesi to bylo takové svérázné místo - hospoda, kavárna a pošta v jednom :-) Pivko Karjala za 5,50 euro. Jezdila jsem na kole :-) Dala jsem si to své jedno, v nedalekém supermarketu jsem se stavila pro čokoládu nebo něco malinkého a vyrazila jsem zase nazpět... Druhou možností bylo Hankasalmi: 20 km tam, menší kopečky, hospoda = turecká pizzerie, levnější (ale menší) pivko. Na kole se mi víc líbila cesta do Hankasalmi, ale tam jsem většinou místo do hospody zašla do obchodu a koupila jsem si nějaké pivko na doma (v Hankasalmi totiž mají i Alko, takže se tam dalo opatřit i nějaké míň tradiční pivo na ochutnávku).

Silnice do Hankasalmi vypadá jako naše silnice I. třídy, ale během těch 20 km cesty na kole jsem potkávala odhadem tak 10 aut... V našich podmínkách by se tomu dalo říkat cyklostezka ;-) Jednou si takhle šlapu při večeru domů a přede mnou jede baba na kolečkových lyžích... ;-) Finští řidiči, cyklisti i chodci se na cestách zdraví mávnutím ruky - i když se vůbec neznají. A skoro všichni řidiči dodržují povolenou rychlost, i tu čtyřicítku v obci. Jednak kvůli vysokým pokutám, ale i proto, že za překročení rychlosti o 30 km/h (jestli si to pamatuju správně) policajti okamžitě zabavují řidičák a to je v těch končinách dost průšvih - o autobusovém spojení jsem už psala výše ;-)

Děcka školou povinná vyzvedává v pravidelný čas od domovních dveří školní taxi. Po skončení výuky je zase odveze zpátky domů...

V supermarketu v Konnevesi došel jednoho dne v půlce léta repelent proti komárům, překvapivě :D

Vracíme se domů z pole, venku slejvák, kde je prádlo? V košíku před našimi dveřmi, se vzkazem od sousedky, co nás tou dobou sotva znala... :-) Vracíme se domů z pole a před našimi dveřmi na hromádce smetená hlína, co jsme rozcourali po schodišti a neuklidili po sobě, taktéž někdo ze sousedů, místo velkých slov...


Něco málo o práci

Co jsme vlastně všechno dělali? Vyhrabávali jsme mechy a trávu z kamínků kolem chaty. Otrhávali (ostříhávali nůžkami - já) jsme suché listí a šlahouny z jahod - pro mě nejhorší práce, po jednom dní rvaní listů jsem měla puchýře skoro na všech prstech a musela jsem přejít na nůžky :-/ Sbírali jsme kamení z pole - kromě toho, že jsem pak byla od hlíny špinavá jako prase, tak to byla fajn práce :-) Rovnali jsme hráběmi meziřádky mezi fóliemi pro jahody a vybírali jsme odtud kamínky. Ještě předtím jsem prošla celé pole několikrát místem s takovým motorovým oradlem, co mi důkladně protřepalo celou kostru ;-) Spojovali jsme zavlažovací hadice s hlavní trubkou a tu jsme zakopávali do země. Sázeli jsme jahody - protože jsme nafasovali chrániče na kolena, byla to pohodička. Sekli jsme sekačkou trávu v meziřádcích jahod. Sázeli jsme stromečky v lese a dělali jsme křovinořezem prořezávku. Pár dní jsem sbírala jahody.



Pár postřehů z lesa:

Sázeli jsme na tříhektarové pasece smrk a bagrista Arto se mě ptal, jestli se to u nás v Čechách taky dělá takhle (to jest do bagrem připravených kopečků, krytokořenné sazenice trubkovitým sazečem "pottiputki") - říkám mu, že ne, že bagr se běžně nepoužívá a že se většinou sází prostokořenné sazenice motykou... A on: jo, tak se to tady ve Finsku dělalo v 70. letech taky :-)

Stromky jsme šli sázet hned následující den poté, co bagrista dodělal poslední kopeček, případně jsme začínali z jedné strany paseky a bagr ještě pracoval na druhé. Bagr přijel na paseku hned poté, co odtud zmizelo poslední dříví a pařezy. Za pár dní hotovo komplet všechno!

Kolikrát jsem se na pasece zabořila do bahna až po jazyk na své staré pohorce, to se ani nedá spočítat... Mému parťákovi nateklo do holínky vrchem!! A jednou jsem mu pomáhala tahat nohu s holínkou z bahna :)

Na jedné pasece nám došly stromky asi ve 2/3 plochy - zjistilo se, že člověk, co měřil tu paseku, se seknul skoro o hektar!! Na jiné pasece nám naopak zbylo asi 2 000 stromků... Ne, určitě to ten chlápek nezjišťoval krokováním nebo tak něco, viděla jsem ho s GPSkou ;)

Mračna komárů - dobrá zpráva: repelent na ně funguje a vadí jim smrad křovinořezu :-) Mračna malých mušek - špatná zpráva: nefunguje na ně vůbec nic ;) , dobrá zpráva: pro vynálezce repelentu proti malým muškám jednou bude Finsko zlatým dolem :))

Zatímco v Čechách jezdím do lesa svou Felicií, ve Finsku jsem jezdila do lesa šéfovým Volvem s automatickou převodovkou... :-)

Prořezávku jsme dělali na 16 ha souvislé plochy. Po prořezávce mělo zůstat maximálně v borovici 3 000 stromků/ha, ve smrku 2 500/ha a v bříze 1 800/ha. Na plašení losů se používají CDčka a skleněné flašky přivázané provázkem na zapíchnuté klacky nebo na větve tak, aby ve větru cinkaly o sebe.

"Že vídám po lese losí hovínka, na to jsem si už zvykla, ale medvědí, to už je vyšší level :)) Můj parťák jich včera našel hned několik. Doufám, že zvuk křovinořezu medvěda odradí..." (moje poznámka na Facebooku ze dne 15.7.2012)


* * *

To bude prozatím všechno. Když si na něco vzpomenu, připíšu to sem...

Obrázky z Kärkkäälä a okolí jsou k vidění v Galerii zde.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdebra | Web | 5. ledna 2013 v 13:32 | Reagovat

Zajímavé postřehy. Třeba to s tím číslem popisným jsem nevěděla.
Je vidět, že ve Finsku mají sousedé lepší vztahy než u nás, i když se neznají.
Taková práce by mě bavila víc než sedět někde v kanceláři. Kéž bych se někdy do Finska za takovou prací dostala.

2 Vojta | E-mail | 29. srpna 2013 v 22:11 | Reagovat

Dobrý večer,

přečetl jsem si Váš blog kompletně a velice se mi Váš styl psaní, zážitků líbí :)
Jsem zarytý finofil i když můj zájem o Finsko začal před 12 lety díky skupině Nightwish. Škoda, že  nových článků ubývá...at se Vám daří.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.